The Way Home
Režie:
Tomáš Vorel st.Kamera:
Tomáš Vorel st.Hudba:
Michal VíchHrají:
Tomáš Vorel ml., Lucie Šteflová, Emma Šteflová, Bolek Polívka, Eva Holubová, Tomáš Hanák, Barbora Nimcová-Schlesinger, Vojtěch Vovesný, Milan Šteindler (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Snímek navazuje na Vorlovy filmy Cesta z města a Cesta do lesa, vytvoří z nich uzavřenou trilogii a završí osudy všech stěžejních postav. V Cestě domů se v hlavních rolích vrátí Bolek Polívka a Eva Holubová jako zemědělská rodina Papošů, Tomáš Hanák a Barbora Nimcová jako rodina přistěhovaná z města, Tomáš Vorel ml. a Lucie Šteflová jako revírník Ludva a jeho žena. Objeví se i Milan Šteindler v roli vypečeného předsedy myslivců nebo Dominika Elischerová, kterou lidé znají ze sociálních sítí jako Mínu. Starého a tradičního zemědělce Papoše začíná trápit stáří a skutečnost, že jeho syn Ludva nechce přebrat statek. Ludva chce totiž zůstat revírníkem v místním lese. Lesní správa chce ale prodat hájenku, kde bydlí. Jeho žena dráždí vesnici svým“ bio“ přístupem k životu a musí se vyrovnat s tím, že na pohledného Ludvu mají políčeno některé místní ženské. Tomáš, který se kdysi z města a z kanceláře na vesnici přesunul, je už se vsí pevně spjatý, pracuje jako dřevař v lese a rád si přihne, zatímco jeho žena pro zájemce meditace v přírodě. (Bontonfilm)
(více)Recenze (124)
Úžasné zakončení a celkově úžasná filmová trilogie. Bolek Polívka dokazuje, že si ho jen málokterý film, v němž se v poslední době objevil, doopravdy zasloužil, protože ačkoliv se podvoluje Vorlovu režijnímu vedení a stejně jako ostatní záměrně přehrává, stále hraje jako ďábel a je to právě on a s ním Tomáš Hanák, kdo z Cesty domů dělá velký zážitek. Ovšem ani ostatní se nemají zač stydět, protože po minulém snímku, který se věnoval hlavně mladým hrdinům, je tenhle dokonale vyvážený a každý v něm má své místo. Jen málokomu se povede vystihnout ráz venkova, povahu jeho obyvatel a krásu přírody, v níž často doslova nechávají životy, tak autenticky jako Tomáši Vorlovi. ()
Ani v přírodě 21. století nenajde člověk klid a odpočinek, ale jen další práci a starosti. Tomáš Vorel ušel od města až příliš dlouhou cestu a namísto hravé romantické komedie přináší bezvýchodné sociální drama ze současného českého venkova. A tolik potřebné vystřízlivění z makabrózně-lihového oparu nepřichází. Více zde. ()
Cesty patří k tomu nejlepšímu, co Vorlova rozháraná filmografie nabízí, takže vytvoření trilogie se nabízelo. Jde o důstojné, ale překvapivě depresivní finále. Osvědčená herecká parta nezklamala, ezo linka je znovu roztomile otravná a uměle vytvořené problémy vyvažují všechen ten klid kolem. ()
Vorlova trilogie se propadla do takového filmového tvaru, ke kterému je marné vymýšlet jakoukoli obhajobu. Formálně slabé, obsahem nejasné, scénářem nedotažené. A ničemu nepomohlo ani přeobsazení Linhartové Šteflovou, která není ani za mák tak dravá, jak by bylo potřeba. Cesta z města byla dynamickou odpovědí na přetechnizovaný věk. Cesta do lesa si našla svoje téma v mladé lásce. A Cesta domů chtěla nabídnout několik silných témat a zobrazit odcházení některých postav, ale místo silné výpovědi zůstala jen pachuť. Škoda. ()
Se ctí dokázal Vorel ukočírovat tuto trošku časosběrnou trilogii o životě na venkově. Cesty našich hrdinů se zřejmě napořád podařilo uzavřít. Všichni došli do toho svého cíle. Chlapi zůstali chlapy. Kdo měl problém s pitím má jej pořád. Kdo nechtěl kvůli tátovi nikdy na pole, ten na něm nakonec stejně skončil. V českých podmínkách je Vorlova série výjimečnou záležitostí. 65% ()
Poznámka: jedno z nejkrásnějších filmových umírání. ()
