Reklama

Reklama

Zkouška dospělosti

  • Rumunsko Bacalaureat (více)
Trailer 3

Obsahy(1)

Jako lékař a občan se Romeo těší úctě obyvatel malého města v Transylvánii. Jeho pověst se začne hroutit, když se ve snaze zajistit nadané dceři lepší budoucnost zaplete do řetězce služeb a protislužeb a ztratí tvář i před svou rodinou. (Aerofilms)

Recenze (82)

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Neskutečně osobitý styl vyprávění, který pracuje s myšlenkama divákama. Adrian prakticky nesleze ze záběru a ty se stáváš takovej tichej šmíráaček jeho života resp. situací který mu soudruh nachystal a že se to na něj valí ze všech světových stran a tak zatímco Romeova dcera skládá zkoušku dospělosti, tak Romeo skládá zkoušku vyspělosti a právě díky jednečnému vyprávěcímu stylu Cristiana Mungiu má dynamický styl vyprávění i když rozumím tomu, že ne každýmu sedne pozorovat přes dvě hodiny chlapa a jeho "rvačky" se situacema i svými zásadami, může to na první pohled vypdat že se nic neděje, ale ono se děje kurva hodně. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

To co tady řekl kamarád a kolega Enšpígl o tomto filmu je vlastně něco, co mi dokonale sedí k současné rumunské vlně. Rumunské filmy jsou aktuálně strašní šmíráci. Kamera se tu nalepí na záda fotra, kterému přepadnou někde v parku dceru zrovna v momentě, kdy ji násilím chce naroubovat na anglickou školu, aby vypadla z Rumunska a tak dělá, co může a co umí, aby se to opravdu uskutečnilo. Emoce z neustále se kupících problémů stříkají ze všech směrů a divím se, že starej fotr si během filmu nevystřelil pro klid duše mozek. Můžete tedy počítat s tím, že je tento film dost kritický k současnému Rumunsku, na což já jako divák Rumunska neznalý, rád slyším a jsem rád, že se také něco zajímavého dozvím o Rumunsku. Obrovské štěstí tohoto filmu je námět, jeho průběh, ale i délka, která konečně nehraničí se třemi hodinami, což jsem u Rumunska za poslední léta párkrát také zažil, a že je i na co koukat, protože mladá Maria Dragus ve své roli jednoznačně se svým otcem obstála. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Nemocná doba, nemocná společnost. Rumunská nová vlna má přesně všechno to, co chybí současné české kinematografii - nebojí se být společensky kritická, nebojí se ukázat realitu v pravém světle, odhalit status quo protykanosti společnosti, korupčního balastu, morální úpadek. Rumunský Michael Haneke upomene skutečně k Henekeho Utajenému, tou předtuchou něčeho tíživého, tragického...vykořeněností hrdinů...korozí národní i osobní identity...motivem všudypřítomného pocitu ohrožení... a jako v Bílé stuze - jednání dospělých se otiskuje do dětí... ()

