Mother!
matka!
Mother!
Mother!
Mother!
Režie:
Darren AronofskyScénář:
Darren AronofskyKamera:
Matthew LibatiqueHrají:
Jennifer Lawrence, Javier Bardem, Ed Harris, Michelle Pfeiffer, Domhnall Gleeson, Brian Gleeson, Jovan Adepo, Raphael Grosz-Harvey, Andreas Apergis (více)VOD (3)
Obsahy(3)
Nejhorší zvuk, který můžete uslyšet v ráji, je zaklepání na dveře. Jennifer Lawrence a Javier Bardem hrají v thrilleru matka! manželský pár, jehož idylické soužití v nádherném domě v lůně přírody naruší nezvaní hosté, kterých neustále přibývá. (CinemArt)
Recenze (861)
Sakra, když si člověk přečte, o čem matka! je doopravdy, tak se z toho rázem stane něco o dost hlubšího a originálnějšího. Ale pořád jsem trochu zklamanej. Čekal jsem něco, co tu ještě nebylo, velkej kinozážitek, jenže kamera, styl režie ani "příběh" mě ničím neuchvátily. Klobouk dolů dávám před Jennifer Lawrence, v první půlce filmu mě bavila taky skoro až kafkovsky pojatá invaze do soukromí, zbytek jsem ale sledoval s velmi pochybovačným výrazem. ()
Toto bylo zase co za halůz? Já snad budu muset brát nějaký drogy, když si budu chtít pustit takovejhle film. To už byl nemlich von Trier... ()
WTF ? Na mna až príliš abstraktne ale mám rad odvážne a “iné” filmy, takze... prečo nie. ()
Sračka ()
Nebudem sa tváriť, že som na prvýkrát zachytil všetky alegórie a podobenstvá, ale akonáhle divák zachytí a pochopí podstatné veci, tj. kto je matka a muž, ten príbeh nie je nijak komplikovaný a všetko začne dávať väčší zmysel. Metafory sú však použité chytro, náboženský podtón nie je nijak násilne tlačený, herci sú skvelí a myšlienky hlboké. Aronofsky je späť vo fome. ()
Zvláštní film nad kterým musím přemýšlet i pár dní od shlédnutí. O ději jsem předem něco málo věděla, takže jsem zhruba tušila do čeho jdu...První půlka filmu je skvělá. Zejména Michel Pfeiffer je úžasná. Druhá půlka je přehnaná a místy až hysterická...Celé to působí hodně znepokojujícím dojmem. ()
Jeden z nejdivnějších filmů co jsem kdy v životě viděl. Jedna půlka mého já říká, že je to neuvěřitelná slátanina na kterou se nedá koukat a že jí musel natočit nědo kdo má nějaký (opravdu) vážný problém. A druhá půlka mého já je šokovaná tak, že si tento snímek bude pamatovat ještě hodně dlouho. Pamatuji si jen tupé zíraní po najetí titulků - takže 42%. ()
Byla jsem na komedii? Je správně uveden žánr? ()
Režisér přesvědčený o své genialitě natočil divácky velmi odpudivý film, kde příběh je vlastně velmi jednoduchý a jen je zabalen do jakéhosi pseudouměleckého hávu se spoustou nepříjemných a explicitních scén, který asi měly šokovat. Navíc postavy jsou (předpokládám záměrně) neuvěřitelně iritující a již dlouho mi nebyl osud postav tak ukradený. Tato alegorie na společnost/horor ve výsledku nenabízí nic jiného než rozčarování. ()
Dvě s přivřenýma očima. Jedna za zajímavou kameru a druhá ze velmi dobrý výkon Jennifer Lawrence. Od počátku mi to nesedělo. Nedávalo mi to smysl, bylo to nelogické, podivné, místy až iritující, trošku absurdní a těžko uvěřitelné. Ale to nebylo nic s tím, co se dělo ve druhé polovině. Stala se z toho naprostá šílenost, která neměla hlavu, ani patu. Prostě totálně absurdní divočina se vším všudy, kterou hlava nebere. Tak jsem si tak přemýšlel, jak to asi dopadne a co z toho vznikne. Dodíval jsem se na to v podstatě jen proto, abych věděl, co z toho vyleze. A rázem byl konec. Tak jsme se tak na sebe s přítelkyní dívali, co to jako k sakru mělo být. Tak jsem použil Velkého bratra, jestli nebude vědět on (spíše tedy, ať mi to řekne on - ON ví všechno). Ale ani nalezené vysvětlení nás příliš neuspokojilo. Bylo to prostě divné a v podstatě zabité 2 hodiny času. Howgh! ()
