Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Poslucháč medicíny Filip váha medzi ťažkou prácou lekára a životom v kláštore. Nevie sa rozhodnúť, čaká na znamenie, ktoré však neprichádza. Hanka, ktorá diaľkovo študuje a živí sa ako garderobiérka, trpí pocitmi viny, že milovanému Filipovi prekáža na ceste k sebarealizácii. (oficiální text distributora)

Videa (1)

Trailer

Recenze (32)

Pacco 

všechny recenze uživatele

Milovat znamená chtít dobro pro druhého člověka. Dodatek nejen k „Životu jako smrtelné chorobě..“ : videokazeta, co si Filip půjčí je hrubým sestřihem scén z Iluminace a fajnšmekři Zanussiho (kterým já bohužel (ještě) nejsem) jistě objeví i povícero scén z autorovy filmografie. Zároveň funguje dobře i jako samostatný film, kde jsou scény z „Života..“ stavěny v jiném světle a z jiného pohledu otvírají nové otázky (ne)bytí či (ne)víry. Čím jsou někdy scény delší, tím více otvírají prostor pro vyjádření intimity (svlékání Hanky a jejího milence na jednu noc se pro obě strany postupem času (-místo, čas a děj-) stává trapné) a nechávají každou větu nabýt svého smyslu. ()

igi B. 

všechny recenze uživatele

Ach ty polské >neklidy< ... :-) . . . Tak ještě, že JIM (Polákům) V NICH (v těch jejich věčných neklidech) PŘEBÝVÁ ta VÍRA. I když někdy jenom s dodaným prezervativem... ;-) . . . Každopádně se jednou za čas raději podívám na >nudného< Zanussiho, než na >zábavného< Hřebejka. Proše pana... - - - - - (Poprvé viděno 3.9.2008 na ČT2, komentář zde jako pátý - 4.9.2008) ()

Reklama

Mariin 

všechny recenze uživatele

Zvláště první dvě třetiny filmu se mi zdály výborné, ty dialogy měly opravdovou hloubku. Myslím, že něco takového by Češi nedokázali natočit, či spíše nemají o něčem takovém ani tušení. Ale výjimky určitě jsou. I ten konec byl pěkný, jen mi připadala docela zbytečná ta scéna ve školní pitevně. Viděl jsem tento film poté, co jsem shlédl Mullanovy "Padlé ženy" a o to více jsem si uvědomil, jaký je mezi těmito filmy propastný duchovní rozdíl. Asi jako mezi studánkou pitné vody a močůvkou... ()

Faye 

všechny recenze uživatele

Suplement je takovým doplňkem filmu „Zycie jako smiertelna choroba przenoszona droga plciowa“ . Mnoho situací je převzatých, jen z vedlejší role se stala hlavní a naopak. Zásadní rozdíl je v tom, že zatímco „Zycie ….“ je o umírání „Suplement“ je o žití, o místě v životě. Jenže dilema hlavního hrdiny pochopit nedokážu ( a myslím si, že žádný ateista), ale ani JEMU vlastně moc nerozumím. „ Lékař musí být v každé chvíli připraven být přítomen úmrtí. Stejně jako kněz. A já to nedokážu snášet. Mě to strašně ničí“. Potom to jeho rozhodování opravdu nechápu. Samostatně film (podle mě) ocení nejspíš jen divák z bigotního Polska, ovšem jako doplněk k filmu „Zycie …..“ to není špatné. ()

Aidan 

všechny recenze uživatele

V mnoha ohledech typický Zanussi, který tentokrát několik svých filmů dokonce přímo cituje. Zase se tu objevují témata pro něj příznačná a v českých končinách nepříliš často vídaná - spor mezi cynismem a idealismem, dumání nad vírou, životem a smrtí. Nejvíce zde však do popředí vystupuje otázka hledání povolání. Student medicíny Filip váhá mezi klášterem a manželstvím, mezi kontemplací a aktivní službou. A snad právě pro mladé lidi, zejména pro ty věřící na prahu podobné životní volby, může tento snímek být nejpoutavější. Často až vzteklý Filipův boj o místo na světě zachycuje režisér velmi věrohodně. Ukazuje, jak těžké je přetavit mladické sny o něčem velkém do malých úkolů všedního dne. Ne každý v tom obstojí. Snímek je svým způsobem křesťanskou obdobou buddhistické Samsary (2001), jež vznikla o rok dřív. V lecčems mi také připomněl Janečkův skvělý dokoment "Ivetka a hora", kde téma cesty za povoláním a konkrétně volby mezi klášterem a manželstvím též hraje důležitou roli. Na Zanussiho počinu nicméně vidím dva šrámy - ten první je vadou na kráse i mnoha dalších jeho;dalších snímků. Příliš totiž spoléhá na mluvené slovo, málo na mimoverbální filmové prostředky - jeho postavy jsou vždycky upovídané a mají sklon vše přímo pojmenovat , takže divákovi zbyde jen malý prostor na přemýšlení; podobně i jeho scénáře bývají podřízeny více ideji než ději. Druhým negativem je závěrečných asi dvacet minut, které pro mě - v kontextu předchozího děje nepochopitelným způsobem - najednou relativizují váhu svátosti smíření a hlavně manželství. Jako by svátost byla jen čímsi navíc, jen nepotřebným bonusem k nalezenému povolání. Ve skutečnosti je jeho pečetí, stvrzením, čímsi co není radno bez dobrého důvodu odsouvat či zahazovat. Zanussi však ten dobrý důvod neukáže, neukáže vlastně žádný důvod... takže závěr působí paradoxně dogmaticky. Škoda. ()

Galerie (3)

Reklama

Reklama