Sieranevada
Sieranevada
Režie:
Cristi PuiuScénář:
Cristi PuiuKamera:
Barbu BalasoiuHrají:
Andi Vasluianu, Mimi Branescu, Bogdan Dumitrache, Eugenia Bosânceanu, Silvia Nastase, Dana Dogaru, Aristita Diamandi, Ana Ciontea, Valer Dellakeza (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Tři dny po teroristických útocích na pařížskou redakci časopisu Charlie Hebdo a čtyřicet dní po smrti otce přijíždí Lary, úspěšný lékař, do rodičovského bytu, aby tu strávil sobotu se zbytkem rodiny a uctil památku zesnulého. Vrcholem má být příchod kněze a zádušní hostina. Vše je naplánováno, ale nic nevychází. Program narušují drobné nehody, pozdní příchody, vpády nezvaných hostů, neustávající sled rozmíšek, které odhalují mnohé o samotných aktérech i společnosti, jíž jsou součástí. (Film Europe)
(více)Recenze (42)
Statisticky vzato je podle mě rumunská kinematografie aktuálně nejdelší evropskou kinematografií, takřka srovnatelná s délkami nejklasičtějších bollywoodských kousků. Sieranevada sice nemá důvod, proč se tak jmenuje, ale za to Vás uvede do světa jedné rumunské rodiny, která je rozjebaná stejně, jako to umí klasická česká rodina nebo jakákoliv jiná evropská rodina. Bylo mi, jako když jsem tenkrát v kině koukal na jiný rumunský film Pororoca. Zajímavé, filmařsky dlouhé, táhlé záběry, má to kouzlo, ale taky to místy dost nebaví. Tedy všechno v jednom v rozmezí tří hodin. ()
Tři hodiny zmateného se rozhlížení v bytě o pár metrech čtverečních. Závěrečná katarze (bez)mocná jak sám život. Nekompromisní Puiuova metoda dovedená k dusivé důslednosti. Film, který musíte vytrpět, abyste si ho mohli užít. ()
Občas k nevydržení, asi chtěl režisér zjistit, do jaké míry jsme trpělivé osobnosti :-) Chvílemi to tam bylo jako u nás při velkých rodinných setkáních. Prostě život ve své nahotě. Já osobně bych to tam nezvládla, to se upřímně přiznávám. ()
Uprostřed tohohle tříhodinového panelákového opusu jsem měl menší krizi pozornosti, ale jak jinak je to nesmírně vtahující, vtipná a vypointovaná záležitost. ()
Jestli chcete vědět, co to doopravdy znamená VYDECHNOUT, jděte do kina na Sieranevadu a vydržte tam. Naservírují vám nejlepší divácký zážitek svého druhu, jaký vůbec film může poskytnout. *** Suverénní zázrak, už dvanáct hodin jsem rozjařená a sálám radostí. Parádní sonda do vícegeneračních rodinných vztahů v dnešní roztěkané společnosti, kde na získávání a předávání zkušeností a kultivaci moudrosti a vědomí věcí není čas a většinová komunikace devalvovala na výměny instantních názorů, a vztahy stojí na vodě, ale přesto je udržujeme. *** Sonda zaměřená na všechno to záludné, co mezi příbuznými (ale i mezi lidmi tak vůbec) dennodenně po troškách vyvolává napětí, tlakuje, přilévá oheň, odcizuje a rozčiluje, sonda tak excelentně hutná, promyšlená, soustředěná, vtipná a kompletní, že když vás konečně nechá vydechnout, zažijete tu nejhlubší a nejryzejší katarzi ve svém životě. Co jsem vyšla z kina, ještě pořád se vznáším jako chmýříčko. *** Jsem doopravdy přesvědčená, že tímhle směrem už nejde natočit nic lepšího. *** à propos - poví mi někdo, proč se film jmenuje Sieranevada? Uniká mi nějaký konspirační kontext? Nebo je to jen políček těm, co jim jdou názvy fimů (a všechno ostatní) jedním uchem tam...? Polykačům instantních a nahodilých informací? ;) *~~ ()
Tak tohle jsem nezvládl. Hrozně otravný film. Po hodině jsem začal odcházet ze sálu. Když jsem se občas vrátil, narazil jsem i na poměrně zajímavé scény, ale znovu je střídaly lajdácky švenkované panorámy z chodby a další a další prázdné plácání v unilém tempu. Mé nepochopení rumunské vlny trvá. ()
Bytový opus s hutnou dávkou konspiračních teorií a rumunské rodinné žluče. Antikomedie na druhou. ()