Zřejmě díky mé dlouholeté zálibě, ve které také konečně žiji, jsem si při scénách ničení domu a tím i ničení práce Matky říkal, že bych to nevydržel a konal mnohem dříve a zásadněji než ona. Jenže pokud jsem ono podobenství správně pochopil, mají tyto scény a především jejich délka své opodstatnění. I když mi to tak původně přišlo, celý závěr vlastně natažený není, mohlo tu toho být mnohem více. Ale jsou i méně pravděpodobné, za to prostší možnosti, například mohlo jít o zvláštní, z jedné strany velmi nadřazený vztah hlavních hrdinů. Či autora a jeho fanatické fanoušky, kteří chtěli alespoň něco z jeho práce a nakonec i soukromí. Jenže nic se nevylučuje, vše sedne i do výjevů z jedné zde už několikrát zmíněné knihy, to navíc na ploše jednoho domu v ráji, či ráje samotného. Z onoho ráje nevidíme příliš, není třeba, stačí to, co vidí Matka. Matthew Libatique ji se svoji fantastickou kamerou pronásleduje od prvního záběru, nejčastěji v detailu tváře, ovšem vždy s využitím celého prostoru nádherného domu. Ono se to nemusí zdát, ale třeba takové pronásledování přes několik pokojů a když je třeba, záběr na detail, koberec, fotka.... Vše navíc s výborným zvukem, například rozhovory ve vedlejší místnosti, ale i spousta ruchů, ty snad především v druhé části. Ta první mám pocit vrcholí, když se v domě sejde celá rodina a řeší spor, který jeden z bratrů ukončí po svém. Výborná scéna, ale není první, už předešlé postupné sbližování a oddalování je dokonale natočeno, už zde atmosféra houstne a začíná horor gradující ve zmíněném závěru plném výjevů a poselství. Psal jsem, že Libatique Matku s kamerou pronásleduje, je to tak, famózní Jennifer Lawrence prakticky nesleze z plátna! Javier Bardem, Ed Harris a Michelle Pfeiffer jí potom dokonale doplňují. Nemůžu si pomoct, mě matkou Darren Aronofsky dostal a to už potřetí. 90% ()
Těžko hodnotitelné, doopravdy těžko. Podobenství komplexněji pochopeno, avšak chápu tu protichůdnost obou táborů. Velmi dobře natočeno, o tom žádná, avšak režisér se za každou cenu snažil těch metafor vecpat až zbytečně moc, místo toho aby lehce ubral - místo toho sahal až do zajímavých extrémů. Je to doopravdy těžko hodnotitelný film, který na jednu stranu může vypadat jako blbost, na druhou stranu jako velmi vydařené dílo. Já jsem v tom středu, v té rozporuplnosti. Určitě ale cením velmi zajímavý nápad! Dávám tři hvězdičky. Avšak jak jsem zmínil na začátku, těžko hodnotit takový film a upřímně ani sám moc nevím, jak toto dílo uchopit a správně ohodnotit. ()
Těch motivů je najednou až moc, a místo aby zapadly do působivé mozaiky, rozpadají se v nervydrásající schízu. Možná to byl záměr, ale z jinak působivé metafory na nejrůznější neduhy lidstva se tak stává nekoncepční pastiš. ()
Aronofsky nemůže udělat prosté drama. Musí v tom být něco víc a možná proto je matka! jeden z nejrozporuplnějších a nejdivnějších filmů letošního roku. Podle mě je film hodně špatně prezentován divákům. Po zhlédnutí traileru jsem čekal dvě hodiny psychoteroru, který mi bude nahánět husí kůži. A dostal jsem to? Ano i ne. Film je nepříjemný, tajemný, chvílemi i zvrácený a ani těch pár lekaček nechybělo. Ale to není to jediné co tento film je. Je toho nespočetně tolik pod povrchem až je to fascinující. Film totiž slouží jako jedna velká metafora, která ne všem dojde. Ale když dojde, tak je to neskutečné. Po zhlédnutí filmu jsem čekal než skončí záverečné titulky, protože jsem zkrátka neměl slov. Tohle může být dobré i špatné. Pro někoho, kdo čeká strašidelnou zábavu a nechce nad ničím přemýšlet, tak odejde zmatený, ale i zklamaný a naštvaný. Ale pro toho, kdo chce nad filmem po zbytek večera filozofovat je matka! filmem pro vás. Mimo složitý děj se ale film může pyšnit skvělými hereckými výkony, hlavně od Jennifer Lawrence, která by s trochou štěstí mohla dostat i nominaci. Strašně těžký film, který se nebude líbit všem, ale dokázal něco, co je v dnešní době filmu velmi vzácné. Přinutí lidi o tom mluvit. 9/10 ()
