La Mort de Louis XIV
La muerte de Luis XIV
A Morte de Luís XIV
The Death of Louis XIV
Smrť Ľudovíta XIV.
Režie:
Albert SerraKamera:
Jonathan RicquebourgHudba:
Marc VerdaguerHrají:
Jean-Pierre Léaud, Filipe Duarte, Patrick d'Assumçao, Philippe Crespeau, Bernard Belin, José Wallenstein, Marc Susini, Irène Silvagni, Clàudia RobertObsahy(1)
Katalánský bouřlivák Albert Serra obsadil francouzskou hvězdu Jeana-Pierra Léauda do své vrcholné rekonstrukce historické legendy, pozvolného skonu slavného Krále Slunce. Audience ve versailleském paláci nikdy nebyla tak krásná a dekadentní zároveň. Komorní cinefilní lahůdka rovnou měrou připomíná jak autentický dokument, tak sérii barokních obrazů. (Audiovize)
(více)Recenze (14)
Hodně podivný film, který musím ještě chvíli vstřebat. Nikoli faktem, že se snaží být až dokumentárně přesný, ale technickým zpracováním. V celém snímku totiž v podstatě absentujeme široké celky. Je odvyprávěn pouze polocelky a detaily, a z toho drtivá většina se odehrává jen v ložnici jeho královské výsosti. A název filmu je přesným shrnutím děje těchto dvou hodin. Sledujeme Ludvíka XIV. jak postupně chřadne, nechodí, trpí a umře. Celé to působí jako z divadelní adaptace. Nicméně ne nekvalitně zpracované. Herci jsou chvalitební, kamera se snaží být co nejintimnější, ale kromě strádání krále a starosti o jeho zdraví se nedozvíme nic o Francii té doby, jeho minulosti, blízkém okolí, či nepřátelích koruny. Jen to, že měl rád zvířata. Možná by tomuto spíše slušel hraný dokument, ale jako celovečerní film bude na většinu působit zdlouhavě a monotématicky. Já byl ovšem celkem spokojen. Opětovně sice nemám chuť se na to podívat, ale rozhodně mi nevadilo to celé absolvovat najednou, bez přestávky. Palec nahoru a doporučení pro ty, co mají rádi historicky věrohodné snímky, ideálně v co nejkomornějším provedení. 75% ()
Velký film, jenž zprostředkovává velké dějiny skrze bohatost těch nejmenších detailů. Serra přišel s novým pohledem, jak dělat historický film, aniž by nás zahltil faktografií a přitom byl maximálně přesvědčivý i esteticky povznášející. Dokonalý Jean-Pierre Léaud jako Král Slunce v posledních týdnech života; krásná šerosvitová kamera čarující živé obrazy, od nichž nelze odtrhnout oči. Svou formou sice film vyžaduje vyšší divácké nároky, které jsou však odměněny výjimečným zážitkem a pocitem, že jste součástí scény. ()
Tento film by sa mal nazývať len Smrť, pretože to je to, čo vám hrozí, ak si ho chcete pozrieť celý. Snaží sa tvariť ukrutne artovo kopcom bezduchých dialógov, takže už po 20 minútach si budete želať, aby ten Ľudovít konečne chcípol. Žiaľ, bude mu to trvať takmer dve hodiny. ()
Nejdelší artový film o umírání aneb příběh jedné gangrény. Kostýmy, barvy, atmosféra, herci vše fajn. Ale pocit "bezdějové" nudy mě na konci zdolal. [FFF 2016] ()
Ak by som mal nájsť aspoň jednu paralelu k tvorbe Alberta Serru, napadol by ma len ďalší (pre mnohých obdobne neprekúsnuteľný) solitér európskeho artového filmu - Bruno Dumont a jeho film Ospalá zátoka.__ Nálady vo festivalovom publiku vyvolávajú zhruba rovnaké - väčšina ľudí pri filmoch trpí, nechápe, odmieta, odchádza, nadáva, na konci ostane len zlomok z pôvodného zaplnenia sály. __ Dumont aj Serra sa vyžívajú v riedkom distribuovaní informácií, banálnych prehovoroch postáv, vyprázdnených záberoch, v úžasne dotiahnutom observačnom štýle a štylizovaní záberov po vzore malieb zo 17. a 18. storočia. __ Diela oboch autorov navyše neskrývajú silný ľavičiarsky podtón. Akurát Serrovo divácke trýzniteľstvo, vyžívanie sa v statike a nemohúcej strnulosti (ktorá tu úžasne simuluje zdravotný stav hlavnej postavy) sa u Dumonta zamieňa s vášňou pre retardovanú výstavbu situácií a silný slapstickový odér.viac na: http://25fps.cz/2017/smrt-ludvika-xiv/ (lebo v úmornosti je rozkoš) ()
