Automat na přání

Fantastní vize jiných světů a cílů dětskýma očima. (19.02.2010)

Medvěd se samopalem, co vypadá jako Chewbacca? Představa v představě plynoucí z představy? Karel Gott zpívající stále dokola C'est la vie a ve vězení tím mučí vězně? Nádherné šílenství, u kterého si nejsem jistý co vlastně byla realita... ale ono je to přece jedno. (zajímalo by mně, jestli film neměl problém s distribucí, když si na tolika místech střílel ze socialistických frází a dokonce i májového průvodu:) (03.05.2010)

Surrealismus pro děti a mládež? Josef Pinkava mě přesvědčil, že existovat může a také mě v jeho originálním autorském podání velice bavil. Pinkavovy filmy z této éry (Mlčení mužů či Kapitán Korda) mám rád a ač tenhle kousek z jeho tvorby dost vybočuje jak fantasy / sci-fi žánrem, tak netradiční francouzskou koprodukcí, ten duch Pinkavovy poezie dětského světa zůstal zde hezky zachován. Z reality v podobě povinné školní docházky a také socialismu plného fízlů a soudruhů se skrze dětskou fantasii dostáváme plynule k barevně i náladově pestré procházce novým, snově laděným dobrodružstvím. Poetické záběry z přírody se krásně střídají s trikovou poezií pohledů do kaleidoskopu (ty jsou opravdu nádherné!), funguje i prolínání asociací během dění na jedném místě. Když se po zatčení kluků policejní místnost postupně měnila přítomností tabule na školní třídu a záhy ještě na věznici plnou cel, cítil jsem se u Automatu na přání už nějakou tu dobu jako v nějakém roztodivném snu, ve společnosti vybraných žáků ze své třídy. :D Přes místy naivnější děj jsem se od počátku (se zřetelem na cílovou skupinu) přenesl a navrch si zas užil satirické narážky věnované dospělým, zejména v souvislosti s karikaturní postavičkou muže zákona v uniformě (dle všeho komisaře, ředitele věznice i dozorce v jedné osobě?). Když se rozpoutá mezi ním a dvojicí dětí malý souboj, nechybí ani akční útěk, přestřelky, výbuchy... a uprostřed všeho i zpívající kostra! Jeden ze slavných hitů Karla Gotta ze 60. let zde dostal na chvíli nový, přímo groteskní rozměr! :o) Pinkavova „Země fantazie“, odvíjející se z úvodního motivu mezinárodní technické výstavy a nového vynálezu stroju plnícího přání, není pro mě zcela dokonalá, ale podmanivá i zábavná určitě ano a zavítal jsem do ní velice rád. [75%] (18.06.2021)

Nádherně poetický film, svým způsobem navazující na Červený balonek, epizoda se zatčením chlapců a čekáním na popravu je nádherně (a nepitomě) alegorická - takové zesměšnění mocipánů (J. Hlinomazem zahraný dozorce se po večerech doučuje matematiku) bych v takto laděném snímku nečekal. (22.02.2010)

“Máte prospekty?" Josef Pinkava jednoduše dokázal dětskou duši pochopit. Na rozdíl od snímku Pohlaď kočce uši, ve kterém autor dává prostor hlavně dívčím hrdinkám, v tomto sci-fi dobrodružném filmu vystupují dva rošťáci. Honzova a Vaškova dobrodružství jsou podána poeticky (symbolem duhovky), metaforicky (především závěrečnými pasážemi, které se odehrávají v hradním vězení), ale i vtipně (úvodní obžerství na veletrhu, doučování dozorce). Představitelé obou kluků hráli přesvědčivě. Zajímavé je, že film měl premiéru v září 1968, přitom ti vojáci byla taková směs stalinistické a fašistické diktatury. 0+0+0+0+0=0 / 0=0+0+0+0+0 (22.02.2010)

Psychedelický hippie film pro děti. Tady buď někdo experimentoval s drogami, nebo scénář psaly samy děti a tvůrci se při natáčení stejně zhulili. Protože velkou část filmu tvoří různé krasohledy, barvičky, kuličky, přebarvené záběry přírody. Vážně mi to nepřišlo jako dětská fantazie, protože i ta má nějaká pravidla a určitý příběh. Tady sledujeme dva otravné, vlezlé a podle všeho pěkně oprsklé kluky, kterým nevadí nějaká ta zlodějna nebo něco zničit, zdá se. Nejdříve na brněnských veletrzích v době jejich strojírenské slávy snědí, co mohou, a sesbírají hromady prospektů (což tedy my kluci jsme tam taky sbírali prospekty, i když ne asi v takovém množství). Pak se přesuneme do vesnické školy, pak opět na veletrh, kde se najednou objeví jakýsi stroj na přání, a opět na vesnici, a znovu veletrh, a najednou kluci sedí v raketě do vesmíru, a pak jsou zase na louce, kde dědeček zalévá slunečnice a má psa a hlídá raketu, a jsme na půdě, a u rybníka, honí je hajný, a ve velkém skleníku se zeleninou je vyhmátne americká tajná služba a zavře je na hradě Pernštejn do vězení a... jo, i na toho medvěda se samopalem dojde. A na závěr klukům zahrajeme hezkou písničku. Mně by ani tak nevadil pokus o fantazii, kdyby to odněkud někam šlo, kdyby scény měly nějaký význam nebo kdyby některé věci byly alespoň symboly něčeho, ale tohle je takový film fantazie-pro-fantazii, který nemá ani nějaké vyznění, ponaučení, zamyšlení, pocit, nic. Jako když nastoupíte do autobusu, sledujete, jak se mění osazenstvo během té půl hodiny jízdy, a nakonec vystoupíte. Btw, na svou dobu to musel být docela drahý film - maketa rakety v životní velikosti, využití vrtulníku, samopaly... (19.02.2019)

