Režie:
Václav KrškaScénář:
Pavel KohoutKamera:
Jaroslav TuzarHudba:
Harry MacourekHrají:
Eduard Cupák, Josef Vinklář, Jana Dítětová, Oldřich Slavík, Karel Máj, Karel Höger, František Vnouček, Bohumil Šmída, Václav Lohniský, Blanka Waleská (více)Obsahy(1)
Dan, Freddy a Carda bloumají Prahou a uvažují, jak získat peníze. Rozhodnou se oloupit pokladní kina, ale jsou zadrženi náhodným chodcem. Při rvačce přijde Freddy o bundu, ale nakonec všichni tři chlapci utečou. Freddy má strach z návratu domů a ukryje se v přístavu. Policie zjistí jeho totožnost z dokladů nalezených v bundě. V přístavu se Freddy setká s celnicí Tonkou a vzbudí její lítost smyšlenou historkou o násilnickém otci. Zpráva o smrti muže, s nímž se popral, utvrdí Freddyho v přesvědčení, že se musí dále skrývat. Policie pátrá po Freddym v továrně, kde hoši pracují. Carda se chce přiznat. Dan ho opije a vyzve k závodu na motorce. Carda havaruje a zabije se. Dan se rozhodne dostat Freddyho za hranice s pomocí svého otce. Tonka navštíví Freddyho otce, dozví se pravdu a přemluví Freddyho, aby se přihlásil na policii. Freddy odmítne Danovu pomoc a dojde ke rvačce. Freddy uteče a jde se udat. Danův otec vidí jedinou možnost záchrany svého syna v tom, že ho pošle za hranice místo Freddyho. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (24)
Pro Krškovy filmy mám slabost. Vždycky se mu to podaří, že vyvolají rezonanci, která je mi příjemná. Tady dobře postavené drama s dobrými herci. ()
Dobové záběry jsou fajn. Jinak jsem u toho zabil čas, ale furt lepší než než ty údernické filmy. Za skvělého Cupáka a veskrze záporáka Vinkláře hodnotím ** ()
Asi jsem měla příliš velká očekávání. A v prvních chvílích ve mně díky vláčné hudbě, městské poetice a absenci kladných hrdinů ještě vzrostla. Hudba mě začala otravovat velmi brzy, speciálně ten zpívaný leitmotiv, městská poetika až později, s jednáním postav jsem se prala docela statečně, ale taky to nešlo. Slibný potenciál zápletky i charakterů byl využit minimálně, scénář je zkratkovitý a povrchní. Jako by se tvůrci chtěli od tématu a prostředí záměrně distancovat. Tenhle odstup se úspěšně přenesl i na mě, a když pak Františka alias Freddyho topili, tak jsem se musela smát. ()
Cesta zpátky je plná herců slavných jmen, tehdy většinou mladých s rašícími vousy na bradách. Dokonce je tam jeden pár, který se posléze vzal a to paní Díťětová s panem Vinklářem. Jako kriminálka film naprosto nefunguje, spíše je to cosi na způsob Dostojevského Zločinu a trestu. Toho nejhodnějšího ze třech mladých kriminálníků nejvíce sžírají výčitky a posléze i skutečnost, že dívka jež mu poskytla azyl si o něm může myslet, že je špatný člověk. Mne na filmu zaujala noční honička na motorkách, kdy na těch namoklých kočičičích hlavách to muselo být docela nebezpečné natáčení v té rychlosti, A ještě více mne zaujal ten dnes už zaniklý pobřežní svět paroplavby. Skladů, kolejových vleček, jeřábů, kotvících dýmajících šífů připravených vyrazit do Hamburku i odstavených starých parníků na kotvách sloužících jako nouzové ubytovny. Ten ve kterém spal Cupák si umím představit dnes jako naprosto parádní bydlení s krásnými odlesky vodní hladiny na stěnách pronikající do kajuty kulatými lodními okénky... Obsah opět nezklamal a nevykecal akorát to, jaké cigarety hoši kouřili a velikost jejich bot. Dávám za dvě ukradené stovky. * * ()
