Obsahy(1)
Odvlekli je z domova, který za pár desítek hodin přestal existovat. V mapě jejich osudů je překvapivě ještě i dnes mnoho prázdných míst. Po stopách lidických dětí zavlečených na území nacisty okupovaného Polska pátrají v novém dokumentárním filmu badatelka Jarmila Doležalová a režisér Martin Vadas. Dokumentární film vypráví příběh odsunu protektorátních dětí z vypálené obce Lidice do okupovaného Polska a zároveň o změnách identit v procesu jejich poněmčení. Příběhy sledujeme jak jejich očima, tak pohledem unikátních nacistických dokumentů, donedávna neznámých fotografií, na základě zápisů poválečných pátracích týmů apod. Film nepopisuje jen „znovuzrození" dětí jejich výběrem na poněmčení nacisty v kladenské reálce a v Lodži, ale klade si též otázku, kde skutečně skončil život dětí, které neměly to štěstí. Pokud by tehdy malé děti válku přežily, dnes by již nemusely vědět nic o svých lidických či ležáckých kořenech. Německý badatel Franz Metzing a novinářka Kerstin Schicha došli k závěru, že některé lidické děti válku mohly přežít: „Pohřešované děti z Lidic mohly být transportovány od lágru k lágru, od dětského domova k dětskému domovu, protože nikdo nevěděl, co s nimi. Některé z nich nejspíš zemřely na podvýživu nebo na různé nemoci, ale jistý počet patrně přežil a dosud žije." V dokumentu vystupují i přímí pamětníci oněch událostí, „lidické děti" Václav Hanf, Marie Šupíková–Doležalová, Věra Čepelová-Vokatá, Václav Zelenka, ale i lidické ženy Milada Cábová, Marie Kalibová, Jaroslava Skleničková, němečtí a polští odborníci. Závěry badatelů se liší. Podle některých je zřejmé, že děti byly zplynovány v plynových vozech v Chelmnu. Jiní se domnívají, že následná cesta dětí po vyzvednutí z tábora v Lodži nebyla dodnes dostatečně objasněna. (Česká televize)
(více)Recenze (6)
Dokument sa skončil tak, ako sa začal. Stále sme len v domnienkach a osud lidických deti nie je ani po 73 rokoch od doby vypálenia Lidic jasný. Predovšetkým ide o tých 82 deti z Chromna o ktorých osude nie je nič známe. Ale niektoré z týchto deti muselo prežiť, lebo jednoduché počty by boli zmätočné. V dokumente vystupujú aj priami pamätníci, ktorých je rok čo rok menej a ich spomienky vzhľadom k veku majú veľké trhliny. Z lidických deti to sú Václav Hanf, Márie Šupíková-Doležalová, Věra Čepelová-Vokatá a Václav Zelenka. Zo 105 deti sa 17 z nich vrátilo po vojne domov na čom sa zhodli historici zaoberajúci sa touto problematikou. V roku 1969 akademická sochárka Uchytilová začala vytvárať bronzové súsošie, to bolo dokončené až po 31 rokoch. Dnes tu stoji 42 dievčat a 40 chlapcov tak ako vyzerali v roku 1942. K zdarnému doriešeniu záhady „lidických deti“ už môže pomôcť len náhoda a dôsledné pátranie po rôznych archívoch v zahraničí. ()
I ohledání stop a další bádání v archivech má v případě druhé světové války svůj význam. V dějinné paměti a její rekonstrukci nejsou konečná data a jasná fakta. Vždy cosi zbývá a vždy je co rekonstruovat a hlavně připomínat. A vykládat (interpretovat). V evropském měřítku. Jak jinak chcete bránit opakování hrůz a zločinů? ()
Občas opravdu hrozné drastické detaily. ()
Takové pokračování, dle mého, nepříliš zdařilého britského dokumentu Lidice - A Light Across The Sea. Mapování osudu 81 lidických dětí, jež byly vystaveny zrůdnému nacistickému smýšlení. Pouze 6 z nich se prokazatelně dostalo do německých rodin či do převýchovného tábora. Dokument pátrá po osudech všech ostatních a nabízí několik pohledů, proto ho lze bez diskuze nazvat investigativním. Jsou zde názory českých i německých badatelů a historiků, ale i rozhovory s přeživšími, kteří byli poněmčováni. Velmi objektivní a důstojné zpracování. "Jestli chcete pátrat, tak pátrejte, ale přiveďte mi jedno jediné dítě, které přežilo v německém lágru a já se Vám pokloním.... ()
Dokument, který bohužel nepřinesl nic nového, co už nezaznělo dříve.Jenom odčití svědci stárnou a je jich méně. ()
Galerie (18)
Photo © Česká televize
Reklama