Cristi Puiu nezklamal a jeho nový snímek je stejně geniální jako Smrt pana Lazaresca. Velká rodina se schází při příležitosti posledního rozloučení s příbuzným a to je vše, co potřebujete vědět, abyste si jeden z nejlepších filmů letošního roku nenechali ujít. 10/10 ()
Veľmi náročné na pozornosť, zo začiatku hrozne ubíjajúce, neskôr aj chaotické (chvíľu trvá kým sa divák v tých rodinných väzbách ako-tak zorientuje), no pokiaľ má človek v sebe aspoň štipku trpezlivosti bude odmenený... Podobne ako v Smrti pána Lazaresca aj v tomto prípade režisér dodržal svoj autentický prístup smerom k postavám, dôsledkom čoho bol pocit, ako keby som bol súčasťou tej rodiny. Rodinka to bola ako vystrihnutá z reálneho života a ako v každej rodine i tu sa riešili rôzne problémy, či už v osobnej rovine jednotlivcov (manželské problémy, podvádzanie, generačné vzťahové problémy...) alebo aj v globálnejšom merítku (september 2001, Charlie Hebdo masaker...). Na týchto príkladoch režisér krásne demonštroval márne hľadanie pravdy alebo nejakého riešenia problémov, čoho dôsledkom bol akýsi neurčitý tiesnivý pocit (hlavne ku koncu). Asi vážne nám nezostáva nič iné iba sa na týchto veciach zasmiať a skúšať si žiť ďalej svoj normálny, obyčajný život, veď človek aj tak zostane len človekom. Treba si tiež uvedomiť, že asi najpálčivejšia otázka, ktorá sužuje ľudstvo už od začiatku jeho existencie - "ako žiť?" nebude zodpovedaná asi nikdy, márnosť nad márnosť. Slušný nadpriemer a hŕba všelijakých pocitov k tomu. 80/100 ()
V jednom byte sa stretne zarazu neuveriteľné množstvo ľudí, ktorí pobehujú v jednom kuse z jedných dverí do druhých a popritom sa odhaľujú ich charakteri. Stopáž miestami ubíja, takže treba počítať s tým, že budete nervozni a stanete sa tak súčasťou deja. Inými slovami budete mať chuť niektorým postavám dať na držku! Avšak záver fimu (smiech u stolu) to celé kvalitne vypointoval a ja musím jednu hviezdu naviac pridať! ()
Všade rovnako. ()
Mám z toho takové smíšené pocity. Na jednu stranu je to reálné až bída, ale na tu druhou je to místy až moc přehnané nebo utahané. Je tam spousta zbytečných scén, díky kterým musíte vydržet skoro tři hodiny a nedá se říct, že byste si je nějak užívali. Spousta politiky, rodinných vztahů a bizarnosti. ()
Skoro vždycky, když mě nadchne nějaký osobitý film ze současné tvorby a sáhnu brzy poté po dalším filmu od příslušného režiséra, dočkám se zklamání. Po včerejším zklamání od Jafara Panahiho přišel na řadu rumunský režisér Ciristi Puiu, jehož Smrt pana Lazaresca nebyla sice zrovna příjemná, ale velmi brzy mě plně vtáhla do silného dramatického děje a přinesla nezapomenutelný emotivní zážitek, navíc s přesahem, za což si režiséra cením, ale tady jsme se s Puium a jeho dalším filmem hodně minuli. Asi nikdo z nás se v životě nevyhne různým nepříjemnostem, problémům, trapným zážitkům i jistým rodinným neshodám. Jenom mám pocit, že svět a život kolem jsou podobně smutnými věcmi naplněné někdy až příliš na to, abych se na něco takového hodlal dívat 3 hodiny(!) ve filmu bez souvislého příběhu(!!)... a to jsem se na ten film přímo vyspal a nechal si ho na speciální příležitost po završení důležité povinnosti, takže nerušené sledování v patřičně klidném rozpoložení. Několik zajímavých pohltivých pasáží (dialog Laryho s matkou u rozbalování přístroje, vyprávění kuriózní příhody z dětství v autě či diskuse o politických masakrech k závěru) částečně zachraňuje, ale rozhodně neomlouvá spoustu vaty a chaosu během zbytku děje s procházením několika postav různě po bytě či dlouhými záběry na dveře a prostředí kolem jenom proto, aby režisér zbavil film jakýchkoliv střihů v čase, a úplně nevyváží ani to, že v jiných pasážích mě film nekonečnými hádkami postav i docela štval... a to jsem ještě netušil, že se tam začnou přetřásat i perverzní témata typu orálního sexu, bože. Tohle vážně nebyl film pro mne, to už fakt raději přidám hvězdičku Bohu masakru od Polanského. Omlouvám se všem, kteří si to užili. [45%] ()
