Why Havel?
Režie:
Vojtěch JasnýScénář:
Vojtěch JasnýHrají:
Václav Havel, Miloš Forman, Olga Havlová, Maximilian Schell, Plácido Domingo, Paul Newman, Arthur Miller, Shirley Temple, Karel Schwarzenberg, Dizzy Gillespie, Joseph Papp, Zubin Mehta, Elie Wiesel (více)Obsahy(2)
První český polistopadový prezident v celovečerním dokumentu režiséra Vojtěcha Jasného. Tentokrát v režisérském sestřihu i se scénou, která se do původní české verze nedostala. Bývalý disident Václav Havel byl 29. prosince 1989 jako přední osobnost Sametové revoluce jednomyslně zvolen prezidentem tehdejší Československé socialistické republiky. V únoru následujícího roku se na jeho počest konalo velkolepé shromáždění v newyorské katedrále sv. Jana, kde tomuto pokořiteli komunistického režimu vzdala hold řada světově známých osobností, mj. režisér Miloš Forman, herci Maximilian Schell, Paul Newman a další. Právě touto událostí otvírá Havlův celovečerní medailon režisér Vojtěch Jasný. Miloš Forman jako průvodce představuje Havla mnoha způsoby: v přímých rozhovorech, během jeho běžné administrativní práce, při veřejných vystoupeních, prostřednictvím jeho manželky Olgy, spolupracovníků z Kanceláře prezidenta republiky nebo třeba náhodných chodců. V souvislosti s čerstvě nedávnou situací Československa, potažmo samotného Václava Havla, pak prezidentův životní příběh vyvstává se všemi neuvěřitelnými paradoxy: jako nějaké absurdní drama, jehož autorem však nemůže být žádný člověk, nýbrž osud nebo snad Bůh.
V době prvního uvedení byla na žádost představitelů prezidentské kanceláře vystřižena „dehonestující" scéna ze zámku v Lánech, kde Václav Havel, oblečen do uniformy hradní stráže, v radostném rozmaru vpadne do kuchyně, pózuje tam s kuchařkou a obřadní šavlí krájí nudle. Ve spolupráci s producentem Alešem Hudským se podařilo získat zřejmě jedinou dochovanou 16mm kopii filmu, vyrobenou pro kanadského koproducenta, která tuto jedenapůlminutovou pasáž obsahuje, a vrátit ji do české verze tak, jak ji režisér Vojtěch Jasný zamýšlel. Tato část má anglické podtitulky, které nebylo možné odstranit.
(Česká televize)
Recenze (26)
Vysíláno k poctě 90.narozenin Vojtěcha Jasného - již v nesetřižené podobě. Je trochu škoda, že nejsou uváděny i jeho starší dokumenty, především Českou rapsodii, kterou snad Česká televize vůbec nevysílala. Vojtěch Jasný začínal spolu s Karlem Kachyňou autorskými dokumenty u Armádnho filmu. Podařilo se mu zachytit porevoluční atmosféru i samotného Havla bez zbytečného patosu a hodně doširoka. Kolik je v tom nadčasovéh ukáže čas sám. Dokument ocení asi hlavně pamětníci, což také není k zahození. ()
Pozoruhodný dokument doby, kdy společností prostupovalo polistopadové nadšení, optimismus a všeobecně sdílená sympatie k V. H.; kdy ale také nově se rodící politickou reprezentaci svazovala počáteční naivita nováčků podléhajících lichotivým slovům "velkého světa". Že tento dokument bude z pohledu dnešního (r. 2015) diváka smutné a depresivní pokoukání, naznačil v úvodu filmu jeden z Formanových proslovů, v němž správně upozorňuje, že ta těžší část revoluce teprve přijde... Dnes už si o nadšení, optimismu a jednotě můžeme nechat jen zdát; dnes se potýkáme s epidemií frustrace plynoucí do značné míry ze zklamaných nadějí a typicky české neoprávněné víry v to, že za naše problémy