Král je mrtev, ať žije Jean-Pierre Léaud! Po opravdu skvělém "Honor de cavalleria" (mám k němu ještě spoustu co napsat), mě ani "smrt", správněji ovšem "umírání" krále slunce nezklamalo. Pokud se už umírání etablovalo jako filmový žánr, pak bych si (nejlépe u Alberta Serry) ještě objednal alsepoň umírání Klementa Gottwalda, Janis Joplinové a mého přítele Jindry Pezlara (všichni už to mají více než 20 let za sebou, takže autorská práva...). Ale ne, tohle nemohu myslet vážně. Lepší bude promluvit si o nohách, taky mě trápí (trombóza a podagra). Svaluji to na fylogenezi, člověk se postavil na dvě příliš brzo, měl ještě nejméně milion let počkat. Na vysvětlení z Wikipedie "Pračlověk začal kráčet po dvou nohách, aby se mu ruce uvolnily pro jiné činnosti" výsostně prdím. Ostatně Výsost Ludvík XIV by se mnou určitě také souhlasil. Pozn.: kolega liborek_ ***** píše, že "jsme odměněni výjimečným zážitkem a pocitem, že jsme součástí scény", to má kluk pravdu, nicméně jsme film přežili. ()
Mě si to teda získalo hodně, i přes to, že ty neustálé polocelky začnou být po čase až iritující a že to postrádá jakýkoli přesah nebo hlubší historické zpracování. Rozhodně to nesedne každému, skutečně je to celé dvě hodiny jen o tom, že Ludvík XIV. umírá a kamera skoro neopustí jeho lóže a ložnici, ani na filozofické dialogy to není zrovna bohaté, takže se u toho dost diváků bude nudit a někteří si to prospí od začátku až do konce a vlastně "o nic nepřijdou". Prostě je to jen pro úzký okruh diváků a to rozhodně nemyslím nijak špatně nebo nadřazeně vůči ostatním. Tohle je prostě Serrovo pojetí historického filmu - silně minimalistické zobrazování toho, co je teď a tady, s ústředním představitelem a jeho nejbližšími, složené pouze z dialogů, co si řekli mezi sebou a vše mimo to není zrovna podstatné. Stylizované je to navíc jako renesanční obrazy, nikdo nemluví příliš nahlas, ani zde není žádné expresivní herectví, dialogy jsou celkem prosté, ale mají v sobě sílu přirozenosti a občas i hlubší vyznění (třeba když chce Ludvík XIV. poprvé dostat vodu), hudba hraje jen když je to potřeba a závěrečná smrt velkého vladaře je, ačkoli to bude znít blbě a jako oxymóron, minimalisticky velkolepá. A Léaud je v ústřední roli naprosto skvělý, i když toho moc nenapovídá a v poslední čtvrtině ani nenahýbá. Je to zvláštní film, kterému jde hlavně o vyvolání určitého pocitu a u mě se to skutečně povedlo. Jen by bylo fajn, kdyby si Serra zjistil, jak se modlí růženec, protože v jedné scéně se ho Ludvík XIV. modlí a vypadá to, no... dost nedůvěryhodně. Ale o historii růžence a jeho modlení vím prd, takže si tu možná zbytečně hraju na chytráka a špatně na tom nebylo nic. Nicméně už teď vím, že se na tu Serrovu zvláštní historickou fikci stoprocentně někdy podívám... 4* ()
Jsem unavená, není mi dobře, prosím, vodu! ()
Pomalý dej, ktorý sa mení v nudu, zišlo by sa to ešte prestrihať a teda skrátiť, ale čo sa dá čakať vo filme o umieraní najväčšieho francúzskeho kráľa? Nakrútiť umieranie nie je ľahká vec a vyžaduje si veľa trprezlivosti od diváka pri sledovaní. Ide o celkový dojem, o zážitok, kde si treba len a len vychutnávať bravúrne herectvo Léauda, ktorý umierajúceho kráľa stvárnil tak, že som sa fakt ocitol akoby aj ja, čoby len divák, pri jeho smrteľnej posteli. Treba vychutnávať i Serrovu réžiu, atmosféru sviečok a zvlášť kompozíciu vo viacerých záberoch keďže sa zväčša ocitáme v jednej izbe. ()
Filmový skvost, který se asi nikdo u nás neodváží distribuovat v kinech. Škoda, vynikne především na velkém plátně. Komentáře: http://www.bfi.org.uk/news-opinion/sight-sound-magazine/reviews-recommendations/death-louis-xiv-first-look https://criticsroundup.com/film/the-death-of-louis-xiv/ ()
Tento projekt je pojem. Koho by to napadlo, že niekto dokáže splodiť niečo takéto. Poukázať na absolútnu hlúposť intelektuálnej šľachty, to by šlo. Ale takto ? Dokázať vytvoriť takéto filmové monštrum je naozaj výnimočné a absurdné. Toto umelecké dielo priam nariekalo od bolesti, kde ďalší komentár by bol pojem trápnej sprostosti. ()
Historie v detailu, oživlé obrazy, nezbytně pomalé tempo. ()
Snímek bravurně zobrazuje posledních několik dní Ludvíka XIV. Bohužel to je i jediné téma a dá se tudíž říct že se vleče smrtelně pomalu, na druhou stranu chvílemi jsem měl pocit jako bych přihlížel skonu krále z bezprostřední blízkosti, takovou zde mají moc kostýmy a herecké výkony. Komu nevadí potemnělá nálada může si klidně přidat k hodnocení onu pátou hvězdu. Musím říct že i přes dlouhou stopáž jsem po shlédnutí měl pocit určité vyrovnanosti a klidu, což je veliké plus, za mě to ale na pět hvězd není. ()