Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Krátce po skončení druhé světové války se student práv Pavel Krouza (V. Preiss) těší na budoucnost stejně jako jeho spolužáci z fakulty. S osmimilimetrovou kamerou bloumá po Praze a zachycuje atmosféru prvních mírových týdnů. Jednou na nábřeží potká posmutnělou dívku Helenu Polákovou (M. Vančurová), která jej zaujme jak krásou, tak plachostí a nepřístupností. Pavel ji začne vyhledávat a podaří se mu s ní natočit několik záběrů. Jen pomalu přitom odhaluje Helenino tajemství: dívka strávila většinu války v koncentračním táboře, stejně jako její starší sestra Olga (L. Švormová). Ta po ztrátě rodičů na sestru přísně dohlíží. Protože Pavel přežil válku bez větších starostí, je jeho sbližování s Helenou pomalé a složité. Tím spíš, že Olga sestřina nápadníka přímo nesnáší. Společná budoucnost mladého páru je proto nejistá a může ji zachránit jedině opravdová láska… (Česká televize)

(více)

Recenze (60)

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Film "Milenci v roce jedna" je vlastně takovým dramatickým příběhem dvou milenců, kteří se úplně náhodně setkávají jednoho dne v Praze r. 1945, krátce po skončení 2. světové války v roce v němž mladí lidé po 6. letém živoření za nacistické okupace ve skutečnosti začali žít a který je pro ně rokem jedna. Hlavní roli zde hraje vnitřní, psychická proměna obou milenců, tedy nadšeného kino-amatéra Pavla (Viktor Preiss) a Heleny (Marta Vančurová) která má za sebou velmi traumatizující léta spojená s ošklivými válečnými zážitky, prožitými v koncentračním táboře. Citový vztah a důvěra v toho druhého se zde vyvíjí velmi opatrně a pomalu. Jeden z lepších filmů režiséra Balíka.. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Úspěšný, byť ne zcela špičkový pokus o ztvárnění příběhu z prvních týdnů a měsíců svobodného života, jak jej žily a prožívaly desítky tisíc tehdejších mladých lidí, dnešních rodičů a prarodičů současné starší a střední generace, poskytl velmi dobrou startovní příležitost dvěma nadaným protagonistům tehdy nastupující mladé herecké generace. Samozřejmost ztvárnění může vést k poněkud ukvapenému soudu o mělkém uchopení i vyznění PŘÍBĚHU. Existují-li takové výhrady, postačí srovnání s většinou současné produkce, abychom se vrátili velmi rychle do skutečnosti. Tendenční se pak poměrně rychle stane zajímavým a podnětným. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Vcelku jsem si již z Balíkovi filmografie oblíbila Slečnu Golem a Šílený kankán, Milenci v roce jedna mohou bez problému následovat. Obecně sice trpím při nedostatečně dobově řešené výpravě, pokud se filmy odehrávají v nějaké konkrétní minulosti (zde máme například roky 1945 a 1946), ale několik zajímavých formálních nápadů na úvod a rámování Otčenáškova příběhu dokumentárními záběry z pražského povstání vytváří nad očekávání vhodnou půdu proto, aby se romance mezi křehkou Vančurovou a myšlenkově rozevlátým Preissem mohla odehrávat spíše v nadčasové rovině, nežli té historické. Zajímavý přístup, zajímavá romance, mile zakomponovaný nápad spojit lásku partnerskou s láskou ke kinematografii. ()