Tohle mi sedlo. Ano humoru tam bylo méně, ale Tomáš Vorel zestárl a zřejmě neměl potřebu točit něco echt k popukání. Jeho vždycky bavili lidi a tohle zakončení trilogie je o nich. A stejně jak nám v předchozích dvou dílech pomalu stárli hrdinové, zestárli nám v tom poslední úplně. Vorel nám to tam ale předvádí naprosto přirozenou cestou. Všichni jsme součástí matky přírody a ta si nás jednoho dne vezme tam odkud jsme přili jak říká Jarda Dušek. Všichni hráli parádně, ale koho bych jmenoval extra byl Bolek Polívka. Už jsme tak nějak pozapomněli, že je skvělý herec. Když jsem jej sledoval v tomto filmu, nemohl jsem si nevzpomenout na Zapomenuté světlo. Stejně jako tam jsem mu věřil faráře, stejně tak jsem mu zde věřil jeho nemoc. Tomáš Hanák, můj milovaný Mistr Kalina nám zešedivěl až běda, ale pořád je to on, ten mazák s pronikavým pohledem. I on zde předvedl parádní výkon. Super byl i mladý Vorel. Lucka Šteflová byla nádherná bosorka a i když jindy máme s přáteli pro tento typ žen lehce pejorativní označení (batyk, chlupy, korále) a jejich free pohled na svět moc nevyznáváme (nechodit s dětmi k doktorovi, nedávat je do škol, idálně mít porod někde na stromě atd...) ona byla prostě skvělá. Krásná byla i kamera a všechny ty záběry na naší nádhernou přírodu. Tohle byl prostě reálný film z venkova a lesa. Celé to čpělo člověčinou a bylo to krásně opravdové (žádná Slunečná). Škoda toho zpackaného dabování a fakt nevím co T. Vorlovi provedly Lesy ČR :-) . Dávám za 4 podseklé sazeničky ! * * * * ()
Nejlepší díl trilogie a nejdospelejsi Vorlův kousek vůbec. Dlouhý tak akorát aby nenudil a zrzavá bio žena otravná tak akorát aby nezkurvila celý film jako v prostředním dílu. Pánové Polívka a Hanák překvapivými tahouny příběhu a mladý Vorel jako lesník taky asi pod tátovou režií nejlepší v kariéře. ()
Lesácká trilogie, kterou ponejvíce obdivuje příbuzenstvo loupežníka Rumcajse, lesní skřeti, Ronja, dcera loupežníka a spolek Tomáše Vorla. Filmová série doputovala ke svému konci, což je jedině správně. Příliš hutnosti co do zápletky tradičně nenabízí ani třetí výlet za revírníkem Ludvou (Tomáš Vorel ml.) a jeho početnou družinou, kde má své pevné místo i jeho žena Anyna (Lucie Šteflová nahradila Annu Kameníkovou), razící bio přístup. Lesní pěšiny jsou sice stále z filmového hlediska poměrně nevyšlapané, ovšem scenáristický klan, jehož kolegiální řady hájí i Eva Holubová a Tomáš Hanák, tedy představitelé vedlejších rolí, nedokázal přijít s něčím mimořádným. V podstatě se stále jede na jedné vlně, na které znalci režisérova svébytného rukopisu zažívají nostalgický "sklepácký" orgasmus v momentě, kdy uzří Milana Šteindlera, Jana Slováka a Tomáše Hanáka vzácně filmově pohromadě, načež divák, kterému je humor tohoto seskupení velmi vzdálený, nezažije prakticky žádný vrchol blaženosti. Technické měřítko třetího dějství je kvalitativně na vyšší úrovni, než dvacet let starý předchůdce. A o úplně největší grády filmu se postarala hlodavost zubu času, která všechny zúčastněné herce proměnila na stařešiny, kteří ignorují kosmetický průmysl. Zamrzí, že je autor zřejmě přesvědčen o neprůhlednosti a nepředvídatelnosti scénáře. Takže příliš nepřekvapí smrt jedné z hlavních postav, přičemž můžeme být rádi, že demence, kterou starý Papoš trpí (Boleslav Polívka), nepostihla celý film. Ten z toho vyšel vcelku přijatelně, ovšem stále se nezbavil své unylé jednotvárnosti a mdlého půdorysu, což mu nedovoluje dostat se za hranice průměrnosti. 5/10 ()
Chvílemi je to i celkem vtipné, nicméně takových chvil je tam opravdu pomálu. Jinak je to víceméně zbytečný výtvor. ()
Pokračování dávného hitu. Jistě, něco takového se snáze zafinancuje, diváci také slyší na oblíbené herce ve známých rolích, navíc netřeba nic vymýšlet a prostě se to nechá běžet setrvačností. Jenže to celé působí unaveně a téměř bez humoru. 85 minut o tom, jak život v současné vesnici (lese) stojí za prd, a na posledních pár minut přilepený happy-end, kde jsou najednou všichni šťastní. Snad je to opravdu poslední díl. ()
Když dojde dech. Svěží začátek trilogie a jakž takž pokračování utvořily solidní základ, na němž šlo postavit cokoliv. Ve třetím dílů se zkrátka skoro nic nestalo, a to mi vadí. Nápaditější scénář by nebyl na škodu. Tady kromě nezbulvarizované linky s Dominika Mína Elischerová není nic nového. Bolkova postava má vyvolat smutný úsměv, ale kdo tohoto barda trochu zná, vnímá ho stejně i v civilním životě (alkohol). Protože představitele sledujeme přes dvacet let, je úchvatné a zároveň smutné pozorovat, jak jsme zestárli. Kromě Lucie Šteflové, která nahradila Annu, a která od svých začátků taky zestárla a už není tou dechvyrážející kočičkou. Záběry z lesa fajn. Katakombes Milou kinematografos. ()
