Skokan
Skokan
VOD (1)
Obsahy(2)
Je začátek května. Zlodějíček Julius byl zrovna propuštěn z vězení. Slunce svítí, ale představa budoucnosti na teplickém předměstí rozhodně nezahřeje: Co s tím? Stejná parta, zase budu prodávat pervitin? Do zimy jsem zpátky v base. V televizi mluví o nějakém festivalu v Cannes. Nějaký opilec, neherec, tam prý dostal cenu za film a stal se hvězdou. Jasně, jedu do Cannes! Jak? Stopem. (Mimesis Film)
(více)Recenze (34)
I já patřím mezi lidi, kteří se hodně upínají k přání, abysme konečně měli opravdového festovalového filmaře. No tak ho asi máme! Skokan není nic jiného než festivalový film. Nereflektuje realitu ani netvoří realitu vlastní, jde jen o neforemný shluk věcí, co jsou v dobrých festivalových filmech. Pamatuju si, jak mnozí vytýkali reflexi Cesty domů, že se pořád opakuje, že jde o encyklopedii romské tematiky. Jenže pak přišla encyklopedie neuróz Nikdy nejsme samy a teď encyklopedie prázdných festivalových klišé navlečených na špatně vystavenou road movie. Petr Václav je teda asi spíš encyklopedista než režisér a k jeho cti slouží, že to jde považovat už za autentický rukopis. Ale mně to přestává bavit, nebo aspoň zajímat. Ta okázale šponovaná banalita a jímavost, které po mě chtějí, abych v nich hledal víc, než byli tvůrci schopni vytvořit, už jsou silnější než sympatie k dílu, které se tak moc snaží být tím, čím všichni chceme, aby bylo. ()
Film je hodně zábavný prvních 15 minut, tj. než se hlavní, pro nedostatek přesnějších výrazů použijme slovo hrdina, vydá do KAN. Po těch 15 minut jde o kvalitní komedii o našich mentálně zaostalých negramotných spoluobčanech, to Petr Václav umí dobře. Jakmile se přesuneme do KAN, film se změní v nekompromisní artfilm - tj. skoro nic se tam neděje a všechny scény jsou 3x delší než by měly být. Z filmu mám pocit, že vznikl jen proto, aby se Petr Václav a jeho romští kamarádi mohli podívat do KAN a do Říma za cizí peníze, protože za svoje by si to nemohli dovolit. Pokud jste někdy byli v KAN, Římě nebo Ústí nad Labem, dejte jednu hvězdičku za každé město. Já byl ve dvou z nich, tedy za **._________EDIT 2019: už jsem byl ve všech třech, ale hodnocení zvyšovat nebudu! ()
Petr Václav na sebe kdysi upozornil svou Cestou ven, kterou jsem považoval za dobře míněný pokus o český festivalový film a taky jsem ji proto lehce nadhodnotil. Bohužel další cesty Petra Václava mě už o výrazném talentu a řemeslné zručnosti nepřesvědčily. U Skokana mám dokonce pocit ztráty soudnosti. Nefunguje v žádném ohledu a jakýkoliv potenciál ubíjí přímo brutálním způsobem. Tohle je kousek pro skalní fandy festivalového typu produkce, kteří v tom prostě nějaké hodnoty vidět chtějí a umí se přesvědčit, že je našli. Celkový dojem: 15 %. ()
Tohle není art, ale nuda. Petrovi Václavovi vděčíme za skoro všechny zdejší romské herce, a i tohle trochu drží nad vodou Oračko, Godla a Dudová. Ale ani oni nestačí na film bez scénáře (možná se mýlím, ale působilo to dojmem herecké improvizace na místě) a bez příběhu. 30% ()
Problém není jinde než ve scénáři. A pak taky v nehercích, kteří na to prostě nemají. Naproti tomu Julius Oračko je vynikající a tupýho cikána hraje skvěle. Jenomže když největší další herec je Zdeněk Godla, zapomeňte na Českého lva. Film nemá co nabídnout, snad jen jako doku road movie po západní a jižní Evropě stopem by mohl posloužit. ()
Tématem filmu je bezcílnost, ale také láska. Marnost útěků před zodpovědností. Sklon nic neřešit, neměnit. Hlavní hrdina ale není ani zábavný, ani dojemný. Asi nikdo si k němu nevybuduje divácké sympatie. Z filmu na mě ale nedýchá deprese, ale spíše melancholie s humormými okamžiky. ()
