• raroh
    ****

    Václav Krška si byl nejjistější v adaptacích literatury a hudby 2. poloviny 19. století, Šrámek, Turgeněv a Smetana byli jeho autoři, svět 2. poloviny 50. let byl přeci už někde jinde, zdrsněl a romantičtí hrdinové existovali spíše ve světě zločinu než ve školních škamnách bouřících se anarchistických studentů. Cesta zpátky na mě zapůsobila jemnou poetikou všedního dne, kina, jazzu a náběhu k filmu noir. S tímto světem ale lépe souzněli Jiří Krejčík, Václav Gaier či Zdeněk Brynych. Je tedy škoda, že k dalším šrámkovským adaptacím a Jarním vodám se dostal až těsně před smrtí koncem 60. let (výjimkou byla patřičně temně syrová filmová verze prozy Šrámkovy souputnice z neumannovské olšanské skupiny Marie Majerové Kde řeky mají slunce z roku 1961). P. S. Ovšem takhle ukočírovaného Karla Högera ve prospěch celku jsem snad nikde jinde neviděl.(7.2.2013)

  • topi
    ****

    Václav Krška byla velká osobnost československého filmu, jeho umělecký cit pro lyriku nebo drama byl nezaměnitelný. Cesta zpátky vypráví příběh o mladých chlapcích, kteří okrádají milence na lavičkách a jednoho dne se rozhodnou vyloupit pokladnu kina, při čemž zemře jeden člověk, který se jim postaví. Krška pak rozehrává perfektní drama, kde strach a odpovědnost hrají hlavní roli. V postavách mlaďochů se představí Josef Vinklář (záporák, jak má být), Eda Cupák a Oldřich Slavík, v roli Tonky Jana Dítětová.(31.3.2019)

  • Willy Kufalt
    ****

    Dálka zpívá, den je krátký, těžká bývá cesta zpátky... Psychologické drama o mládežníckých delikventech, které mne plně pohltilo. Po vynikajícím snímku Zde jsou lvi natočil Václav Krška další pro něj nezvyklý "kritický" film, nicméně tentokrát režisér mnoha okouzlujících poetických snímků nezapomněl obohatit i drsnější příběh patřičnou dávkou lyričnosti. Od prvních minut mne vtáhla atmosféra přístavu u řeky, v kontrastu s moderně vystavěnými pražskými ulicemi s blikajícími nápisy. Atmosféra, kterou bezchybně dolaďuje soundtrack z dílny Harryho Macourka s působivou titulní melodii, předznamenávající textem písně příchod něčeho osudového. Hutnou sondu do činů a svědomí mládence na útěku, lítajícího spolu s kamarády v loupežném přepadení a neplánované vraždě, občas přeruší nějaká ta rozvláčná scéna kolem ženské postavy Tonky a její nešťastné lásky, ale valná část zpracování na nadčasovosti mnoho neztrácí. Tentokrát dokonce Krškovy plně respektuju i obsazení Eduarda Cupáka do hlavní role, neb (na rozdíl od těch milovníků z filmů dle Fráni Šrámka) jako mladistvý delikvent na útěku od domova a spáchaného zločinu působí věrohodně. Stejně tak až nezvykly slizký Vinklář v záporácké roli, navíc Krška režíruje velice zdařilé akční scény! Jako celek jenom o chloupek slabší, než Krejíčkovo Probuzení z dalšího roku. 80% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů)(18.8.2019)

  • klúčik
    ****

    Pre mňa osobne príjemné prekvapenie. Čakal som, keď film bol vyrobený v 50tych rokoch, že bude plný strany a budovania , no opak bol pravdou. Mládež sa nudila, tak chceli mať pohyb!! Zaujímavý scenár, dobré herecké výkony, ale čo mňa zaujalo bola kamera. Takýto film by stratil svoje čaro , keby bol farebný... Vo filme ma zaujala aj herecká dvojica E.Cupák a J.Vinklář. Svoje postavy zahrali presvedčivo a ich posledná scéna v prístave bola dobrá, mala napätie , a vygradovala film. Je jasné, že to ináč nemohlo skončiť, ale to neriešim. Na 58 rok je to zaujímavý film, dávam mu 75%.(4.4.2013)

  • slunicko2
    ***

    Lehce melodramatické a docela pěkné... 1) 30letý Pavel Kohout napsal docela zdařilý scénář bez extrémních prorežimových excesů. Hlavním padouchem je syn bývalého vykořisťovatele, co byste také čekali? 2) 28letý pěkný Josef Vinklář vrhal zasmušilé pohledy a 26letý Eduard Cupák se předvedl i v trenýrkách. 3) 58letý Václav Krška dal průchod svým tradičním sklonům k lyrické stylizaci, což předvedl na velmi působivých scénách z nočního života na pražském Václavském náměstí roku 1958. V pasážích obklopujících kino Blaník jsem také bloumal a do bufetu Koruna vedle nočního klubu Alhambra chodil. Ba co víc - karnevalové veselí u fontány s jazzovým hudebním doprovodem bych klidně přiřadil k souběžně vznikajícím prvním filmům francouzské nové vlny. 4) Závěrem kousek nezapomenutelného rozhovoru. Děvče vyzývá svého partnera, aby se šel udat na policii: Mám to ohlásit já nebo se ohlásíš sám? - Sám. - Dej mi čestné slovo. Já se tam zítra zeptám. No nekupte to...(7.2.2013)

  • - Natáčeno převážně v Praze Holešovicích. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)