Zaćma
Zákal
Režie:
Ryszard BugajskiScénář:
Ryszard BugajskiKamera:
Arkadiusz TomiakHudba:
Shane HarveyHrají:
Maria Mamona, Małgorzata Zajączkowska, Janusz Gajos, Marek Kalita, Bartosz Porczyk, Kazimierz Kaczor, Sławomir Orzechowski, Marcin Troński (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Nelítostná a bezbožná vyšetřovatelka se obrátí, začne psát knihy o víře a prosí Boha o odpuštění. A taky požádá o pomoc kardinála, kterého kdysi zatkla. (Netflix)
Recenze (36)
Další polská reakce na stigmata 50. let v zemi. Poláci to tedy do diváků valí, jen co je pravda. Drsné drama o jedné vzorové komunistce, o které jsem neměl ani tušení. Postava mi to byla navíc doslova odporná. Maria Mamona ji zahrála skvěle. Celý film jsem si říkal, co se jí asi tak honí hlavou, co se mi tím film snaží říct. Občas ale nemusí divák hledat odpovědi, stačí, když příběh otevírá témata a uzavírá tím jednu nechvalně smutnou kapitolu komunistického Polska. ()
50% ()
Doporučuji tento film, jde do hloubky lidské duše. Lze jinak vysvětlit dobro a zlo? Naprosto dokonalá filmařina na základě skutečných událostí z Polska 50. let 20. století. Postavu sadistické prokurátorky, fanatické židokomunistky Julie Brystigier hraje skvěle Maria Mamona. Ve filmu se setkává s primasem kardinálem Wyszynskim. Poláci filmy umějí, hledají pravdu a snaží se vypořádat s minulostí. Jeden z nejlepších novějších filmů, které ČT (art) v posledních letech vysílala! (správnější český překlad názvu filmu by asi měl být spíše "Slepota"?)... ()
Poľské vyrovnávanie sa so svojou minulosťou dopadlo opäť dobre. Film plný hlbokých myšlienok a emócií je natočený na vysokej úrovni. 4+ ()
4-5 / Ach jo, proč Poláci umí točit tak kvalitní, působivý filmy, a my ne? ()
Působivé drama se silným námětem, 50. léta jsou odpornou součástí minulosti i našich sousedů, takže se s tím popasovali po svém.. Postava Julie mi byla krajně nesympatická, neuvěřila jsem jí, její arogance a naprostá absence pokory mi nedovolila se k ní přiblížit.. Asi bych to vyjádřila slovy.. lezu-li ke křížku, mělo by to být po kolenou a to si kovaná komunistka neumí ani představit, bohužel.. Pro mě jaksi těžko uchopitelné, Julie pro mě zůstala při prvním krůčku, ani ne na půli cesty.. Nicméně hodnotím shovívavě, neb si cením jakékoli snahy.. Maria Mamona výborná.. ()
Příběh o komunisce příjíždějící do kláštěra kvůli setkání s kardinálem je jiz od začátku zajímavý, obzláště když se postupně rozpletá, o jakou ženu vlastně jde jakožto bývalou prokutárku, která dřve nekompromisně týrala různé lidi spojené s církvi. Už jenom, že je přesto taková žena o pár let později přijata v kláštere, kde i chvíli přespává jsem bral jako zajímavý motiv. Byť se přiznám, že pro mě byl snímek trochu hůře uchopitelný. Sice jsem přesvědčen, že se lidi můžou všelijak změnit k lepšímu, ale k paní Krvavé Luně jsem měl tak nějak po celou dobu jistou averzi. Souhlasil bych s tím, co už bylo zmíněno v jednom komentáři pode mnou, že ačkoliv její přerod není podán nějak prvoplánově je i tak trochu hůře uvěřitelný stejně jako průběh celého setkání. Navíc mi snímek občas přišel trochu chladně natočen. Ale oceňuju, že se úspěšně vyhnul jakkékoli schématičnosti a jako myšlenkové podobenství funguje skvěle. Tady je plno nejednoznačných myšlenek a otázek, které mohou doznívat i po sledování, mají hloubku a v samotném rozhovoru s kardinálem jen vyvrcholí. ()