Film, který se po slibném začátku o nemožnosti začlenění se propuštěného vězně zpátky do normálního života, zcela rozpadne. Když se přesune do Cannes a do Říma, skládá se už jen ze scének bez pointy, s podivnými skoky v ději, kdy se vůbec nevysvětlí, co a proč se děje, nebo kde se tam najednou ty nové postavy vzaly. /Ne/herci sice podávají upřímné výkony, ale snímek si tolik zakládá na své artovosti, až zapomíná vůbec něco vyprávět. Jeho charakteristika v popisku, že se totiž jedná o komedii, je naprosto mimo žánr. Protože jde o posmutnělé melodrama, kdy převažuje pocit, že hrdina je zoufale sám. SHRNUTÍ: Tohle divácky nezachrání ani honička na italské pláži. ()
Stopaři, který jede do Kan, lze jen stěží odolat. 1) Začalo to výborně. Svěží lehce ironický pohled se snoubil s přesvědčivým podáním 33letého docela přitažlivého a charismatického naturščika Julia Oračka (z vězení propuštěný Julius) a film se zdál slibovat zajímavé zážitky._____ 2) Postupně se však děj a hlavně síla barev a přesvědčivosti vytrácely. Julius mi začal připomínat vořecha, co se honí stále dokola za vlastním ocasem (bez sexuálních konotací, prosím)._____ 3) A bezobsažný konec, který nic nevyřešil a na nic neodpověděl, mě vyloženě zklamal._____ 4) Okolnosti vzniku snímku jsou daleko zajímavější, než film sám._____ 5) Julius Oračko má za sebou feťáckou a kriminální minulost. Dvanáct let byl na pervitinu a heroinu. A osm roků si odseděl za drobné krádeže. Z kriminálu ho dostal Zdeněk Godla, který ho doporučil filmařům. Poprvé se objevil v menší roli feťáka v Cestě ven. Krátce nato opět skončil ve vězení. K tomu Godla: Hned jsem volal Petru Václavovi, že Julek sedí a jestli by nedokázal něco zařídit. A on mu pomohl, požádal o prominutí půlky trestu a fakt ho dostal ven. A dal mu hlavní roli ve Skokanovi... [Taky mě požádal], abych Julka po propuštění nechal u sebe a nějak podržel. Tak jsem rozhodl, že ho seznámím se svojí kamarádkou, fajn holkou s dvěma holčičkami. Hned ten večer skončili spolu, zůstali spolu dodnes a mají další dvě děti. Dva týdny poté začalo natáčení a za další dva týdny i festival v Cannes._____ 6) Režisér, scenárista a jeden z kameramanů 50letý Petr Václav: Scénář vznikl jen nahrubo, dopisoval jsem ho během natáčení. Potkávali jsme různé lidi a třeba je oslovili ke spolupráci. Točil jsem, aniž bych věděl, co se stane zítra... Většinu scén jsme natáčeli improvizací. Nemohu nepodotknout, že na filmu je to vidět._____ 7) Ve své road movie navštívili filmaři festivalové Cannes, přístav Janov a nakonec i Řím._____ 8) Výstižné komenty: dainio***, Amonasr***, xxmartinxx**, ostravak30**, matty*. ()
Este kym sa to odohravalo v Cesku, tak Ok, som to bral, ale ten francuzsky trip Do Kann som vobec nepochopil ...... 30 % ()
Skokan je především film strašně nudný, který by rád byl festivalovým filmem (což Petr Václav se o to snaží vždycky, ale tady se mu to vůbec nepovedlo), bohužel je z toho nakonec takové velké nic. Komedie to není ani omylem, a ten původní nápad o tom, jak cikán jede z Česka do Cannes stopem a snaží se tam uspět, v půlce úplně padne a já měl pocit, že začínám sledovat úplně jiný film s úplně jiným příběhem. Navíc i ta první polovina není nic moc, ten začátek je strašně divně sestříhaný - chvíli je v Česku a následující záběr a už je někde ve Francii. I tak ten začátek ale vypadá, že by to mohlo být zajímavé, za to 1* (a ještě za Godlu, který je dobrý herec), ale nakonec to vůbec zajímavé není. Je to jen další lehce zapomenutelný český film. ()
