My Friend the Gypsy
Režie:
Jiří WeissScénář:
Ludvík AškenazyKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Otto Lackovič, Dušan Klein, Ladislav Chudík, Otomar Krejča st., Věra Bublíková, Bohuš Záhorský, Robert Vrchota, Eva Kubešová, Bohumil Machník, Josef Bek (více)Obsahy(1)
Dnes zajisté již nechtěně úsměvná agitka z první půle 50. let, která líčí převýchovu cikánských spoluobčanů - jednak manuální prací, jednak vzděláním. Nadaný chlapec (představuje jej pozdější filmový režisér Dušan Klein) nejenže učí svého zaostalého otce číst a psát, ale také mu udělí lekci z poctivosti. Možná, že rušivá umělost pramení vedle vypravěčské strnulosti i z toho, že průmyslové Ostravsko bylo celé postaveno v ateliéru. (oficiální text distributora) (ripo)
(více)Recenze (18)
Pohádka z dávných časů, kdy Cikáni dosud nezmutovali v Romy, chtěli pracovat a učit se a hodní strýčkové Gottwald a Zápotocký jim to dopřáli. 1) Přilákal mě 32letý Ludvík Aškenazy jako scénárista._____ 2) Zajímavé a dodnes aktuální pojetí začlenění Cikánů do společnosti a odraz rasistického smýšlení části společnosti pohřbil nadšeně budovatelský konec. Musíme to zkrátka dělat líp. Všichni. Viď, Fabiáne?_____ 3) Je poučné a zajímavé současně sledovat zásahy censorů do tvorby filmu, jak uvádí ve své zasvěcené recenzi Věra Adina Šefraná._____ 4) Zaujal mě 14letý Dušan Klein (Fabiánek) s neobyčejně svůdně podmanivým úsměvem._____ 5) Až dojemně na mě zapůsobilo hudební vystoupení cikánské kapely: neumíme mluvit, umíme zpívat. A že to ten Elemir Saszy (hezký cikánský zpěvák) fakt uměl. ()
Je to nádhera, téma stále aktuální, stále přítomné, stále bez odpovědi. Šablonovité postavy krásně kontrastují s barevnou kamerou Ferdinanda Pečenky, všichni hrají pod Weissem velký agatiční pathos a jak je to naučné, tak je to dojemné. Na svém místě jsou všichni z představitelů dokonalých lidí dneška - Kubešová i Bek, Krejča i Vrchota. Báječný je adolescent Dušana Kleina, pro pamětníky pak Fanda Mrázek. ()
Spisovatel a novinář Ludvík Aškenazy, autor knih povídek „Sto ohňů" a „Německé jaro", se nám představuje jako filmový autor po prvé. Z jeho povídky „Dva Gáboři" (jak se původně Fabián jmenoval) vznikl film „Můj přítel Fabián". Ovšem filmová povídka poskytla pouze základní námět, ostatní načerpali scénáristé Aškenazy a Weiss při pobytu na ostravských stavbách. Ve filmu je řešena jedna z palčivých otázek našeho života — výchova cikánů a náš poměr k cikánům. Autoři chtěli filmem ukázat na rasistické předsudky, které vězí ještě v mnohém z nás ve vztahu k cikánům, a současně i dokumentovat, jak naše nová společnost v duchu socialistického humanismu dává cikánům plná poli tická, sociální a kulturní práva, jak se snaží o jejich sociální a kulturní povznesení. Těm cikánům, které buržoasní repu blika postavila mimo společnost a mimo zákon, těm cikánům, které hitlerovci odpravovali v plynových komorách. Především však chtěli autoři dokázat, v čem spočívá „umění zacházet s lidmi". Tato myšlenka prolíná celým filmem. Řešení konkrétních problémů dokazuje, že všechno naše úsilí nesmí směřovat jen ke gigantickým stavbám a plnění plánu, ale také k blahu pracujícího člověka. Je jen na škodu, že chabá stavba scénáře, který se rozvíjí příliš episodicky a bez prudšího konfliktu, i některé mylně pojaté vztahy (Trojan— Řepka), ubírají filmu na umělecké síle a přesvědčivosti. POZNÁMKY: Námět a spolupráce na scénáři k filmu „Můj přítel Fabián" je první prací spisovatele Ludvíka Aškenazyho pro film. Režisér Jiří Weiss natočil umělecké filmy "Uloupená hranice" (1947), „Dravci" (1948), „Poslední výstřel" 1950), „Vstanou noví bojovníci" (1951 — za tento film byl vyznamenán státní cenou). V současné době dokončil režisér Weiss film „Punťa a