Po Trierově znepokojující Melancholii další fantastický počin k tématu zániku, metaforickému vyobrazení mužské a ženské polarity. Jako, kdybych před sebou viděla odehrávat se celé dějiny lidstva a zároveň prožívala svůj vlastní příběh dávání lásky a jejím rozmetání, zadusání do země. Obrazy nejbrutálnějších biblických, apokalyptických příběhů, jejichž krutost je zde, každou vteřinou, mezi námi. Jen si to možná nechceme přiznat - možná jsme tak otupěli, že už neumíme dohlédnout, že se tyto krutosti dějí právě teď někde na zemi. Ticho v hluku nelze slyšet. Do lásky odevzdané, bez podmínek začne prosakovat chaos, zlo a egoismus. To, co se zdálo jako pravdivé, se mění, získává zcela nový tvar, ba se přímo před očima transformuje. Jako, kdyby bylo neustále třeba obětí, aby došlo k procitnutí do světla čistého vědomí. Obětinou se v tomto případě však stává žena, matka, příroda sama. A zdá se, jako kdybychom nepoučeni stále chodili v kruhu a až maniakálně přesně, jako podle nějaké matrice, opakovali stejné chyby. ()
matka! je psychicky nemocný film. Představte si film jako jedince, který žije zcela normální život aby skončil jako naprostý maniodepresivní šílenec bez jakéhokoliv kontaktu s realitou. Jeho proměna je nenápadná, plíživá ale brutálně gradující. Aronofsky sice upustil od své trademark kamery a hudbu vypustil téměř úplně, ale pořád umí. Pokud máte rádi umění a tvůrčí proces v té nejryzejší formě, film si s velkou pravděpodobností užijete. Opravdový zážitek. ()
Bavilo mě to. Strašně moc. Vlastně si ani nepamatuju, kdy jsem měl naposled při sledování filmu tak staženej žaludek z toho, co si je vůbec režisér schopnej dovolit. Luxusní zástupce mindfucků, po kterém budete googlovat pointu a snažit se pochopit, o co kurva šlo. (kdo nemá přelouskanou bibli, bude na tom stejně :)) Zároveň jednoznačně nejlepší Aronovskeho film. ()
Jeden z nejhorších filmových zážitků za posledních pár let. To jak jsem byl až k smrti vytočený z chování všech postav a vůbec celkově z pojetí filmu se nedá slovy popsat. Jestli to mělo mít nějakou "myšlenku", tak já přiznávám, že jsem ji nepochopil, vlastně jsem se o to ani nesnažil, protože větší sračku jsem opravdu neviděl a stálo mě hodně sil dokoukat to do konce... ()
Obsahovo poetické s myšlienkovým presahom, kameransky experimentálne (zvolený štýl mi vcelku prekážal, ale to je samozrejme vec vkusu), ako celok pôsobiace značne abstraktne. A tak akosi zvláštne, ťažko stráviteľne (aspoň pre mňa). Na onen podtón som si nemohol zvyknúť, mal som problém i s hereckými prejavmi jednotlivých hercov - i keď nevravím, že by boli nepresvedčiví -, no skrátka nesadlo mi to ako celok, dve hodiny mi prišli ako celá večnosť. Zároveň však dokážem pochopiť, že iných mohol film nadchnúť, určité kvality akiste má, o tom niet pochýb. Z môjho pohľadu však pôsobiace príliš zmäteným dojmom, kedy nápad bol síce zaujímavý, avšak jeho prevedenie (vzhľadom na extrémnu obtiažnosť prevedenia) nie práve najšťastnejšie. Týmto kúskom si u mňa Aronofsky skutočne nešplhol, hoc som sa na naň tešil. 40% ()
Související novinky
Darren Aronofsky našel svůj další projekt
Režisér Darren Aronofsky (Requiem za sen, Fontána) prostřednictvím své produkční společnosti Protozoa Pictures spojí síly se studiem A24 při natáčení dramatu pod názvem The Whale. Snímek bude… (více)
Zemřel hudební skladatel Jóhann Jóhannsson
Pokud vás fascinovala hudba u Zmizení, Sicaria a Příchozích, začínáte číst velmi smutnou zprávu. V pouhých 48 letech nás totiž opustil její autor Jóhann Jóhannsson, jeden z nejvýraznějších hudebních… (více)
TOP 2017 dle nejoblíbenějších uživatelů
Hrstka nejoblíbenějších uživatelů ČSFD.cz tradičně vybrala osobní trojku nej filmů, uvedených do české a slovenské distribuce nebo na filmových festivalech v roce 2017. A někteří dali hlasy taky svým… (více)