Uplne nevim, co chtel Vaclav timto filmem divakum sdelit. U komedie to ani chvili nelezelo a na drama je hlavni postava hodne mizerna, ta u nikoho normalniho nemuze probudit soucit. Skokan, stejne jako Julius mel ambice prorazit, ale bohuzel, oba jsou na to moc hloupi a nezajimavi. Za par dobrych momentu necham solidni dve hvezdicky. ()
Prečo nám to ten Václav robí? Veď to sú tak jednoduchí ľudia. Ľúbia drogy, svoju sestru a kradnutie. Prdne im v hlave a vrhnú sa do prvej píčoviny, ktorú uvidia v telke. A potom, bez vysvetlenie, vrámci jedného strihu už riešime kurvy v inej krajine. ODPAD! ()
Tak komedie tenhle film opravdu není. Spíš jde o velmi smutný příběh o hledání místa v životě. Dnešek jsem přežil, ale co bude dál? Takhle se však hlavní hrdina neptá. Žije ze dne na den. Jeho sny a představy jsou hodně vzdálené realitě. Film sice obsahuje několik komediálních situací a replik, ale celkové vyznění filmu je (alespoň z mého pohledu) depresivní. Základní linie příběhu je jasná, ale divák se občas může ztratit v detailech - co chtěl režisér říci touhle scénou?, co to hlavní hrdina zrovna dělá a proč?, jsme stále ve Francii nebo už někde jinde? a podobně... Divák by se měl při sledování filmu zaměřit na jeho hlavní poselství, zatím se však mnohdy utápí při hledání odpovědí na tyhle dílčí momenty. Vedlejší role hrají amatéři a to filmu příliš neprospělo. Kamera také není příliš dobrá. Ale je asi dobře, že se takové filmy točí. Divácký zájem je však zřejmě miniální. Petr Václav už natočil lepší filmy. Tak snad příště.... ()
Ten, kdo to označil jako komedii, potřebuje nutně doktora. Asi bych z toho měl depku i tak, ale s pocitem, že tohle měla být komedie, jsem ji měl dvakrát takovou. Miluju filmy a mám rád filmaře, s Petrem Václavem se ale potkat nepotřebuju. Jeho vidění a vnímání světa je mi naprosto cizí. Julius Oračko je úžasnej talent, herecky zvládnul i tenhle náročnej part. Jeho postava mě zaujala, to Václavovo pojetí mě ale dohání k šílenství. Muset takový filmy sledovat tři po sobě, tak do sebe hodím platíčko lexaurinu. ()
Ty budeš v Cannes na kruháku kouřit čuráky za pomeranč! Jo, smál jsem se. Ty my řídíme osud, a nebo osud řídí nás? Kolik moudře domluvených plánů nevyšlo a kolik nevyjde! Kolik nesmyslných plánů se vydařilo a kolik se jich ještě vydaří. Antiklimatický road-movie Petra Václava, svobodně kočující územími i žánry, si o zavržení českým publikem koleduje okatě. Zatímco komedie o gádžovských pitomcích jsou zlatým barrandovským fondem (zbytečné jmenovat) a film o holce, která je sice černá, ale snaží se, Václavovi jakž tak prošel alespoň u kritiky, rozvolněné vyprávění o trablech černého vola Evropou vyvolává pobouření a stížnosti na nerealističnost. Cigánský kluk, který měl kliku, prostě vadí. Kdo by chtěl na něco takového koukat? Přitom je to zábava, která by v jiném světě mohla mít pro každého něco. Šlehy zemité současné romské komiky (doporučuji tento neviditelný žánr prozkoumat na YouTube) a slovesnosti se střídají s novovlnnými náladami, vyloženě dokumentaristickými pasážemi i zcela žánrovými prvky. Samorost Julius s tváří Julia Oračka, jehož jméno je na ČSFD uvedeno pouze s zajímavostech, byl fascinující postavičkou už v Cestě ven. Své neherecké hlavní role se zhostil se ctí a je s podivem, že tento cigánský bratr Daniela Craiga váhu celého filmu společně se sporadicky se objevujícím lovcem kurev Zděňka Godly na svých bedrech unesli. Petr Václav makal na filmu obsazeném neherci a kriminálníky určitě jako barevnej. To, že drží pohromadě a jde svým způsobem napínavý film, je vlastně zázrak. Tyhle sochy tady zná každej Říman, ty tady chčijou vodu. ()