Krška si zvykal objevovat člověka především v jeho emocích a reakcích; možná proto mu nejvíc vyhovovaly příběhy charakterizující skutečnost básnickou obrazností. Dramata rozhodování a váhání – nikoliv odhodlaného činu – ovšem nepřestávala Václava Kršku znepokojovat a vzrušovat. V Cestě zpátky, pod níž je podepsán coby scénárista Pavel Kohout, dochází k určitému předělu v Krškově tvorbě, když režisér do popředí staví psychologizující polemiku s dobou a společenským ovzduším. A přestože Krška bezesporu vnímal určitou vágnost scénáře, který je i přes nepopiratelnou snahu ukázat co nejvíc z tehdy nepříliš frekventovaných témat jednostranný a tezovitý, imponovala mu nabízená úvaha nad nepoddajností tehdejších mladých lidí, jejichž bezstarostný pohled na život může vést až ke zločinu. Krška, který ve svých filmech oslavoval mládí a kterého pokaždé zraňovaly jakékoliv příznaky skepse, ovšem vlivem nevyváženého a nepropracovaného scénáře podlehl vizuálnímu zvýraznění. S napětím sledujeme Cardovu zběsilou jízdu na motorce, která je stříhána s hollywoodskou razancí a okázalostí. Věrohodně působí atmosféra nočních ulic a uliček, včetně Václavského náměstí, pasáží, výkladů a neonových reklam. Tuzarova kamera si libuje v dráždivých scenériích ztemnělého přístaviště, kam je situován příběh Freddyho a celnice Tonky. Vyvrcholením této vnějškové fixace jsou i hudební (Macourek) a herecké (Cupák, Vinklář, Slavík, Dítětová, Šmída, Höger...) projevy, které svou kritickou vymezeností upozorňují na nežádoucí jevy soudobých společenských dramat. Přestože tato nová psychologická linie v Krškově další tvorbě posléze nepokračuje, nelze opomenout, že společně s Krejčíkovým Probuzením (1959) se jedná o jeden z prvních filmů, který varoval před lhostejností, netečností a snadným pokušením. ()
Dálka zpívá, den je krátký, těžká bývá cesta zpátky... Psychologické drama o mládežníckých delikventech, které mne plně pohltilo. Po vynikajícím snímku Zde jsou lvi natočil Václav Krška další pro něj nezvyklý "kritický" film, nicméně tentokrát režisér mnoha okouzlujících poetických snímků nezapomněl obohatit i drsnější příběh patřičnou dávkou lyričnosti. Od prvních minut mne vtáhla atmosféra přístavu u řeky, v kontrastu s moderně vystavěnými pražskými ulicemi s blikajícími nápisy. Atmosféra, kterou bezchybně dolaďuje soundtrack z dílny Harryho Macourka s působivou titulní melodii, předznamenávající textem písně příchod něčeho osudového. Hutnou sondu do činů a svědomí mládence na útěku, lítajícího spolu s kamarády v loupežném přepadení a neplánované vraždě, občas přeruší nějaká ta rozvláčná scéna kolem ženské postavy Tonky a její nešťastné lásky, ale valná část zpracování na nadčasovosti mnoho neztrácí. Tentokrát dokonce Krškovy plně respektuju i obsazení Eduarda Cupáka do hlavní role, neb (na rozdíl od těch milovníků z filmů dle Fráni Šrámka) jako mladistvý delikvent na útěku od domova a spáchaného zločinu působí věrohodně. Stejně tak až nezvykly slizký Vinklář v záporácké roli, navíc Krška režíruje velice zdařilé akční scény! Jako celek jenom o chloupek slabší, než Krejíčkovo Probuzení z dalšího roku. 80% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) ()
Václav Krška si byl nejjistější v adaptacích literatury a hudby 2. poloviny 19. století, Šrámek, Turgeněv a Smetana byli jeho autoři, svět 2. poloviny 50. let byl přeci už někde jinde, zdrsněl a romantičtí hrdinové existovali spíše ve světě zločinu než ve školních škamnách bouřících se anarchistických studentů. Cesta zpátky na mě zapůsobila jemnou poetikou všedního dne, kina, jazzu a náběhu k filmu noir. S tímto světem ale lépe souzněli Jiří Krejčík, Václav Gaier či Zdeněk Brynych. Je tedy škoda, že k dalším šrámkovským adaptacím a Jarním vodám se dostal až těsně před smrtí koncem 60. let (výjimkou byla patřičně temně syrová filmová verze prozy Šrámkovy souputnice z neumannovské olšanské skupiny Marie Majerové Kde řeky mají slunce z roku 1961). P. S. Ovšem takhle ukočírovaného Karla Högera ve prospěch celku jsem snad nikde jinde neviděl. ()
Příběh hlavně o pocitech viny z nepovedené loupeže v pokladně kina, která skončila smrtí náhodného svědka. Ze tří mladých mužů, kteří loupež provedli, má výčitky hlavně jeden, který se schovává v loděnici. Plánuje emigrovat do Hamburgu, ale jeho rozhodnutí naruší celnice Tonka, do které se zamiluje. ()
