Kiznaiver

Nápad o sdílení bolesti je docela zajímavý. Kdyby lidi cítili bolest ostatních, tak by přeci neměli potřebu jim ubližovat a mnohem víc by si rozuměli - tohle vcelku chápu. Přesto to nemělo příliš velký spád a atmosféra byla také jen odvarem toho, co by se s takto zajímavým tématem mohlo provádět. I tak to ale není špatné. Hlavní charaktery jsou vcelku zajímavou směskou nejrůznějších extrémů a i když mě ze začátku příliš neoslovili, čím více jsem je poznával, tím jsem je měl raději. Hlavní hrdina mě příliš nezaujal, ale takoví Tenga, Niko a Juta mě docela bavili. Ještě zmíním, že se mi líbil barevný a příjemně elektronický opening a to i přesto, že tenhle druh hudby není tak úplně můj šálek čaje. Zkrátka zpočátku to nebylo nic moc, ale postupně jsem si k tomuto anime našel cestu. Přesto však nemůžu říct, že by to bylo kdoví jak skvělé, nebo že by se dostavovalo nějaké hluboké nadšení. Jistě byl jsem zvědavý, jak to nakonec skončí a jak rozpletou zdejší "velmi křehké vztahy" a ve finále jsem nebyl nijak zklamaný (spíš vše dopadlo +/- jak jsem čekal), ale zkrátka to všechno mohlo být mnohem lepší. Za mě tedy dobré, ale dobré je za 3... 5,5/10 (10.04.2016)

Co se stane, když na partě teenagerů spácháte hokus pokus, aby byli propojeni bolestí? Totálně se jim splaší hormony, což zapříčiní četné milostné mnohoúhelníky a kýčovité melodrama. Toť vše k hlavnímu tématu. Mě to ale připadalo spíš jako soutěž o nejotravnější charakter. Ach, to bylo ale napínavé. Do poslední vteřiny jsem nevěděla, kdo vyhraje. Nakonec jsme měli 3 vítěze, což je docela slušné. (15.01.2017)

S melodramaty Mari Okady je to jak na houpačce. Někdy dokáže udržet své čakry na uzdě a navzdory komplikovanému mnohoúhelníku může z jejího pera vzniknout velmi zajímavé dílo, jako například Nagi no asu kara, ale občas tato dáma dovede brutálním způsobem přestřelit a zpočátku slibnou zápletku utopit v uřvaném bordelu plném hloupých, otravných postav, jejichž charakter v podstatě tvoří jediný povahový rys, jenž musí být divákovi neustále předsouván. Kiznaiver je bohužel ten druhý případ. Okada nejspíše dostala nápad napsat anime o experimentu se sdílením bolesti mezi lidmi, ale už se jí moc nechtělo snažit se nějak hlouběji zamýšlet nad dopady realizace takového nápadu a rozpracovávat zákonitosti fikčního světa, zvlášť když měla příležitost se omezit jen na něco, co má tak ráda: melodramata! Erupce emocí! O ty přeci jde v prvé řadě! Musíme je nechat pořádně vykřičet, musíme tam narvat co nejvíce teatrálnosti a donutit diváka se co nejvíce dojmout! … nebo trpět jak zvíře. Jedna hvězda za něco jako zajímavé odhalení v posledních několika dílech, na něž však navázalo jen pitomé vyvrcholení v závěru, u nějž jsem nevěděl, zda se smát, nebo brečet, a ještě malé bezvýznamné plus za výborný opening, byť je škoda, že poslední singl Boom Boom Satellites musel být použit zrovna k takové pitomosti. (26.11.2018)

Přestože na sci-fi moc nejsem, nemohla jsem si tuto letní sezónu nechat ujít právĕ toto dílko. Netuším čím to je, že si mětak přivlastnilo, ale... to téma bylo prostĕ zvládnuto úžasnĕ! A zároveň jsem na pochybách, zda za to nemůže, že jsem to tehdy sledovala až kdesi do tří do rána. Nežertuji! Je tomu tak!! Postavy – šílený design, ale skvĕlé dabéry rozhodnĕ získaly. Příbĕhy jednotlivých hlavních hrdinů – sice jsem si je sem a tam domyslela předem, ale jinak naprosto geniální! Jsem spokojena! Nanejvýš! (09.09.2016)