Na film rychle zapomenu, ale budu si pamatovat Hlinomaze jako bachaře a atmosféru veletrhu, která mi připomínala, nevím proč, Krtečka... (19.01.2009)

Film je, počítám, určen pro děti, o nichž se tvůrci domnívají, že snesou všechno. Pokusy o společenskou satiru jsou ale jasně určeny dospělým. Tak nevím... Konečně jsem objevil, odkud pochází tato matematická hádanka: mysli si číslo, znásob ho dvěma, přičti šest, výsledek vyděl dvěma, původně myšlené číslo odečti a vyjdou ti...chvíle napětí...tři! Voila! (03.08.2015)

Celkem nudný film. Děj to pořádně nemá, oba kluci sice hrají uvěřitelně, ale připadali mi otravní a všechny ty fantazijní věci mě taky nebavily. Navíc to nadměrné používání kaleidoskopů mi lezlo dost na nervy. Sice to teda místy bylo halucinogenní, ale pořád míň, než třeba Bizon. Jediné, co zde bylo zajímavé, byla ta příroda a samotný ten automat na přání, jinak asi nic. Navíc ten konec byl hodně nijaký a dost nahodilý, až mi připadalo, že jsem celou dobu koukal na nějaký nepovedený experiment. Ale ona to hlavně byla strašná nuda, která se snaží zaujmout fantazií, ale když nezaujme tou, tak pak už nemá čím. 2* (23.02.2020)

Mne taky trochu vadilo, michat politickou satiru do detskeho filmu. Ale Hlinomaz byl opravdu vtipny. Tak necham hodnoceni na prumeru. (15.04.2020)

2 nesympatičtí spratci, a dost trapný pokus o dětskou scifi...Ale co já vím, nejsem dítě... (20.02.2010)

Příběh dvou malých uličníků je v dnešní době už zapomenutý film. Což je škoda, protože dětští herci zde předvedli velmi solidní výkon. A je jen málo dětských filmů, které dokážou oslnit tím, co se před kamerou děti dovedou. S trochou nadsázky se dají považovat za předchůdce slavného Tomáše Holého. Dojem z filmu, a to pro mě docela zásadní (tak zásadní, že jsem musel ubrat hvězdičku), mi zkazilo soudruhování. Jistě, film se natočil v dobách komunismu, ale ty odkazy jsou docela přehnané. Tomu napoví i chování represních jednotek. Naštěstí je tady milá a chytrá raketa URANIE, která chlapce donutí svá přání volit uvážlivě a užívat si krás života. Překvapením pro mě byla druhá polovina filmu a také konec, který bych rozhodně nečekal. Ale u tohoto typu to může dopadnout všelijak. Proto jej neberte vážně. Je to přece pro děti. (10.08.2014)

No, nutno uznat, že tohle se moc nepovedlo. Jednak kvalita zpracování neatakuje závratné výšiny, a ačkoliv scénář hloupý není, atraktivita prostředí veletrhu už dneska jen těsně přesahuje úroveň přitažlivosti prvomájového průvodu. Je jasné, že ve své době byl pak let na měsíc velkým tématem, ovšem ani to už dneska nijak extra nefrčí. (06.01.2009)

Dětskýma očima viděný svět, kteý diváka vtáhne a satirou na všední život i potěší. 75% = 4/5 (24.10.2010)

Hluboce podprůměrná slátanina pro malé děti. Bez efektů. 220599 Prima 8152+++++ Upravuji starší koment: Vcelku souhlas, ale od okamžiku zatčení je to alespoň legrace, když už nic. Jako sci-fi naprostá blbina. A podle mne to vcelku nemohlo bavit ani děti. (22.01.2011)

Mne to pripadlo ako dokonalá politická satira funkčne zaodetá do hábu detského sci-fi filmu... Výborný výber detských hercov a skvelá hudba. (30.08.2010)

Film Automat na přání je vlastně jakýmsi kinematografickým holdem dětské představivosti, touhy po dobrodružství a v neposlední řadě i touhy po vykonání něčeho velkého a slavného. Zato dospělým nastavuje nemilosrdné zrcadlo. Dále je třeba ocenit, jak tvůrci filmu pracovali s barvami. To bylo něco na svoji dobu úžasného, zejména když uvážíme, že barevný materiál byl drahý a vzácný (a na filmy pro děti a mládež se používal spíše výjimečně). Tak třeba pohledy do kaleidoskopu jsou přímo kouzelné, zvláště pak ve spojení s filmovým trikem. Ovšem nejvíce mě pobavila scéna z vězeňské cely, kde je na pozadí slyšet píseň Karla Gotta C’est la vie, načež dozorce vzkřikne: „Ježíšmarjá, já zapomněl vypnout oblbovadlo!“ No, představte si, že byste měli dokola poslouchat „C’est la vie“ – to už by nebylo oblbování, ale přímo rafinované mučení... (16.12.2021)

LSD! **** (31.03.2020)