poster

Hovory o lásce

  • italský

    Comizi d'amore

  • slovenský

    Hovory o láske

Dokumentární

Itálie, 1964, 90 min

Scénář:

Pier Paolo Pasolini

Producenti:

Alfredo Bini

Střih:

Nino Baragli
(další profese)
  • Rosana
    *

    Až mi je hamba takového velikána tak kriticky hodnotit, ale vážně mi ten film přišel naprosto amatérský a o ničem - celý den chodit s kamerou a ptát se Italů na názor týkající se sexu, jako Pasoliniho terapie pro jeho smíření s jeho homosexualitou, mě naprosto nudilo. Asi v té době v Itálii byl ten film bomba...(26.11.2008)

  • Fredericus
    ***

    Je až půvabné sledovat, jak si marxista Pasolini ve svých komentářích láme hlavu nad neuvědomělostí respondentů, zvláště těch, kteří by přece měli být avantgardou (dělníci).. Ale jinak zajímavé, nezřídka překvapivé - pro mě například to, že vesničané ze "zaostalého", až premoderně uvažujícího Jihu brali homosexualitu jako cosi, s čím je zkrátka třeba počítat, zatímco moderní Seveřanky (tuším z Milána), pokud její výskyt vůbec připustily, ji odkazovaly do zvláštních ústavů a k léčbě. Takže Exkvizitore, co to je "tmářství"?(9.11.2008)

  • Lapacka
    **

    Tenhle film je postavený na snaze dosáhnout změnu. Ne v myslích zpovídaných Italů a Italek, ale v myslí obecenstva, které se na film bude dívat. Pasolini se vyžívá ve hledání nejzabedněnějších vesničanů a nejprůměrnějších měšťáků, na které pak poštěkává své otázky. Je neuvěřtelné, jaké kadence může italština dosáhnout. O sexu mluví často se skupinkou lidí a ke slovu se tak většinou dostane názor davu, předsudky, bludy, generalizace. Není to anketa, ale agitka. Dokument z toho filmu vzniká až postupem času, kdy je vidět, jak média přebírají roli, kterou měla tradičně rodina, výchova a předávání informací od rodičů k dětem, které měla svým způsobem církev nebo škola. Jak si tady někdo povšiml, komunista Pasolini se mezi dělníky nesetkává s nijak revolučními názory, jako se je snaží spíše o nich poučovat a podsouvat jim je. Na druhou stránku je tenhle film přehlídkou zajímavých lidských typů a energie, která mi dneska v podobných dokumentech chybí. Autor je obklopen chumly mladých lidí, děcek a puberťáků, které láká kamera... to už by se dneska stát nemohlo, takové nadšení by asi hned tak nevzbudil. Nebo je to mentalitou Italů, odlišnou od naší? Zajímalo by mě, jak by dneska někteří učinkující odpovídali na stejné otázky. Škoda, že Hovory o lásce po 45 letech asi nikdo nenatočí.(22.2.2009)

  • sportovec
    *****

    Passoliniho dokument, cenný tím, že ukazuje přímo režiséra "na place" věcně a profesionálně popisuje a zachycuje stav italské společnosti uprostřed druhého desetiletí, které ji tehdy dělilo od druhé světové války. Nasloucháme-li těmto názorům, bourajícím tehdy stále silná tabu mezilidských vztahů, vcelku věcně zobecňovaným "moudrými", pochopíme lépe obsah celé řady Sicových komedií i občanské nesnáze partnerského života Sophie Lorenové, ale ještě i směřování prvních filmů o generaci mladší Ornelie Muti. Cena zdánlivě šedého filmu v tomto kontextu nadčasově vzrůstá. Zejména pro ty, kteří už datem svého narození jsou a budou trvale mimo dosah dosažitelné bezprostřední zkušenosti.(12.9.2007)

  • Murrro
    ****

    Pasoliniho anketa komentuje paralely medzi láskou, sexom, geografiou, politikou a ekonomikou v Taliansku šesťdesiatych rokov dvadsiateho storočia. Porovnáva názory "tradičné" a "pokrokové" (v úvodzovkách preto, lebo mnohé z druhej skupiny boli neskôr prijaté za mienku verejnú, kým viaceré z prvej sú dnes považované za extrémne puritánske), prezentované pestrou vzorkou obyvateľstva rôznych sociálnych vrstiev. Nemohol som sa však zbaviť pocitu, že režisér sa snímkou snažil podsúvať vlastné názory, čo je najčitateľnejšie v epilógu o začínajúcom sa manželstve...(29.2.2008)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace