Dodatek

Myslím, že debata k tomuto filmu by klidně zabrala celý den. Samozřejmě nejlépe v tváří tvář. Ostatně proč ne, existuje spousta jiných možností jak opravdu promrhat čas. Já osobně Dodatek kvituji s povděkem, je pro mě podstatně „hlubší“ a zajímavější nežli první část. Neguje a doplňuje Žití, dává nové významy a roviny, které z mého pohledu převyšují vyznění Žití. V tomto případě souhlasím s PeteremN v otázce nezbytnosti Suplementu. S čím nesouhlasím, Pakobylko, je nepochopení nebo nesprávný úhel pohledu, nic takového neexistuje. Je jen jiné chápání a jiný úhel pohledu, není nikdo, kdo by chápal správně, není nikdo, kdo by chápal špatně, v rovně interpretace určitě. Nejsme bozi. Zatím.

Asi jsem se špatně vyjádřila. Jde o to, že „Dodatek“ měl ukázat stejný příběh, jen z jiného úhlu pohledu. To byl hodně odvážný nápad a já si prostě myslím, že se tak úplně nepovedl, protože druhý film částečně popírá ten první. V „Životě jako smrtelné nemoci …“ dilema věřícího medika Filipa spočívá v tom, zda DOKÁŽE být lékařem a setkávat se denně s lidským utrpením a se smrtí. To naprosto chápu, já sama bych ve zdravotnictví pracovat nechtěla. A Filip to uměl přiznat, byl citlivý, nejistý a zmatený, ale upřímný sám k sobě – a to nebývá tak úplně obvyklé. V „Dodatku“ se sice opakuje rozhovor Filipa s lékařem Tomaszem, ale když Filip následně řeší, zda bude Bohu – a lidem – lépe sloužit jako lékař nebo jako kněz a zahleděný do sebe ubližuje nechtěně svým blízkým, zapomíná na původní příčinu svých pochybností. Působí to trochu pokrytecky a odporuje to předchozí Filipově otevřenosti. Také samotný konec „Dodatku“ boří dojem z prvního filmu. V „Životě jako smrtelné nemoci …“ těžce nemocnému lékaři Tomaszovi, ač ateistovi, náboženství pomůže vyrovnat se s životem i se smrtí a naopak jeho názory a jeho pohled na víru tak trochu ukáží cestu Filipovi. A závěrečná scéna při pitvě, kde teprve Filip dojde ke konečnému rozhodnutí, je velmi působivá. V „Dodatku“ to takhle vůbec necítím a také Filip už v podstatě nic neřeší. První film mi připadal hlubší a pravdivější a proto mi ten druhý připadá zbytečný a rušivý. Ale je to jen můj názor a možná jsem to já, kdo to nepochopil a kdo má nesprávný úhel pohledu.

Já bych řekl, že jako samostatný film velmi dobré a jako dodatek k předchozímu nezbytné. Otravné jednání hlavního hrdiny jako důvod pro nezfilmování jeho části příběhu, eufemisticky řečeno, nepřijatelný. Jo, v "smrtelné chorobě" neotravoval, protože divák o jeho životě téměř nic nevěděl. Těžko si dokážu představit, jak si někdo na základě těch pár scén, ve kterých se v prvním filmu objeví, bude domýšlet vnitřní boj, který prožívá. Nebo jenom trpím chorobným nedostatkem fantazie...?

Já to mám naopak. Filip sic otravný byl; ale už veškole jsme se učili (no spíše ne), že Nový zákon ruší Starý zákon.:)))

Já tedy nevím, jako samostatný film dobré, ale jako "Dodatek" k předchozímu filmu "Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavní cestou" zbytečné. Navíc leccos jako by se trošku změnilo - jako obličej v pokřiveném zrcadle. V tom prvním filmu byl Filip dost sympatický a tady mi naopak připadal veskrze protivný a značně otravný, i když jsem chápala jeho problémy. Některé detaily by asi měly zůstat nevyřčené - nebo lépe řečeno nezfilmované a ponechané na fantazii diváka.