Nesnesitelné. A nepomohlo ani rozložení projekce do dvou dnů. ()
Výtečně zrežírované, absolutně osekaný styl sedí dokonale (hlavní stylistický prostředek je přerámování). Jinak je to podle mého názoru záměrná ne-komedie. Stačí si představit, jak by se u toho člověk lámal smíchy, kdyby to napsal a natočil třeba Porumboiu a proč to takové není. A Sammartini v úvodních titulcích! ()
Někdo možná tento snímek označí za "těžkou" filmařinu, která ne každému sedne. Ale mě se styl malých a velkých osudů společně se skvěle vykonstruovanými katarzemi a rozmíškami, které jsou navíc brilantně umocněny o tísnivé prostory panelového bytu vážně moc líbil. Režisér Cristi Puiu téměř ve všech scénách a dialozích drží kvalitativní laťku na vysoké úrovní, pročež až na pár hluchých či přímo zbytečných scén Sieranevada funguje tak jak se od podobných typů filmů očekává. Vážná a svým způsobem hluboce lidská gurmánská záležitost, jíž je nejlepší podávat ve stavu naprostého soucítění se všemi postavami. Skvělá práce! ()
Rodinný mítink jako rakovinové bujení vztahů, kde se nikdy nevyřeší úplně vše, generace se ideově rozchází a autority jako smírčí soudci jsou v nedohlednu. Cristi Puiu točí nemilé diagnózy, které jsou ale někde velmi hluboko pořád komediemi. Klaustrofobní zážitek o pěti stech zavřených dveřích a krásné ''antipointě''. (víc snad později) ()
Vykořenění Rumuni hledají svou cestu. 1) 49letý scenárista a režisér Cristi Puiu je, abych tak řekl, věrný sám sobě, svým výrazovým prostředkům a svému vidění světa...přinejmenším toho rumunského. Ve filmu neuvidíte nic, co byste už neviděli v jiných jeho dílech. A stále je to přesvědčivě hnusné._____ 2) Nepříjemné a nesympatické postavy agresivně vedou hloupé rozhovory demonstrující nedostatek životní orientace a maloměšťácký pohled na věc._____ 3) Stejně jako jsou dialogy přecpané prázdnotou, přecpaný je i další životní prostor - ulice auty, byt lidmi, stěny obrazy a upomínkovými předměty._____ 4) Vztah k postavám si asi nevytvoříte, nevidím nikoho, koho bych mohl či chtěl mít rád. Snad jen toho, s kým po boku dílo sleduji a s úlevou si uvědomuji, že film není o nás._____ 5) Za zmínku stojí i neustále otevírané a zavírané dveře. Postavy jakoby se snažily uchopit svět kolem nich a ovládnout ho. Samy rozhodují, kdo kde a s kým bude a svůj prostor si vymezují právě těmi dveřmi._____ 6) Typické je rovněž hledání (staro)nových postsocialistických rituálů - například mše v bytě._____ 7) Film je velmi přesvědčivý, autentický. Vzhledem k tomu, co zobrazuje, ho ale znovu vidět nechci._____ 8) Výstižný koment: JitkaCardova*****. ()
Nejsem milovnice dlouhých filmů, ale musím říci, že tady jsem vydržela z pohodlí domova dokonce bez přestávky. V kině by to bylo obtížnější. Tato výborná konverzačka je tak autenticky natočená, že jsem si většinu filmu připadala jako s rodinou v tom malém bytečku. Chvílemi byly pocity stísněné, dramatičtější či humorné. Vlastně takové malé rodinné nádraží :) Životy současných lidí v různých podobách. Opravdu vydařené. No a na konci filmu už jsem byla vyhladovělá jako někteří na plátně :) ()
Související novinky
Be2Can: Filmy z Berlinále, Benátek a Cannes
Festival Be2Can, který se uskuteční v kinech v Praze, Brně, Ostravě, Olomouci a Zlíně od 6. do 12. října 2016, zveřejňuje kompletní program, jehož ozdobou bude čerstvá držitelka Ceny poroty z Cannes,… (více)