(Pozor, asi obsahuje spoilery, ale mně je to vážně jedno.) Král Trier je mrtev, ať žije král! Řekněme si to hned na rovinu – Aronofského pokus o ekologicko-protináboženskou agitku vlastně v celé „kráse“ odhalil jeho 1.) omezení v rovině Aronofsky-režisér, 2.) omezenost v rovině Aronofsky-filozof. --------------- Kterákoliv ze čtyř základních rovin, jež jsem byl schopen z filmu horko těžko vypreparovat (Aronofsky sám/umělec – feminismus – environmentalismus – zjevené náboženství) neumí stát sama o sobě, mlátí se s ostatními a hlavně svou „zprávou“ naprosto kastruje jak film, tak jeho výpověď. Rovina umělce by sama o sobě byla asi celkem v pohodě, jenže to by ji nesměl autor ve druhé polovině naprosto rozbořit snahou o včlenění rovin ostatních. Rovina feminismu doplácí zejména na to, že i přes neoddiskutovatelně vynikající výkon Lawrence je Matka vlastně jen šablonou bez charakteru, individuality a celistvosti, jejíž největší „kvalitou“ je mateřský pud a schopnost rodit děti. K čemuž by asi většina feministek měla pár poznámek. Environmentální rovina si podráží nohy tím, že se paradoxně jedná o cyklický průběh (takže žádné škody nejsou nevratné a vše zde už bylo dříve). Rovina náboženská doplácí především na fakt, že Aronofsky naprosto postrádá alespoň základní teologické … co, aspoň religionistické vzdělání, přesto se cítí být dostatečně fundován a erudován na tato témata hlučně a nezkrotně vyjadřovat, inu, je to už takový bonton. Scéna „eucharistie“ je jednou z nejdementnějších epizod, již jsem v mainstreamovém filmu kdy viděl, zejména pro své absolutní nepochopení věci, ale co už. Zkrátka i v agresivním vystupování vůči náboženství můžete být Christopher Hitchens nebo Richard Dawkins. Aronofsky by si rád myslel, že je nový Hitchens, ale není. Je jen nový Dawkins. --------------- Když k tomu ale přidáme fakt, že alegorické obrazy někdy fungují a někdy ne (asi podle toho, jak se zrovna režiséru chtělo - Aronofsky se holedbá tím, že film napsal za pět dní, což je možná taky kámen úrazu, dovedu si představit, že leccos šlo zlepšit trochu delšími přípravnými pracemi), dostaneme snímek, který na to, že vše sází na alegorii, tuto nemá tak docela propracovanou. Což by se ještě dalo podsunout pod jakousi Aronofského vizi, nedodělanou, nedopečenou, místy blbou… jenže mother! nefunguje ani jako film. Příběh veškerý žádný, postavy nemají téměř žádnou psychologii – každá představuje jen jakousi karikaturu bazální potřeby či „nešvaru“, čemuž odpovídají i prkenné dialogy, které se velmi křečovitě o něco snaží. A jako „thriller“ nefunguje už vůbec, protože je napínavý tak možná v první čtvrthodině a pak jen sotva, nehledě už vůbec na to, že i zde jsou ty skutečně fungující prvky vykradeny z Labutě. O to je to horší, protože Labuť (která se konečně ani nesnažila být něčím víc, než reálně byla) alespoň fungovala jako čistý thriller a při nedávném opakování se mi toto jen potvrdilo. Tato slepenina nefunguje v žádném ohledu – alegorické obrazy jsou postavené na vodě a vše ostatní je alegorii podřízené. --------------- Naprosto nepochybuji, že Aronofskému šlo primárně o vyvolání rozruchu, aby se o něm tak nějak zase psalo. Z mother! je tato touha cítit až bolestně. Bohužel, ve snaze napráskat na plátno co nejvíc „šokujících“ záběrů a co nejvíce autorovy nedotažené filozofie pak ve skutečnosti vypustil podivný zmetek, u něhož mě snad nejvíc zaráží jeho bezzubost. Byl jsem naštván a uražen, ano, ale zejména proto, že přes veškeré machrovské pózy se jedná o film blbý a nudný. Vzhledem k tomu, že i ten Trier se neustále pohybuje v „červených číslech“, svoje fanoušky si Matka bezpochyby najde. Já bych jen chtěl zpátky ony dvě hodiny života. () (méně) (více)