Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dan, Freddy a Carda bloumají Prahou a uvažují, jak získat peníze. Rozhodnou se oloupit pokladní kina, ale jsou zadrženi náhodným chodcem. Při rvačce přijde Freddy o bundu, ale nakonec všichni tři chlapci utečou. Freddy má strach z návratu domů a ukryje se v přístavu. Policie zjistí jeho totožnost z dokladů nalezených v bundě. V přístavu se Freddy setká s celnicí Tonkou a vzbudí její lítost smyšlenou historkou o násilnickém otci. Zpráva o smrti muže, s nímž se popral, utvrdí Freddyho v přesvědčení, že se musí dále skrývat. Policie pátrá po Freddym v továrně, kde hoši pracují. Carda se chce přiznat. Dan ho opije a vyzve k závodu na motorce. Carda havaruje a zabije se. Dan se rozhodne dostat Freddyho za hranice s pomocí svého otce. Tonka navštíví Freddyho otce, dozví se pravdu a přemluví Freddyho, aby se přihlásil na policii. Freddy odmítne Danovu pomoc a dojde ke rvačce. Freddy uteče a jde se udat. Danův otec vidí jedinou možnost záchrany svého syna v tom, že ho pošle za hranice místo Freddyho. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (24)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Dálka zpívá, den je krátký, těžká bývá cesta zpátky... Psychologické drama o mládežníckých delikventech, které mne plně pohltilo. Po vynikajícím snímku Zde jsou lvi natočil Václav Krška další pro něj nezvyklý "kritický" film, nicméně tentokrát režisér mnoha okouzlujících poetických snímků nezapomněl obohatit i drsnější příběh patřičnou dávkou lyričnosti. Od prvních minut mne vtáhla atmosféra přístavu u řeky, v kontrastu s moderně vystavěnými pražskými ulicemi s blikajícími nápisy. Atmosféra, kterou bezchybně dolaďuje soundtrack z dílny Harryho Macourka s působivou titulní melodii, předznamenávající textem písně příchod něčeho osudového. Hutnou sondu do činů a svědomí mládence na útěku, lítajícího spolu s kamarády v loupežném přepadení a neplánované vraždě, občas přeruší nějaká ta rozvláčná scéna kolem ženské postavy Tonky a její nešťastné lásky, ale valná část zpracování na nadčasovosti mnoho neztrácí. Tentokrát dokonce Krškovy plně respektuju i obsazení Eduarda Cupáka do hlavní role, neb (na rozdíl od těch milovníků z filmů dle Fráni Šrámka) jako mladistvý delikvent na útěku od domova a spáchaného zločinu působí věrohodně. Stejně tak až nezvykly slizký Vinklář v záporácké roli, navíc Krška režíruje velice zdařilé akční scény! Jako celek jenom o chloupek slabší, než Krejíčkovo Probuzení z dalšího roku. 80% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) ()

Ony 

všechny recenze uživatele

Asi jsem měla příliš velká očekávání. A v prvních chvílích ve mně díky vláčné hudbě, městské poetice a absenci kladných hrdinů ještě vzrostla. Hudba mě začala otravovat velmi brzy, speciálně ten zpívaný leitmotiv, městská poetika až později, s jednáním postav jsem se prala docela statečně, ale taky to nešlo. Slibný potenciál zápletky i charakterů byl využit minimálně, scénář je zkratkovitý a povrchní. Jako by se tvůrci chtěli od tématu a prostředí záměrně distancovat. Tenhle odstup se úspěšně přenesl i na mě, a když pak Františka alias Freddyho topili, tak jsem se musela smát. ()