Osobitý rukopis režiséra Václava je tady samozřejmě znát ( herci z lidu, sociální optika, vše alá dokumentární autenticita, Doudová ), ale tenhle film se mi zdá z jeho filmů divácky " nejatraktivnější". Jednoduchej cikán vyjde z kriminálu a vydá se do KAN na filmový festival, že se chce stát hercem. Pak to přeskočí, že do dramatu, kde se zachraňujou holky nucený k prostituci, takže jdou zachránit lásku hlavního hrdiny Doudovou. Klobouk dolů před výkony herců. PS: Tohle je snad první český film s unsimulated sex? ()
V titulcích filmu uvedeno: koprodukce Česko / Francie. ()
Jak totální looser ke štěstí přijde. Nevím, zda tomu přísluší označení komedie. Spíše ne. Dramedy road-movie. Takhle bych to zaškatulkoval. Začátek upoutá. Scény se Zdeňkem Godlou považuji za vůbec nejlepší. Propuštění z vězení. Špatné životní podmínky. Cesta za slávou, úspěchem byla jasná. Cestování stopem? Jasně, proč ne. V čem jsem ale začal mít bordel...je náhlá přeměna, že hlavní hrdina už nechce slávu ale najít svou lásku. Tohle chtělo nějaké scény předtím k dovysvětlení. Ono vlastně od příjezdu do "Kán" se film začíná ubírat větším artem, než řada diváků dokáže strávit. Od toho momentu, je to čistě festivalový snímek, pro úzkou skupinu diváků. Adaptace hrdiny v různých jazykových bariérách je poměrně zvláštní. Zejména u scény v kostele. Také střihy, kdy jakoby něco chybělo. Vážně se mi to těžce hodnotí. Film je velmi sympatický. Dlouhé záběry bez střihu mi lahodí. Výkony všech autentické. Petr Václav prostě nezapře dokumentaristu. Jako výtečnou art scénu považuji scény v klubu, jenž doprovázené vhodně vybraným hudebním doprovodem a vizuálem, dokáží spustit extrovní halucinogenní zážitek, který u nás nemá obdoby. No a abych nekřivdil v žánru, tak skutečně je zde pár scén, které jsou opravdu velmi vtipné a u kterých jsem se vážně zasmál. Jak jsem ale zmínil na začátku, nejedná se o čistou komedii. Já Skokana osobně doporučuji. Akorát je potřeba se na to dívat více umělecky a že je to zejména určené pro festivalové promítání. Btw. hodnocení opět na pováženou, reálně bych to viděl 55 - 59 %. ()
Osobně bych to asi do žánru komedie nezařadil, spíš je to takové odlehčené drama. Tedy drama jako žánr, nikoliv jako něco akčně dramatického. Příběh má v sobě sice spoustu dobrodružných momentů, přesto však neoplývá příliš velkým napětím. Vnímám ho spíš jako snahu zobrazit romskou mentalitu, která staví na snech a na prožitku dne a příliš se asi nestará o to, co bude a jak se toho dobrat, spoléhá na štěstí a na náhodu - někdy to vyjde a někdy ne. A taky na romskou sounáležitost, dokonce v mezinárodním měřítku, kdy si jsou schopni vzájemně pomoci, ale když to jde, tak na tom chtějí i vydělat. Od podobného filmu asi nelze očekávat, že bude zpracován podle hodnotových měřítek většinové populace nebo je dokonce mravokárně prosazovat - jde zkrátka o dva různé světy, které se nějakým způsobem protínají, ale nikdy spolu nesplynou. A o tom to celé možná i je - zkusit pochopit, nikoliv chtít něco řešit nebo měnit, případně se alespoň pohoršovat. ()
Související novinky
Česká radost v českých kinech online
Výběr Česká radost v českých kinech uvádí osm filmů ze soutěžních sekcí 21. MFDF Ji.hlava online na portálu DAFilms.cz. V kinech tyto snímky během listopadu a prosince zhlédlo téměř 1000 diváků na 32… (více)