čtyřlístek". Ferdinand Pečenka natočil v posledních letech filmy „Poslední výstřel" (1950), „Posel úsvitu" (1951), „Mikoláš Aleš" (1951), „Mladá léta" (1952); „Plavecký mariáš" (1952), „Měsíc nad řekou" (1953). V roce 1954 natočil filmy „Cirkus bude" a „Stříbrný vítr". Skladatel Jiří Srnka složil v posledních letech hudbu k filmům „Poslední výstřel" (1950), „Vstanou noví bojovníci" (1951), „Akce B" (1952), „Usměvavá zem" (1952), „Nástup" (1952). Za hudbu k filmu „Měsíc nad řekou" byl poctěn státní cenou. — Otto Lackovič debutoval ve slovenském filmu „Kozie mlieko" v roce 1950. První jeho významnou rolí byla úloha trestance Maliny ve filmu „Nad námi svítá". Po Fabiánovi vytvořil jednu z hlavních postav v Krejčíkově filmu „Frona" a v Krškově filmu „Stříbrný vítr". Ladislav Chudík hrál ve slovenských filmech „Vlčie diery" (1948), „Priehrada" (1950), „Lazy sa pohly" (1952) a v českých filmech „Nástup" (1952 — roli Bagára) a „Expres z Norimberka" (1954). Filmový přehled 1/1955 ()
Až se mi nechce věřit že z rukou Ludvíka Aškenázyho a JIřího Weisse mohlo vzniknout něco takového. Inu mohlo ... ()
Je to schematická agitka nejhrubšího zrna, ale přesto výjimečně zajímavý snímek. Zatímco témata jiných socrealistických filmů (jako pětiletky, ženy na traktoru, rozorávání mezí, nová úloha umění apod.) jsou z dnešního pohledu už čistě historická, v Mém příteli Fabiánovi se typické schéma přerodu v "nového člověka" setkává s dodnes velmi ožehavým problémem. Bavila mě naivní odvaha, s jakou je k tomuto problému přistupováno: Kde jinde uvidíte, jak se Cikáni přetahují o písanky a sní o pionýrských šátcích? Oldšetrhend Chudík a jeho ženský ekvivalent Bublíková jsou konstruováni jako švýcarští hodináři cikánských duší, ale je jim dopřáno i jedno významné škobrtnutí, které dokáže, jak křehké duše těch lidí jsou a jak malicherné jsou osobní záležitosti oproti velkým společným věcem. ()
Film mě zcela okouzlil svým námětem, a spadá do padesátých let, éry, kdy žádná změna k lepšímu nebyla vyloučena. Ach, ta budovatelská léta. ()
....budovateľské dielko...nič moc-skôr slabšie z tohto žánru... ()
Schematické, odhadnutelné, hloupoučké. Zkrátka, zlatá padesátá. To nic nemění na faktu, že snímek je to tematicky ojedinělý a rozhodně bych jej doporučoval zhlédnout. Jen mi přišlo poněkud komické, že hlavní romské postavy hráli vlastně gádžové s leštidlem na boty ve tváři. ()
Zláštní pohled na život Cikánů či Romů jak se dnes říká v 50.letech, no neměli to lehké ani tenkrát. A překonat předsudky je někdy hodně těžké o čemž se přesvědčí i hlavní protagonisté. O to víc bolí ,když je zklamou ať už spíš nechěně, lidi, který jim pomáhají začlenit se. ()
Film me bavil od zacatku do konce. Dnes uz historicky film a muzejni kousek. Zaujme i filmovy debut Dusana Kleina. ()
Přepjatě idealistické a schematické-škoda...Příšerné herecké výkony... ()
Jsem rasista, životopis a názory Josefa Goebelse jsem nastudoval. Opravdu jsou vyšší rasy a nižší rasy. Je to stejně jako u psů.Pokud má němec či angličan (tedy potomci germánských kmenů) odpor k práci a vzdělání, je to porucha v DNA. Pokud má černoch nebo cikán či indián lásku k práci a vzdělání je to opět porucha. Tento film je nesledovatelný. Nechat svářet cikána co neví a nikdy to nepochopí, co je elektrický proud? To může vymyslet jen komunista. Vietnamského svářeče znám. Cikána jsem neviděl nikdy se zapojit do řemesla či odborné práce. Umí jen lhát, krást a ležet. Náš milý Josef ovšem nebyl vědec. Úspěšně decimoval cikány a židy. Plány měl i se Slovany. Ano u Slovana, je odpor k práci vyšší než u germána. Ale nepodceňovat Slovany! A už vůbec ne Asiaty! Tyto rasy plodí buď génia nebo fatální blbce. ()
