Psycho

Film Alfreda Hitchcocka PSYCHO je silný, komplexní psychologický thriller a matkou všech moderních filmů hrůzy a napětí. Je to bez pomoci ohlášený období nižší obrazovky "slashers" s krvavou zápletkou a šokující vraždy s vrcholem koupelnové scény. Děsivě znepokojující úplatnost, zmatené identity, lidské zranitelnosti, pronásledování a smrtící účinek strachu. Alfredovy tématy byly odhaleny prostřednictvím opakovaného použití motivů, jako jsou vycpaní ptáci, oči, ruce a odrážející se zrcadla. Ďábelsky promyšlený thriller dotýkající se hranice psychického teroru, natočil tvůrce století - ALFRED HITCHCOCK v 60. letech, kdy už měl za sebou celovečerní filmové skvosty: Na sever Severozápadní linkou, nebo Vertigo. Dobrodružství zametl pod stůl a vysílil diváky tím, že na scénu přivedl jednoho z nejslavnějších zabijáků všech dob Normana Batese (Anthony Perkins). Dějové prvky v podkresu kulis - už jen ty jeho domy nahání hrůzu ... A TEN ZÁVĚR ! (19.11.2011)

Tuto filmovou genialitu jsem poprvé zhlédla asi ve třinácti letech a scénu ve sprše jsem sledovala přes futra dveří do obýváku, kdy jsem celá napjatá sledovala, jestli ji ten neznámý vrah nakonec dostane. Pro mě naprosto nejdokonalejší ukázka spojení filmařského, režisérského, kameramanského a skladatelského umění. Vrchol kinematografie. Jedinečný a nenapodobitelný kousek umění. Děsivá mystifikace. Neopakovatelná analýza lidské rozpolcenosti a duše. Atmosféra, preciznost a mistrovství snad každého záběru a neustálý pocit čehosi skrytého, tajemného a děsivého. Něčeho, co nám zprvu před zraky zůstane ukryto, ale cítíme to a vnímáme. Je to ukryto pod povrchem. Tam, kam lidské oko nedohlédne. Ale vzduch je tím prosycen a těžkne pod přítomností "čehosi" tak hrozného, že objevení "toho" změní vše a všechny okolo. Atmosféra dávno mrtvých věcí a událostí, které se kdysi odehrály a zůstávají s námi v domech, v lidech, v myslích... Norman Bates, coby jedna z nejgeniálnějších, nejděsivějších a nejpřitažlivějších postav filmového plátna, jíž jedinečným a neopakovatelným způsobem vdechl život Anthony Perkins. Poslušný synek, sympatický a ostýchavý mladík, který skrývá tam v domě na kopci tajemství tak děsivé, že si jej lidé ani nedokáží představit. Nepřekonatelná hudba Bernarda Herrmanna, prostupujíc celým filmem vše jen umocňuje v dokonale mrazivý a nezapomenutelný filmový zážitek. Kdo ví, třeba je tady v blízkosti taky nějaký hezký, útulný motel s domem na kopci, se starou ženou u okna, s dobrotivým mladíkem a s poutačem BATES MOTEL VACANCY. "Jen ať se dívají, ať se dívají a pochopí, řeknou, ona by neublížila ani mouše..." (11.07.2006)

Je zcestné hodnotiť Psycho ako zástupcu nejakého žánru alebo ako film, pri ktorom sa divák bál do miery niekoľkých hviezdičiek. Psycho si zaslúži byť hodnotené ako ukážka možností filmárskeho umenia. Ako ukážka géniálnej kreativity Alfreda Hitchcocka. A touto cestou sa dá dospieť iba k jednému - Psycho nie je film, je to nadfilm. Najprv je ono, až potom sú filmy, hodnotiteľné nejakými hviezdičkami podľa toho, nakoľko sú vydarené. ___ Predstavme si, že štetec maliara má X možností pohybu, sklonu k plátnu, intenzity dotyku s plátnom. Svoje možnosti má tiež filmová réžia, práca s filmovými postupmi a divákom. Hitchcock si týchto X možností, s ktorými dovtedy pracovali ostatní tvorcovia, skrotil, s úsmevom si s nimi zažongloval, a vytvoril novú paletu možností XYZ. Filmárčina je veda. Kto a kedy sa stane väčším filmovým vynálezcom, než bol on? (07.04.2003)

Konečně jsem napravil velkou mezeru ve filmovém podvědomí a podíval jsem se na Psycho. K této klasice žánru opravdu není co dadat, vše již bylo vyřčeno. Jen mi sledování možná kazil fakt, že už jsem dříve viděl remake tohoto filmu a vlastně jsem věděl jak to přibližně dopadne, ale stejně - jedním slovem skvělé. (20.06.2008)

"Já jsem jeden z těch, co vypadají vždycky podezřele." Kdepak Normane. Ty vůbec nevypadáš podezřele, takže kdyby mne nějaká sympatická slečna s kradenými penězi požádala o úkryt, tak Batesův motel mohu jenom doporučit. Ty i matka se totiž umíte o hosty postarat tak dokonale, že vám z toho ubývají koupelnový závěsy. Já se tedy přiznám, že mě Psycho nevyděsilo k smrti ani napoprvé, při reprízách mě chvílemi i trošku nudilo, ale ten Normanův závěrečnej úsměv je prostě dokonalej. (25.07.2011)