Film, který hledá správnou cestu, čímž zrcadlí hledání hlavního hrdiny. Dobrý nápad. Bohužel mizerně zpracovaný. Improvizovaný způsob natáčení dal vzniknout dramatickému útvaru, který zoufale nedrží při sobě. Skokan začíná jako syrově realistické resocializační drama o propuštěném vězni (za co přesně seděl, se nedozvíme), s nímž máme možná soucítit (protože jej odvrhne vlastní otec) a možná se mu smát (protože část peněz utratí za výherní losy a část za pivo, které pak rozlévá po chodníku). Když v televizi uvidí reportáž o festivalu v „Kán“, rozhodne se opustit svou malou dceru a vyrazit stopem do Francie. Najít si práci v Česku se nesnaží. Možná by se svou minulostí neměl šanci, z filmu to ovšem nevyplývá. Bez peněz a pořádné znalosti nějakého jazyka (včetně češtiny) se vydává na více než tisíc kilometrů dlouhý road trip. Shodou okolností záhy narazí na jiného Roma, který dělá v západní Evropě jistý byznys a ujme se jej jako svého pomaleji chápajícího syna. Dává mu peníze a úvodní lekci angličtiny („nauč se, jak se řekne ‚smrt‘, protože tam chcípneš“). Od jiného dobrého muže dostane Julius (nejsem si ovšem jist, že by ve filmu jedinkrát padlo jeho jméno) za posekání trávy přenosný reproduktor na karaoke, který má dotyčný shodou okolností strčený v kůlně. Na své cestě si tak protagonista může přivydělávat zpíváním písniček, které má nahrané na USB ve tvaru křesťanského křížku, jenž nosí na krku… zní to absurdně a později se zprvu autentický film tomu, co byste považovali za pravděpodobné, vzdálí ještě víc. ___ Potíž přitom není v samotném formátu „sociální pohádky“, ale ve strašlivě nekonzistentním chování postav a v různém stupni vážnosti, s jakou film na jejich počínání pohlíží. Hrdina, který nezná ani abecedu, se například coby „skokan“ dokáže nezvykle rychle adaptovat a rychle zjistí, že účastník festivalu by měl mít ideálně kvádro a akreditaci. Přestože jádro filmu po jistou dobu tvoří úsměvná (bezradností hrdiny) road-movie o hloupém Honzovi, který se vypravil do světa, Petr Václav se zároveň snaží vypovědět o vyděděncích společnosti hledajících (z různých důvodů) štěstí mimo jejich domovinu. Proč bychom ale měli věřit, že Julius nedokáže uspět v Česku. Vždyť způsobem, jakým se živí v západní Evropě (kradení), by se mohl uživit kdekoliv jinde. V posledním, ke zbytku příběhu neorganicky přilepeném aktu, tvůrcům zřejmě došly nápady, co všechno by Rom bez vzdělání mohl konat v Cannes. Film provádí nečekaný žánrový úkrok stranou a láme se v humoru prostou rádoby gangsterku o obchodu s bílým masem a záchraně „princezny“. O oné „princezně“ sice díky hrdinovým (rušivým) halucinacím/snům již víme, ale přesto vzniká dojem, že jeden příběh byl uzavřen a otevírá se další. Podobným vymýšlením dalších zápletek, jen minimálně podložených tím, co jsme sledovali doposud, by film mohl pokračovat libovolně dlouho. __ Skokan ze všeho nejvíc působí jako nahodilá změť vyprávěcích postupů a motivů, kterými by měl být tvořen festivalový film – dokumentární styl natáčení, outsider v hlavní roli, silně subjektivní vyprávění (od hlediska hlavního hrdiny se ovšem film v závěru také odklání, čímž jen stvrzuje absenci ujasněného konceptu), dlouhé bezeslovné a děj nikam neposunující záběry, využití neherců, reflexe současné politické situace v Evropě, explicitní sex (který je zde naprosto zbytečný, jako vsuvka z porna), případně ještě godardovské úvodní titulky, ale ty nejsou podmínkou. Na doklad své urputné festivalovosti se Skokan na jednom festivalu dokonce zčásti odehrává. Jinak by, obávám se, neměl nejmenší šanci se tam dostat. Doufám, že tato z nouze ctnost vznikla jen proto, že Václav potřeboval narychlo natočit film ve francouzské koprodukci či utratit peníze z nějakého fondu, ne proto, že ztratil zbytky soudnosti. 20% () (méně) (více)