matka!

Psychologické halucinogenní podobenství. Ale většinu filmu nebavilo. Hodně nebavilo. Člověk stále jen očekává, jak se děj posune dál, protože postavy chodí a jednají pomalu. Takže díky bohu za zrychlené přehrávání. To jsem ovšem vypnul tak na poslední půlhodinku. Kdy se z psychologického thrilleru o vyšinuté mysli přecvaklo na fantazijní haluz svět, neopírající se o realitu. A tehdy to začalo být zajímavé. Zde se vyjevilo, o co celou dobu jde (předchozí hodina a půl byla tedy jen mrháním času a hrou na něco jinýho). Spoiler. Hlavní postavou vlastně není Jennifer, ale Pánbůh Javier. On potřebuje inspiraci pro svůj život, pro své tvoření. A tu najde jen tehdy, když mu Jennifer (nebo někdo jiný) porodí syna. Pak je šťastný. I když synka po narození okamžitě vydá lidu, aby jej rozcupoval. Tak to prostě chodí. A synova matka je už podružná. Potřebuje pouze její lásku. A tu mu ona vždy vydá. Vždyť ji z té lásky zas a znovu nechává vzniknout, aby se o něj opět starala a milovala jej a on čekal na dalšího syna.... (13.09.2018)

Dvouhodinnová tortura, jejímž smyslem je ukázat, že Bůh a Země jsou spolu spjatí a vesmír se točí v nekonečném cyklu kreace a destrukce. Což o to, jistě by se to o tom dal natočit pěkný film, ale tenhle je pěkná mrdka u které pohoní jenom pseudoinťouši, který v praváku vyhodili z fildy. (14.09.2018)

Autor chtěl evitentně navodit divákovi stejné emoce jako hlavní hrdince a sice pořádnou dávku frustrace. Celou dobu se to tváří, že přijde něco fakt hororového nebo že alespoň začnete tušit o čem v tom filmu jde, ale ne, to jste se přepočítali. Hlavní hrdinka prožívá traumata, že jí nikdo neposlouchá, že všichni jí všechno dělají na truc, že jakákoliv její snaha vyjde totálně na zmar ... prostě jako ze života ještě umocněno dvouhodinovým utrpením v kině. A když už doufáte, že alespoň závěr dá tomu trochu smysl, tak přijde finální frustrace. Totálně zbytečný film. (04.11.2018)

Šílenost! (08.11.2018)

Po shlédnutí filmu se cítím v podstatě stejně jako fantastická Jennifer Lawrence v hlavní roli. Film mě bavil svou famózní atmosférou, která byla drsná i dusná. Vzhledem k tomu, že své soukromí i svůj klid mám taktéž až moc rád, tak jsem v podstatě celou dobu soucítil s hlavní postavou filmu a naprosto jsem jí rozuměl. Popravdě mi místy bylo dost nevolno a chtěl jsem to zapít alespoň panákem, jak na mne atmosféra dolehla. Nesmírně fantasticky a přesně přenesené pocity na filmové plátno. Navíc je zde spousta symboliky a je jí tolik, že si z toho nejspíše každý může něco odnést. Nad tímto snímkem budu přemýšlet ještě hodně dlouho. (15.11.2018)

Uz dlouho me takle film od samyho zacatku nesral.Silena idiotina. (15.12.2018)

kravina! Tvrzení, že film pochopí jen ten, kdo se dobře vyzná v Bibli je mylné. Ta údajně skrytá podobenství „odhalí“ i můj letargický domácí s intelektuální vnímavostí příborového nože. Režisér D. Aronofsky (Requiem za sen, Wrestler, Černá labuť) prostě opustil civilní svět a utopil svůj talent v moři své „kreativity.“ Dopadl stejně jako D. Lynch s Inland empire, N. W. Refn s Jen Bůh odpouští nebo jako T. Malick s…čímkoli, co přišlo po filmu Nový svět, a další a další. Stává se to. Navíc Aronofsky evidentně přesedlal z fatalismu (viz Fontána) na ortodoxní křesťanství (viz film Noe a teď tahle matka!) – což nebude pro filmovou tvorbu zřejmě tak dobré jako například katolictví (viz führer M. Gibson). K dobru Darrenu Aronofskymu budiž, že při natáčení tohohle filmu sbalil Jennifer Lawrence. To mu přeju, bejkovi jednomu křesťanskýmu. Třeba se jednou vrátí ze světa biblických féerií zpátky ke svému filmařskému kopytu jako D. Lynch s Městečkem Twin Peaks nebo M. N. Shyamalan s The Visit a Rozpolcený. Jo a k ději filmu : Jak říká Mel Gibson : „Za všechno můžou Židi!“ (10.03.2019)

Po poněkud splácaném Noemovi je Aronofsky opět ve formě. Vzal svůj um ztvárnění emocí a psychologie postavy z Requiemu za sen nebo třeba Černé labutě a zkombinoval ho s filozofií, metaforami a surrealismem z Fontány. Pravda, zde jdou veškeré jinotaje do úplně jiné hloubky a celý film je vlastně metaforou. Pro běžného popcorn přežvykujícího diváka to bude asi nestravitélná šaráda ze slabik podivných výjevů. Kdo se ale nad filmem zamyslí, dojde mu úžasnost všech těch metafor. Kromě biblických záležitostí (Ábel a Kain) zde najdeme i aluze na historické události (vojáci – války). Celý film by se pak podle mě dal vyložit jako film o tom, jak člověk ničí svět. Máme tu matku přírodu, zběsilý dav, který iracionálně vše ničí, přitom bylo vše v klidu do doby, než přišel Adam a Eva. A tomu nasvědčují i některé hlášky, třebaže básníkova (lidská) tvorba ničí jeho manželku (matku přírodu) či matčina věta: Já jsem tě milovala, to tys mě nikdy nemiloval, miloval jsi jen to, že jsem tě milovala. Dalším možným výkladem je problematika ztráty soukromí slavných, ačkoliv je pravděpodobné, že se vše mísí dohromady. Na druhou stranu, matka! není tak povedená jako třeba Fontána. Dávám ale plný počet, o poslední hvězdu se zasloužil skvělý výkon Jennifer Lawrencové. (17.03.2019)

