matka!

Sláva, nazdar! Právě jsem se vrátil z výletu. Do chlebníku jsem si přibalil spousty inspirativních rostlinných stimulantů, pár plechovek organických rozpouštědel, lepidlo na kola a několik střešních tašek z perníkové chaloupky. Někde zhruba ve čtvrtině cesty na Zen jsem utrpěl prudké náboženské prozření, doprovázené křečovitým záchvatem existenciální filozofie pro samouky s akutní psychotropní dysbalancí. Výsledkem tohoto vytržení je 1666 stran krutě sofistikovaného textu, který kdybyste si přečetli celý, proniknete do podstaty subatomární kompozice Boha a do konce života vás nepřestanou svrbět genitálie! Přináším vám proto raději jen krátký úryvek z kapitoly 42, pracovně nazvané „šroubek!“. : „Je to jednoznačně kognitivní defenestrace a bez grafitové elektrody více nezmůžu.“ pronesl s vážnou tváří ambulantní psychiatr, přičemž si krajní pravicí unaveně promnul želatinu. V ten okamžik, jako by úpěnlivě zatoužil záměrně prolomit vysokofrekvenční ticho, v dáli třikrát zakukal pelikán. „Ne, to prostě nemůže být nedostatkem Valia,“ zaječela hystericky do třetího kuku menstruační skvrna, „karmické kladivo přece nikdy neudeří do stejného prstu dvakrát!!!“ „Udeří, neudeří,“ poškrábal se rozpačitě mezi tykadly výstavní exemplář nasyceného uhlovodíku, „vždycky bylo jen otázkou času, než vyjede zdivočelý vlak z karpálního tunelu a pohledem zafixuje geotermální aktivitu.“ Mezitím dav v pozadí dokončoval již druhou mexickou vlnu a dojnice měsíce se unaveně posadila na rozvrzaný katetr. “Jsem těhotná! Análně!“ špitla nesměle a se zasněným výrazem se zahleděla rozbitým oknem na první paprsky právě vycházejícího Sborníku pomatených metafor. „To nic, má drahá,“ pousmál se osudově básník a bezděčně ji pohladil po umaštěné hlavě motoru, „když budeš hezky urputně tlačit, nakonec to neposkvrněně nastartujeme.“ „Ehm, ehm,“ zdvořile si odkašlala do probíhající konzervace lehká mozková dysfunkce, „velice nerada ruším, ale považuji za nezbytné vás upozornit, že Metanfetamin před chvíli posral vanu v prvním patře a jsem si více než jistá, že moc dobře víte, co tento jinotaj z filozoficko – psychiatrického hlediska znamená, není-liž pravda?“ „Cože???!!!“ zaznělo sborově. Ambulantní psychiatr udiveně pustil penis z ruky, básník si zklamaně zapnul poklopec, menstruační skvrna se strachy ještě více vpila do neohoblovaného prkna a dojnice nervózně nakrčila krepový papír. V nenadálé situaci zachoval chladnou zmrzlinu pouze uhlovodík, pohrdavě mávnul směrem k dysfunkci kovalentní vazbou a s alkanovým klidem suše procedil mezi hydrogenii: „Nechci být příliš transcendentní, ale myslím, že právě akorát tak nastal čas sežrat Ježíše. Je to rozhodně lepší, než mít žlučníkový kámen z broušeného křišťálu a v suterénu Mogadišo.“ … Taxi Darren vytetoval další Fontánu, zaplýtval skvělými herci a Lorenckou se stále strnule zpruzeným xichtem, které do úplného položení se do role už chyběl jen luk a šípy. Místy solidní dramatizace, inovativní kamerové vyfikundace a působivé kompozice však opět vyústily do hajzlu na hromadu narkomanských zvratků a žluklých religiózně houbičkových metaspor, přičemž zbyla jen peklotyčná psychodeliktická „sračka!“. (09.12.2017) (méně) (více)