Zkouška dospělosti

Filmová výzva 2018 . Rumunsko. Rumuni a Cristian Mungiu opět zazářili. Výborně vystavěný a nasnímaný příběh, který jednak tepe rumunskou realitu dnešních dnů, ale současně prostřednictvím dlouhých a chytře promyšlených dialogů klade řadu zásadní otázky pro jedince, ať žije kdekoli. Za doslova mistrnou záležitost považuji rozhovor Romea a jeho matky o tom, kam se má ubírat život Romeovy dcery. Rumunština mi opět připomenula, že se jako románský jazyk hodně podobá francouzštině a italštině. (13.05.2018)

Neskutečně osobitý styl vyprávění, který pracuje s myšlenkama divákama. Adrian prakticky nesleze ze záběru a ty se stáváš takovej tichej šmíráaček jeho života resp. situací který mu soudruh nachystal a že se to na něj valí ze všech světových stran a tak zatímco Romeova dcera skládá zkoušku dospělosti, tak Romeo skládá zkoušku vyspělosti a právě díky jednečnému vyprávěcímu stylu Cristiana Mungiu má dynamický styl vyprávění i když rozumím tomu, že ne každýmu sedne pozorovat přes dvě hodiny chlapa a jeho "rvačky" se situacema i svými zásadami, může to na první pohled vypdat že se nic neděje, ale ono se děje kurva hodně. (14.07.2016)

Nějak se s tou rumunskou novou vlnou nemůžeme domluvit. Vadí mi, že se opět film stává filmem v poslední třetině, kdy předtím je jenom expozicí bezútěšných vztahů a poměrů v současném Rumunsku. A to navíc nasnímaných syrovou, civilní metodou s pramálem záchytných bodů, kdy zaujetí udržuje v zásadě akorát příslib závěru, kde se vše zaonačí. Tato metoda sice má své perky, zde se zúročující zejména ve scénách hrůzného vztahu mezi protagonistou a jeho manželkou, nicméně díky ní postrádá každá scéna cokoli více, než jen onen první plán, kdy si dva pindižvíci předávají informace, které se nám budou hodit v závěrečném rozhřešení (které naštěstí v zásadě ani nepřijde, což je naopak docela fajn). Navíc mi přijde, že se současná rumunská kinematografie plácá v neustále tom samém marasmu "zoufalí, pitomí lidé v zoufalé, pitomé zemi" a vlastně se nikam nevyvíjí. Čímž vlastně ten film obloukem tematizuje sám sebe. No není to sranda? No právě, že moc není. (20.07.2017)

Co se týče námětu, tohle klidně mohl být český film. Jenom by ho nikdo u nás nedokázal takhle natočit. Klíčovým slovem je tu "věrohodnost". Dvě hodiny dialogů, které nikdy nezaskřípají, uvěřitelní, nepřehrávající a nepitvořící se herci... Film, který je realistický, ale přitom ne polopatický a doslovný, nepodceňuje diváka. Prostě důkaz, proč jsou Rumuni v posledních letech filmově světoví a Češi ani náhodou. (27.04.2017)

Prostě asi fakt dobrý scénář a herci. Když se totiž opakují několika minutové záběry bez střihu, ve kterém se dvě postavy baví a ono vás to zajímá a nenudí, nebude hlavní kouzlo skryto v nějakém geniálním rozzáběrování a úchvatné stylizaci, nýbrž opravdu v síle scénáře a jeho ztvárnění herci. Opět se musím zmínit o tom, že mě neskutečně baví filmy, ve kterých hlavní hrdina řeší nějaké své vnitřní dilema a jeho stanovisko není tudíž od začátku do konce zcela jasné a jednoduché. Zkouška dospělosti navíc působí tematicky zcela věrohodně, divák si tedy snadno představí, že by něco podobného mohl řešit i on. Opravdu hodně dobrý film z té klasické festivalové kategorie "ve filmu jsou jenom nějaký lidi a furt si o něčem povídaj". 8/10 (20.04.2017)