Darren Aronofsky ví, co dělá. Film staví na vynikajícím vizuálním zpracování, které vydá za miliardu slov. Obsahuje extrémně silnou myšlenku, která je vystižena velmi abstfaktně. Až na některé pasáže, ve kterých mi Jennifer způsobila silnou bolest svými nevyváženými hereckými výkony, je film naprosto dechberoucí. Není sice pro každého, ale za mě plný počet. 10/10 (13.05.2019)

Jsi moje máma, moje máma… Ne tak takhle zvesela to není. Matka je zpravováním několika podobenství z Bible, které jsou dále doplněny náboženským běsněním dotaženým až k fanatizmu. Potěšil mně nápad „Byl jednou jeden dům“, ve kterém se střídají protagonisti jednotlivých příběhů. Po herecké stránce se jedná o špičku a to bez výjimky od všech zúčastněných, ale látka je to tak těžká, že bych to opravdu vícekrát vidět nemusel. Na závěr by se chtělo říci, tak do třetice všeho dobrého. P.S. A to byl Gibson po Umučení Krista za úchyla… (03.07.2019)

Opravdu nevím, co chtěl autor říci, ale vím co chci říci já. Bůh v tomto filmu je takový, jaký ho židé a křesťané popisují. Je to vlastně popis židokřesťanské mainstreamové teologie. Ať už katolické, jehovistické, nebo evangelikální. Mainstreamová teologie Božího jednání s člověkem je horor rovný tomuto příběhu. Proto se křesťanská víra hroutí a lidé ji opouští. Takovýto Bůh by nebyl hoden uctívání a není. Hlavní postava zde představuje člověka, se kterým je manipulováno a Bůh je zde manipulátor. Nic není vzdálenější realitě. (03.09.2019)

Film je jedna obří metafora. Chápu, že s tim mají mnozí problém. Určitě to není masovka a to věděl určitě i rekža, který vyniká tím, že dokáže překvapit jinotajem. Zatím, co se svět baví dospěláky ve slipech, kteří popírají fyzikální zákony, tak Darren točí filmy u kterých je třeba zapojit mozek. (16.10.2019)

Vezmi Rosemary má děťátko, do toho zamíchej Starý zákon a přisyp drobet Tarantina. Pak si nasyp do rypáku nadlimitní množství LSD, seber psací stroj a do konce rauše do něj mlať. Výsledkem bude scénář k tomuto filmu. Nepamatuji se, kdy jsem naposledy odešel z promítacího sálu na cigáro a koketoval s myšlenkou se tam už nevrátit a místo toho si dát v baru drink. (27.11.2019)

Darren, tebe musí dobre šibať. (19.03.2020)

Filmy s Jennifer Lawrence dlhodobo patria k tým, pri ktorých neostane jediná vreckovka a vlhčený obrúsok suchý. Tými predovšetkým mužská časť publika pri ich sledovaní rozhodne nešetrí, sám si pri nich v do kinosály v kelímkoch miesto pepsicoly preventívne nosím indulonu a keď k tomu teraz prihodila bezchybný herecký výkon, je iste pochopiteľné, že erekcia mi samovoľne naskakovala aj na mojej šnúre od laptopu. Výnimočnou hravosťou a originalitou sa navyše po celú dobu prezentuje aj samotný scenár, za mňa mu vytknúť prakticky nie je čo, Arronofski mi tentoraz trafil žilu ako nikdy predtým. (24.03.2020)

Týmto filmom Aronofsky prekonal neprekonateľné, a síce vlastnú latku. Je smiešne a smutné zároveň, aké má nízke hodnotenie a ako je nepochopený. Želám si, aby ho ľudia pochopili s pribúdajúcim časom, či už to má byť 20 alebo 50 rokov. Je geniálny typom podobným, ako je jedna pieseň alebo báseň - režisér sa skutočne priblížil jemnejšiemu umeniu, ako je sám film, a vďaka tomu dosiahol silnejší výsledok. Sám autor povedal, že závidel hudobníkom, že za jedno poobedie napíšu pesničku a potom majú večný hit, a tak napísal tento scenár za tri dni. Tento film je žalospev za planétu, na ktorej žijeme, ktorá nám dáva všetko, a my jej na oplátku všetko berieme, a chceme stále viac a viac, no zabudli sme na srdce vlastné i srdce sveta. Biblické motívy boli využité maximálne, a metaforizované týmto spôsobom dosiahli geniálny, neopakovateľný feeling. Je to sakralizácia profánneho a profanácia sakrálneho, ktorá neustále putuje medzi náboženstvom a ateismom. Aronofsky sa postavil na horu a vrátil Boha na Zem. Gratulujem a ďakujem. (26.05.2020)

Vydržela jsem asi 30 minut, ale jinak skvěle obsazený (15.07.2020)

Neskutocna hlupost a trapnost Dve hodiny zivota premarnene pozeranim tohto paskvilu. (06.11.2020)

Totální mindfuck! 10/10 (27.02.2021)

Dobrý bizár, člověk chvílemi mevycházel z údivu. Ale za mne průměr. (20.06.2021)