Žena pod křížem

Hrozně nepovedený film. Drama, které už herecky bylo obsazeno velmi nešťastně. Helena Bušová nikdy neměla vlohypro to stát se milovnicí. Ferbasová se sice zhostila role nedospělé a nevyspělé sestřičky, ale svým vlastním způsobem, který se deo tohoto dramatu vůbec nehodil. Gustav Hilmar byl takový nijaký, Eva Vrchlická v této roli naprosto nevhodná, přehrávala tak, jak bylo tehdy zvykem v divadle, snad jen Pfeifferovi jeho role seděla. Herbert Lom jako doktorův synek byl zajímavým zpestřením vzhledem k jeho filmové budoucnosti, ale tady hrál ještě taky hodně nevyspěle. Jinak to bylo drama plné omylů, ještě že Raoul Schránil to nakonec zachránil a Ferbasová se vrátila k doktůrkovi... Přesto to nebyla nuda, takže s bídou dvě hvězdičky. (06.11.2019)

Žena pod křížem je zvláštní kominace dramatu a frašky. K vážnému tématu mistrovsky zpracovanému v díle Johna Knitla Therese Etienne se zde přidává komediální herectví Věry Ferbasové, které by mělo napětí odlehčit, nikoliv však zlehčit. Divák ale nedostane ani plnohodnotnou komedii ani napínavé drama. Příběh pak snad sklouzává ke zmiňované červené knihovně, což je velká škoda. (26.07.2019)

Stále si nejsem jistá, zda to tvůrci mysleli vážně. Pokud to byla parodie, pak byla velmi zdařilá. Naivní dialogy deklamují toporní herci, děj je naprosto neuvěřitelný a některým mimořádně odvážným nápadům by mohla směle závidět i Pytlákova schovanka. Ale Slavínský celému světu zatloukl, že natočil velmi zábavnou parodii. Jeho chyba. (13.12.2012)

Červená knihovna naruby. Náhoda? Omyl? Bůhví, jak a proč se Slavínský dopustil této pozoruhodné seance, otázkou zůstává, zda diváci v kině tehdy vrhali nenávistné pohledy na filmové plátno v domnění, že tvůrci zradili veškeré kánony románové literatury. Předmětem překvapivého scénáristického vybočení je odmítnutí mladé dívky, budoucí dědičky průmyslového impéria, stát se ptáčetem ve zlaté kleci: hrdinka volí jinou cestu ke štěstí, jakýsi riskantní experiment s příslušníkem protilehlé společenské kasty, obhroublým sazečem bez citu. Přestože obě linie nakonec podlehnou poněkud banálnímu vyvrcholení, jež má na svědomí rafinovaná osnovatelka lidských příběhů Maryna Radoměrská, jakási předchůdkyně Danielle Steel, nelze filmu upřít jistý ironický nadhled i cit pro vystižení nuancí v mileneckých a manželských vztazích. Vedle Heleny Bušové, Věry Ferbasové či Raoula Schránila nelze neupozornit na zjevení teprve dvacetiletého Herberta Loma, budoucího komisaře Dreyfuse ze série filmů o Růžovém panterovi. Zda si tehdy autoři tohoto drásavého neklidu v čele s dravcem Slavínským skromně a nenápadně vystřelili sami ze sebe, je skutečně asi už jen ve hvězdách. Život je plný poťouchlostí. (20.06.2009)

Věru Ferbasovou ve filmech nemusím obecně, ale tohle je opravdu vrchol hlouposti. Myslela jsem, že horší film než Madla zpívá Evropě u nás vzniknout nemohl, ale to jsem se hodně mýlila. Celou dobu jsem nepochopila, jestli se dívám na komedii nebo tragédii. Teatrálnost a útrpnost Heleny Bušové byla prostě nesnesitelná, stejně tak přidementnělá Ferbasová. Rozhodně si nemyslím, že bylo v té době normální, aby herci hráli takovýmhle hrozným způsobem. Ve stejném roce vznikla například Bílá nemoc a z komedií Mravnost nade vše, kde sice taky hraje Ferbasová, ale když tyhle filmy postavím vedle sebe, tak rozdíl je do očí bijící. Žena pod křížem je vrchol dna. Jsem zvyklá, že staré české komedie bývají naivně přihlouplé, ale tohle je vážně moc. No a ten konec (SPOILER), kdy mladý lékař obdivuje statečnost zotavující se ženy, která se právě pokusila o sebevraždu ;-D To snad ne!! Ten to asi chudák taky nebude mít v hlavě v pořádku. (12.12.2010)