poster

F jako falzifikát

  • Francie

    Vérités et mensonges

  • Západní Německo

    F wie Fälschung

  • anglický

    About Fakes

  • anglický

    F for Fake

  • anglický

    Truths and Lies

  • Slovensko

    F ako falzifikát

    (festivalový název)

Dokumentární

Francie / Írán / Západní Německo, 1974, 85 min

  • Madsbender
    *****

    Pravdivá mystifikácia. Welles sa týmto vtipným esejistickým rozborom približuje moderným dielam Jeana-Luca Godarda, a rovnako ako on v ňom vyjadruje svoj spletitý, trochu tajomný a lživý, svetonázor. V samotnom strede je reťazec vzájomne prepojených afér okolo falšovania a falšovateľov, podvodov a podvodníkov, dvojníkov, skutočných a vymyslených osôb a postáv ( v rámci afér i v rámci filmu samotného), záhadných prepojení, pravých plagiátov a falošných originálov. Uveriť tomuto filmu je rovnako nebezpečné ako uveriť pánovi na rohu, že vám chce skutočne len dať cukrík. A podľa mňa je to viac než výstižné prirovnanie - Orson Welles sa hrá, láka nás na sladkosti, zvádza atraktívnymi témami a ťahá kdesi do tmavej uličky, kde si s nami robí, čo chce. Prijmite pozvánku do sveta lží a klamu, ktorý stvorila moderná spoločnosť a umenie, a nájdite odpoveď na jednoduchú otázku: kto je odborník, kto umelec a kto plagiátor? Všetko, čo nasledujúcich 85 minút uvidíte, je kúzelnícky trik. Alebo snáď skutočná mágia? Presvedčte sa sami. Vašim sprievodcom bude samotný Welles a jeho uhrančivé komentátorské schopnosti. 90%(21.9.2014)

  • Matty
    ****

    „This is a promise. For the next hour, everything you hear from us is really true and based on solid fact.“ Neskutečně hutný a na pozornost náročný esej o švindlech a švindlířích, který je stejně jako Občan Kane hlavně (nerozluštitelnou?) hádankou pro (ne)důvěřivé diváky (a mile zákeřnou hrou pro tvůrce). Nikoliv hraná či dokumentární forma, z nichž obě jsou stejně manipulovatelné, ale Wellesovo ego F for Fake sjednocuje. U auto-referencí a obsazení Ojy Kodar, tehdejší Wellesovy mimofilmové múzy, překračování hranice mezi realitou a fikcí nekončí. Dokonce se objevily spekulace, že jde o režisérovu reakci na článek Pauline Kael, přisuzující většinu scénáristické práce na Kaneovi Hemanu J. Mankiewiczovi. Cokoli se za písmenem F skutečně skrývá, o jakkoli velký „hoax“ jde, Wellesův poslední dokončený projekt předpokládá aktivní spoluúčast. Nenechte se ošálit lacino. 80%(12.4.2011)

  • Anderton
    ****

    Tento film beriem ako takú menšiu sebeprezentáciu Orsona Wellesa. Inými slovami je to film, pri ktorom ho najlepšie spoznáme. Pôsobí ako sympaťák, čo pri jeho fikčných postavách rozhodne pravidlom nebolo. F ako falzifikát je na jednej strane veľmi komplikovaným filmom so zložitou formou rozprávania, na strane druhej pôsobí veľmi svižne, voľne a dobre sa pozerá. Je to paradox, ktorý sa mi proste páčil. Niektoré momenty vyložene potešia, napríklad milé "zosmiešnenie" Picassovej obsesie svojou múzou. Vôbec nemám potrebu riešiť rôzne alternatívne interpretácie tohto diela, dôležitejšie mi tu pripadalo práve to úprimné zoznámenie sa s Wellesom a tie hlavné myšlienky sú jasné, v podstate doslovne podané. Film s podobnou formou sa hľadá ťažko.(29.9.2015)

  • Martin741
    ****

    Reziser Orson Welles /Obcan Kane, Lady from Shanghai, Touch of Evil/ natocil film o mystifikaciach, podvodoch a falsovani umenia nielen vo svete filmu, ale aj v umeni. Wellesove komenty su zaujimave, a ako art sa to da dobre zvladnut. Okrem Wellesa tu hrali aj Joseph Cotten /Obcan Kane/ a Paul Stewart /Obcan Kane/. Ovsem, roku 1974 uz mal Welles to najlepsie davno za sebou. 70 %(26.1.2016)

  • spotczek
    ****

    Nějak nechápu, proč se to vydává za dokument. Nejspíš to tak chtěl sám Welles, ale jde přistoupit už jen na jeho "dokumentární" pojetí? Jednou z důležitých postav je totiž i on sám, hlavně jeho úhel pohledu. Ani esej mi nepřipadá jako úplně přesné označení, i když by pak seděla autorova osobní zainteresovanost. Obojí vyžaduje alespoň elementární snahu o objektivnost, ta zde však chybí. Bavíme se sice o podvodu a padělání, ale to neznamená, že je musíme pojmout opět jako podvod. Můžeme to Wellesovi odpustit jen tak, že to budeme brát jako další jeho film, resp. poslední dokončený film, kterým přispívá do debaty o hodnotách umění, o problému jeho hodnocení a o důležitosti subjektivity v něm (oproti objektivitě). Jakékoliv hodnocení je subjektivní, ať už posuzujeme právě umění, lidskou krásu nebo něco tak odlišného jako třeba vědu či politiku. Dodnes představuje interpretace nesmírně aktuální téma (ne-li ještě aktuálnější než v 70.letech), když jsou možnosti šíření klamů, bludů a polopravd díky nejrůznějším médiím stále pestřejší, dosažitelnější a hůře odhalitelné.(27.10.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace