poster

Řím, otevřené město

  • Itálie

    Roma, città aperta

  • Slovensko

    Rím, otvorené mesto

  • USA

    Rome, Open City

Drama / Válečný

Itálie, 1945, 100 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Fabienne
    *****

    Roberto Rossellini začal točit svůj nový film ještě během osvobozování Říma. Rozhodl se přenést na plátno tíživou válečnou atmosféru co nejdřívě, dokud ji měl nejen ve své paměti, ale v době, kdy ji zažíval on sám i ostatní členové natáčecího týmu - někteří se dokonce aktivně účastnili odbojového hnutí. A tím se rodí jeden z nejvýraznějších znaků italského neorealismu - realistický až reportážní způsob natáčení. Tomu dopomáhá mnoho faktorů: obsazení neherců, autentické dokumentární záběry, příběhy obyčejných lidí. Řím, otevřené město je pro mě po Umbertu D zatím největším dílem neorealismu. První dvě třetiny filmu jsou plné pomalých netrpělivých příprav a tichého skrývání. Nechybí ale i několik úsměvých situací a rostoucí naděje. Poslední část je dynamická, drásavá, fatální. Válka není milostivá v žádné situaci. Snad jen závěrečný záběr přináší naději...(19.5.2006)

  • Sarkastic
    ****

    Zajímavý film (i když dost smutný). Téma druhé světové války mě rozhodně zajímá a tento film ho zobrazuje dost realisticky. Ať už zde hráli jak herci tak amatéři, nebo ne, jejich výkony jsou autentičné a uvěřitelné. Jedinou výtku bych měl k tomu "otci" malého kluka, jehož příběh byl jaksi nedořešen (poslední pohled nato, jak odváží jeho přátele, ukrytí za rohem a pak nic). Ale jinak se mi film líbil a závěrečná scéna na ty malé kluky byla moc hezkou tečkou. Z mého pohledu jsou to 4*.(17.7.2008)

  • Slarque
    ****

    Roberto Rossellini byl velice rychlý. Myslel jsem, že podobné filmy vznikaly až s několikaletým odstupem, ale on začal točit ještě během osvobozování Říma. Film je velice silný, ale pokud to má být jeden ze základních neorealistických filmů, tak zas natolik výborný mi nepřišel. Ale co já vlastně vím o neorealismu...?(5.11.2008)

  • milicjant
    ***

    Lačníc po filmovém vzdělání, jsem vzal s povděkem cyklus věnovaný italskému neorealismu a jeho představiteli z největších- Roberto Rossellinimu. Ve své naivitě jsem dlouho doufal ve skutečnost, kdy by rok vzniku mohl být nejsilnější devizou filmu, nikoliv aspektem, jenž v konečném resumé výrazně sráží celkové hodnocení. Viděl jsem tu horší variantu. Bohužel. Na to, do jaké míry je snímek všeobecně považován za „klíčový film“ již zmiňovaného období, se bojím, že divácká obec, jež si skrz dílo upřímně potřese s Rossellinim rukou, bude nevelká. Ale už jen za tu odvážnou dobu vzniku bych byl rád, kdybych se zmýlil. Ty tři hvězdičky nedokumentují moje rozčarování adekvátně, spíš vhodně ilustrují smířlivou akceptaci jedné další klasiky.(19.5.2006)

  • sinp
    ****

    Přímo z popela nejstrašnější katastrofy moderních dějin povstal směr, který by v jiném čase nevzniknul - neorealismus. Surovost, autenticita, neherci... To jsou tradiční hesla, ovšem jak naučila budoucnost k dovršení silného diváckého zážitku zdaleka nestačí a Řím, otevřené město je dokonalou ukázkou bezprostřednosti a upřímnosti. Od režiséra Rosselliniho (za války si vydělával snímky s nepokrytě fašistickou tendencí) se nedočkáme klasického hrdiny, film oslavuje spíš kolektivnost, byť nejsilnější scény patří jednotlivcům. Snímek ale táhne právě zmíněná bezprostřednost a vědomí doby vzniku. Příběh byl mnohokrát překonán, touha takhle vypovědět už jen málokdy.(1.8.2008)

  • - Snímek měl být původně maximálně středometrážní, ale nakonec vznikl dlouhometrážní hraný film. (contrastic)

  • - Film je zařazen na seznamu "nejvýznamnějších filmů", který vydal Vatikán v roce 1995 na přání papeže Jana Pavla II. Nachází se v kategorii filmů, které jsou významné svou uměleckou hodnotou. (gjjm)

  • - Pro roli, kterou ztvárnila Anna Magnani, byla nejprve zvažována Clara Calamai. (Kulmon)