poster

Loutky

  • Japonsko

    Dolls

  • Japonsko

    ドールズ

Drama / Romantický

Japonsko, 2002, 109 min

Komentáře uživatelů k filmu (52)

  • KevSpa
    ****

    Takeshi Kitano se opět vytáhl. Snímku s velmi pomalým tempem dominuje především brilantní vizuální stránka.(5.7.2003)

  • Houdini

    Zlatý Lev - výběr(27.1.2006)

  • T2

    Rozpočet $-miliónovTržby USA $4,067Tržby Celosvetovo $5,405,725(28.2.2009)

  • Pohrobek
    *****

    Doslova ohromující podobenství o nešťastných podobách lásky. Zcela podmaňující mozaika tří příběhů, které do sebe mistrně zapadají a díky nimž nestojí snímek pouze na své neoddiskutovatelně nádherné výtvarné složce. Veškerý smutek, žal i láska jsou podány víceméně vizuálním způsobem, přesto nám film nechává dost prostoru na zamyšlení o lásce, vině a věrnosti.(3.8.2006)

  • tombac
    *****

    Už úvod s japonskou obdobou loutkového divadla dává tušit, že tento film Takeshiho Kitana bude mimořádný. A pak přijde průchod provazem k sobě připoutaných hrdinů rozkvetlým sakurovým hájem.. Po začátku to vypadalo, že budu sledovat skvostné melodrama nenaplněné lásky Matsumota a Sawako, ale film se ještě rozvětvil do dalších dvou neméně skvostných příběhových linií. Hodně smutné, přitom tak krásné.. Film má takovou zvláštní, avšak vtahující, náladu a atmosféru. Ta překrásná hudba, ty nádherné obrazové kompozice.. Paráda! Ne každému sedne příliš pozvolné tempo filmu. Mně sedlo znamenitě. Kitanův úžasný snímek mě doslova uchvátil!(7.9.2005)

  • H34D
    ****

    Nejen vizuálně krásný, poetický film plný něžných emocí, které sice místy hraničí s patosem, ale více méně se jim daří zůstat na té příjemné a neotravné straně barikády. S citem je tedy zacházeno akurátně, film svým mimoslovným sdělením připomíná tvorbu Kim Ki-duka, ale k záměně by dojít nemohlo, protože na to zde hrdinové dostatečně netrpí. :) Tempo je pomalejší, ale to ničemu neškodí, jen je nutno, aby byl divák na něco takového patřičně naladěn... 8/10(8.5.2015)

  • Zíza
    ***

    Buď jsem to pořádně nepochopila, nebo to bylo až moc pomalé, uťapkané, nic neříkající, přesto s překrásnými obrazy přírody. Nebo možná jen dnes nedokážu přeladit na lyričnou temnou stránku svou. Některé záběry vás přímo uchvání, některé scény ve vás dokáží vyvolat úsměv, jiné ve vás zanechají prázdno, možná i beznaděj. Co mi opravdu docela zkazilo "výhled", bylo u druhého příběhu, když už jako pořádný jakuzák přišel do parku a tam uslyšel si povídat ty dva mladíky. *Spoiler* To, že ona tam chodí každou sobotu, se dá přežít, dá se tomu ještě jakž takž uvěřit, ale to, že si právě v tu chvíli o ní povídají dva mladíci, a děda opodál to uslyší a tím je mu jasné, kdo ta dáma s dvěma obědy je, je pro mě prostě naprosté a neodpustitelné vytvržení. Nechápu, co mne na tom tolik rozezlelo, ale stalo se. *konec spoileru* Sthrnutí: tragédie, která ve mně slzy nevyvolala, natož soucit, přesto mne uchvátila nádhernými obrazy. Možná že nádherné obrazy na 109 minut nejsou dostačující. Ale to ať posoudí někdo jiný, já dávám lepší 3*.(30.1.2010)

  • Morien
    *****

    Chtěla jsem říct, že ten film mě jako osoba dlouze a silně objal, ale to není pravda. Ten film se mnou jako osoba dlouho mlčky chodil lesem. Nicméně obojí jsou gesta beze slov a to je to klíčové. Stejně jako i u jiných japonských filmů mám dojem, že jsem ho už dávno viděla, že ho mám v srdci teď a že tam byl i v tragediemi posedlém dospívání a že tam byl zkrátka odjakživa. Za zejména delikátní považuji, jakým způsobem Kitano pracuje s informacemi a dávkami jejich sdělování, do toho patří hudba, obraz i příběh. A také ho miluji za to, jak si uvědomuje význam ticha. ♥(31.3.2015)

