Píše se rok 1939. Zosia Głowacká je z malé vesnice v jihozápadní části Volyně, obývané Ukrajinci, Poláky a Židy. Láska ji poutá k ukrajinskému mladíkovi, ale otec ji provdá za bohatšího statkáře Macieje Skibu, staršího vdovce s dvěma dětmi. Život vesnice drsně a tragicky mění náznak okupace Sovětského svazu fašisty, později židovský pogrom, příchod Němců a nepovedené ukrajinské snahy o vytvoření nezávislého státu. Další bolestí poznamenává místo vlna vojsk vítězící Rudé armády, genocidu – v níž lidé tu doslova mizí, mají na svědomí bandy Banderovců. Uprostřed tohoto moře nenávisti mladá Zosia trpí, ztrácí manžela, dočasného milence a zoufale se snaží zachránit své děti… Rodinné drama, válečné drama, národnostní tragédie. Příběh tisíců vesničanů, z nichž přežije jen několik stovek, je vyprávěný právě „skrze osud jedné ženy“, v němž se zrcadlí veškerá složitost tehdejší doby. Přes komplikovanost reality a faktů ponechává režisér možnost orientace v historických událostech, daří se mu prolnout hlavní linii vyprávění se zlomky dalších lidských osudů, stejně jako nechá diváka cele projít skrze bezpráví, násilí, lidskou bolest (v poslední čtvrtině je toho navršeného zla i násilí hodně) až k symbolickému, smírnému konci. Skvělý scénář plně naplnila mimořádná realizace, podpořená folklórními prvky, úchvatnou výtvarnou stránkou, mistrnou zkratkou v zobrazení násilných či bojových akcí, desítkami válečných scén. Působivá kamera se nebojí silné exprese při zobrazování jednoduchých či několikanásobných plánů scény. Ocenění zaslouží režijní vedení hlavní ženské role i hereckých představitelů desítek drobných postav.
Wojciech Smarzowski vypráví o vraždění polských civilistů ukrajinskými nacionalisty v letech 1943–1944, které je známo jako volyňský masakr. Etnické čistky a genocida byly namířeny nejen proti Polákům, ale i Ukrajincům, kteří nebyli příznivci UPA a pomáhali Polákům, v malé míře i proti ruskému obyvatelstvu, Židům, Arménům a obyvatelům jiných národností žijících v oblasti Volyně. „Neodpouštělo se“ ani smíšené manželství... Přesný počet obětí není znám. Historici odhadují, že bylo zavražděno asi 50 – 60 000 Poláků a 2 – 3 000 Ukrajinců. Tyto zločiny byly páchány a organizovány Ukrajinskou povstaleckou armádou (UPA) a Organizací ukrajinských nacionalistů (OUN).
(Česká televize)
luka4615
Film má zhruba do konce první poloviny velmi rozvláčné, místy i klidné tempo, kdy se seznamujeme s nastalou situací a postavami, avšak polovina druhá, to je něco zcela diametrálně odlišného. Od chvíle, kdy snímek začne "zabírat" vzniklé represe Ukrajinců vůči Polákům, Wołyń nabere zcela netušený, syrově realistický nádech smrti. Kamera při všech mučeních a následných vraždách neuhýbá ani o milimetr, což má za následek výbornou a syrovou filmovou podívanou, která kromě realisticky vykreslené situace v Polsku v těch nejtemnějších létech nabídne i skvělé herecké výkony.(3.4.2017)
Ephemeris
Hovorte mi ešte niekto o nacionalizme. Som otrasená a na tento film nezabudnem nikdy. Koľko zla sa už napáchalo v mene toho efemérneho konštruktu menom "národ" a príslušnosti k nemu? Ostáva dúfať, že po smrti sa duša dostane na planéty, kde takéto niečo nepoznajú. Ako povedal pán filozof: "Ale najhorším druhom hrdosti je hrdosť národná. Kto sa totiž vyznačuje touto hrdosťou, prezrádza nedostatok individuálnych čŕt, na ktoré by mohol byť hrdý. Inak by sa neodvolával na niečo, čo má spoločné s mnohými miliónmi ľudí". Amen. A dodávam iné slová klasika: "Viac slovanské ako byť alkoholik, je už len byť k-k-t." (11.5.2017)
NinonL
Ó, můj Bože. A to jsem si myslela, že mě po letošních nevydařených Oscarech už nic nedostane do kolen. Omyl. Tento polský film je tak naturalistický, že jsem chvílemi nemohla dál koukat. Musela jsem to prostě několikrát vypnout a jít na chvíli rozdýchat. Některé scény jsem musela vynechat stejně, je strašné, čeho byli (jsou?) lidé schopni. V jaká strašná zvěrstva může přerůst nenávist, kdy lidé ze sousední vesnice vezmou sekyry a jdou vyvraždit sousedy jen proto, že jsou (třeba) Poláci. Kromě masakrů má film i děj, a to dobrý a smysluplný, aby nedošlo k omylu. Konec má v sobě naději a beznaděj zároveň, celé je to zkrátka dobré. Ale jen pro silné nátury. Opravdu. Doporučuji přečíst si i verbalův komentář, je tam všechno.(14.3.2017)
TheDon
Docela těžko se píše nějakej smysluplnej komentář. Pokud bych měl srovnávat, tenhle spektákl si s Schindlerovým seznamem trošičku vytírá prcku. Nekoná se žádnej happyend, žádný zadostiučinění, natož ocenění in memoriam. Jediný co se koná je smrt. Ve jménu Stepana Bandera. Nikdo z nás, ani z našich dětí se ve škole neučil, jaký zvěrstva páchali ukrajinci polákům, židům a vlastně všem, ve snaze o etnický čistky, který okoukali od wehrmachtu. Bohužel nevraždili jiný etnikum. Jen jinou národnost. Tenhle film není pro každýho. Každej tu poslední půlhodinu neudejchá. Takže pokud máte trochu slabší žaludek, rozhodně nedoporučuju. 95% P.s.: občas mě docela prudil ten nesmyslnej střih...(5.4.2017)
sir-dave
Těhle podobných témat z války je několik (Habermannův mlýn, Město 44, Katyň, ...) a většinou dopadnou pro diváka dobře a tady je tomu nejinak. I přes svou délku (čistého času něco lehce přes 2 hodiny), to nenudí ani na vteřinu. Až se surovou hrubostí natočeny scény, jak se lidé mstí na lidech. O Polsko-Ukrajinské sporu je tady toho dost, od počátečních tradic a přátelství až po vykonstruované násilí, přeběhlictví, násílí, a o tom, co vše si museli prožít, hlavně Polská Zoša.(10.5.2017)