může někdo jiný a že je za nás také vyřeší někdo jiný. Dnes je placka s Havlem na klopě skoro až stigmatem. Dnes připomínky Listopadu degenerují na sebeprezentaci narcistického demagoga, jenž Hrad přeměnil na Ministerstvo pomsty a s pomocí zákusečků a slivovice uplácí burany, jimž se stýská po zlatých husákovských časech. Dnes státní vyznamenání dostávají Štrougalovi ministři, udavači a ředitelé normalizačních koncentráků... Právě pro tento kontrast je Jasného film cenný i přes to, že naivitu vykazuje i styl, kterým je natočen. ()
Václav Havel a jeho první prezidentské okamžiky. Euforie, nadšení, radost, uvolnění... to všechno zachycují záběry jak z amerického prostředí, tak z mnohých míst českého venkova i pražské aglomerace. Pro současného diváka má Jasného a Formanův film téměř symbolickou výpověď; je svědectvím doby, v níž se s nepředstíranou samozřejmostí prosazovaly ideály lidského humanismu. Škoda, že dnes už vládnou zcela jiné hodnoty. ()
Pěkný historický dokument. ()
Já to na Michaela Žantovského prásknu, jo? Když on to na sebe napsal ve své knize Havel. Jeho přičiněním totiž v tomhle dokumentu chybí scénka, kdy Václav Havel v prezidentské uniformě (od Pištěka, ve dvou barvách, se zlatými nárameníky) vtrhl v Lánech do zámecké kuchyně s tasenou šavlí, kterou dostal darem od Hradní stráže, a k hrůze místních vesnických kuchařek začal obřadnou zbraní sekat cibuli, kterou připravovaly do guláše... 29.11.2015 - Dodatek - už nechybí... další dodatek - 1.12.2015: interview v parku s holčičkou /tazatelem byl Miloš Forman/ MF: Máš ráda pana Havla? h: Ne MF: To je pan prezident, nemáš? h: (kroutí odmítavě hlavou ze strany na stranu) MF: A víš, kdo to je? h: Ne ()
Naprosto neocenitelnej dokument natočenej v tý nejlepší době. Ty autentické záběry jsou naprosto neocenitelné. Možnost vidět Formana, Havla, Hrabala a všechny možný další lidi, když byli ještě freš, to se nedá dostatečně docenit. Super dokument, kterej má strašnou hodnotu právě díky tý době, v níž vznikl. ()
Vzpomínkový dokument na zásadního člověka, který nás po bolševickém výplachu obdaroval svobodou. Bezprostřední svoboda je všudypřítomná vzhledem k vzniku pořadu a díky velké řadě významných českých i celosvětových osobností působí snímek neuvěřitelně uvolněně, na čemž má také zásluhu Miloš Forman jako průvodce. Právě jsem dočetl autobiografickou knihu Vlasty Chramostové, ve které mapuje a odhaluje mimo jiné i tyto polistopadové události a tak jsem měl možnost ihned srovnávat. Škoda, že se ta krásná euforie někam vytratila a všechno se vyvinulo kamsi jinam. Zaplaťpánbůh za Václava Havla a jeho přínos, který umožnil a dokázal to, že se naše země po dlouhých totalitních časech opět dostala do celosvětového podvědomí. ()
Emigranti představují sametovou revoluci světu. 1) Tvůrci okouzleni faktem, že se konečně smí volně mluvit, žijí přítomným okamžikem. Ten ale už pominul a dnešní době už snímek tolik neříká._____ 2) 65letému Vojtěchu Jasnému (scénář, režie) dělá reportéra 58letý Miloš Forman a spolu s nimi tu vystupují mnohé ikony opozice i světové osobnosti._____ 3) Za zamyšlení stojí i kontrast mezi tehdejším nadšením a současným rozčarováním a zklamáním. Kde udělali soudruzi z NDR chybu?_____ 4) Koprodukce Kanady a ČSFR. ()
Nudne, dlhe, uzvanene, nedalo sa dopozerat : 5 % ()
