Můj psí pomocník

Podívejte se, jaká je životní cesta štěňat, která se v dospělosti stanou slepeckými vodícími psy. Velmi emotivní příběhy ukáží, jak silné může být pouto mezi člověkem a psem... Toto je příběh deseti štěňat narozených v národním rozmnožovacím centru ve Velké Británii. Tito pejsci projdou výcvikem slepeckých vodících psů. Každé štěně dostane jméno začínající na písmeno K. Po šesti týdnech štěňata opouští matku a absolvují první hodnocení. Poté svůj první rok stráví u dobrovolných vychovatelů.  Každé štěně jde k různým lidem, někteří jsou v programu už několik let a pro některé je to první zkušenost. Musí se starat o to, aby byli pejsci dobře vychovaní, chodili správně na vodítku, vrátili se na zavolání a nevšímali si jiných psů. Pěstouni mají za úkol pejsky navyknout na hluk, ruch a shon každodenního života.  Inspektoři jezdí pravidelně na návštěvy a hodnotí vývoj štěňat. Ne vždycky chovatel pejska zvládne, a tak je někdy štěně předáno inspektorovi k ráznějšímu výcviku, aby dokázalo složit vodící zkoušky. Některé vodící psy vychovávají i vězni v Texasu. Někteří psi jsou vychováni pro život s autisty, jiní zase podstoupí speciální výcvik, aby se mohli starat o lidi na vozíčku.

Mnoha lidem tito pejsci změnili život - čtyřletému Adamovi, který je autista nebo slepému Jasonovi, který se musí se svým vodícím psem rozloučit, protože onemocněl.

Po roce jsou štěňata odvezena od vychovatelů a podstoupí speciální výcvik pro vodící psy. Pro všechny je velmi těžké se s pejskem rozloučit. (TV Prima)