Určitě zajímavý snímek, i když divácky asi zajímavý nebude. Každopádně závěr je jasný. Rovnoprávnost spočívá v tom, že všichni máme rovná práva i povinnosti. Všichni, kromě cikánů. Ty mají jenom rovná práva. Kdo chce po nich i rovné povinnosti, je rasista!!! ()
Velice sympatický film o sbližování romské komunity, přicházející za prací do Ostravska. Můžeme se ptát - bylo to tak nebo nebylo. Filmy z 50. let nepostrádaly bohudík výchovný moment, zde vyjádřený představou, jak by mělo začleňování Romů, kteří postrádali jakékoliv vzdělání, do nové společnosti. Zároveň je to film, který nezamlčuje základní problémy, které s sebou toto sbližování přinášelo. Na jedné straně příliš idealistické představy, na druhé nedůvěra a velice snadná ztráta důvěry a návrat ke starým zvyklostem. Zde byla ukázána láska Romů k hudbě, ale i jejich přirozený sklon k alkoholismu v pro ně cizím prostředí. Proto tolik tápání a nedorozumění mezi svářečem Trojanem a Gejzou Fabiánem. A objevila se tu i snaha Gejzu obvinit z poškození motorů... ()
Budovatelský výrobní film o sociální integraci cikánů do výrobní sféry. Cikáni naprosto negramotní a práci a škole se vyhýbají jako čert kříže. Ale je tu cikán Fabián, který snahu projeví, když mu svářeč Trojan podá pomocnou ruku. Reakce okolí však nijak nepřekvapí a tak problémy na sebe nenechají dlouho čekat. Trojana si zahrál Ladislav Chudík, Fabiána Otto Lackovič, který si cikána zahrál ještě mnohokrát, a jeho syna Fabiánka pozdější režisér Dušan Klain. Poznal by ho tu někdo? Námět a děj není nezajímavý, ale celkovou atmosféru velmi kazí propaganda své doby. Film byl dokonce vyroben v barvě a tak rudá zář z celého snímku skutečně jenom září. Je tu zachycena a dosti pozvedána rasistická nálada v tehdejší československé společnosti. V zájmu je však odstupující kulturně-sociálně-politický experiment, jehož výsledkem měla být podle vládnoucí komunistické strany totální převýchova člověka dle zásad učení marxismu-leninismu, základní doktríny stávajícího režimu. Podle historických pramenů to snímek neměl v žádném případě jednoduché. Připomínky k němu měl dokonce i tehdejší ministr kultury Václav Kopecký. Původně byl snímek hlavně v dialozích daleko tvrdší, ale museli zasáhnout cenzurní nůžky. Dnes by však takovýto film už nemohl vzniknout vůbec, takže s ohledem na tehdejší temnou dobu, klobou dolů. Ve svém smyslu je to filmový počin více než odvážný. ()
Jen je mi líto, že jsem neviděl více filmů s Ladislavem Chudíkem. Jisté je, že by si Trojan a Dr. Sova mohli ve své prázdnotě otřesně vymodelovaných mirko-dušínovských typů podat ruce. S Chudíkem se jednoduše nelze ztotožnit; v tomto snímku je mu však vážným konkurentem Věra Bublíková, které k dokonalosti chybí jen tvář Jiřiny Švorcové. Přesto nám však pomáhá nesoustřeďovat veškerou zhnusenou diváckou aktivitu pouze na chudáka Chudíka. Protože si pak Bohuš Záhorský střihnul své klasické otravné nic a Robert Vrchota dostal ke svému podlému Řepkovi jen málo prostoru, otěží filmů se chápe Otto Lackovič, který i přes občasné přehrávání (zejména na tradičně prosvětleném konci filmu) snaží se své postavě dodat nějaké pozadí, což se vcelku potkává s úspěchem. ()
Tak tahle agitka tedy mocně tahala za ocas. Já jsem celý film nepobral, proč chodil ten malý cikán do večerní školy s otcem, a ne do normální. No, hercům něco dát musím, to se musí nechat, že zvládli role zodpovědně. Hudba z toho dělala zbytečnou kovbojku. Závěr s těmi směnami byla taková pitomost, že se to nedalo. To asi dostal scénárista rozkazem či co. Ať žije KSČ hihihi. ()
Související novinky
Zemřel režisér Dušan Klein
Ve věku 82 let zemřel oblíbený režisér Dušan Klein. Kvůli svému židovskému původu byl jako dítě internován v koncentračním táboře Terezín. V 50. letech se objevil v dětských rolích ve filmech Můj… (více)