  • sniper18
    ****

    Je to celkom dobrá poetická dráma od Takeshiho Kitana. Má dosť dobrý príbeh o mužovi, ktorý nadovšetko miloval svoju priateľku a plánovali svadbu, lenže nakoniec bol nútený uprednostniť dcéru majiteľa úspešnej spoločnosti, čo jeho priateľka nezvládla a pokúsila sa o samovraždu, čo sa jej síce nepodarilo, ale mentálne ju to aj tak veľmi ovplyvnilo. Muž si uvedomí svoju chybu, vezme svoju lásku z nemocnice a vydajú sa na cestu. Behom toho si úspešný šéf yakuzy uvedomí, že vo vnútri cíti prázdnotu a spomenie si na svoju lásku z mladosti a fanúšikovi posadnutým úspešnou speváčkou, ktorý najviac túži byť s ňou, ale keďže sa speváčka kvôli svojmu znetvoreniu po nedávnej nehode ukrýva pred svetom, sám sa oslepí. Spracovanie sa mi páči, už od samotného začiatku som vedel, že ma to bude baviť minimálne kvôli zaujímavému prepojeniu divadla s bábkami s reálnym životom skutočných ľudí, čo tu síce má nakoniec vlastne len minimálny priestor, ale aj tak to príjemne osvieži a bol som zvedavý, čo z toho bude. Film tvoria tri príbehy, ale ich rozloženie mi neprišlo práve najideálnejšie, keďže ich prepojenie je zanedbateľné a navyše ten hlavný je až tak výrazný a navyše má hlavný priestor veľkú časť už od začiatku filmu, že som sa do tých vedľajších nedokázal naplno dostať, lebo som bol zvedavý hlavne na to, ako bude pokračovať ten hlavný. Takže by som skôr ocenil, keby sa buď jednalo o tri samostatné poviedky nasledujúce po sebe, alebo boli rovnomerne rozložené v priebehu celého filmu. Ale keď sa nad to povznesiem, všetky tri mi prišli dosť zaujímavé, ich spoločný motív, nenaplnená, prípadne nešťastná láska je v každej podaná trochu inak a postavy síce nemajú toľko priestoru, aby sa k nim dal vytvoriť plnohodnotný vzťah, ale v tomto type mi to vyhovuje. Navyše celý čas sa to nesie v takom príjemne pomalom tempe, aké mám v tomto žánri veľmi rád a určite musím pochváliť aj tú výbornú atmosféru. Len ten záver mi prišiel taký nevýrazný, aj keď niečo podobné som aj čakal. S hereckým obsadením som spokojný, viac priestoru tu má len pár postáv, ale všetky mi prišli úplne ideálne, výborné hlavné duo, kde vyniká hlavne charizmatický Hidetoshi Nishijima, k tomu šéf yakuzy, speváčka a pár ďalších, tu som úplne spokojný. Réžia a technická stránka sú výborné, Takeshi Kitano tu opäť odviedol veľmi dobrú prácu, pekná vizuálna stránka, k čomu napomáha aj dobrý výber prostredí, pôsobivá atmosféra a ten tradičný Kitanovský prakticky až poetický prístup, toto mi sedí. Takže jedine to rozloženie poviedok ma trochu rušilo, ale aj tak sa mi to dosť páčilo, príjemný film, ktorý sa oplatí pozrieť aj viackrát. 74%(12.8.2014)

  • berg.12
    ****

    Sice obrazově krásný a poetický snímek, se spoustou velmi silných momentů, ale ta poetičnost na mě (na rozdíl třeba od "Ohňostroje") působila trochu vykonstruovaným a doslovným dojmem. Ale je to spíš něco, jako když vás krásný obraz svými barvami tolik neosloví.(18.1.2006)

  • Eddard
    ***

    Lyrický, obrazově tradičně asijsky barevný a krásný, smutný a dojemný příběh ze země vycházejícího slunce. Oceňuju, že narozdíl od jeho západních kolegů Kitano nesahá k nabízejícímu se ulepenému patosu, dokáže vyprávět obrazem bez zbytečných, dlouhých dialogů a neuchyluje se k divácky přátelštějšímu happy endingu. Přes to všechno mě však kdovíproč nezasáhl tak silně jako většinu zde hodnotících. 60%(1.3.2007)