Reklama

raroh 

všechny recenze uživatele

Václav Krška si byl nejjistější v adaptacích literatury a hudby 2. poloviny 19. století, Šrámek, Turgeněv a Smetana byli jeho autoři, svět 2. poloviny 50. let byl přeci už někde jinde, zdrsněl a romantičtí hrdinové existovali spíše ve světě zločinu než ve školních škamnách bouřících se anarchistických studentů. Cesta zpátky na mě zapůsobila jemnou poetikou všedního dne, kina, jazzu a náběhu k filmu noir. S tímto světem ale lépe souzněli Jiří Krejčík, Václav Gaier či Zdeněk Brynych. Je tedy škoda, že k dalším šrámkovským adaptacím a Jarním vodám se dostal až těsně před smrtí koncem 60. let (výjimkou byla patřičně temně syrová filmová verze prozy Šrámkovy souputnice z neumannovské olšanské skupiny Marie Majerové Kde řeky mají slunce z roku 1961). P. S. Ovšem takhle ukočírovaného Karla Högera ve prospěch celku jsem snad nikde jinde neviděl. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Krška si zvykal objevovat člověka především v jeho emocích a reakcích; možná proto mu nejvíc vyhovovaly příběhy charakterizující skutečnost básnickou obrazností. Dramata rozhodování a váhání – nikoliv odhodlaného činu – ovšem nepřestávala Václava Kršku znepokojovat a vzrušovat. V Cestě zpátky, pod níž je podepsán coby scénárista Pavel Kohout, dochází k určitému předělu v Krškově tvorbě, když režisér do popředí staví psychologizující polemiku s dobou a společenským ovzduším. A přestože Krška bezesporu vnímal určitou vágnost scénáře, který je i přes nepopiratelnou snahu ukázat co nejvíc z tehdy nepříliš frekventovaných témat jednostranný a tezovitý, imponovala mu nabízená úvaha nad nepoddajností tehdejších mladých lidí, jejichž bezstarostný pohled na život může vést až ke zločinu. Krška, který ve svých filmech oslavoval mládí a kterého pokaždé zraňovaly jakékoliv příznaky skepse, ovšem vlivem nevyváženého a nepropracovaného scénáře podlehl vizuálnímu zvýraznění. S napětím sledujeme Cardovu zběsilou jízdu na motorce, která je stříhána s hollywoodskou razancí a okázalostí. Věrohodně působí atmosféra nočních ulic a uliček, včetně Václavského náměstí, pasáží, výkladů a neonových reklam. Tuzarova kamera si libuje v dráždivých scenériích ztemnělého přístaviště, kam je situován příběh Freddyho a celnice Tonky. Vyvrcholením této vnějškové fixace jsou i hudební (Macourek) a herecké (Cupák, Vinklář, Slavík, Dítětová, Šmída, Höger...) projevy, které svou kritickou vymezeností upozorňují na nežádoucí jevy soudobých společenských dramat. Přestože tato nová psychologická linie v Krškově další tvorbě posléze nepokračuje, nelze opomenout, že společně s Krejčíkovým Probuzením (1959) se jedná o jeden z prvních filmů, který varoval před lhostejností, netečností a snadným pokušením. ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Cesta zpátky je plná herců slavných jmen, tehdy většinou mladých s rašícími vousy na bradách. Dokonce je tam jeden pár, který se posléze vzal a to paní Díťětová s panem Vinklářem. Jako kriminálka film naprosto nefunguje, spíše je to cosi na způsob Dostojevského Zločinu a trestu. Toho nejhodnějšího ze třech mladých kriminálníků nejvíce sžírají výčitky a posléze i skutečnost, že dívka jež mu poskytla azyl si o něm může myslet, že je špatný člověk. Mne na filmu zaujala noční honička na motorkách, kdy na těch namoklých kočičičích hlavách to muselo být docela nebezpečné natáčení  v té rychlosti, A ještě více mne zaujal ten dnes už zaniklý pobřežní svět paroplavby. Skladů, kolejových vleček, jeřábů, kotvících dýmajících šífů připravených vyrazit do Hamburku i odstavených starých parníků na kotvách sloužících jako nouzové ubytovny. Ten ve kterém spal Cupák si umím představit dnes jako naprosto parádní bydlení s krásnými odlesky vodní hladiny na stěnách pronikající do kajuty kulatými lodními okénky... Obsah opět nezklamal a nevykecal akorát to, jaké cigarety hoši kouřili a velikost jejich bot. Dávám za dvě ukradené stovky. * * ()

Galerie (7)

Zajímavosti (1)

  • Natáčeno převážně v Praze Holešovicích. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)

Reklama

Reklama