Bloody Luna aneb Julia Preiss. Vražedná zrůda, dogmatická marxistka posedlá brutálním sadistickým mučením svých obětí a praktikováním gestapáckých metod a týráním při výsleších, nejvíce se zaměřením na členy katolických církví. Další z filmů, kde se Poláci snaží vyrovnat se svou minulostí a jde jim to opět zatraceně dobře! Tentokrát zabrousili do padesátých a šedesátých let a podobnost s naším režimem je identická, stejné svinstvo se tehdy dělo i u nás. Maria Mamona v roli komunistické svině byla naprosto přesvědčivá (ve skutečnosti byla ještě odpornější zrůda), nesnášel jsem ji od prvního okamžiku a její arogantní vystupování bylo na přesdržku. Herecký výkon par excellence! Připomínala mi naši herečku Helgu Čočkovou, která taky dokázala zahrát hysterické mrchy :). Vyprávění začíná v okamžiku, kdy Julia přijíždí do kláštera nevidomých dětí, aby navštívila kardinála, proti kterému dříve řídila operaci jeho zatčení a zadržení. Než se s ním setká, prozívá různé situace v klášteře i mimo něj a v mysli se jí vrací obrazy z mučení vězňů, zahalené v mysteriózním hávu. Působivost rozhodně nechybí a vyrovnání se se svou minulostí nebude tak jednoduché. Finální rozhovor mezi Bloody Lunou a kardinálem Wyszynskim je dialogovou střelbou s hloubkou až do morku kostí. ()
Krvavá Luna mě přesvědčila herecky, Maria Mamona je opravdu v této roli výborná. Čiší z ní strach, na druhé straně nepokora a egoismus. Příběh je poutavý a moc se mi líbilo prolínání reality s minulostí prokurátorky i s jejími vizemi. Celou dobu jsem si říkala, co vlastně čekala? Že jí někdo odpustí? Nebo že se zbaví svého strachu a vnitřní zmatenosti? Její zlé skutky ji budou strašit do konce života. Výborný film o jedné černé duši. ()
+3* Tento film mě zaujal na první moment kvůli svému tématu i své skutečné předloze. Navíc polskou kinematografii mám rád a spřízněné duše taky chválili o sto šest. Já však po shlédnutí musím zdejší nadšení z filmu trošku zkrotit, i když herečka v hlavní roli byla na jedničku. Taktéž zpracování bylo kvalitní a příběh byl podnětný. Jen mám k němu zásadní výtku, a to že mi ve filmu chyběl ten hlavní impuls a moment, po kterém prokurátorka začala osobněji vnímat svou úlohu v celém procesu, což je podle mě podstatné pro děj. Myslím, že jsem tím nic neprozradil případným náročnějším divákům o tomhle konverzačním dramatu. PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] ()
Aj keď ma popis filmu až tak nezaujal, nechal som sa zlákať tými vysokými hodnoteniami a pochvalnými recenziami. Mňa osobne tento film akosi nechytil, a napriek tomu, že téma bola skutočne poriadne silná a dej emočne vypätý, tak to išlo mimo mňa. Sviňa ako Júlia si nezaslúži žiadne odpustenie, a viac by som jej doprial, aby sa v tom pocite viny dokonalo vykúpala. To jej precitnutie prišlo poriadne neskoro. Slabšie 3* ()
To, co předvádí Maria Mamona v titulní roli, by se dalo bez nadsázky popsat jako mimořádný herecký výkon, který bere dech. Ryszard Bugajski natočil neskutečně silný snímek, jenž je prosycený tíživou atmosférou tak citelně, jako kdyby se v ní odráželo špatné svědomí nejen Krvavé Luny, ale i každého z nás. Mnohé pasáže filmu nutí k zamyšlení. Sama v Boha nevěřím, ovšem po zhlédnutí vrcholně vypjaté scény, kdy se Julia Brystigier konečně dočká rozmluvy s kardinálem, si aspoň dovedu představit, že když člověk neví kudy kam, může mu být pokání a obrácení se na víru jistou útěchou. (90%) ()
„Nelze zavrhnout ty, co nenávidí Boha, protože oni ho hledají. V nenávisti je strach, uznání jeho moci. Ti kdo Boha nenávidí, nevědomky pracují k jeho chvále. V nenávisti se ukrývá víra…“ Uff, tak tento film byl pro mě opravdu hodně silný. A zdaleka nejen čistě kvůli oněm historickým kulisám doby pronásledování církve v Polsku v 50. letech, ač mám jinak historické filmy moc rád. Za sebe musím hlavně vypíchnout výborné dialogy napěchované spoustou zajímavých myšlenek. A to nejen v té pasáži, kdy se Julie Brystigier, bývalá prokurátorka, co má na svých rukou krev, konečně setkává s kardinálem a primasem polským. Tento jejich rozhovor je na jednu stranu klíčový proto, aby člověk dostal odpovědět na otázku proč „horlivá komunistka, židovka, pronásledovatelka církve a kléru, sadistka, zločinka“ tak stojí o setkání s tímto vrcholným představitelem katolické církve v Polsku. Mě ale velmi zaujal i rozhovor Julie s malou holčičkou, v němž zaznívají hezké pohádkové metafory jako „zlý duch“ či „zaklínadlo“. Rozhovor, v něž se dívenka s úžasnou dětskou naivitou snaží Julii přesvědčit, že není pravda, že by neznala ono „zaklínadlo“, jak toho zlého ducha či démona ze sebe vyhnat, ale že ho jen zapomněla. Onen jejich rozhovor jako by jen jinými slovy vyjadřoval to samé, co se Julii snaží sdělit i kardinál. Přesto je ta konfrontace s duchovními otázkami je pro Julii tak bolestná. Zdaleka tu přitom nejde, jak bychom možná vzhledem ke krvavé minulosti dotyčné očekávali, jen o otázku odpuštění. Rozhovor Julie s kardinálem jde až na dřeň těch nejintimnějších úvah o tom zda je víra jediné východisko, pokud se chce člověk stát jiným. „Bůh ti odpustí. Ale lidé možná ne,“ snaží se Julii vysvětit kardinál. Přesto jeho další reakce na Juliinu patrně klíčovou otázka, jak může člověk uvěřit v Boha, když v něj prostě nevěří, už působí trošku rozpačitě… Možná i proto, aby o to silněji vyzněla v závěru slova jeptišky Miriam, když mluví o bohu coby metafoře a říká, že „čím více člověk přemýšlí o Bohu, tím více má pochybností.“ V tomto má tedy film šanci oslovit i agnostiky, jakým je ostatně i sama Julie. Žena, která už „není tím, kým byla dříve, ale zatím není tím, kým se se chtěla stát.“ Co bude s ní i se všemi diváky, kteří jsou zatím stále na počátku své duchovní pouti, už je ale asi trošku jiný film… ()
Nesympatická, odmeraná, s minulosťou, kvôli ktorej sa nedá spať. Ak máte svedomie. Luna tento pojem donedávna nepoznala. Čosi sa v nej zlomilo a vchádza do kláštora, aby sa stretla s človekom, kňazom - kardinálom, jedným z tých, ktorých z ideologického presvedčenia nechávala mučiť a umrieť. Nečakajme odpoveď, prečo toľko krutosti. Možno by sme dospeli k odpovedi, že im ich vieru až závidela. Aj v prostredí kláštora vystupuje suverénne a egoisticky. Pýtame sa, čo vlastne hľadáš, Luna? Odpustenie? Či nakoniec prijmeš, že viera ľudí povznáša a má zmysel? „Bůh ti odpustí. Ale lidé možná ne,“ je jedna z odpovedí, ktoré jej kardinál poskytne. Maria Mamona zahrala svoju úlohu bravúrne. ()
Další polské vyrovnání účtů s komunismem, tentokrát zabalené do atmosféry cigaretového kouře Krvavé Luny. Její představitelka herecky nezklamala a tu neproniknutelnou a nepochopitelnou ženskou zahrála skvěle. Jen škoda, že film nevysvětlil, proč se vzdělaná žena s doktorátem stala takovým bezcitným dobytkem a soustředil se pouze na její snahu proměnit se ve zbožnou katoličku. První půle si mě dvakrát nezískala, o to silnější byl finiš. ()
Výborně natočný komorní příběh bývalé mocipaní, která se snaží vyrovnat se svým svědomím, ale přeci jen jí chybí nějaká ta sebereflexe. ()
