Scénář:
Alena ČinčerováHrají:
František Kinský (průvodce), Zdeněk Sternberg, Karel Schwarzenberg, Miroslav Etzler (vypravěč)Série(3) / Epizody(26)
Obsahy(2)
Se vznikem samostatného Československa byly oficiální šlechtické tituly zrušeny. Přesto aristokraté žijí stále mezi námi. Historie jejich rodů je významnou součástí dějin naší země a jejich majetky patří do pokladnice českého kulturního dědictví. S průvodcem, hrabětem Františkem Kinským, diváci nahlédnou za brány památečných sídel. František Kinský bude představovat jednotlivé aristokraty, bude klást otázky, rozplétat příbuzenské vazby, naslouchat neskutečným životním příběhům, vyprávění o historii dávné i nedávné, ale také o současnosti, která je téměř neznámá. Důraz bude kladen zejména na nejmladší generaci. Mnozí z této generace totiž vyrostli v exilu, často ani moc netušili, jak rozmanitá je historie země jejich předků. Po sametové revoluci přijeli sem, obyčejně i s rodiči, převzali rodinné dědictví a dnes ho spravují. Ale jak se vyrovnávají s českým prostředím? Jak těžké je dostát rodinnému krédu dnes, tedy v době, kdy čest není zrovna na špici společenského zájmu? (Česká televize)
(více)Recenze (39)
Nápad zpracovat nějaký dokument, jak se se svým osudem perou potomci šlechtických rodů je určitě dobrý. Je jasné, že v necelou hodinu dlouhém filmu nelze pojmout celý rod, proto se mi líbí zaměření na konkrétní osoby a jejich vyprávění o životě jich samých i jejich příbuzných, jenže... 1. díl - Kolowratové - 3*: Tento díl mi přišel velmi neučesaný. Vůbec jsem se nezorientoval v příbuznosti představovaných osob, pochopení nepomohly ani video vsuvky některých předků, kterým se sice přihodily zajímavé události, ale jejich zmínění působilo naprosto nahodile... Stejně tak nahodilé byly zmínky o různých panstvích a zámcích, o kterých jsme se vlastně nic nedozvěděli, podobně jako u marného pokusu nalezení řeznictví či otázkách mířících na používání češtiny a na místo domova... Příjemnému pocitu mi nepřidal ani Etzler, chápu, že se na roli vypravěče hodí hluboký mužský hlas, ale při poslechu některých z nich - a bohužel i Etzlera v tomto díle - mám občas pocit, že svůj text odvykládají, aniž by si jedinkrát odkašlali, ba dokonce ve mně jejich mluva vyvolává obavy, zda mě skrze televizi nepozvrací... Ve vyprávění také působí naprosto rušivě letopočty přeříkávané rádoby vznešeným způsobem... Kdykoli tedy mluvil vypravěč, působilo to na mě hned z několika důvodů rušivě... Nemohu se ubránit pocitu, že být dokument delší, popř. rozdělený do jednotlivých linií, byl by přehlednější, srozumitelnější a tak i zábavnější a především, člověk by si užil zajímavé informace více, spíše než aby v nich byl jako zde utopen. ()
Průvodce František Kinský, hudební doprovod Vivaldi. Díly: 1. Kolowratové - rodové heslo: Věrně a stále. Krev je modrá když vypiješ dva litry modrého portugala:) 2. Czerninové - rodové heslo: Ukaž nám své cesty, ó Pane,dovezli kávu, Dymokury, Chudenice 3. Schwarzenbergové - rodové heslo: Nil nisi rectum, nic než právo Karel a jeho osobitý humor - Někdy používáme lékařský překlad Nic než prdel :) 4. Sternbergové - rodové heslo: Nikdy nezapadá = znak hvězda, Český Šternberk, Konopiště, Trojský zámek. 5. Lobkowiczové - rodové heslo: Popel jsem a popel budu. Mělník, Hasištejn. 6. Nostitzové - rodové heslo: neexistovalo. Planá U Mariánských lázní - poničeno, úspěšné divadlo. 7. Colloredové - heslo rodu: Zde se zrodila ctnost , Dobříš, Opočno 8. Kinští - rodové heslo Bůh, čest, vlast. ()