LiVentura 

všechny recenze uživatele

Krásný dramatický milostný snímek s výborným obsazením rolí dvou milenců, ona je stižena hrůzami války, které prožila na vlastní kůži a on je stižen netknutostí svého přesvědčení a volnomyšlenkářství, ona poznala krutost reality, on si idealizuje realitu a vybásňuje svůj životní příběh, dokáží se tyto dvě individuality přijímat a souznit spolu...?!!! ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Nádherná věc. Moc se mi tam líbil ten protipól Pavla a Heleny. Zatímco Pavel byl dost v poho a válka tak nějak prošla kolem něj bez nějakých vážnějších následků spíše jako nepříjemná událost, Helena byla jiná. Tichá, uzavřená tak nějak smutně krásná. Vančurové jsem ten pobyt v koncentráku věřil a ačkoliv o hrůzách z něj prakticky nepadlo slovo, člověk si vše domyslel. Skvostné herectví! O to víc se mi líbila postupná změna Pavla. Vančurová byla nesmírně krásná a mladý Preiss se k ní výborně hodil. Jen jsem měl tak trochu problém s tím znázorněním poválečné Prahy. Ačkoliv se film odehrával v roce 1945, měl jsem díky účesům na patku, kotletám některých aktérů a i některým kostýmům pocit, že koukám na Inženýrskou odyseu... Ale to je jen drobná vada na kráse, protože film je o něčem jiném a toto je jaksi podružné. Rozhodně dávám 4 hvězdy! * * * * ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Souhlasím se vším, co je zde vyzdviženo. Nicméně celková atmosféra a zpracování mi jaksi nedovolí jít výše. Začíná to nekonečným procházením se zamilované dvojice, ke všemu skoro pokaždé na stejných místech, pokračuje to v přehnaném herectví Viktora Preisse či velmi opatrném ztvárnění jinak velmi dramatického, politického období a končí to u velmi slabé, atmosféru marně hledající hudby. Nebýt Libuše Švormové a její Olgy, která do snímku přináší potřebné drámo a takový skutečný nádech věcí minulých, které obě sestry prožily, mohl by se snímek odehrávat podstatě v jakékoli době a Helenina deprese i společenská odcizenost by mohla mít úplně jiné důvody. Poválečná atmosféra mi tu přijde jen jako takový obal a chvílemi jsem měl pocit, že se zde spíše vyzdvihuje práce filmařů než samotný základ toho romantického dramatu. Psychologii bych do toho již nedával, tak daleko film rozhodně nejde. Nemohu napsat, že se mi film nelíbí, ovšem téma, které se zde rozehrává, je na zpracování více než složité. Možná že spojení filmu DITA SAXOVÁ a tohoto v jeden by přineslo ten pravý skvost. ()

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Milostný příběh z čerstvě poválečné Prahy se v době normalizace nemůže obejít bez komunistické agitace, kterou tady na oktraji, leč zřetelně, obstarává krom předvolebních plakátů Evžen, byť, nutno uznat, je tento aktivní uvědomělec ve Svojtkově podání postavou docela vkusnou, jíž by dokonce mohl slušet větší prostor (i tak je vedle ústřední dvojice a Heleniny sestry jedinou exponovanou postavou). V daném rámci představuje Pavel coby hlavní hrdina oblíbený typ komunistických umělců: ideově nezakotvený, alespoň částečně vázaný na společnost třídního nepřítele (ovšem syn truhláře, čili rasově čistý), pojednou narazivší na někoho nebo něco, co ho přes různá dilemata, resp. vnitřní boje, přivádí na tu správnou stranu. Kdo Milence v roce jedna viděl, říká si, že teď dost kecám, protože "třídnost" zde není vůbec tématizována a ani o Pavlovy politické postoje se nijak nejedná (už vůbec ne ve spojení s Helenou). Jenomže je a jedná: viz Evženova protitaneční řeč v samotném úvodu. Posléze Pavla vidíme v předvolební agitaci diskutovat s občany na Evženově straně a to proto, že "má oči a vidí". Čili úkol splněn. Třídní konflikt v hrdinově nitru je substituován zobrazovaným rozporem mezi ideovou indiferentností povrchního, lehkomyslného, po barech a tančírnách s buržoazní hudbou se bavícího studentstva (včetně Pavla) na jedné, křehkou pak, utrpení koncentráku proživší Helenou na druhé straně. Helena je sice zcela "apolitická", podstatný je ale právě motiv hrůz skončené války, protože zatímco bezstarostní jsou přesvědčeni o trvalosti nastalého míru, Halena a její sestra po prožité zkušenosti jsou stejně jako komunista Evžen přesvědčeny, že něco podobného se může kdykoli opakovat. Divákova mysl, masírovaná s krátkou přestávkou už 25 let propagandou o imperialistických válečných štváčích (v jednom týdeníku v kině sledujeme i výbuch atomové bomby), nebo taky třeba o úpadkové západní kultuře, si už správné souvislosti doplní sama. Tímto paranoickým pojednáním se nesnažím zkonstruovat usvědčení, že, lidově řečeno, "ta ideologie tam prostě je", spíše chci ukázat, jak umělci konforrmní s režimem měli příslušná schémata beznadějně vryta pod kůži (včetně některých typicky se opakujících motivů, které jsem dosud nezmínil). K tomu se druží, že taká či onaká přítomnost tématu historického konfliktu mezi kapitalismem a komunismem (shrnutě řečeno) byla v čs. soc. filmech týkajících se druhé světové války obvyklou, téměř samozřejmou věcí. Také si nemohu nevšimnout, že jsem až dosud neviděl čs. soc. film (vyjma 2. pol. 60. let), v němž by se alespoň některý z přítomných exponentů německého nacismu nevyznačoval sexuální poživačností, násilností nebo pervezností. To je v sublimované podobě přítomno dokonce i u krále Kazisvěta v Princezně se zlatou hvězdou, v Milencích v roce jena je tento nezbytný motiv velmi výrazně a explicitně použit dvakrát (abych předešel zklamání, pouze se o tom mluví). Pokud jde o příběh, Pavel i Helena mají být svým vztahem proměněni, posunuti - ona k znovunalezení životní radosti a citové důvěry, on k nabytí citové vážnosti a životní odpovědnosti. Což je hezký plán (toho, že se oba změnili, si všímá kdo jiný, než Evžen), realizovaný však dosti plytkým a trochu schématickým scénářem, který navíc není prost vyložených fejlů. Především si všimněme autobiografické podstaty hlavního hrdiny s filmařskými ambicemi, který nastupuje k filmu právě v té době jako režisér (a spoluautor) Balík. Tím divnější je, jak nesmírně trapně ukončuje Pavel první dvě schůzky (a pak ještě nejméně jednu) s Helenou. Pokaždé, když zakusí něco jako odmítnutí, reaguje jako úplný blbec bez stopového množství empatie či emoční inteligence. Což povýtce není problém postavy (byť to tak možná bylo myšleno), nýbrž scénáře. Že navíc balí Helenu, ačkoli má děvče, nevadí tolik jako fakt, že záhy po seznámení s Helenou autoři na existenci onoho děvčete úplně zapomněli. Prostě zmizela ze scény. Podivnou postavou je Helenina sestra, zcela opačná než ona, jelikož představuje druhou stránku oběti naccismu, totiž "spravedlivou zlobu", ale i "nezvládnuté trauma". Přes své tvrdé postoje v celém průběhu nijak neprozrazuje, že je hystericky závislá na Helenině poručenství, aby to v závěru vyjevila s plnou parádou, což její povrchní psychologizace prostřednictvím dialogů mezi Helenou a Pavlem nezachrání. (Dovedu si představit, že kdyby Olgu hrála původně zamýšlená Janžurová, mohla by tato postava být se vším všudy uvěřitelnou, ale to už nikdy nezjistíme.) Emigrace, již Olga plánuje, je další typickou ingrediencí režimní "verze příběhu" v čs. soc. filmech, byť v tomto případě je emigrace motivována čistě strachem z dalšího pobytu v šílené Evropě a směrována do relativně neutrální Austálie, protože by se neslušelo, aby dcera odbojáře, která má za sebou koncentrák, šla třeba do USA. Kvality? Čuřík bývá vždy zárukou, že se na film dá dívat. Tady by ale ani jeho kamera nebyla nic platná, nebýt Vančurové a jejího charisma. Máte-li tuto herečku rádi, stojí to za vidění. Jinak není co vyzdvihnout, nesmím však zatajit, že v úvodu zpívá v roli barové zpěvačky Eva Olmerová. Nějakou jakože dobovou blbost, ale pořád je to Olmerová. () (méně) (více)

Anderton 

všechny recenze uživatele

Keď už nič iné, tak českí Milenci v roku 1 je podľa mňa lepší film, ako talianske Nemecko v roku 0. Doba, kedy minulosť ešte nie je minulosť a nie je ľahké sa od nej odpútať. Nádej je však reálna, ale ako v ňu veriť? Dá sa to? Balíkov film pokladá podobné závažné otázky a zároveň je príjemným romantickým filmom s určitou dávkou melanchólie. Tieto dva prístupy sa myslím nijak zvlášť nebijú, ale zase sa nejedná ani o film, ktorý by šiel do väčšej hĺbky. Ale je to o mladých ľuďoch a tí sa radi nechávajú životom unášať a samozrejme, že robia dobre. ()

Hedka 

všechny recenze uživatele

Oceňujem, že ČT zaradila do vysielania tento film, už dávnejšie som ho chcela vidieť kvôli jeho nominácii na Oscara, viacerým festivalovým oceneniam a v neposlednej miere aj kvôli hereckému obsadeniu. Film pôsobí príjemne poeticky, so smutnou afmosférou doznievajúcich vojnových zážitkov, ale nádej, ktorá sa nenásilne a bez zbytočnej eufórie opatrne prediera na povrch je prísľubom nového života a je veľmi príjemná - ako postupný úsmev hlavnej hrdinky. Preiss a Vančurová podali výborné herecké výkony, zvlášť Vančurová zvládla traumou poznačenú Helenu veľmi presvedčivo. K maximálnemu hodnoteniu mi chýbal kvalitnejší scenár a zásadnejší postoj k morálnej dileme, ktorú museli hlavní hrdinovia riešiť v závere filmu. ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Vlastne som si tento film pozrel iba preto, že i pre mňa bol rok 1946 rokom jedna. Poetické filmy hodnotím podľa vyvolanej odozvy. A tá v tomto prípade nebola priaznivá. Omšelý príbeh, množstvo klišé a neprirodzene prehnaný prejav Viktora Preissa ma skôr rozčuľovali, než nadchýnali. Na druhej strane som ocenil množstvo krásnych záberov i štandardne nenápadný a preto dobrý prejav Marty Vančurovej. V inej dobe by bolo možné viac vyťažiť z morálky a svedomia statočných občanov, ktorí si prerozdelili židovské majetky a ich vlastníci sa v rozpore s očakávaniami vrátili. Len by to nemohol režírovať Balík. ()

WANDRWALL 

všechny recenze uživatele

Film vystihuje část atmosféry ve společnosti v době, kdy byl natáčený. Zážitky v války na jedné straně a potřeba se s nimi vyrovnat (M. Vančurová), touhy a cíle pozemské na druhé straně, kolem kterého jen válka, a její traumata šla (mladý režisér V. Preiss).***Rozhodně nejde o film, který by byl špatný, ale po změně režimu je třeba najít ty osoby, co za špatnost minulého režimu mohli, zde režisér Jaroslav Balík, ale skoro vždy to dělají lidé, kteří jsou pasivní v každé době, ale s velkou potřebou někoho lynčovat, ačkoli jim podstata života a mechanismus společnosti neustále unikají. Chyby vidí u druhých, sebe z nich vyjímají. Tak to bylo a i bude.***A ještě je třeba dodat, že film byl nominován na Oskara, což je nepochybně velký úspěch. ()