Lehce melodramatické a docela pěkné... 1) 30letý Pavel Kohout napsal docela zdařilý scénář bez extrémních prorežimových excesů. Hlavním padouchem je syn bývalého vykořisťovatele, co byste také čekali? 2) 28letý pěkný Josef Vinklář vrhal zasmušilé pohledy a 26letý Eduard Cupák se předvedl i v trenýrkách. 3) 58letý Václav Krška dal průchod svým tradičním sklonům k lyrické stylizaci, což předvedl na velmi působivých scénách z nočního života na pražském Václavském náměstí roku 1958. V pasážích obklopujících kino Blaník jsem také bloumal a do bufetu Koruna vedle nočního klubu Alhambra chodil. Ba co víc - karnevalové veselí u fontány s jazzovým hudebním doprovodem bych klidně přiřadil k souběžně vznikajícím prvním filmům francouzské nové vlny. 4) Závěrem kousek nezapomenutelného rozhovoru. Děvče vyzývá svého partnera, aby se šel udat na policii: Mám to ohlásit já nebo se ohlásíš sám? - Sám. - Dej mi čestné slovo. Já se tam zítra zeptám. No nekupte to... ()
Václav Krška byla velká osobnost československého filmu, jeho umělecký cit pro lyriku nebo drama byl nezaměnitelný. Cesta zpátky vypráví příběh o mladých chlapcích, kteří okrádají milence na lavičkách a jednoho dne se rozhodnou vyloupit pokladnu kina, při čemž zemře jeden člověk, který se jim postaví. Krška pak rozehrává perfektní drama, kde strach a odpovědnost hrají hlavní roli. V postavách mlaďochů se představí Josef Vinklář (záporák, jak má být), Eda Cupák a Oldřich Slavík, v roli Tonky Jana Dítětová. ()
Ten pristav u rieky bol fajn, aj pokusy o lyricnost.Do toho este vysetrovanie vrazdy a uteky mladeho chlapca. Taky slusny priemer : 65 % ()
Byla to radost vidět, dnes už zesnulé hvězdy našeho filmového nebe za mlada, když jim kariéra teprvá začínala.... 75% ()
Hodne dobre drama o trech kamaradech, kteri se dopusti zlocinu. Potesi mlady Cupak s Vinklarem a tradicne vyborny Lohnisky s Hogerem. Film ma dobrou atmosferu nocni Prahy v padesatych letech a scenar se taky povedl. ()
Zajímavý počin...až na tu rušivě řvavou muziku... ()
V hlavni roli Hamburk. ()
Pre mňa osobne príjemné prekvapenie. Čakal som, keď film bol vyrobený v 50tych rokoch, že bude plný strany a budovania , no opak bol pravdou. Mládež sa nudila, tak chceli mať pohyb!! Zaujímavý scenár, dobré herecké výkony, ale čo mňa zaujalo bola kamera. Takýto film by stratil svoje čaro , keby bol farebný... Vo filme ma zaujala aj herecká dvojica E.Cupák a J.Vinklář. Svoje postavy zahrali presvedčivo a ich posledná scéna v prístave bola dobrá, mala napätie , a vygradovala film. Je jasné, že to ináč nemohlo skončiť, ale to neriešim. Na 58 rok je to zaujímavý film, dávam mu 75%. ()
Nebylo to špatné, hlavně vidět totálně mladého Cupáka a Vinkláře. Jinak standardní drama o boji se svědomím, které na Krejčíkův opus nemá ani omylem. ()
Několikrát mi napadlo, že se Krška pokoušel z Cupáka udělat českého Jamese Deana alias rebela bez příčiny a podle mého se to v tomto filmu aspoň částečně podařilo. Na rozdíl od jiných dobových filmů mi téměř nic nevadilo a vychutnala jsem si dobovou Prahu i mladé (a dobré) herce Cupáka, Vinkláře i Dítětovou. Jen Bohdalová, která vypadala jak od kolotoče, mě (už tradičně) štvala. ()
Další krásný snímek pana Kršky. Rebelové bez příčiny chodili v padesátých letech i po Československu. Čím více pronikám do naší kinematografie tohoto období, tím ji mám raději, a je škoda, že spousta chytráků toto období odmítá s ohledem na komunistickou propagandu. Ano, v mnoha filmech byla, ale dokonce i ty mohou být kvalitní, obzvláště ve srovnání s tím průjmem, co se točí v novém tisíciletí. Pan Höger dostal v tomto snímku jen malý prostor, ale přesto svou postavu duševně vyčpělého a zklamaného starého člověka ztvárnil výtečně. Ještě chci dodat, že vizuálně mi tento snímek občas evokoval ranější díla Ingmara Bergmana. ()
Skvělé záběry pouličního života ve městě padesátých let. SUPER ()