Jako obraz doby pusobi tento, jiz historicky dokument skvele. Ale Havla jako hrdinu nevnimam a malokdy jsem mu veril. Vcetne jeho ansamblu v roli ruznych prezidentskych poradcu. Hodnota filmu dobra. ()
Na tomhle dokumentárním filmu z kraje devadesátých let o Václavu Havlu jsou na první pohled zřejmé dvě věci. Za prvé, že to točil někdo jako Vojtěch Jasný. Tomu se podařilo jej natočit bez jakéhokoliv patosu a pojmout ho přitom poměrně ze široka. Je v něm tak řada různých odboček (ať už jde o záměry či rozhovory se známi ale i neznámi Čechy - starý muž na lodičce), které s Havlem minimálně na první pohled ani nesouvisí. Současně je třeba mít v potaz, že byl točen víc pro zahraniční publikum než to naše, čemuž odpovídá i jistá míra edukativnosti, která má za cíl ukázat divákovi nejen, co je zač ten Havel, ale co jsou zač i samotní Češi (případně i Slováci). Ze všech těch záběrů, na něž jsem se po těch více jak 30 letech od jejich natočení díval i s jistou dávkou nostalgie, mě ve filmu asi nejvíce dostal moment spojený s prvními svobodnými volbami, do čehož zní hudba z Beethovenovy 9. symfonie "S Odou na radost" a to pod taktovkou legendárního Leonarda Berstaina. Opravdu působivé! ()
Heydrich jednou prohlásil: "Češi jsou nejnebezpečnější ze všech národů, protože Rusy a Poláky můžete zlomit, ale Čechy nezlomíte - Češi se ohnou a v okamžiku kdy povolíte švihnou a udeří." Obávám se, že bez osobnosti jakou byl Václav Havel, se dokážeme už jen ohnout... ()
Dokument o prevratnych zmenach v ceskoslovensku,natoceny clovekem,vracejicim se po 20-ti letech do sve rodne zeme.Tak bych to bral a nehledal v tom nic vic.Milos Forman jako pruvodce sedi a film zachycuje vsechny podstatne momenty,lidi a udalosti te doby.Davam slusnych 60%. ()
Skvělý. Plný český hrdosti. ()
V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1990 (v roce 1991 vznikla česká jazyková verze). ()
I přes to, že je snímek zdlouhavý, místy nudný, má řadu neocenitelných autentických záběrů. Sledujeme první měsíce Havla v prezidentském úřadu a Forman nám dělá průvodce (jde mu to vážně dobře). Divák má jedinečnou možnost nahlédnout pod pokličku začátku demokracie v Československu a také vidět na jednom plátně spoustu zajímavých osobností (např. Hrabala, Formana, Paula Simona, Shirley Temple Black - vůbec jsem netušila, že u nás na začatku 90. let působila jako velvyslankyně). Společnost je plná nadšení a euforie z polistopadového dění. Dokument je jedinečnou ukázkou té doby a jako takový stojí určitě za vidění. Viděno na MFDF v Jihlavě (2021) i s legendární scénou Havla v uniformě hradní stráže. ()
Václav Havel byl i přes své chyby nejlepší prezident.A obávám se, že na hodně dlouhou dobu. ()
Euforický, nadšený dokument, stejně jako jsme tehdy byli i my. ()
Dejchá z toho ta atmosféra, ty ideály...když to srovnám s dnešní posranou atmosférou ve společnosti, je to smutný vývoj. Jsem dítě 90. let a bral bych je zpět. Havla si vážím nesmírně, ale cením hlavně zachycení té doby a lidí a toho, co jsme ztratili. ()
85% Přijemně otevřený dokument, který zdá se nesnaží nic maskovat a ukazuje Vaška jak se rád předvádí, dělá blbosti, filozofuje atd... nedovedu si představit, že bychom podobně nakoukli pod pokličku Klause, Zemana nebo nějakého dalšího technokrata moci. Navíc by to dozajista nebyl hezký pohled. ()