Julia Brystigier, bývalá prokurátorka, tuší, že hodně věcí v životě udělala blbě, a chce být někým jiným. Změnila se a nezměnila se. Zoufale touží, aby jí bylo odpuštěno, aby ji někdo objal kolem ramen, ale nikdo takový poblíž není. Nepoznala lásku a neuměla milovat. Nenáviděla věřící, viděla v nich nepřátele, anebo jim možná jen záviděla tu jejich víru. Víru odmítala a současně by vlastně chtěla zoufale věřit, ale nedokázala se této dimenzi otevřít, což ji vmetl do tváře i kardinál Wyszyński. Julia s ním hrozně moc chce mluvit, přičemž chvíli zuřivě hájí své postoje a chvíli zoufale touží po přijetí. Leží na kolenou a odmítá se poddat, chce žít i zemřít. Zajímavá a náročná sonda do života jedné ženy, vytržené z kořenů a tápající, i když v jednom období života zajisté velmi mocnou. Vynikají herecké výkony, zvláště pak hlavní protagonistky, působivá kamera, mysteriózní prvky. ()
Rád bych věděl, jestli někdo z našich tyranů a mučitelů politických vězňů tížilo svědomí a alespoň před sebou samým přiznal, jakých nesmyslných zvěrstev se dopouštěl. Krvavá Luna to dokázala, ikdyž ta zpupnost a arogance v ní zůstala. Skvělý film jehož vrcholem je dialog Julie s kardinálem. Poláci tyto filmy umí. ()
"Byla jsem zaslepená!" Lze dodatečně učinit pokání, lze očekávat odpuštění? Filosofické drama, jak ho mohou natočit asi jen Poláci. "Řekněte mi, proč člověk mění své názory?" ()
Související novinky
19. Kino na hranici = kino pro mě
Jarní filmový maratón nad hraniční řekou Olší se blíží. Devatenáctá těšínská mezinárodní filmová přehlídka Kino na hranici, která se každoročně koná na přelomu dubna a května v Českém Těšíně a… (více)
Film „s dozvukem“. Tak to mám ráda. Snímek možná není filmem století nebo snad propracovanou výměnou sofistikovaně napínavých linek – ač mu i z filmařských pozic sotva co můžeme vytknout. Diváka však nutí přemýšlet, vracet se k podnětům, které dlouho rezonují a znovu a znovu přinášejí nové a nečekané otázky i závěry. Julia Brystigerová. Nechvalně proslulá, hluboce přesvědčená ukrajinská komunistka, typická oběť ideologického brainwashingu, která svou „práci“ dělala od srdce a s plným nasazením. V Polsku se stala legendou, ačkoliv její pověst vděčí za svůj věhlas spíš zášti stranických kolegů, kteří ji záviděli vysoký ekonomický status nebo jejím obviňováním čistili své jméno od vlastních zločinů. Žádné z obvinění proti Brystigerové se neprokázalo. Muž, kterého měla údajně umučit v cele – jak je také vyobrazeno ve filmu – se později našel zcela zdráv, kterak v klidu a pokoji založil rodinu. Po propuštění z věznice nebyl snad ani perzekuován. Ve své vůdčí pozici však byla Julia tak jako tak zodpovědná za věznění, utrpení, týrání i smrt mnoha režimu „nepohodlných“, a to zejména církevních hodnostářů, jejichž tresty podepisovala. Podle spolupracovníků proslula schopností získávat z vězňů cenné informace. Své názory formovala Julia jako dítě v rodině ukrajinských sionistů. Sionisté byli jednou z tehdejších nejmilitantnějších evropských skupin, byli pevně svázáni s komunistickou ideologií. Jejich cílem bylo dosažení vizí o „lepším“ světě bojem a vyřešení všech světových problémů vyhlazením nepřítele, což byl pojem, jehož obsah neustále narůstal. Nejen zlí jazykové tvrdí, že kostru svých základních tezí opsal Hitler právě od svých prvních úhlavních nepřátel – od sionistů. Raný sionismus byl sekulární rasistický