Žena pod křížem

Věra Ferbasová, Helena Bušová a Zdeněk Hora - a réžia. Pán Slavínský, necháva ma v úžase ako vedia niektorí režiséri stvárniť postavy vo svojom filme. Neviem to vhodne popísať. Ale je to vec, ktorej by som rád prišiel na kĺb. V 30.-tych rokoch bol opäť natočený film ako máloktorý. A Věrka Ferbasová sa pobila s Herbertom Lomom. (23.06.2021)

Očekávajíc ryzí charaktery a vroucí srdce v proletářské rodině a povrchní život plný laciného pozlátka a falše v rodině buržoazní, byla jsem mile překvapena neočekávaným vývojem událostí. Film se nijak nevymyká průměru a standardu doby, pokud se týká hereckých výkonů, či řešené problematiky. Ovšem překvapivě "chudoba, která cti netratí", zde čest ztratila během pár dní poté, co si syn přivedl bohatou nevěstu, s jejíž očekávaným věnem se to ukázalo být jinak, než ženichova matka a i on sám počítali a tak se nevinná, zamilovaná dívka dočkala pouze hrubosti, nočních toulek a pochopitelně i z nich vyplývající nevěry manžela. Její sestra provdána na počátku z menší vzájemné vášně za vyzrálého, zajištěného advokáta se dočká slušného zacházení, úcty a lásky, kterou upřímně opětuje. Vedlejší linie s milostným vzplanutím nevlastného syna k "macešce" je možná zbytečnou, pokud nepočítáme její pozoruhodné obsazení, o kterém se zmiňuje v komentáři Marthos. Důvod ke shlédnutí filmu tak spatřuji zejména v odvaze porušit očekávanou dějovou linii a v příjemné a vcelku i poučné atmosféře příběhu dvou sester. (12.12.2010)

Červená knihovna naruby. Náhoda? Omyl? Bůhví, jak a proč se Slavínský dopustil této pozoruhodné seance, otázkou zůstává, zda diváci v kině tehdy vrhali nenávistné pohledy na filmové plátno v domnění, že tvůrci zradili veškeré kánony románové literatury. Předmětem překvapivého scénáristického vybočení je odmítnutí mladé dívky, budoucí dědičky průmyslového impéria, stát se ptáčetem ve zlaté kleci: hrdinka volí jinou cestu ke štěstí, jakýsi riskantní experiment s příslušníkem protilehlé společenské kasty, obhroublým sazečem bez citu. Přestože obě linie nakonec podlehnou poněkud banálnímu vyvrcholení, jež má na svědomí rafinovaná osnovatelka lidských příběhů Maryna Radoměrská, jakási předchůdkyně Danielle Steel, nelze filmu upřít jistý ironický nadhled i cit pro vystižení nuancí v mileneckých a manželských vztazích. Vedle Heleny Bušové, Věry Ferbasové či Raoula Schránila nelze neupozornit na zjevení teprve dvacetiletého Herberta Loma, budoucího komisaře Dreyfuse ze série filmů o Růžovém panterovi. Zda si tehdy autoři tohoto drásavého neklidu v čele s dravcem Slavínským skromně a nenápadně vystřelili sami ze sebe, je skutečně asi už jen ve hvězdách. Život je plný poťouchlostí. (20.06.2009)

Film jsem si sehnala jako "gurmánskou specialitku", abych se mohla podívat na herecké začátky mého milovaného Dreyffuse a zároveň padoucha hledající Stříbrné jezero. Ono tohle dílko totiž na normální dívání opravdu moc není. Pokud chcete něco na vypnutí po nedělním vyčerpávájícím obědě, budiž. Ale ani tak vám občasné výbuchy smíchu na teatrálností a hlavně stupiditou zejména Sášiny nedají odpočinout. Je to právě "žena démon a bestie" Ferbaska a její rádoby vtipné monology a glosy, co mi vadilo nejvíce. Bušová se svým strašným přehráváním a teatrálností tomu zrovna nepomáhá a zbytek už se s tím jen veze.... (27.06.2011)

Vývoj postav a jejich nahodilé charakterové lámání se nedávají smysl a dokola omílané téma vdavků a naivní zamilovanosti nic nového nenese, ale ty perly, co tady zase padají... „Prosím tě, Petříčku, odpusť mi to, já jsem takové ubohé lidské telátko. Já už to víckrát neudělám.“ Ferbasová, "žena démon, ďábel, bestie a upír", je slunce prvorepublikových braků prorostlých dekadentními incesty a dvojsmysly. „Petříčku, prosím tě, našupej mi. Namel mi, namel mi, co se do mě vejde!“ - Fenomenální! (05.11.2015)