  • PinokKio
    *****

    Nechtěl bych být jednou z těch filmových loutek v rukou Takeshiho Kitana, jimž osud zrovna nepřál. Ale chci se opětovně vydat po stopách Macumota a Sawako.(10.11.2011)

  • Amarcord_1
    *****

    96% - Když jsem si tento film dal poprvé, byl to 113 minut slz, a zároveň 113 minut údivu nad krásami světa. Věděl jsem sice, že Kitano umí být niterný a lyrický (téměř v každém jeho filmu se objeví motiv vyrovnávání se s neštěstím), ale že tím tak přesvědčivě vyplní celý celovečerní film, to mě velmi překvapil. Nebudu tento film podrobně rozebírat, na to je příliš krásný. Doporučím ho jen všem, kdo ho ještě neviděli.(3.10.2005)

  • Jhershaw
    ****

    Ale spíš 9/10. Překrásné po vizuální stránce, všechny střípky příběhu do sebe pěkně zapadnou, možná jen to pomalé tempo může někomu vadit. A taky trochu "divný" začátek.(6.7.2003)

  • Legas
    ***

    Kitano kreslí hezké obrázky, moc, opravdu moc pěkné, jeho vstřihy záběrů odjinud (z jiné části vyprávění) se mi také velice líbí, ale jako celek mi Loutky nesedí. Nemohl jsem se jim plně odevzdat.(3.3.2008)

  • Rudovous
    *****

    Takeshi tentokrat zahral strunou na kterou moc rad slysim. Podmanivy audiovizual (hudba Joe Hisaishi) a podmanive do sebe mirne zakomponovane pribehy o lasce. Vse vcetne loutkoveho prologu i zaveru je pro me velmi pusobive. Na platne potesi i pritomnost Tatsuyi Mihashiho (Nebe a peklo, Tora! Tora! Tora!) v jedne z jeho poslednich roli.(22.2.2008)

  • Max-Wesslo
    ****

    Takeshi bez Takeshiho. Aneb jeden ze tří Kitanových filmů, kde si sám nezahrál. Ale není se čemu divit, protože ani jeden z těchto tří filmů (kromě Dolls ještě Scény u moře a Kids return) se svým žánrem nepodobají jeho typickým krimikomediím, naopak jsou to filmy romantické nebo drama (Kids return). A představit si Takeshiho v romantickém filmu si opravdu nedokážu. Dolls je od začátku tak trochu podivný film. Hned úvodní několikaminutová ukázka typického japonského loutkového divadla (bunraku) nemusí být pro každého zrovna zábavná. A i poté filmu chvilku trvá, než se "rozjede" a než začne být stravitelnější pro diváka. Tři různé příběhy o netypické lásce a jejích důsledcích. Velmi pomalé tempo, pro někoho až nudné, s dlouhými záběry, ve kterých se prakticky nic neděje. Navíc s minimem dialogů a pronesených slov vůbec. Jedním z hlavních plusů filmu je určitě vizuální stránka, se kterou si Kitano opravdu pohrál, od kostýmů až po přírodní scenérie (sakurový park, zimní scenérie v druhé polovině filmu). Mnohými fanoušky jsou Dolls považovány za nejlepší Kitanův film. Ovšem já se s tímto názorem neztotožňuji, pro mě je tím "the best" stále Ohňostroj. Dolls mě tak nevzaly a nedám plné hodnocení (vidím to tak na 85%). Přesto to byl silný filmový zážitek a rozhodně potřebuju ještě více shlédnutí na to, abych opravdu pochopil smysl jednotlivých příběhů a celého filmu. Filmová poezie.(11.9.2004)

  • Tomco
    ****

    Ono, keď si človek niečo napíše, potom s radosťou sfilmuje a nakoniec aj podľa svojho gusta zostrihá, je to na výslednej podobe hneď poznať. Kitano je schopný filmár no (v mojom prípade) na jeho veci treba mať ideálnu náladu. Pri Bábkach, ktoré sú preplnené odkazmi, náznakmi, túžbou, láskou, či tragédiami, sa mi tentoraz dostalo naozaj príjemného filmového zážitku.(13.9.2008)