nacionalismus. Nacionalismus se těšil v Evropě 19. a 20. století obrovské oblibě, až se doslova utrhl ze řetězu. Pro jméno národa, sociální třídy nebo rasy a jejich „sebeurčení“ bylo možno použít jakékoliv prostředky až po ty nejděsivější. Vše bylo legitimizováno. Dvacáté století z těchto krutých bojů vystřízlivělo, ale na jak dlouho? Na začátku 21. století se nacionalismus vrací v plné síle. Sionistický boj za sebeurčení, ale také židovskou nadřazenost (to si Hitler nevymyslel, na druhou stranu to tehdy nebylo nic výjimečného) se odehrával nejprve v potyčkách na vesnických dvorcích, odkud sionisté paradoxně většinou pocházeli, a ve městech na univerzitách ve filozofických traktátech. Boj těch nejurvalejších byl bojem nacistů, sionistů i komunistů – tří a posléze dvou nesmiřitelných nepřátel, když sionisté houfně adoptovali komunismus a socialismus. Boj ideologií postavených proti sobě při hledání odpovědi na otázku, „kdo je na světě nejkrásnější“ až za hrob, brzy explodoval Druhou světovou válkou. Řada ukrajinských sionistů se po válce i před ní etablovala v politické práci na Ukrajině, v Polsku, Rusku nebo v Palestině – snadno získaném novém židovském území, jehož vznik se totiž náramně hodil jako retardér proti ruským zájmům. Nové území na Blízkém východě po Balfourově deklaraci podnítilo radikalizaci muslimů, vznik nadnárodního Muslimského bratrstva v tehdy velmi liberálním Egyptě a již pravděpodobně nevratně eskalovalo problémy v oblasti Úrodného půlměsíce a okolí. Ačkoli vztahy mezi empancipovanými i ortoxodními evropskými Židy na straně jedné a divokými polskými a ukrajinskými sionisty byly logicky vždy velmi napjaté – kulturně a společensky se jednalo o cizí mentality – mnohým sionistům nelze upřít výjimečnou inteligenci a dosažení vysokého formálního vzdělání. A opravdu. Navzdory rozšířené představě komunistických generálů jako primitivních partyzánů ze zemljanek to byli právě ti nejvzdělanější, kdo obvykle zastávali pozice špiček komunistických kádrů v politice i armádě. V jedné z těchto funkcí uplatňovala své ideologické přesvědčení a krutost omlouvanou revolučními potřebami i vysoce inteligentní Julia Brystigerová. Jádro filmu vychází ze skutečné události, kterým bylo setkání Julie s primasem Stefanem Wyszyńskym. Obsah jejich rozhovoru není znám, primas ji po rozhovoru vzkázal, že se za ní denně modlí, později byl ale komunisty zatčen a příběh byl na světě. Zbytek filmových spekulací je fiktivní. Brystigerová se na sklonku svého života v nemocnici skutečně spřátelila s řádovou sestrou Katarzynou Steinbergovou a její úvahy se podle svědků opravdu často týkaly náboženství a setkávání křesťanství a judaismu. Bylo tomu však údajně pouze z filozofických východisek a o konverzi Julia snad ani neuvažovala. Zemřela jako ateistka. Film použil život Julie Brystigerové jako hluboce zajímavé pozadí pro navození myšlenek o duševním směřování a proměnách člověka v těžkých chvílích utrpení, pro úvahy o podstatě víry a roli Boha v našich životech i jeho konkrétních situacích, o lidské povaze i posedlosti dybbukem (zlým duchem, který podle židovské tradice člověka nutí dělat zlé věci), o vině a křivdě a o jejich neodbytných ozvěnách. A to se mu, dle mého soudu, povedlo excelentně. Oceňuji, že se tvůrci neutopili v černobílých zjednodušeních a zachovali pro nás všechny možné životní situace i emoce v širokém spektru složitých kontroverzí, v jakých je skuteční lidé prožívají. () (méně) (více)