Reklama

Reklama

Obsahy(1)

S předlohami Vladislava Vančury jsou potíže. Inspirovaly jak geniální dílo (Marketa Lazarová), tak rozpačitě vyhlížející nedodělky, mezi něž lze zařadit i tento povídkový snímek. Tři příběhy, zasazené do tuláckého i maloměšťáckého prostředí, pojednávají o nástrahách lásky, o drobných i zákeřných zradách důvěry. Pokus o náčrt zemitých postav však vyznívá spíše směšně, obsazení týchž herců do různých rolí v jednotlivých povídkách příliš nevychází. Selhává přenášení osobité poetiky Vančurova jazyka do filmové podoby. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (32)

mchnk 

všechny recenze uživatele

Ach, ty ženy. Tedy v tomto případě žena. Jozefína, Blažena a Isabela. Vždy jsou kvůli nim jen a jen potíže. Zpřetrhají kočovné přátelství, pošpiní čest ctnostného manžela, který ovšem místo činů jen a jen žvaní, a dokonce kvůli nim muž občas zabije svého soka. Překrásná hudba Zdeňka Lišky, skvostný Vančurův jazyk, a naprosto skvělé herecké polohy nejen Jany Brejchové. ()

Vančura 

všechny recenze uživatele

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné Vančurovy literární předlohy. Z povídkového souboru "Luk královny Dorotky" byly zfilmovány tři povídky: "Brusič nožů", "Dobrá míra" a "Konec vše napraví". Zbylé tři ("Guy de Maupassant", "Usmívající se děvče" a "Chirurgie") byly vynechány. Pokud mohu soudit, nejedná se bohužel o příliš zdařilou adaptaci. Na vině je podle mého názoru příčina zcela prostá - tato vančurovská látka je v podstatě nezfilmovatelná. Povídkový soubor "Luk královny Dorotky" v prozaickém díle Vladislava Vančury v jistém smyslu vyčnívá jako jistá anomálie. Jde o text, jehož hlavní půvab tkví v neotřelém stylu, jímž jsou jednotlivé povídky napsány. Vančura zde svou nenapodobitelnou češtinou vzdává hold lásce a bezelstné povaze mládí. Chtělo by se říci, že podobně jako měl Škvorecký svou "Prima sezónu", podobnou funkci hrál pro Vančuru "Luk královny Dorotky". Samotné příběhy jsou prostinké a každý z nich je prodchnut atmosférou bezstarostné - a bezčasé - pohody. Filmová adaptace proto téměř nutně musela vyznít tak jak vyzněla - jako otrocké převedení literárních postav na filmové plátno, do konkrétního historického času, kde je režisér nechává připitoměle deklamovat doslovně převzaté repliky z knihy, vše za nezbytného doprovodu vypravěčského voiceoveru (opět doslovně převzatého z knihy). Navzdory silnému hereckému obsazení (famózní Brejchová & Menšík) jsem se nemohl ubránit dojmu, že herci nemají moc co hrát, protože Vančura své postavy načrtnul více než lehkým perem, neb nějaká složitá psychologizace zde nebyla cílem. Jednotlivé postavy představují spíše určité archetypy, které autorovi slouží k realizaci jeho záměru - v textu se nijak netají tím, na čí straně jsou jeho sympatie, což je třeba prvek, který jsem ve filmu výrazně postrádal. Přesto nelze filmu upřít jisté kvality, a soukromě mi přišlo, že jeho průběh jeví určitou vzestupnou tendenci - první povídka je nejslabší, druhá je o něco lepší a třetí je výrazně nejlepší. Osobně mi třeba vůbec nevadí, že se ve všech třech povídkách objevují titíž herci, dokonce se mi zamlouval i samotný závěr, v němž režisér svedl všechny postavy ze tří povídek dohromady. Pochvalu by bylo možné složit i hudebnímu doprovodu, nebýt však oné nepříjemné věci, že se v každé povídce do omrzení opakuje tentýž hudební motiv, což je zvláště v té první skutečně k uzoufání. Celkově jsem rád, že jsem tento film mohl vidět, protože jsem na něj byl velmi zvědavý, a pohled na tehdy velmi atraktivní Janu Brejchovou mi více než vynahradil neuspokojení, jež jsem pociťoval ze zbytku tohoto filmu. Přesto nemohu hodnotit více než třemi hvězdami - jako adaptace je to více než slabé, a jako samostatný film je to podivná nuda, která současnému divákovi nemá dle mého soudu moc co nabídnout. ()

raroh 

všechny recenze uživatele

Vančura filmový je nejen Rozmarné léto a Markéta Lazarová, osobně je mi nejbližší právě tato adaptace svou pasoliniovskou až poetickou zvířeckostí. ()

