poster

Číslo sedmnáct

  • anglický

    Number Seventeen

  • anglický

    Number 17

  • anglický

    No 17

Krimi / Thriller

Velká Británie, 1932, 63 min

Kamera:

Jack E. Cox

Producenti:

John Maxwell
(další profese)
  • hans500
    *****

    Herci spíš průměrní (až na Johna Stuarta), Leon M. Lion dokonce trochu podprůměrný (vynahrazuje to hláškami), ale skvělý scénář, režie a závěrečná část ve vlaku zvyšují úroveň filmu. Jeden z nejlepších Hitchcockových raných filmů - 5*. PS: Hodně dobrý je i dabing (DVD). Komentář napsán 22.11. v 0:50 ráno.(27.9.2008)

  • kyselina
    ****

    3/4 filmu se odehrávají ve starém prázdném domě, kde se divák pokouší nalézt nitky příběhu, jak jinak divadelní hry. Obdivuju, jak Hitch dokázal natočit tak úžasně vygradované napětí už v roce 1932. Obrovskou slabinou je zmatený děj, který se sice na konci jakž takž vysvětlí, nicméně to kazí výsledný dojem (nutno napsat, že scénář je z Hitchovy tužky... asi neměl svůj den). Zběsilé finále ve vlaku a autobusu patří k výrazným kladům Hitchových raných filmů.(5.9.2007)

  • Hellboy
    ***

    Hlavní hrdina náhodou vejde jednoho večera do opuštěného domu na prodej, kde najde mrtvolu a neznámého muže jménem Ben. Zabitý má u sebe zbraň a pouta a v domě s číslem 17 se pohybuje ještě mnoho dalších lidí... Ale to je teprve začátek komplikované zápletky, která se točí kolem čísla 17, ukradeného náhrdelníku a útěku gangsterů ze země. Jeden z prvních zvukových filmů Alfreda Hitchcocka vznikl podle divadelní hry a je to na něm dost poznat, snímek je velmi statický, je zde hodně dialogů, ale pramálo pořádného děje. (Na konci je tedy povedená akční autobusová/vlaková honička pár minut). Celý film je hodně zmatený, snad všechny postavy nosí klobouky, mnoho jich mělo knír - podle čeho jsem se měl orientovat?, a vůbec nemá strukturu klasického hollywoodského filmu. A také je dost ukecaný, zvláštní věc u Hitchcocka, který dával přednost vizuální stránce před dialogy. Ostatně on sám byl k tomuto dílu kritický. Chyba je určitě na mé straně, ale velmi špatně jsem se v ději orientoval. To platí hlavně pro první půlku, druhá už je zřejmější a jednoznačnější. Ale jako celek mě to moc nebavilo. Jsem rád, že se kinematografie tak vyvinula, že už o pár let později mohl Hitchcock stvořit svá geniální mistrovská díla.(7.5.2010)

  • D.Moore
    ***

    Téhle Hitchcockově jednohubce ohromně škodí až cimrmanovská (nebo snad montypythonovská) přeplácanost, která se snaží překvapovat novými a novými zvraty, ale v lepším případě kvůli tomu působí úsměvně, v horším přímo směšně. Nebýt všech těch "šokujících" odhalení a takřka neustálých přívalů zbytečných dialogů, mohlo být Číslo sedmnáct ještě lepší.(20.7.2016)

  • majo25
    ***

    Dej filmu sa dá v zásade rozdeliť do dvoch časti, na tú v mysterióznom dome a tú vo vlaku. Každá má plusy i mínusy. Časť v dome má obstojná atmosféra a nádych trilerových prvkov, aj keď príliš veľa postáv, vo vlaku ide viac o akciu a rýchle tempo. Komediálna postava bezdomovca je trochu ako päsť na oko - nie každému ulahodí. Záver s modelíkmi vlakov a okolia môže z dnešného pohľadu pripadať smiešne, ale napr. scéna kolízie na trajekte bola spravená celkom fajn.(30.9.2018)

  • - Skupinka lidí, kteří spolu zdánlivě nemají vůbec nic společného, se bez jakéhokoliv důvodu ve filmu sejde v neobydleném domě. Později vyjde najevo, že jsou zde všichni ze stejného důvodu. Ten důvod můžeme popsat jako "MacGuffin", což je Hitchcockův termín pro něco, co motivuje postavy k tomu, aby podstoupily nebezpečí kvůli něčemu, co musí mít. [Zdroj: Vždyť je to jen film] (Pavlínka9)

  • - Film byl Alfredovi Hitchcockovi přidělen od společnosti British International. [Zdroj: Vždyť je to jen film] (Pavlínka9)

  • - Alfred Hitchcock se v tomto filmu zaměřil hlavně na práci s miniaturami. Bryan Langley, který tuto sekvenci v roce 1932 natočil, vzpomínal, jak k jejímu vzniku došlo: "Vše,co se objevilo v posledních 10 minutách filmu, byl model vlaku ujíždějícího krajinou. Pokud šlo o herce, bylo vše skutečné. Ve všech ostatních případech se ale jednalo o model. Tyto modely měly velikost v rozmezí od jednoho palce do jedné stopy. V momentě, kdy vlak vjíždí do přístavu, byl dok zobrazen pomocí postupu, kterému se říká "Schufftanův efekt". Malý muž, kterého vidíme běžet podél vlaku, byl zachycen na skleněné tabuli, která byla umísěna na modelu dráhy vlaku. Ten muž byl samozřejmě skutečný člověk a musel stát v dostatečné vzdálenosti, aby byl v záběru zachycen ve správné velikosti. Hitchcock vše sám řídil, zejména pokud jde o tuto závěrečnou scénu. Modely vyrobil mladý muž jménem Bill Warrington. Železniční trať zabrala celé studio." [Zdroj: Vždyť je to jen film] (Pavlínka9)