Dekalog I (E01)

Úplné znenie prvého Božieho prikázania je nasledovné: "Ja som Pán Boh tvoj, nebudeš mať iných bohov okrem mňa, aby si sa im klaňal. Miluj svojho blížneho ako seba samého.". Je vzopretie sa mu otázkou pokory, skepsy, resp. nedostatku pokory? Alebo len trestu otca za odklon od viery, ktorá mu bola vtĺkaná do hlavy v detstve? A za priklonenie sa hlavy rodiny k vede a racionalite? Je rebélia voči hlúpemu modloslužobníčkovaniu nejakým zlom? Nestačilo ako vyrovnanie sa s pochybnosťami v duši chlapcov smútok a dojatie nad zabitým psom? Prečo ešte aj prelomenie? Šeď sídliska a skvostná hudba doháňajú otázky temer k dokonalosti smútku, bolesti a clivoty. Pozn.: Na základnej škole sme mali hodinu v inej triede. Sadol som si do lavice. Učiteľka povedala, aby som si presadol. "Prečo?", spýtal som sa. "Lebo tam sedel Vagovič, čo sa cez víkend aj s ocom utopili na Váhu pri korčuľovaní. Vtom som si všimol horiacu sviečku pri lavici. Vázu s kvetmi. Foto s čiernou páskou. Na fotke chlapec. Zamrazilo ma. Tiež sme boli vtedy s partiou korčuľovať na Váhu. Ľad bol zvláštny, popukaný, kopovito navŕšený v kryštalických zlomoch. V strede rieky to začalo strašne hlasno okolo nás praskať. Našťastie sme nevideli žiadne rozširujúce sa pukliny. Od strachu sme minúty nehybne stáli. Po čase hlasné vŕzganie a škrípanie ľadových krýh trochu utíchlo. Pomaly sme sa, plní obáv pobrali k brehu v labuťom zástupe za sebou. Na brehu sme stretli otca so synom. Išli korčuľovať. Povedali sme o čudných zvukoch ľadu, o strachu. Otec povedal: "Nebojte sa, ľad je hrubý. Udrží nás. Veď je mínus pätnásť.". Kronika mesta Piešťany dnes na internete uvádza, citujem: "Domov sa nevrátili a hliadka VB pri pátraní našla na brehu ich topánky. Pri korčuľovaní sa pod synom preboril ľad a otec v snahe mu pomôcť sa dostal tiež pod ľad.". (30.10.2014)

SPOILERY Konečně jsem rozkoukal Dekalog a jsem hodně rád, že zpracováním prvního přikázání mě zase nadchnul, jako ostatně ve většině věcí z jeho tvorby. Na plný počet mi tam cosi chybělo (možná to bylo příliš doslovné?), ale jinak je to velice chytře vedené, má to geniální scénář, psychologii postav, silný příběh s ještě silnějšími stěžejními scénami a hodně silným závěrem a dobře propracovaný rozpor mezi vědou a vírou, včetně faktu, k čemu se upne člověk v nejhorších chvílích. A není to jen tom, jestli je člověk věřící - skoro nikdo po smrti někoho blízkého nebude tvrdit, že z něj už nic není a že není na žádném lepším místě. A ani mi nepřišlo, že by ten táta byl tak zarputilý ateista jak tu někteří tvrdí - vyrůstal přece v katolické rodině, takže od dětství v sobě něco málo z toho musel mít. Proto taky jde v závěru do kostela. Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mi přijde, že to vlastně nemá větší vady, ale pořád mi k tomu víc sedí hodně silné čtyři hvězdy než slabých pět. Silné 4* (19.09.2023)

Bude Kieślowski popisovat nebo přepisovat desatero? Nejspíš se ale bude pohybovat někde mezi tím. Možná ani jiná poloha není možná. Život je křehký, praská láhev s mlékem, lahvička s atramentem (zde asi barva do tiskárny), praská led, a nakonec i voskové svíce. "V jednoho Boha věřiti budeš" se ve filmu nezpochybňuje. Počítač není jeho alternativou (DOS není Starým zákonem, a ani Gatesovy Windows nejsou Novým), nejde (a nikdy nepůjde) všechno spočítat, ani vyslovit. Skutečnou alternativou, tj. nevěřením v Boha, je pýcha. Tu ale popisuje kodex "Ctností a Neřestí", nejlépe na Kuksu. Pozn. 1: Doporučuji promyslet si scénu, kdy otec přednáší o mezích jazyka a syn se na něj dívá prizmatem přístroje. (Já se o to pokusím co nejdřív). Pozn. 2: V původním scénáři se osvětluje příčina prolomení ledu (elektrárna vypustila do jezírka teplou vodu). Kieślowski však toto racionální odůvodnění správně opomíjí, protože by do příběhu nevneslo nic nového a nic by tím neosvětlilo. Pozn. 3: Kieślowski neudělal dobře, že si vybral tak hezkého a sympatického chlapce. Bohu je to určitě líto - a když ne Bohu tak určitě jeho matce plačící voskové slzy. Pozn. 4: Jednou v zimě jsem po delší době přišel domů a všude samé sklo. Myslel jsem si, že praskla váza s květinami, ale ta stála na stole. Nebyla to však váza, byly to květiny v ledu. Pozn. 5: Viz též komentář Radko **** (včetně poznámky), který podobně hovoří o nedostatku pokory. Pozn. 6: I zde musím uvést trefnou poznámku Slavoje Žižka: Máme-li dešifrovat význam Kieslowkého filmů, je občas užitečné srovnat film se scénářem. Ve scénáři Dekalogu 1 je uvedena příčina, proč výpočet tloušťky ledu selhal (nedaléká elektrárna vypustila v noci do jezera horkou vodu). Ve filmu toto vysvětlení chybí, čímž se otevírá prostor pro spekulace metafyzického charakteru... (Dekalog I) nám neříká, že když závislost na falešném idolu vědy selže, jsme konfrontováni s "hlubší" náboženskou dimenzí; je tomu naopak, když věda selhává, jsou otřeseny i naše náboženské fundamenty. (15.05.2017)

Ako samostatný film je Dekalog trochu málo výživný, aj myšlienkovo. Ale ako súčasť niečoho veľkého, v našich najbližších končinách dokonca nevídaného projektu, sa jedná o veľmi vydarenú záležitosť. Vidno, že Kieslowski presne vie, čo chce povedať a preto tam, kde mnohí iní by boli vďaka tejto téme smiešni, je on dráždivo mystický. Veda verzus viera je večná otázka, je ale veľmi ťažké ju správne zachytiť na filmové plátno alebo do televízneho projektu. Kieslowskému sa to bez problémov podarilo. (01.06.2012)

Prvé Božie prikázanie natočené najväčším filmovým intelektuálom a empatikom...Kieslowski nehaní, nechváli, nerieši, nie je vulgárny, ani symplexný.. podáva zložitú tématiku cez množstvo symbolov, odkazov a obrazov, aby vytvoril krátku maximálne údernú, nazabudnuteľnú etudu, ktorá ma nenormálne navnadila na ďalších 9 častí! (15.09.2008)