anais 

všechny recenze uživatele

Jsou tu tři povídky. Všechny na motivy Vančury. první mi mo dobrá nepřišla. Mluvené slovo tu obstarává typicky vančurovský vypravěč (to i v dalších dvou příbězích, tady má ale nejdůležitější roli). Prostitutka se setká s jiným poutníkem a společně chodí po světě. Potom přiberou ještě hazardního hráče. Ti dva pak hrají o "svou" dívku karty. Povídka není zas až tak zajímavá, vše se odehrává v pomalejším tempu, nic moc se neděje. Nedosahuje To druhá povídka je o poznání zajímavější. Stárnoucí profesor svou věčnou podezřívavostí dožene svou mladou manželku až k tomu, že si skutečně začne všímat svých vrstevníku, a nebohému profesoru zahýbat... Při sledování tohoto příběhu jsem se však nedokázal zbavit dojmu jakési televizní inscenace. To povídka třetí, závěrečn, to je jiné kafe! Má spád, vtip a zajímavou myšlenku. Cikán v podání Petra Štěpánka tu svádí Janu Brejchovou, necudnou šenkýřku a tak nějak jim to naruší Menšík a jeho vypasený pašík. Tahle část je skutečně stoprocentní. při sledování filmu jsem měl pořád dojem, jak krásné by byoo, kdyby byl černobílý. Slušelo by mu to mnohem víc. Takhle je poněkud archaický způsob vyprávění zabalen do modernější barvy, a i přes nespornou šikovnost Jana Schmidta to nějak není to pravé ořechové. Ale pozor! Pouze ve srovnání skvělého Vláčilova a Mmenzelova díla. Jinak Je Luk královny Dorotky nadprůměrný film, který potěší nejednoho milovníka košatých vyprávění. ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Tři krásné adaptace Vančurových próz. Úvodní „magickorealistická“ povídka odzbrojuje tím, jak současně doceňuje význam živé tíhy všeho zemského, tělesného, smyslového, a jak v něm – v tkáni vztahů, které vše se vším splétají – odhaluje řeč, kterou se ten, kdo opravdu vidí (nebo kdo alespoň něco zahlédl) a slyší (nebo přinejmenším cosi zaslechl), dorozumívá se světem, v němž se ocitl. Druhá – téměř bezsujetová – je čiré jiskření vášní. A třetí vše syntetizuje: zpřítomňuje úzkost zraku, který vidí skrz, a to i svou vlastní zkázu, a přenáší vlny těl, která touží po spojení s čímsi, o čem se domnívají, že to znají – a když splynou, tak se rozplynou… Ocenil jsem i vnímavou lyrickou kameru, souhru tváří vracejících se v čase v různých příbězích, a přenádhernou hudbu. ()

blackrain 

všechny recenze uživatele

Kupodivu mi vůbec nevadilo, že se v těch třech povídkách obejvovali ti samí herci. Škoda, že se všechny povídky nenesly ve stejném duchu jako ta poslední. Ta byla pro mě nejzajímavější a vlastně i nejzábavnější. Nějak nechápu ten distributorův výraz "nedodělek". To měl jako Vančura nepsat svou předlohu jinak a nebo to měl režisér natočit jinak? A už vůbec nevím, co na tom mělo být rozpačitého. ()

YURAyura 

všechny recenze uživatele

Tak z toho mam takovy rozpacity pocit - bud uz to skopal Vancura, coz nepredpokladam nebo ten pomaly barevny film - pekna melancholie, ale kdyz u toho i kocena usnula, tak to nebude uplne nejlepsi znameni... ()

type_B 

všechny recenze uživatele

Tento snímek jsem nedávno zhlédl v TV. Atmosféra obou závěrečných povídek i výtvarné zpracování se mi hodně líbily. Nejdříve jsem nepoznal, že předlohou byl Vančura, ale bylo mi nápadné, že pásmo vypravěče je nadstandardně zajímavé. Trochu se divím textu v obsahu... prý nedodělek...? Jistě výprava je velmi minimalistická a téma povídek odlehčené, každopádně se i tak jedná o dost osobité dílo. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Z šesti nezávazných a nezávadných povídek Vladislava Vančury tu byla zfilmována polovina. Z Vančurovy jazykové ekvilibristiky tu sice mnoho nezůstalo, ale pokud se na celou triádu díváme z perspektivy vančurovského stylu vyprávění, pak ani jedna ze zfilmovaných povídek není chabá či obsoletní. Jejich propojení do jednoho hereckého rámce, neboť i dějový i ideový rámec je propojen, je možným režisérským přístupem. ()

majo25 

všechny recenze uživatele

Malo to byť dramatické, vyznelo to však viac komedionálne. Podoby lásky, ešte k tomu historickej, ide ukázať určite oveľa lepšie. Prvá poviedka je taká nemastná-neslabá, keď sa má príbeh rozvinúť, tak končí. Druhá poviedka je najnudnejšia, príliš filozofujúca. Tretia síce pobaví, len neviem či o to tvorcom išlo. Z hercov sa mi pozdávali jedine Palúch a Menšík. ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

"Díval jsem se na svět a všelicos jsem zahlédl, ba věru vím, kdo je vládkyní světa. Což jsem necítil, jak lásky tepe křídly, což jsem si nevzal nitky z jejich šatů. Kdo nezakládá oheň, ten se nespálí. Já však miloval sto něžných krasotinek, jež mi Bůh ukázal. Víte však vy, co je to láska?" V tomto přepisu  Vančurových povídek (skvostným jazykem napsaných) nám stačí jedna krasotinka jménem Jana Brejchová. Je půvabná jak v poloze lehké děvy, manželky cnostného manžela tak i hostinské. Ten nápad obsazení týchž herců do všech tří povídek mi vůbec nevadil, jejich určité propojení na konci mi dávalo smysl. Co jsem si určitě hodně užil, byla výborná Liškova hudba, ať už se v první povídce podobala hře na flašinet, byla vypjatě romantická v povídce druhé nebo měla středověký ráz jako ve třetí povídce. ()

vitekpe 

všechny recenze uživatele

Tri kratke povidky o nicem, moc nechapu duvod vzniku tohoto dilka... Navic Brejchova nebyla nikdy moji extra favoritkou. 2+ ()

Paity 

všechny recenze uživatele

Jen snad za Janu Brejchovou dvě hvězdy k původně jedné hvězdě. Na druhou stranu mají jednotlivé povídky stoupající tendenci pokud jde o kvalitu. ()

Reklama

Reklama