Rod Kolowratů. Dokument na mne působil tak trochu zmateně. I nadále se ztrácím v tomto rozvětveném rodu, přehled o jejich příbuzenských vztazích jsem rozhodně nezískala. Ale to asi ani nebylo cílem tohoto dokumentu. Byl zaměřen na ty nejmladší výhonky rodu, na ty, kteří se vrátili do Čech, aby tu žili, spravovali majetek, který jim byl alespoň zčásti vrácen a naplňovali tak rodové heslo: Věrně a stále. ()
rozhodně cenný dokument, zajímavý také ve srovnání s podobným ze 60. let 20. století. Jestlipak bude další za dalších ca 50 let? Zamrzí jen slabá hudba, některé opakované žertíky (objezd kamerami při představování každé osoby, dotazy na modrou krev), které se velmi rychle okoukaly, a taky určitá nevyváženost dílů. Zatímco u Kolowratů je celkem slušně pojednáno o historických osobnostech a nejdůležitějších sídlech, třeba u Czerninů totéž zcela chybí. U Schwarzenbergů absolvujeme slušnou procházku historií a jejich sídly, zato je ale hodně odfláknutá současnost - zatímco z Kolowratů byli pečlivě zahrnuti všichni, co mají něco do činění s ČR, u Schwarzenbergů hovoří pouze tři lidé, je vynecháno veškeré nejbližší příbuzenstvo Karla (kromě dcery) a naopak je vytažen jeden vzdálený příbuzný, který byl jednou v Čechách na návštěvě. Zvláštně ve srovnání se všemi ostatními rodinami působí taky skutečnost, že tu nemluví žádný Karlův "následník" a dědic, což je u všech ostatních dílů samozřejmostí (kromě Nostitzů, kteří sice obsahují emocionálně nejsilnější okamžik (ve chvíli kdy Mathilde Nostitz vidí zdevastovaný zámek, ve kterém vyrůstala), ale v souvislosti s ostatními rodinami tu působí tak trochu navíc - jednak nerestituovali žádný svůj bývalý majetek a jednak se kromě kromě Mathildy nikdo zpátky do ČR nevrátil). Možná by taky nebylo od věci u každého rodu představit nějakou zjednodušenou genealogii, aby si divák udělal představu o komplikovanosti a příbuzenectví zpovídaných z různých rodových větví (např. Kolowratové, Czerninové, Kinští). Každopádně ale jen více takových dokumentů věnovaných skutečně zajímavým lidem, kteří i v této době staví na něčem jiném než na penězích. ()
Díly: 1. Kolowratové, 2. Czerninové, 3. Schwarzenbergové, 4. Sternbergové, 5. Lobkowiczové, 6. Nostitzové, 7. Colloredové, 8. Kinští. Rozhodně zajímavý nápad, jen to zpracování mi přijde tak obyčejné a klasické. Ale i tak je mi potěšením se něco dozvědět o našich hrabatech, baronech či aristokratech obecně. Hudební režie: Alena Činčerová ()
Galerie (178)
Photo © Česká televize / David Ployhar
Zajímavosti (6)
- „Doby někdejšího pána domu Karla z Lichtensteina připomínají tyto hlavičky,“ říká průvodce pořadu František Kinský, před Lichtenštejnským palácem na Malostranském náměstí. Pravda je trochu někde jinde. 27 skulptur Karla Nepraše na Malostranském náměstí symbolizuje sedmadvacet českých pánů, o jejichž popravě bylo rozhodnuto v Lichtenšteinském paláci, tedy v budově, před kterou jsou umístěny. (sator)
- V úvodu každého dílu zazní skladba „Kanon und Gigue in D-Dur für drei Violinen und Basso Continuo“ od Johanna Pachelbela. V podkresu závěrečných titulků zní v každém díle skladba „Koncert pro mandolínu C dur, RV 425“ od skladatele Antonia Vivaldiho. (sator)
- V dokumentu zazní „Sala terrena“. Sala terrena, nazývaná rovněž sala terrana nebo zahradní sál, je otevřená architektonická stavba charakteristická pro barokní palácové a zámecké zahrady. Sala terrena je sál situovaný v přízemním podlaží, většinou v hlavní ose zámku nebo paláce, případně tvoří samostatnou stavbu. (sator)
Reklama