Zkouška dospělosti

Nemocná doba, nemocná společnost. Rumunská nová vlna má přesně všechno to, co chybí současné české kinematografii - nebojí se být společensky kritická, nebojí se ukázat realitu v pravém světle, odhalit status quo protykanosti společnosti, korupčního balastu, morální úpadek. Rumunský Michael Haneke upomene skutečně k Henekeho Utajenému, tou předtuchou něčeho tíživého, tragického...vykořeněností hrdinů...korozí národní i osobní identity...motivem všudypřítomného pocitu ohrožení... a jako v Bílé stuze - jednání dospělých se otiskuje do dětí... (07.05.2017)

Když jsem vycházel ze sálu, zaslechl jsem komentář: "Děj byl zajímavý, ale hrozně mě nudilo, jak 5 minut tam spolu dva lidi mluvili a jinak se nic nedělo." A já tu druhou část mám opačně. Chápu, že je možná efektivnější prezentovat dialog jako prostřihy detailů mluvících postav, ale Mungiův přistup, kde používá několikaminutové záběry, mě vtahuje víc do scény. At kameru nechá běžet při rozhovoru, nebo ji nechá sledovat kráčejícího člověka. A přitom mi to nepřišlo samoúčelné (mrkám na držitele Oscara). Další dva pilíře, které film pevně podpírají, jsou výborné herecké výkony (hlavně otec rodiny) a již zmíněný příběh, který dává divákovi poměrně nejednoznačné dilema. (04.07.2016)

Znáte rčení o tom, že namazaný krajíc padá vždy svou namazanou stranou dolů? Tak Zkouška dospělosti je film právě o tom, když vám v životě nepadá krajíc, ale rovnou celý namazaný bochník a po pádu se ještě odrazí a dopadne (jak jinak než opět namazanou stranou) ještě o kus dále čili máte o to větší svinčík. Mungiu točit umí, o tom žádná. Problém je, že stejně jako u 4 měsíců mu samotná stupňovaná osobní tragédie slouží jako prostředek pro nastavování zrcadel společnosti a poměrům. Jenže tam kde to ve 4 měsících šlo pěkně ruku v ruce pospolu a vždy to bylo především o těch postavách, tak tady to působí přesně opačně. Jako by tu příběh sloužil jen jako odůvodnění k dalším a dalším přesahovým komentářům a osudy lékaře, jehož cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly, tu jsou tak nějak navíc a na druhé koleji. A ono je to v této poloze "jdu za tím a tím, kousek po kousku ustupuji ze svých principů a podvoluji se korupci, která tu je na každém rohu a čím dál tím více jsem uvízlý v sebezničující spirále" značně kolovrátkové čili ve výsledku poněkud ubíjejí*zííív*cí. (15.07.2016)

Veľmi komorná dráma, ktorá si takmer nijakým spôsobom nezakladá na prehnaných emocionálnych prejavoch či reakciách samotných hercov. Skutočne si nespomínam na snímok daného žánru, ktorý by disponoval tak "tichou" atmosférou, kľudného riešenia situácií napriek tomu, že sa v jej osnovách príbehu riešia tak zložité, životné skúšky. Napriek tomu, že je človek po celú dobu zamyslený, žiadne bolesti hlavy z priebehu samotnej story nehrozia .. (24.05.2017)

Měl bych se zase vrátit k sledování rumunské nové vlny, už jsem zapomněl, jak moc mi filmy z ní sedí. Tenhle film má ale jedno obrovské mínus - nedokáže dostatečně životně pracovat s postavami a jejich psychologii se taky hlouběji nevěnuje. Je to škoda, protože jestli k tomu něco chybí k dokonalosti, je to tahle zásadní věc. Postavy opravdu spíš jednají z vůle scénáře než přirozeně, dost se toho podřizuje tomu, co tím filmem chtěl Mungiu říct, ale popravdě mi to ve výsledku vadí míň, než bych sám čekal. Ono je totiž docela brzo jasné, že tu jde hlavně o to ukázat, co je na současném Rumunsku špatně a až teprve potom je tu příběh učitele, který chce pro své blízké to nejlepší, ale spíš jim vnucuje své představy o tom, co je podle něj nejlepší a na opačný názor moc nereaguje. A ono to funguje dohromady, obě vrstvy filmu mají něco do sebe, také určitou hloubku a do jisté míry i propracovanost, popravdě mě to ty dvě hodiny dokázalo stále napínat a zajímat, jen ten level propracovanosti celku není tak vysoký, jak by mohl být. Čtyři hvězdy tomu ještě dám, protože dojmy z toho mám spíš pozitivní, ale stejně mě mrzí, že se práce s postavami odsunula na druhou kolej. Takový Cristi Puiu by přišel s mnohem vyváženějším výsledkem... Slabé 4* (15.07.2023)