Vždycky, když někde uslyším nebo si přečtu slovní spojení "film pro náročného diváka", jako první se mi vybaví právě filmy od Puiua, a to především Smrt pana Lazaresca a Aurora. Dneska mezi ně můžu slavnostně zařadit i Sierunevadu, jelikož jsem si na ni konečně našel čas a podíval se na ni. A zase to stálo za to. Ona totiž i Sieranevada je pro opravdu náročného diváka, a to nejen délkou. Po člověku je zde požadováno hodně pozornosti, ačkoli se některé scény můžou zdát banální, ale věřte, že v tom všem se dá najít něco hlubšího. Členové rodiny totiž nemusí být nutně jen členové rodiny, ale i obrazem určitých typů lidí. Postavy zde dokonce jsou celkem promyšlené, některé sice víc a jiné míň, ale jsou. Některé scény však mají hloubku jen ve své propracovanosti - například scéna, ve které jeden člen rodiny vypráví dvěma dalším (včetně Laryho) o konspiracích ohledně 11.září, přičemž on sám jim pevně věří, člena naproti němu z toho má srandu a ten uprostřed (shodou okolností Lary) se toho moc nezúčastňuje jen poslouchá a má na to neutrální názor. Tohle dokonale odkazuje lidské názorové rozdělení nejen při tématu konspirací, ale i mnoha jiných. Těch je zde dost, dojde na politiku nebo i nějaká rodinná tajemství a problémy. Trochu mi to připomnělo Domů na svátky od Jodie Foster, ale to spíš jen tématem. Na rozdíl od Domů na svátky Sieranevada veškeré rodinné vazby a problémy promýšlí detailně, ostatně, má na to celé 3 hodiny. Každopádně sledovat 3 hodiny hromadu lidí v jednom bytě může dost lidí unudit, ale když se vám povede do filmu a jeho tématu dostat, čeká vás opravdu zážitek. Mě se to (jako zatím skoro u všech Puiuho filmů) povedlo a i tady jsem se moc nenudil. Někdo by mohl namítat, že se zde nic neděje, ale to bych netvrdil. Spíš naopak, každou chvíli se něco stane, jedna událost skončí, druhá začne a tak je to po celé tři hodiny. Ale ano, přiznávám, některé části/děje jsou příliš dlouhé a ne všechny mě bavily, to ale nemění nic na tom, že většina z nich mě zaujala. To umí fakt málokterý režisér, navíc v tak minimalistickém prostředí. Po filmařské stránce je ten film taky dokonalý, kamera působí maximálně realisticky, dialogy taktéž a když se vám povede dostat do atmosféry filmu, kamera bude s divákem spolupracovat (v bytě paneláku se totiž film odehrává nejmíň dvě hodiny, než někdo půjde ven, ale když Lary vyjde ven, člověk pocítí, jako by byl na čerstvém vzduchu a na chvíli si od toho shonu v malém bytě odpočinul - stejně jako Lary). Taky mě zde velmi potěšilo pár humorných scén - a nejmíň u dvou jsem se i zasmál nahlas. Já si ten film fakt neskutečně užil, byl fascinován jeho situacemi a i když jsem určitě ne vše pochopil na poprvé (přece jenom - délka 3 hodiny), rád se k Sieřenevadě někdy vrátím a určitě v ní zase uvidím něco víc. Cristi Puiu mě prostě opět potěšil a já jsem strašně rád, že jsem jeho filmy objevil, protože v dnešní moderní době, kdy takhle promyšlených (a snad bych se ani nebál použít slovo mistrovských) filmů bohužel ubývá, je to velmi příjemné. Je ale třeba si na to udělat čas, jelikož tohle prostě není žádný konzumní film, u kterého jen vypnete a nic neřešíte. Právě naopak. Hodně naopak. Ale nutnou uznat, že tenhle film rozhodně není pro každého, a to rozhodně nemyslím špatně. Dejte tomu tak 20-30 minut a uvidíte sami, jestli vás Sieranevada osloví či nikoli. Na Smrt pana Lazaresca to ale podle mě nemá. Btw, hodně se mi líbilo, že Puiu zůstal věrný typu záběrů z Aurory - zabíraní dějů v jednotlivých místnostech bytu z chodby, přičemž je vidět jen to, co rámuje prostor pro dveře. 5* () (méně) (více)