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

Znáte rčení o tom, že namazaný krajíc padá vždy svou namazanou stranou dolů? Tak Zkouška dospělosti je film právě o tom, když vám v životě nepadá krajíc, ale rovnou celý namazaný bochník a po pádu se ještě odrazí a dopadne (jak jinak než opět namazanou stranou) ještě o kus dále čili máte o to větší svinčík. Mungiu točit umí, o tom žádná. Problém je, že stejně jako u 4 měsíců mu samotná stupňovaná osobní tragédie slouží jako prostředek pro nastavování zrcadel společnosti a poměrům. Jenže tam kde to ve 4 měsících šlo pěkně ruku v ruce pospolu a vždy to bylo především o těch postavách, tak tady to působí přesně opačně. Jako by tu příběh sloužil jen jako odůvodnění k dalším a dalším přesahovým komentářům a osudy lékaře, jehož cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly, tu jsou tak nějak navíc a na druhé koleji. A ono je to v této poloze "jdu za tím a tím, kousek po kousku ustupuji ze svých principů a podvoluji se korupci, která tu je na každém rohu a čím dál tím více jsem uvízlý v sebezničující spirále" značně kolovrátkové čili ve výsledku poněkud ubíjejí*zííív*cí. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Obvykle takovéto věci nedělám. Na tento dům a vše, co tu vidíte, jsem si vydělal poctivě.“ - „Věřím vám. Také nedělám takovéto věci.“ - „Nepochybuji o tom.“ Ruka ruku myje aneb současné (nejen) Rumunsko? Český název Zkouška dospělosti je významově mnohoznačnější. V podstatě ani nejde tolik o maturitu dcery (mimochodem pěkně rozmazleného, nevděčného a nesympatického spratka), ale hlavně chování hlavního hrdiny. Jeho styky a skutky se snaží být s každým zadobře, navíc zajistit dceruščinu zářnou budoucnost mimo tuhle „díru“, ale už zdaleka ne náhodné útoky v úvodu divákovi naznačí, že Romea zrovna klid nečeká. A poté, co se doktorovi začne hroutit svět na všech frontách (ostatně ani „staré, dobré“ Rumunsko už není to, co bývalo), atmosféra zhoustne a film je sice stále depresivnější, ale i poutavější. Proto možná trošku zamrzí otevřený závěr, ale zas to není nic, kvůli čemu bych si trhal vlasy. Zkouška dospělosti sice kvalit 4 měsíců, 3 týdnů, 2 dnů nedosahuje, ale pořád je to zatraceně dobrá podívaná za silné 4*. ()