  • mat.ilda
    *

    Těžká romantika po japonsku aneb ujetý slepenec příhod ze života vyšinutých nešťastníků, jejichž složky Kitano vyhrabal ve zdravotních kartách archivu psychiatrické léčebny někde v Okinawě. Zajímavým se jevil snad jen příběh oddanosti v podobě donášky sobotních obědů pro yakuzáckého bosse, který se zpozdil o celý život, další epizody, i přes svou tragiku a morbiditu, zely sice uměleckou, ale emocionální prázdnotou, stejně, jako nádherná příroda kolem, jejíž krása ztrácela ve spojení s dějem kouzlo. Napříště si vychutnám kvetoucí japonskou třešeň v záběrech National Geographic bez toho, aby mi tam zacláněli dva mimoňi na šňůře.(26.3.2010)

  • GigaPudding
    *****

    Příběhů o lásce je ve filmu velká spousta, ale málokteré jsou tak tragické jako tři příběhy v Kitanových Loutkách. Film začíná scénou loutkového divadla bunraku, které předznamenává úplně odlišnou formu, než jakou Takeši Kitano obvykle točí svoje filmy, dokonce je to oproti zbytku jeho filmů úplně skoro nekitanovský stand alone. Loutková předehra se změní ve tři oddělené, ale přitom vzájemně důkladně provázané příběhy o lásce přetrvávající a zároveň hrozně tragicky smutné. První částí je příběh mladého Macumota, který se pod tlakem rodičů rozhodl vzít si dceru svého šéfa a mít tak zajištěný kariérní postup na úkor své původní snoubenky Sawako, která se po této události neúspěšně pokusí o sebevraždu, což na ní zanechá vážné psychické následky a Macumoto po zjištění co se stalo okamžitě odjede za Sawako a rozhodne se být s ní za každou cenu, i když jí nemůže pomoct. Tato dvojice se pak stává tak trochu "průvodci" i v příbězích jakuzáckého šéfa Hira, který se podobně jako Macumoto rozhodl pro kariéru na úkor své přítelkyně a na stáří vzpomíná na svůj předchozí život a snaží se odčinit svoje chyby. A posledním tragickým hrdinou je silniční dělník Nukui beznadějně zamilovaný do mladé popové hvězdičky Haruny, která je pro něho příliš nedosažitelná, ale jako všichni aktéři těchto příběhů i on dostane svou šanci za určitou cenu. Loutky mezi ostatními Kitanovými filmy vynikají především tím, že do popředí staví pouze náznakové emoce a vztahy mezi postavami a úplně vytěsňují prvky přítomné ve zbytku jeho tvorby. Velmi důsledně se vyhýbá veškerému násilí a úplně odstraňuje jakýkoli humor a taky je skoro bez epizodních scének, které když už v tomto filmu jsou, tak nejsou ani trošku humorné. Hlavní důraz je tu na melancholii a velmi extrémní podoby silné lásky vrcholící až k divadelně tragickým vyzněním jednotlivých příběhů, zvláště toho o Macumotovi a Sawako. Přes takhle zvláštní podoby lásky se odráží podobenství o trochu reálnějších mezilidských vztazích a působí to velmi melancholicky a silně dojemně. Tomu pomáhá jemná barevnost scén, která sice je velmi různorodá, protože se scény odehrávají v různých prostředích a hlavní část děje je na podzim s barevným listím, ale zároveň nijak nepřehlušuje pohled na samotné postavy, takže jsou scény a pozornost diváka zaměřené především na dvojice ústředních postav a i ve velkých otevřených prostranstvích je to takto velmi intimní. K tomu ještě nějaká ta melancholická hudba, melancholické postavy v melancholických příbězích a k tomu ještě kopa další melancholie navrch. Loutky jsou taková jímavá smutná pecka, která to z diváka neždímá, ale nakonec mu to napálí přímo do obličeje v trochu extrémnějším stylu, než by člověk o filmu o lásce čekal. Je to prostě jeden z nejkrásnějších a nejsmutnějších filmů o lásce jaké existují a Takeši Kitano tu vytvořil jeden ze svých nejlepších filmů (a tohle píšem asi u většiny kitanových filmů no :)), ikdyž trošku nekitanovským způsobem. :)(21.12.2010)

<< předchozí 1 2 3
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace