poster

Loutky

  • Japonsko

    Dolls

  • Japonsko

    ドールズ

Drama / Romantický

Japonsko, 2002, 109 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • ScarPoul
    *****

    Je ľahšie písať o zlom ako o dobrom filme pretože film ktorý sa vám nepáči tak kritizujete a kritizujete aj keď je tá doba dávno za vami - tak ako ja snowborďákov s madlom a kotkom. A potom sú tu filmy ktoré sa vám páčia a vy na otázku prečo odpovedáte lebo sú dokonalé a práve taký je aj tento film Takeshiho Kitana. To že je Kitano všestraný režisér dávno vieme. Nikdy neviete čo jeho nový film prinesie a on od záchodových komédií,cez akčné pecky, sebereflexívne surrealistické diela , obyčajné ľudské príbehy podané inak až po diela plné symbolizmov. V každých s týchto diel dosiahol svoj vrchol ale to čo načrtol v ohnostroji tu doviedol do dokonalosti a inšpirované tragickými bábkovými predstaveniami Bunraku nám servíruje tri príbehy , ktoré sú tak strašne ľudské, obohnané krásou okamžiku a minulosti, vizuálne dokonále a hlavne tak neskutočne skutočné až sú pekné že normálny človek ktorý má aspoň aký taký talent musí tento film vnímať ako niečo neskutočne krásne a práve to aj je neskutočne krásne. Kvalitou sú všetký tieto príbehy dokonálé a ani nemôžem povedať ktorý bol lepší lebo každý mal niečo do seba. začiatok kde máme možnosť vidieť typické divadlo bunraky až po tragický koniec nám ukazuje tú skutočnú lásku čo nemusí byť vyslovene oblizovanie na verejnosti - v každej správnej MHD, alebo sex - skúste si zájsť do najbližšieho lesíka ale tento film ukazuje na samotný fakt dvoch spiaznených duší ktoré nemusia nič ani len rozprávať.(13.7.2008)

  • Maemi
    ****

    Začátek jsem moc nechápala, připadalo mi to příliš roztahané a neuspořádané, ale pak jsem se do příběhu dostala a užívala si ho. Je prostě zvláštní. Je lyrický, alegorický, originální a plný emocí. Příběh jde ruku v ruce s překrásnou vizuální stránkou. Někomu možná nebude sedět pomalé tempo, typické jsou dlouhé scény, kde se děje pořád to samé nebo vůbec nic, ale i v tom se skrývá síla. Nelze doporučit každému, avšak rozhodně má na to, někoho oslovit, protože je to krásný film.(25.9.2010)

  • Max-Wesslo
    ****

    Takeshi bez Takeshiho. Aneb jeden ze tří Kitanových filmů, kde si sám nezahrál. Ale není se čemu divit, protože ani jeden z těchto tří filmů (kromě Dolls ještě Scény u moře a Kids return) se svým žánrem nepodobají jeho typickým krimikomediím, naopak jsou to filmy romantické nebo drama (Kids return). A představit si Takeshiho v romantickém filmu si opravdu nedokážu. Dolls je od začátku tak trochu podivný film. Hned úvodní několikaminutová ukázka typického japonského loutkového divadla (bunraku) nemusí být pro každého zrovna zábavná. A i poté filmu chvilku trvá, než se "rozjede" a než začne být stravitelnější pro diváka. Tři různé příběhy o netypické lásce a jejích důsledcích. Velmi pomalé tempo, pro někoho až nudné, s dlouhými záběry, ve kterých se prakticky nic neděje. Navíc s minimem dialogů a pronesených slov vůbec. Jedním z hlavních plusů filmu je určitě vizuální stránka, se kterou si Kitano opravdu pohrál, od kostýmů až po přírodní scenérie (sakurový park, zimní scenérie v druhé polovině filmu). Mnohými fanoušky jsou Dolls považovány za nejlepší Kitanův film. Ovšem já se s tímto názorem neztotožňuji, pro mě je tím "the best" stále Ohňostroj. Dolls mě tak nevzaly a nedám plné hodnocení (vidím to tak na 85%). Přesto to byl silný filmový zážitek a rozhodně potřebuju ještě více shlédnutí na to, abych opravdu pochopil smysl jednotlivých příběhů a celého filmu. Filmová poezie.(11.9.2004)

  • sniper18
    ****

    Je to celkom dobrá poetická dráma od Takeshiho Kitana. Má dosť dobrý príbeh o mužovi, ktorý nadovšetko miloval svoju priateľku a plánovali svadbu, lenže nakoniec bol nútený uprednostniť dcéru majiteľa úspešnej spoločnosti, čo jeho priateľka nezvládla a pokúsila sa o samovraždu, čo sa jej síce nepodarilo, ale mentálne ju to aj tak veľmi ovplyvnilo. Muž si uvedomí svoju chybu, vezme svoju lásku z nemocnice a vydajú sa na cestu. Behom toho si úspešný šéf yakuzy uvedomí, že vo vnútri cíti prázdnotu a spomenie si na svoju lásku z mladosti a fanúšikovi posadnutým úspešnou speváčkou, ktorý najviac túži byť s ňou, ale keďže sa speváčka kvôli svojmu znetvoreniu po nedávnej nehode ukrýva pred svetom, sám sa oslepí. Spracovanie sa mi páči, už od samotného začiatku som vedel, že ma to bude baviť minimálne kvôli zaujímavému prepojeniu divadla s bábkami s reálnym životom skutočných ľudí, čo tu síce má nakoniec vlastne len minimálny priestor, ale aj tak to príjemne osvieži a bol som zvedavý, čo z toho bude. Film tvoria tri príbehy, ale ich rozloženie mi neprišlo práve najideálnejšie, keďže ich prepojenie je zanedbateľné a navyše ten hlavný je až tak výrazný a navyše má hlavný priestor veľkú časť už od začiatku filmu, že som sa do tých vedľajších nedokázal naplno dostať, lebo som bol zvedavý hlavne na to, ako bude pokračovať ten hlavný. Takže by som skôr ocenil, keby sa buď jednalo o tri samostatné poviedky nasledujúce po sebe, alebo boli rovnomerne rozložené v priebehu celého filmu. Ale keď sa nad to povznesiem, všetky tri mi prišli dosť zaujímavé, ich spoločný motív, nenaplnená, prípadne nešťastná láska je v každej podaná trochu inak a postavy síce nemajú toľko priestoru, aby sa k nim dal vytvoriť plnohodnotný vzťah, ale v tomto type mi to vyhovuje. Navyše celý čas sa to nesie v takom príjemne pomalom tempe, aké mám v tomto žánri veľmi rád a určite musím pochváliť aj tú výbornú atmosféru. Len ten záver mi prišiel taký nevýrazný, aj keď niečo podobné som aj čakal. S hereckým obsadením som spokojný, viac priestoru tu má len pár postáv, ale všetky mi prišli úplne ideálne, výborné hlavné duo, kde vyniká hlavne charizmatický Hidetoshi Nishijima, k tomu šéf yakuzy, speváčka a pár ďalších, tu som úplne spokojný. Réžia a technická stránka sú výborné, Takeshi Kitano tu opäť odviedol veľmi dobrú prácu, pekná vizuálna stránka, k čomu napomáha aj dobrý výber prostredí, pôsobivá atmosféra a ten tradičný Kitanovský prakticky až poetický prístup, toto mi sedí. Takže jedine to rozloženie poviedok ma trochu rušilo, ale aj tak sa mi to dosť páčilo, príjemný film, ktorý sa oplatí pozrieť aj viackrát. 74%(12.8.2014)

  • GigaPudding
    *****

    Příběhů o lásce je ve filmu velká spousta, ale málokteré jsou tak tragické jako tři příběhy v Kitanových Loutkách. Film začíná scénou loutkového divadla bunraku, které předznamenává úplně odlišnou formu, než jakou Takeši Kitano obvykle točí svoje filmy, dokonce je to oproti zbytku jeho filmů úplně skoro nekitanovský stand alone. Loutková předehra se změní ve tři oddělené, ale přitom vzájemně důkladně provázané příběhy o lásce přetrvávající a zároveň hrozně tragicky smutné. První částí je příběh mladého Macumota, který se pod tlakem rodičů rozhodl vzít si dceru svého šéfa a mít tak zajištěný kariérní postup na úkor své původní snoubenky Sawako, která se po této události neúspěšně pokusí o sebevraždu, což na ní zanechá vážné psychické následky a Macumoto po zjištění co se stalo okamžitě odjede za Sawako a rozhodne se být s ní za každou cenu, i když jí nemůže pomoct. Tato dvojice se pak stává tak trochu "průvodci" i v příbězích jakuzáckého šéfa Hira, který se podobně jako Macumoto rozhodl pro kariéru na úkor své přítelkyně a na stáří vzpomíná na svůj předchozí život a snaží se odčinit svoje chyby. A posledním tragickým hrdinou je silniční dělník Nukui beznadějně zamilovaný do mladé popové hvězdičky Haruny, která je pro něho příliš nedosažitelná, ale jako všichni aktéři těchto příběhů i on dostane svou šanci za určitou cenu. Loutky mezi ostatními Kitanovými filmy vynikají především tím, že do popředí staví pouze náznakové emoce a vztahy mezi postavami a úplně vytěsňují prvky přítomné ve zbytku jeho tvorby. Velmi důsledně se vyhýbá veškerému násilí a úplně odstraňuje jakýkoli humor a taky je skoro bez epizodních scének, které když už v tomto filmu jsou, tak nejsou ani trošku humorné. Hlavní důraz je tu na melancholii a velmi extrémní podoby silné lásky vrcholící až k divadelně tragickým vyzněním jednotlivých příběhů, zvláště toho o Macumotovi a Sawako. Přes takhle zvláštní podoby lásky se odráží podobenství o trochu reálnějších mezilidských vztazích a působí to velmi melancholicky a silně dojemně. Tomu pomáhá jemná barevnost scén, která sice je velmi různorodá, protože se scény odehrávají v různých prostředích a hlavní část děje je na podzim s barevným listím, ale zároveň nijak nepřehlušuje pohled na samotné postavy, takže jsou scény a pozornost diváka zaměřené především na dvojice ústředních postav a i ve velkých otevřených prostranstvích je to takto velmi intimní. K tomu ještě nějaká ta melancholická hudba, melancholické postavy v melancholických příbězích a k tomu ještě kopa další melancholie navrch. Loutky jsou taková jímavá smutná pecka, která to z diváka neždímá, ale nakonec mu to napálí přímo do obličeje v trochu extrémnějším stylu, než by člověk o filmu o lásce čekal. Je to prostě jeden z nejkrásnějších a nejsmutnějších filmů o lásce jaké existují a Takeši Kitano tu vytvořil jeden ze svých nejlepších filmů (a tohle píšem asi u většiny kitanových filmů no :)), ikdyž trošku nekitanovským způsobem. :)(21.12.2010)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace