Příběhy 20. století - Normalizace (2017) (série)
Obsahy(1)
Teprve v posledních deseti letech se u nás věnuje pozornost tragickým osudům statkářů, které komunisté označili za kulaky, obrali je o majetek, často je věznili a celé jejich rodiny vyhnali z domovů. Rodina Jana Sedláčka, jejíž členové odnepaměti hospodařili na valašských kopcích, má trochu jiný příběh. Janovi rodiče byli po únoru 1948 donuceni ke vstupu do JZD, odkud se jim však zakrátko podařilo odejít: měli malé hospodářství, žádné velké majetky, byli tehdy postradatelní. Tlak na soukromníky však začal záhy opět sílit. Dědic hospodářství Jan Sedláček vzdoroval komunistické zemědělské politice skoro třicet let, až se nakonec dostal do situace, kdy mu úřady i dvakrát do roka vyměňovaly půdu za horší a horší. Nakonec ustoupil – ovšem v době, kdy už pět let ukrýval ve své sýpce zakázanou náboženskou literaturu a rozšiřoval na Valašsku Chartu 77. (Česká televize)
(více)Recenze (2)
Smutný díl rozorávání mezí. Slova "Než ta kráva dojde domů, ztratí půlku mléka" to jsem nepochopil. ()
Jan Sedláček byl obyčejnej zemědělec, kterej jenom chtěl obhospodařovat svůj kus země, aby uživil rodinu. Upřímnej, bezprostřední, jednoduchej, ale maximálně charakterní člověk - kterej měl "jenom" tu smůlu, že život prožil za komunistů, jejichž násilná kolektivizace lidi jako Sedláček nekompromisně zadupala do země. Ty lidi, který se o půdu uměli starat a rozuměli jí; ty lidi, který k ní měli vztah a který věci dělali nebo nedělali proto, že buď fungovaly nebo nefungovaly - a ne proto, že by jim to nařídilo nebo nenařídilo ústředí anebo proto, aby si odkroutili směnu obdělávání erárního majetku a konečně mohli jít na pivo. A Sedláček byl ještě k tomu člověk, kterej se s tim s úsměvem na rtech a rodinou na krku nesral ještě o něco víc - jako křesťan schovával zakázanou literaturu, což mu teda nakonec srazilo i vaz. Teda vlastně spíš naopak - do tepláků sice šel, ale při pohledu na Sedláčkovy štěstím zářící oči je zřejmý, že charakter ani elán mu to nevzalo (teď samozřejmě nemluvim o rodině, která si musela x let poradit bez něj), což by možná paradoxně dokázala právě ta případně ohnutá páteř. Opravdu odvážný obyčejný lidi, takový, jakej byl právě Sedláček, upřímně a hluboce obdivuju - bojim se, že já bych podobnejch činů a gest schopnej nebyl. ()