Nepřítel

Opravdu velmi zvláštní film, ale brala jsem v úvahu, že je natočen podle skutečné události a některé situace bylo určitě náročné převést na plátno tak, aby to bylo pro diváka přijatelně srozumitelné. V tom obdivuji vynikající výkon Daniela Auteuila, protože vyjárřit herecky narcistickou poruchu osobnosti není určitě jednoduché. Jean Marc trpěl zřejmě od mládí touto poruchou, která jak bylo vidět, je velmi těžko rozpoznatelná, alespoň podle toho, že ani jeho rodina to nezaregistrovala i přes některé varovné signály. Tady to byla například žena, která přišla manželce oznámit, že ho v registru jako lékaře nenašli. Osobně bych to trochu zkrátila, ale jinak tak depresivní a hrůzný film o člověku, kdy na konci nevíte jestli máte Jeana Marca litovat a nebo nemilosrdně odsoudit, jsem dlouho neviděla a opakovaná projekce už mně určitě nehrozí. (14.01.2015)

Spočiatku pomalé, s minimálnou snahou o vyvolanie akéhokoľvek druhu emócií. No od určitého momentu vás nečakane zasiahne tak ťaživý pocit úzkosti, že neprehltnete vlastné sústo slín. Človek by v živote nepovedal, že dokáže na tak dlhú dobu zadržať dych. Malá rada na záver, je dosť možné že vám samotný snímok celkom solídne skazí deň, čiže vybrať vhodnú chvíľu, dobu či čas, na sledovanie takéhoto druhu filmu, opierajúceho sa o takýto druh príbehu, je zrejme skrátka "nemožné". Skutočne som nečakal, že film, ktorý od úvodu nedisponuje takmer žiadnou atmosférou, v podstate si len tak plynie, sa takýmto spôsobom zvrtne, pričom ponúkne emócie, ktoré ho doslova zarazia do fotelky. (10.09.2017)

„Na nic jste se neptal? Vůbec o ničem jste nepochyboval?“ - „Možná jsem mu jen neuměl naslouchat.“ Nevím, do jaké míry byl film inspirován skutečným příběhem. Nic to ale nemění na tom, že tohle psychologické drama se mi postupně dokázalo dostat pod kůži. Hlavní hrdina Jean-Marc od začátku působí zvláštně a divák poměrně dlouho netuší, co se mu honí hlavou, proč se chová tímto způsobem, jaké je vlastně jeho tajemství. Ale od chvíle, kdy navštíví svého tchána, se mnohé změní. Divák začne Jean-Marca vnímat jinak. Jeho lhaní, tajnůstkaření, předstírání tiše pozoruje, a čeká na moment, kdy spadne klec. Jenže čím blíž je konec snímku, tím víc člověka mrazí, protože počáteční apatie Jean-Marca, jež odpovídá i záměrně sterilnímu způsobu vyprávění (vůči němuž naopak emocionálně rezonuje Badalamentiho krásně posmutnělá hudba), se postupně mění v čirou chladnokrevnost…Daniel Auteuil je každopádně skvělý a ani si nedokážu v jeho roli představit jiného francouzského herce, který by byl typově přesnější. Za mě silné 4*. (05.08.2023)

Skvěle natočený, nesmírně sugestivní film, který divákovi zprostředkuje větší hrůzu než většina snímků, které to mají programově v popisu práce. Příběh přitom mohl lehce sklouznout k banální historce s morálním ponaučením, že lež má krátké nohy. V pravidelných čtyřletkách režírující Nicole Garcia, ale byla dostatečnou zárukou, že tomu tak nebude, troufnu si dokonce tvrdit, že Nepřítel je jejím nejpovedenějším filmem (ve Francii velmi uznávané Place Vendome mi připadalo velice přeceňované a místy až nudné). Daniel Auteuil zvládl s bravurou sobě vlastní roli člověka, který ví, že pravda o jeho životě a skutcích vyjde již velmi brzy na povrch, ale přesto dál tančí po rozpadajícím se a tajícím ledu a snaží se zachovat poslední zdání své fiktivní existence. Ty dlouze a těžce se vlekoucí hodiny a dny, strávené v autě a v letištním hotelu, to čekání, než bude možné vrátit se domů z "práce" nebo ze "služební cesty"...Tenhle film byla hodně silná pecka mezi oči. (14.11.2006)

Na tento film jsem se vyloženě vyspal, těšil jsem se na něj přes tíživé téma a dlouhou stopáž hodně, ale úplně se to nepovedlo... Tedy po filmařské ani herecké stránce určitě nezklamal. Filmů s Danielem Auteuilem jsem neviděl mnoho, ale i na základě těch mála ho dokážu jako herce obdivovat a jeho dechberoucí ztvárnění postavy „Nepřítele“ Jeana-Marca Faureho si budu určitě dlouho pamatovat. Už jen kvůli Auteuilovi (+ ještě skvělé režii a kameře) nakonec ty 3 hvězdičky musím dát, ale jinak jde o typ filmu, na který já prostě nemám žaludek, abych si ho dokázal užít. Avšak hlavní kámen úrazu spatřuji v nedostatečně propracované psychologii hlavní postavy, které ve výsledku na základě toho, co jsem tu viděl, vůbec nerozumím. A teď upozorňuji, že následují VELKÉ SPOILERY!, které nedoporučuji číst předem těm, kteří film neviděli a zhlédnout se ho chystají: OK, možná Faure vážně neměl na to, aby zdravotnictví dostudoval a v tomto oboru se zaměstnal, ale vůbec nechápu, proč čas, kdy předstíral, že je v práci a jenom se bezcílně poflakoval, nevyužil i na něco užitečného, během dlouhých let si nenašel jiné zaměstnání a ani se o to nepokoušel. OK, možná byl nemocný a svým způsobem už nedokázal žít bez lží, ale působil po celý čas dojmem, že svou rodinu miluje, dělá údajně všechno jenom pro ně a ke konci jeho následující náhlá proměna ve vraha celé rodiny pak teprve moc nedává smysl a spíše odporuje všemu, co jsme o něm dosud věděli. KONEC SPOILERŮ * * * Někdy může být přínos, když film nabízí spoustu otázek a zároveň na ně neposkytuje jednoznačnou odpověď, pokud nastolené otázky mají přesah, jenže tyhle ho nemají a týkají se pouze specifické hlavní postavy. Režisérka, která příběh pojala jako zneklidňující mysteriózní film, bohužel podivné Faureovo konání neobjasnila (a nedala tomuto prostor ani ve videu, kde Faure se rodině snaží své konání vysvětlit a několikrát z něj ukázky vidíme) a ukončila film bez uspokojivého vysvětlení, což zamrzí nejvíc. Mohla z toho být napínavá detektivka nebo psychologické drama, které by šlo pořádně do hloubky a snažilo se objasnit příčiny, ale tato výrazně mysteriózní forma mi nesedla. Ačkoliv je film inspirovaný skutečným příběhem, s politováním musím říct, že mi tu samotný příběh nakonec nepřinesl skoro nic, jenom mě dokonale dvě hodiny deprimoval a pak poslední půlhodinu naštval bez toho, abych se dočkal hlubšího přesahu. [60%] *** PS: Překvapilo mě, když jsem si v zajímavostech přečetl, že v letech 2001–2002 vznikly hned tři filmy (z toho ve Francii dokonce hned 2!) inspirované úplně stejnou osobou. (06.01.2022)