somnar 

všechny recenze uživatele

Je to přesně takové, jaké si myslíte, že to bude, když si přečtete synopsi. Story degradovaná do opakujících se mechanismů morálních otázníků, které deklamují postavy zužené do karikatur, aby se z toho pak vybarvil obrázek celé společnosti. Není to málo? ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Film jako rafinovaně sestavený a dobře promazaný mechanismus, promyšlený a zhotovený konstrukt, film jako technicky vykroužený oblouk vyklenutý nad jasnou tezí, poselství, moralitka, bajka, ústící do předem stanoveného finále. A příběh jako svázaný rukojmí v jeho područí. Nikdo neříká nic jen tak, nic se jen tak neděje, všechno je podřízeno tomu, co chce autor sdělit, a všechny rozhovory jsou TAK patetické a uvědomělé. *** Cením si silných filmů, v nichž se stejným magickým procesem jako ve skutečnosti rodí z nějaké prvotní konstelace fascinující příběh, vycházející z nutnosti, neúchylné logiky, s překvapivými, ale niterně ústrojnými zvraty, příběh spějící do jedinečného konce, který bude stejně nečekaný jako jediný možný. *** Stejně vysoko si cením silných filmů, které místo originálního vyprávění tak či onak originálně komentují skutečnost, předvádějí a rozvíjejí nějaký nápad, chtějí něco konkrétního říct, vytvořit, zaznačit, zdůraznit, využívají filmové médium k vyjádření čehokoli, co je napadne. *** Cením si filmů obojího druhu - užívám si ty vypravěčské i ty výkladové, postřehové, komentující. Miluju i jejich záměrné rafinované kombinace a křížení. *** Ale vlastně nakonec vždycky bezmocně krčím rameny nad filmy, které nejsou ani ryba ani rak. Nad těmi, co předstírají věrohodný příběh ze života, ale přitom příběh zjednodušený, zbavený vnitřního vývoje, typizovaný, okleštěný, podvolený tomu, co se "tímto ukazovaným" chce "říct". Autor může být sebechytřejší, ale vždycky je poznat, že jeho supervysoká inteligence je služebná, má vymezené pole, za něž se nesmí pustit, že nechce vidět a pochopit zásadní věc, dopouští se komunikačního omylu - že mu totiž uniká rozdíl mezi vyprávěním a výkladem a zneužívá první pro druhé. Že znásilňuje, s předem stanoveným cílem napodobuje přirozený příběh, v němž to pak nutně skřípe a odchlipuje, šustí papírem, jak autor cíleně znevolňuje realitu, když za ni vydává byť i sebedůmyslnější konstrukt, protože prozrazuje, jak moc touží něco předem připraveného doložit. Vždycky je cítit, jak se autor sám chytil do pasti a že patetický je vlastně především on sám, že se svým způsobem - často i obdivuhodně vychytralým - brání a uzavírá životu v jeho ustavičně unikavé, prchavé, rafinované vyvíjivé podstatě, že si přeje ho výkladem svázat a ujařmit - a nikoli jen příběh svého filmu, ale že si přeje napravit a zabezpečit si samu složitou skutečnost. A tahle didaktika se míjí se světem, jaký je, je naivní a v jádru slabošská a nehezká, i když pochopitelná. *** A tak i tady. Je poznat, že od filmu 4 měsíce 3 týdny a 2 dny je režisér mnohem sběhlejší, šikovnější ve svých praktikách, ale že vůbec nezmoudřel, dál se dopouští stejného omylu, když chce věřit, že výklad a komentář skutečnosti lze doložit zkonstruovaným příběhem a rozvernou a překvapující životní ironii nahradit jasně čitelným, unylým patosem: ty neustálé uvědomělé rozhovory otce s dcerou, ty neustálé uvědomělé rozhovory lékařů, policistů, politiků a manželů o jejich vlastní úloze v dějinách Rumunska, o jejich zodpovědnosti a svědomí - a jak nikdy nikdo nemluví o ničem jiném, přirozeně, ach. Ach. Deklamující postavy už přece nemohou tak smrtelně vážně k divákovi promlouvat za život sám, éru téhle budovatelské poetiky už máme dlouho za sebou. Kdyby film aspoň méně předstíral, že lidi, kolegové, příbuzní, milenci, známí i neznámí spolu takhle v jednom kuse běžně hovoří, že mezi nimi neproběhne dialog, aby se v něm netematizovalo svědomí, Rumunsko, úloha mladého člověka v rumunské společnosti a ve světě, ale třeba si z toho s nadsázkou učinil za vlasy přitažený nástroj, dalo by se alespoň smát spolu s ním. Takhle se - navzdory nepopiratelné režijní bravuře, důmyslnosti a inteligenci tvůrce - z něj chvílemi stával krutý nástroj nechtěné komiky. A skoro neznám smutnější zážitek, než když mě autor s takovým potenciálem nutí se jeho dílu smát. *** () (méně) (více)

*CARNIFEX* 

všechny recenze uživatele

Veľmi komorná dráma, ktorá si takmer nijakým spôsobom nezakladá na prehnaných emocionálnych prejavoch či reakciách samotných hercov. Skutočne si nespomínam na snímok daného žánru, ktorý by disponoval tak "tichou" atmosférou, kľudného riešenia situácií napriek tomu, že sa v jej osnovách príbehu riešia tak zložité, životné skúšky. Napriek tomu, že je človek po celú dobu zamyslený, žiadne bolesti hlavy z priebehu samotnej story nehrozia .. ()

Jhershaw 

všechny recenze uživatele

Když jsem vycházel ze sálu, zaslechl jsem komentář: "Děj byl zajímavý, ale hrozně mě nudilo, jak 5 minut tam spolu dva lidi mluvili a jinak se nic nedělo." A já tu druhou část mám opačně. Chápu, že je možná efektivnější prezentovat dialog jako prostřihy detailů mluvících postav, ale Mungiův přistup, kde používá několikaminutové záběry, mě vtahuje víc do scény. At kameru nechá běžet při rozhovoru, nebo ji nechá sledovat kráčejícího člověka. A přitom mi to nepřišlo samoúčelné (mrkám na držitele Oscara). Další dva pilíře, které film pevně podpírají, jsou výborné herecké výkony (hlavně otec rodiny) a již zmíněný příběh, který dává divákovi poměrně nejednoznačné dilema. ()

Disk 

všechny recenze uživatele

Režisér Cristian Mungiu opět nezklamal. Je mi záhadou, proč něco podobného nenatočíme i my. Přitom námětů by byl určitě dostatek. ()

misterz 

všechny recenze uživatele

Vťahujúco a hypnoticky nakrútená civilná dráma, ostatne tak ako som u Cristiana Mungiu už zvyknutý. V tomto prípade však maturitný príbeh dospievajúcej dievčinky a jej otca lekára nemal takú razanciu a tak silnú pointu ako inokedy. Všetky tie strasti a peripetie okolo skúšky z Rumunčiny mi prišli čudné a neprirodzené, aj keď by sa to snáď dalo čakať, keďže nie som Rumun. Napríklad to ako tam z tých maturít robili "vedu" mi miestami prišlo až smiešne - polícia (aspoň tak vyzerali) pred školou, húf rodičov, ktorý s obhryzenými nechtami netrpezlivo stepuje pred budovou čakajúc na svoje ratolesti... - to všetko mi prišlo až prehnane komediálne, pretože také niečo u nás nie je a ani nebolo. Na druhú stranu to však môže mať akýsi edukatívny charakter, najmä ak uvážime súčasnú situáciu v Rumunsku a ako to tam s korupciou a s rodinkárstvom vyzerá. Za popremýšľanie tiež stojí fakt, že len pred pár rokmi bolo Rumunsko prezentované ako krajina, kde dali korupcii na najvyšších miestach ľudia riadnu facku (myslím, že tam niekoľko politikov bolo obvinených). No zrejme to ale nepomohlo. Slabší nadpriemer. 70/100 ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

"Hlavní je cíl, nezáleží, jaká cesta k němu vede". Příběh úspěšného občana, otce, manžela, milence a doktora, který svůj život i naděje drží pevně v rukách, nic ho nezaskočí, je odhodlán své vize dosáhnout navzdory všemu...a všem. Již dávno rezignoval na jakoukoli změnu společnosti a morálky ve své zemi, je ochoten proti ní použít její vlastní zbraně, tedy to nejhorší, čeho se muže chytit. Ač plný myšlenek o neochvějnosti zásad a pevnosti svého charakteru, nyní se dobrovolně ohýbá, jde přeci o budoucnost, kterou si nedá vzít. Z naděje se ovšem stává marná prázdnota a odcizení, vše, co ještě před pár dny nehodlal pustit, mu náhle protéká mezi prsty, již to vypadá, že snad ani není za co bojovat...žít. Výborně sehraný a odvyprávěný snímek, který křičí, ovšem velmi tiše, nabízí vynikající kontrasty a nabádá k menší, možná nejmenší míře pokrytectví, které v sobě všichni máme. Nelhat nikomu ve svém okolí, považuji osobně za jednu z největších svobod, které může člověk dosáhnout. [Filmový Klub Citadela-Litvínov]. ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Je otázkou, kdo zkoušku dospělosti vlastně skládá, zda dcera, nebo otec. Otec, který řetězí chybná rozhodnutí, aby si během několika desítek hodin dokázal zničit vše, co několik desítek let budoval. Nebo dcera, která umí vyspěle odpouštět mnohem více, než oba její rodiče dohromady. ()

dr.horrible 

všechny recenze uživatele

Aj cez všetkú civilnosť, chlad a depresiu, vo svojej podstate vlastne strašne pekný film o rodinnom šťastí. Romeo robil všetko pre ľudí, ktorých miloval, a aj keď robil chyby, iným ublížil, a možno ani nebol dobrý človek, vynaložil všetky sily. Na konci som takmer plakal. ()

Frajer42 

všechny recenze uživatele

Naprosto typický zástupce festivalových filmů. Mungiu obdobné filmy jednoduše umí. Bohužel zvolené téma pro mě nebylo ani vzdáleně tak zajímavé, jako tomu bylo ve snímku 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, který byl tím pádem o několik úrovní výš. Přesvědčení režiséra, že je Rumunsko největší prdelí světa, ze které je záhodno co nejrychleji uprchnout ovšem stále přetrvává. Právě tohle je jeden ze zásadních rozdílů rumunské kinematografie. Zatímco se prostřednictvím filmů většina států vynáší do nebes, tak Mungiu svoji vlast otevřeně kritizuje. Jednotlivé postavy mi nebyly zásadně sympatické. Zkrátka na mě působí snímek přibližně takovým dojmem, který by se dal přirovnat k opakovaně luhovanému čaji. Z prvního vyluhování vznikl snímek 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, který byl po všech směrech dokonalou a neskutečně vybroušenou záležitostí. Druhým vyluhováním získáváme snímek, který je stále slušný, drží se shodných filmařských postupů, ale přeci jen to není už úplně ono. ()

Dzeyna 

všechny recenze uživatele

Mě to teda vůbec nezaujalo. Táhne se to úplně neuvěřitelně a celkem nudně. Celý film o podplácení, známostech a poctivosti. Já nevím, ale tohle téma by chtělo oživit trochu víc, než maturitou. Navíc ta rumunština je fakt hrozná směsice všeho možného, takže se do toho člověk nemůže ani pořádně vžít. ()

silentname 

všechny recenze uživatele

Keby sme sa miestami nemotali v kruhoch a nemal som pocit, že film mohol byť kratší v tom, ako podal svoju myšlienku, bolo by to super. Film je skvele zrežírovaný, výborne napísaný a má skvelé postavy. A chcete vedieť ako to na konci dopadne a či film skutočne k niečomu dospeje. No ako som povedal, mám pocit, že sa točíme v kruhoch a celý čas riešime to isté a okrem toho film nám mnohé veci naznačí a pôjde nejakým smerom, no následne už na tieto otázky nedostaneme odpoveď a celé to ostane veľmi otvorené. A popravde, ja by som chcel poznať odpovede na niektoré otázky v tomto filme. Pretože nechať niečo otvorené je super, no nedať skoro žiadnu odpoveď, to ma úplne neberie. Ale atmosféra filmu a výborný scenár z neho skutočne robia príjemné pozeranie. Takže určite odporúčam vidieť, len si nie som úplne istý, či nebudete mať tiež podobné pocity. Skúste s tým teda počítať. Hodnotenie: B+ ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Není to tak intenzivně depresivní jako 4 měsíce, ale Mungiu zřejmě veselá kopa nebude. Bez příkras odhalená praxe různých protislužeb, na kterých stojí většina nenápadné všednodenní korupce. Tedy něco, co je stejně běžné i u nás, jen se zdejší filmaři rozhodli, že to pro ně není zajímavé téma. Adrian Titieni je v hlavní roli velice přesvědčivý, ne že by to neplatilo i o ostatních, ale představitel hlavní role skoro neslézá z plátna (90%). ()

Související novinky

Be2Can: Filmy z Berlinále, Benátek a Cannes

Be2Can: Filmy z Berlinále, Benátek a Cannes

30.09.2016

Festival Be2Can, který se uskuteční v kinech v Praze, Brně, Ostravě, Olomouci a Zlíně od 6. do 12. října 2016, zveřejňuje kompletní program, jehož ozdobou bude čerstvá držitelka Ceny poroty z Cannes,… (více)

69. ročník MFF Cannes

69. ročník MFF Cannes

23.05.2016

V neděli skončil 69. ročník mezinárodního filmového festivalu v Cannes, který přinesl mnoha tvůrcům různá ocenění za jejich tvůrčí činnost v oblasti filmu. Patronem tohoto ročníku stal francouzský… (více)

Reklama

Reklama