Skrytá čísla

„Viem, že aj keď tomu neveríte, ja proti vám nič nemám.“ – „Verím, že tomu veríte.“ Prišlo, odišlo, neublížilo... nenadchlo. Pokope sa tu stretla fakt dobrá partia hercov. Mužských. Sympaťáci Kevin Costner, Aldis Hodge, Glen Powell, Mareshal Ali a Jim Parsons z Teórie veľkého tresku (no dobre, ten veľký sympaťák nie je). No a to je asi problém, pretože tento film mal byť o troch ženských postavách. Muži ma ale zaujali oveľa viac. Navyše, ústredné babské trio vlastne nie je trio. Dve z nich sú pre dej dosť zbytočné. Hlavná je len jedna z nich a aj tá je riadne nesympatická (Taraji P. Henson). Takže sorry, ale za mňa víťazia chlapi. Nezaujal ma ani rasistický presah, ktorý len raz za čas zatne do živého (etuda s WC). Inak fajn retro atmosféra a tie dve hodiny mi celkom rýchlo ubehli. Ale druhý raz to vidieť nechcem, netúžim a ani nepotrebujem. Povedal by som, že ak vás fascinuje história dobývania vesmíru, môžete si pridať aj štvrtú *. Ale mne sa zdá, že tu ide skôr o históriu rasizmu, než o históriu dobývania kozmu. (20.10.2017)

Hollywoodsky hodně přičísnuté a hodně zjemněné, aby zaoceánská srdíčka zteplala ještě víc než obvykle. Ta černošská obzvlášť. Je to tak trochu pásová výroba, ve které se hodně myslí na vytahování kapesníků a široké úsměvy všech utiskovaných, kteří se na plátně objeví. Jenže celé je to uhnětené zatraceně zručně. Historická lekce o tom, kterak ve Spojených státech bojovali i na počátku 60. let s dvojím metrem a kterak měli v NASA vytrvalé a hlavně chytré hlavy, které dostaly sympaťáka astronauta na oběžnou dráhu. Tyhle hrdinské příběhy, kdy hlavní postava musí zdolávat překážky a nakonec na poslední chvíli udělá zcela zásadní věc, mě nikdy moc nebraly. Jenže tentokrát to sakra funguje. Lví podíl na tom mají tři černošské sympaťandy, které se musí v Národním úřadu pro letectví a kosmonautiku protloukat předsudky a překračovat klacky, které jim neustále někdo hází pod nohy. Takže okolo nich jsou kravaťáci, kteří jsou přesvědčení, že vědí, naopak chybí škola, která jedné z trojice dovolí studovat vysněné zaměření a naneštěstí schází i toaleta, která by byla pro všechny. S křídou v ruce nebo s nápady na rozjetí obřího počítače to však jde dámám náramně. A ač to na první dojem vypadá jako kalkul, musím uznat, že tvůrci přistoupili k látce s velkou pokorou. A ač je to mnohdy na hraně i za ní, pořád je to tak nějak snesitelné. I když za tím vytahováním kapesníků si stojím. Když se ovšem šlo do technických podrobností, ztratit se musel každý. PS: Janelle Monáe si začínám víc všímat. 70% (07.03.2017)

režiser Theodore Melfi zde zobrazuje závod americké NASA a Ruska o vyslání člověka do vesmíru. Hlavními představiteli, jsou ve filmu tři afroameričanky, které to nemají díky době ve které žijí jednoduché, a musejí se díky svému tempreramentu, ctižádostí a hlavně díky své inteligenci propracovat až na významné pozice v NASA. Film zobrazuje víc jak auntentický obraz jak bylo s afromeričanami v minulém století jednáno, a jak i malý krůček pro člověka je velký krůček pro lidstvo. Snímek je svým zábavným, ale i dramatickým podáním velmi koukatelný a plynule diváka vtáhne do děje. Film je obohacený výborným soundtrackem od Pharella Williamse (17.02.2017)

Pozerám sa na aktuálne nečakaný americký HIT, s fantastickým obsadením troch černošiek, kde jedna je lepšia, od druhej, k nim pridávam Kevina Costnera, ktorý ešte nepatrí do starého železa. NASA a jej Vesmírny program, na tom by nebolo nič zvláštne, keby neboli 60. roky, v ich samom začiatku, do ktorých prichádzajú 3 Afroameričanky, udatné matematičky, ktoré by RADY pracovali v tejto lukratívnej spoločnosti. To je čosi naprosto ojedinelé, nevídané, zvláštne, lebo všetci sa na ne pozerajú so zdvihnutým palcom, že VY tu nemáte, čo robiť !!! Na vlastnej koži pociťujú segregáciu, pritom nikoho z pracovníkov nezaujíma, že disponujú fantastickými vedomosťami, najmä Katherine Johnson, vďaka ktorej mohol ísť, vôbec PRVÝ americký astronaut, John Glenn do vesmíru, po Gagarinovi, lebo po informácii, že sa to tomuto Sovietovi podarilo, nastal veľký zmätok, čo teraz ? Pri pozeraní filmu som si rýchlosťou svetla spomenul na snímok Správna posádka, z roku 1983, ktorý ohúril hudbou a zvukom. Melfiho pohľad, ide na to z iného súdka, venuje sa rasovej tématike v prostredí NASA, čo je podľa mňa, prospešné a zaujímavé, z množstva odborných výrazov, sa človek nestráca, všetko je to formované dramatickým spôsobom, nie príliš tlačiacim na pílu, s miernym obsahom komédie, niečo ako Dramédia. Je to čierny kôň na tohtoročných Oscaroch, kde pekne svieti nominácia pre najlepší film. Je to film, ktorý svojho potenciálneho diváka - neurazí, skôr ho nadchne, poučí sa, dozvie sa niečo nové, a cetera... V pohode. (17.02.2017)

Oscary 2016 v oceňovaných filmech rasismus neřešily ale během předávání se neřešilo nic jiného. Oscary 2017 mají půlku oceňovaných filmů na toto téma, tak doufám, že aspoň během předávání bude klid. V tomhle filmu se to hrotí docela dost, mnohem víc, než to bylo, dle svědectví samotné Katherin, v reálu. Postava Jima Parsonse je čistě fiktivní jen proto, aby tam byl archetyp rasistické machistické kreatury. Víc by se mi líbilo, kdyby toto téma tam bylo jaksi více mimochodem, že to patří k době. Mám pocit, že ve filmech odehrávajících se před rokem 1968 rasismus buď není řešen vůbec, nebo je to jenom o něm. Nepotřebuji Katherin oslavovat, protože je žena, nebo protože je "barevná", ale protože je ve svém oboru genius. Další dvě hlavní, ale spíše vlastně vedlejší, role jsou tak nějak do počtu a vůbec tam nemusely být. Jde jen o to ukázat všechny tři černošky, co v NASA něco dokázaly. Stačila by úplně ta Katherine. Také mě trošku mrzelo, že děj filmu končí tak nějak v půlce toho, co Katherine skutečně dokázala, protože ona dělala úplně všechno, Apollo 11 i 13 a nakonec i raketoplány. No nic. Každopádně hlavní téma, pionýrství kosmonautiky, je pro mě sázka na jistotu a v tomto směru mě film relativně uspokojil, i přes značné "umělecké" odlišnosti od reality. (09.02.2017)