Trochu unavený konec Vorlovi trilogie. Bez humoru i romantiky, spíše takové melancholické putování po loukách a lesích. ()
Těžko uvěřit, že po naprosto kultovní jedničce natočil Vorel další dva díly a jeden debilnější než druhý. Místo toho, aby děj sledoval hlavně Hanáka, tak od dvojky sledujeme kokota Ludvu, který je sympatický asi jako pokročilá syfylitida a jeho debilní ženu, kterou bych střelil brokovnicí do xichtu a zakopal za hájenkou. Nesnáším tyhle esoterický hipíky. Moje děťátko očkují kopřivy, komáři, žáby ...cvl fakt popravit. Děj sračka, herecký výkony tragédie. Jednička je kult. Zbytek je totální shit. Vorle buď přestaň chlastat, nebo začni víc smažit. Na tohle si chtěl přidat od obyčejných lidí jo? Zajdi si na Trutnov, obejdi s Věchetem všechny tyhle batikovaný dementy a vyber mezi nima na 4ku kterou pojmenuj Cesta z léčebny, udělej z Hanáka zase ajťáka, všechny ty esoterický dementy nech chcípnout na tetanus a dostaneš 5*. ()
Po dobrém 1. dílu a výborném 2. dílu přichází tento slabší 3. díl. Už je to spíš tragikomedie, ale i tak vcelku dobré zakončení. T. Hanák, B. Polívka, E. Holubová, T. Vorel ml. a M. Šteindler odvádějí slušné herecké výkony. Co se týče kamery, která minule byla výborná, tak zde, už je spíš průměrná. Soundtrack také pohoršil. Škoda, že i L. Šteflova nahradila A. Kameníkovou. Co říci na závěr: Trilogii Cesty mohu doporučit i přes tento vážnější díl. ()
Cesta z města se mi fakt líbila, ve svý době to byl docela kult. Dvojka už nic moc, ale poslední část to hodila aspoň na 3. Vzato kolem a kolem to je vcelku dobrá trilogie a člověk si ty postavy nakonec i oblíbí. ()
Typická Vorlovina. Škoda, že to bylo někdy dost křečovité a tak nějak zvláštně útržkovité. Člověk se musí naladit Vorlovu vlnu. Jinak to ale byl příjemný film. ()
Dost depresivní obrázek z českých lesů. 1) Nepříliš objevný snímek drží nad vodou přesvědčiví herci a určitá pragmatická zemitost provedení._____ 2) Zaujal mě 13letý hojně obsazovaný dětský herec, přitažlivý Vojtěch Vovesný (Marákův syn Sayen, Maráka hrál Tomáš Hanák), který si ve své miniroli vyzkoušel hned několik hudebních nástrojů._____ 3) Věk protagonistů uvádím k poslednímu roku natáčení, tj. 2019. ()
RECENZE: Neskonale upřímné. Cestou domů zakončil Vorel část své tvorby - Českokrumlovský deník Závěrečný díl trilogie „Cesta“ se režiséru Tomášovi Vorlovi nevyvedl úplně nejlépe. Jeho Cesta domů totiž postrádá určitý element, jenž by jí dodal na soudržnosti. Film jako takový je až příliš rozházený na to, aby mohl dobře fungovat, a ve skutečnosti jej drží pohromadě pouze krásné záběry, příjemná poetika a v neposlední řadě sympatičtí hrdinové v čele s Bolkem Polívkou a Evou Holubovou. Snímek je z největší části prostou mozaikou drobných příběhů (odehrávajících se navíc v různých obdobích), kde si každá postava urve kousek svého místa. Ne všichni jsou ovšem automaticky zábavní. Například hrdinové Báry Nimcové a Tomáše Hanáka tentokrát zrovna dvakrát nezaujmou, na rozdíl od prvního dílu Cesta z města, kde byli ústřední dvojicí právě oni dva. Zato Polívka s Holubovou si jedou po svých kolejích, zcela oproštěni ode všech hloupostí, duchovních odboček i klišé, a celému filmu dodávají potřebné koření, jež v ostatních liniích až úzkostlivě chybí. To svým způsobem dokazuje „hlavní příběh“ revírníka Ludvy (Tomáš Vorel mladší) a jeho ženy (Lucie Šteflová), který jako by se celý točil v začarovaném kruhu rutinní nudy. Cesta domů si v kinech přílišnou pozornost zřejmě nenajde. I tak se ji chce doporučit, byť má značné nedostatky a plně docenit ji dokážou spíše jen zasvěcení fanoušci Vorlova osobitého stylu nežli masové publikum. Pořád se ale jedná o hezký film, z něhož nevyzařuje ani náznak kalkulu, a který zůstává díkybohu upřímný sám k sobě, což je zejména u nás dosti vzácné. Snad jenom neustálé opakování písně Matko země… si mohl režisér opravdu odpustit. 60%. ()
Kedysi sa Vorlov rukopis dal spoznať podľa prvých záberov filmov (práca s rybím okom) a ujetého scenára. To je už minulosť. Zostala len príchuť drámy namiesto komédie. ()