Reklama

Reklama

Obsahy(1)

1976. Buenos Aires je znepokojeno přibývajícími únosy osob, které se odvážily postavit proti diktatuře vlády. Carlos Rueda, ředitel dětského divadla, se jednoho dne vrací domů a zjišťuje, že jeho žena, Cecilia, byla unesena - za psaní kontroverzních článků v místních novinách. Carlos se schází s lidmi, kterým zmizel někdo blízký. Najednou v sobě objeví psychické síly, které mu umožňují vidět osudy těchto unesených lidí. Dokáže pomoci všem, jen ne sobě. Přestože cítí Ceciliinu minulost, nedokáže vidět její budoucnost. Carlos zoufale pátrá po své ženě, ale stále je o krok pozadu. Mezitím Cecilie plánuje vlastní nebezpečný útěk z vězení. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (37)

Terminus 

všechny recenze uživatele

Leckterý tvůrce ze "svobodného světa" má nutkání upozorňovat na (minulá) bezpráví, k nimž dochází (docházelo) aniž by si toho kdokoliv, kdo by mohl pomoci, pořádně všiml. Třeba Ken Loach tak učinil ve své povídce v 11'09''01, měli jsme možnost zhlédnout Georgův film Hotel Rwanda. C. Hampton se v Prokleté Argentině (i když originální název zní "Imagining Argentina" - tedy "Vysněná Argentina" či "Argentina v představách") snaží upozornit na palčivý problém tzv. "zmizelých", jež je spojen s vládou vojenské junty v Agentině v letech 1976 - 1983, a jež souvisí s "Operací Kondor", v níž bylo zainteresováno osm latinskoamerických zemí. Mnoho recenzentů i diváků odmítlo východisko filmu spočívající v nadpřirozeném motivu vskutku konkrétních vidin hlavního hrdiny - proč by ale do kontrastu nemohly být stavěny hrůzy vězení a hejno volných plameňáků? Symbolika je, pravda, poněkud začátečnická, přenést myšlenku k divákovi se nicméně daří. Vždyť čeho jiného je v tak nejisté době potřeba více než snů a zázraků! Kdyby nic jiného, Hamptonův film jednoznačně poukazuje na nutnost uvědomění si vlastní minulosti a nikoliv útěku k ignoraci, k němuž nabádali noví vládcové Argentiny. Téma "zmizelých" se promítlo i do oscarového filmu Oficiální verze, snímku Nezvěstný Costy-Gavrase či Polanského komorního dramatu Smrt a dívka. ()

kingik 

všechny recenze uživatele

Příběh nás zavádí do argentinského Buenos Aires v roce 1976 ve kterém přibývají únosy osob, které se postavily proti diktatuře vlády. To je případ i Cecilie, která jednoho dne byla unesena za psaní svých kontroverzních článků v místních novinách. Poté co to zjistí její manžel Carlos začne se stýkat s lidmi kterým zmizel někdo blízký a začne zoufale pátrat po své ženě, ale ta už plánuje útěk z vězení. Výsledkem je ovšem velmi nevýrazný a dá se říct až nudný film ve kterém vlivem nevýrazné režie zanikají herecké výkony všech zůčastněných ()

Reklama

Nepi 

všechny recenze uživatele

No tak tenhle film si podle mě zaslouží eště o půl hvězdičky víc a hlavně by si zasloužil lepší scénář a i lepší režii...Antonio Banderas drží příběh muže hledajícího svou ženu,kterou unesla skupina diktátorů v Argentině vcelku dobře,ale celkový dojem z filmu je takový menší zmatek...Ale jelikož jde o pravdivou událost,která se v Argentině stala v letech 1976-1983,tak mě to zase nenudilo,ale spíš dojalo... ()

Miloško 

všechny recenze uživatele

Zaujímavý príbeh z Argentíny s konca 70rokov, kedy vtedajšia diktátorská vláda nechávala unášať,zabíjať svojich občanov,ktorí sa nebáli protestovať. Film nie je nabitý neakou akciou, alebo neakymi večšími scénami, ale to je na nom pekné. Ide tu o to vyjadrit neakú symboliku nevzdávania sa do poslednej chvíle bojovať za svoje práva. Skvelý Antonio Banderas.[DVD] ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Klasicky prikald toho, ze ani kvalitny motiv - argentinska vojenska junta 1976 - 1983 nestaci reziserovi an to, aby natocil kvalitny film. Utopene je to v reziserskej rutine, slaboduchych dialogoch /herci sa snazili aby obycajne dialogy prevladali, len vtedy v Argentine prevladalo vsetko mozne, len nie obycajne dialogy/. Dobre to rozobral POMO   : 50 % ()

Galerie (21)

Zajímavosti (10)

  • Prestižní filmový časopis Variety v článku věnovaném právě skončenému festivalu v Benátkách, kde měl film svoji premiéru, napsal, že se mu dostalo nejhoršího přijetí v dějinách. (imro)
  • Roku 1985 získal Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný film The Official Story, který pracoval s podobným námětem zmizelých. Obdobné téma měl i film Smrt a dívka (1994), v něm však spíše než o únosy, šlo o mučení. (imro)

Reklama

Reklama