helianto 

všechny recenze uživatele

“Až teprve naše společná láska mi ukázala co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci.“ - Shakespeare. Něžný příběh obyčejné lásky v neobyčejné době. Nebylo to špatné, to rozhodně ne. Uvěřitelný příběh. Takový nenápadný, klidně plynoucí. Až moc klidně plynoucí na onu vypjatou dobu. A nezanechal žádnou stopu. I když, ne tak zcela. Marta Vančurová opět předvedla, že je jednou z našich nejcivilnějších hereček. Co dokáže ona zahrát jediným pohledem, na to jiným nestačí celý herecký rejstřík. Pavel Krofta, hlavní hrdina, ten se ovšem Viktoru Preissovi příliš nepovedl. Nerada to říkám, ale tak trochu připomínal Troškovy rozjuchané kladné hrdiny s úsměvem falešným jako pětník. To nadšení pro život se mu nějak těžko věřilo. Problematickou složkou filmu byla také hudba. Komorní, romantické klavírní nebo cembalové party, ty ještě šly. Sedmdesátkový jazzík se však do poválečné atmosféry naprosto nehodí a celé stavbě podkopává základy. Celkově se jedná ale o příjemný film, jímavý příběh, který ovšem nijak zvlášť za srdce nevezme. Challenge Tour Special - Filmový lov - červen 2015. ()

6thSun 

všechny recenze uživatele

Dvojice zastižená v poválečném období, kdy je ve ztracených ideálech těžké hledat další smysl života. Někdo na to jde přes šestákový optimismus, jiný (jiná) přes vynucený pragmatismus. Režijně skvěle rozehraný příběh se časem rozběhne (teda spíš rozchodí, páč hlavní dvojka pořád někde tápavě šmajdá) málem do ztracena. Naštěstí na konci vše zachrání usměvavé oči Marty Vančurové. ()

Tommassi3 

všechny recenze uživatele

"Dovolte, mladý muži !! Kolik je vám let ??" - "Jednadvacet !! A co z toho ??" - "Víte, tady jde jaksi o životní zkušenost.." - "Na co životní zkušenost ?? Na všechno mají množství brožůrek !!" ;) ()

roswelll 

všechny recenze uživatele

Půvabná Marta Vančurová se vzpamatovává se čtyřletého traumatu v koncentračním táboře. Náhodně potkává mladíka Pavla, nadšeného filmaře, který svůj volný čas tráví natáčením života kolem něj. Dívka Helena je zkraje hodně nedůvěřivá, ale postupem času získává v Pavlovi důvěru, což se nelíbí její sestře, která se snaží lásku zpřetrhat tím, že se odstěhují do Austrálie. Nakonec při závěrečném střetu Helena přiznává, že čeká miminko. Podlehne naléhání sestry a váhavosti Pavla a jde na potrat. K tomu nakonec nedojde, protože Pavel získává místo u filmu a chce začít s Helenou nový život. ()

blackrain 

všechny recenze uživatele

Marta Vančurová byla tradičně něžná a krásná a zároveň velmi křehká. Hrála takovým zvláštním úsporným a civilním stylem. Jakoby tu roli ani nehrála, ale přímo jí žila. Ale mám pocit, že takhle hrála a hraje pořád. Takových hereček jako je ona moc není. Jako elegantní dámě s kloboukem a liškou okolo krku jí to moc slušelo. Akorát mi přišlo, že vypadala spíše jako Němka. Role obou hlavních představitelů byly výborně obsazeny. ()

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Navzdory námětu unyle nijaké. Můj problém s tímto filmem jsou herci. Marta Vančurová se mi nikdy nelíbila a herectví pro mě asexuálního Viktora Preisse jsem si začal cenit až v jeho zralém věku. Přidáme-li angažovaného nevýrazného režiséra Jaroslava Balíka, je nabíledni, proč snímek nezařadím do své topky. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Otčenáškovi texty patřily mezi dobře zfilmovatelné a zfilmované. Jako klukovi se mi líbil Občan Brych. Milenci jsou romantickým filmem se všemi romantickými prvky; s hlavním tématem překonání odporné dlouhodobé zkušenosti láskou a mateřstvím. Oba protagonisté jsou velmi sympatičtí, i když se jejich hereckost ztrací před vedlejší rolí Libuše Švormové. Porovnání s romantickými příběhy dnešní doby je rozhodně na místě - viz sportovec (v prafrázi): někdejší tendenční se dnes stává zajímavým a podnětným. ()

Reklama

Reklama