Psycho

Rovnou se přiznám, že ve mě Psycho nezanechalo očekávaný dojem. Pár působivých scén (samozřejmě ona profláklá sprcha se mezi ně počítá), černobílý materiál, "kvílivě drásající" Herrmannova hudba a přímočarost (žádné velké chození kolem horké kaše, jde nám o vraždy, tak se jimi hezky budeme zabývat) nestačí k tomu, aby ve mě tohle dílo vyvolalo mražení a strach jako celek a obdiv k autorovi. Ano, je to dobře zrežírované a ve své době si zřejmě diváci v kinech zakrývali oči, ale pro mě čas velkou část působivosti požral čas a také "vysvětlující" scéna s psychiatrem na konci filmu dost srazila výsledný dojem. Je to možná můj problém, ale Psycho mě nenadchlo tak, jako většinu diváků, rozhodně od něj ale nikoho neodrazuji. Je to dobrá lekce z dějin filmu a vlastně i povinnost každého filmofila, tohohle se lidé v šedesátých letech báli, i když popravdě - pořád mi nějak nedochází, proč (mimochodem, nečekejte horor, Psycho jím není ani náhodou). (08.06.2007)

Velká škoda, že je pointa tohoto filmu už tak zprofanovaná, bez její znalosti by byl zážitek mnohem větší. Jenom se trochu divím, že slavnou se stala primárně koupelnová scéna - podle mne je mnohem vyvedenější scéna ataku na schodech. To je totiž určitě jeden z nejlepších a nejhrůznějších filmových útoků, co jsem kdy viděl. Prostě se tady přesně povedla vychytat doba prodlení mezi ukázáním útočníka a samotným útokem, čímž se zachrání moment překvapení i moment napětí. Je to takovej ten pocit, jako když si s rezervou zlomku sekundy uvědomíte, že ten člověk, co se proti vám právě rozběhnul, drží v ruce nůž. Jo a abych nezapomněl, u Psycha jsem si uvědomil, co mně občas nesedí na starších filmech - postavy za jízdy autem vpřed strašně točí volantem :-) 90% Horror movie of the Year (05.01.2009)

Když jsem PSYCHO viděl na filmovce v narvaném kině, vzbuzovalo spíš smích, než zděšení. A nebyl to ten úlevný smích jako reakce na něco šokujícího, ale jako reakce na některé dnes již nechtěně úsměvné dialogy a situace ke konci filmu. Prostě doba se mění, co fungovalo před 40 a více lety, dnes už nemá takovou sílu. Oceňuji Hitchovo veliké překvapení pro nezasvěcené diváky (slavná scéna ve sprše a její zcela nečekaný důsledek) a šokující pointu. Také černobílá kamera je znamenitá, působivé jsou rovněž reálie, kde se film odehrává. Ale celkově na mě nejznámější Hitchův film hlubší stopy nezanechal. Jenom proto, že to natočil sám velký Mistr, nebudu plýtvat absolutním hodnocením :o) Z pohledu historického za pět*. Z čistě subjektivního pohledu a celkového emocionálního prožitku za slušné čtyři*. (23.08.2003)

Jak z nijak zvlášť výjimečné knihy stvořit film, jenž se stane ikonou nejen svého žánru? Stačí drobná maličkost - být génius jakým byl Alfred Hitchcock - být tentýž perfekcionistický poděs s obrazovou imaginací rovnou té Mozartově hudební. Čert vem scénu ve sprše, to byl šokující trhák ve své době, dnes dobrý jen k tomu, abychom se mohli kořit odvaze velkého pana A - mě nejvíc dostalo bezzvučné otevření dveří předtím...a potom záběr v ložnici se zrcadlem...to je skutečně (skutečné) Psycho, to čarování s atmosférou a diváka vtahujícími záběry, to je ta pravá nadčasová hodnota tohoto dítěte roku 1960. Hlavní neměnnou devizou filmu je dokonale precizní Anthony Perkins, ten tichý Batesův chlapec, který svým výrazem dokázal přesně vyjádřit svou postavu a oklamat každého, kdo neznal příběh toho zastrčeného motelu a jeho majitelů. On a jenom on coby nástroj v rukách Režiséra sehrává jeden z nejpůsobivějších koncertů v dějinách filmu. Psycho je zcela po zásluze klasikou, ale jeho kvality jsou dnes někde jinde, než tomu bylo tehdy. Je otázka, jak to vlastně ve skutečnosti je...zda bychom to vnímali jinak, kdybychom mohli vidět to premiérové Hitchcockovo Psycho - to, jehož konec není jedním z nejveřejnějších tajemství, ale nevídaným šokem. To, jehož hudební úvod nám brnká na nervy, ale my ještě nevíme, kde číhá to hlasitě vyřvávané nebezpečí. Myslím, že takovému Psychu bych dal plné hodnocení...takhle ale nemůžu jinak než hodnotit jako zlatou klasiku, která má svou duši, ale která tu moji tak trochu míjí. 80% (17.08.2010)

Je zcestné hodnotiť Psycho ako zástupcu nejakého žánru alebo ako film, pri ktorom som sa bál do miery niekoľkých hviezdičiek. Psycho si zaslúži byť hodnotené ako ukážka možností filmárskeho umenia. Ako ukážka géniálnej kreativity jedného človeka. A touto cestou sa dá dospieť iba k jednému - Psycho nie je film, je to nadfilm. Najprv je ono, až potom sú filmy, hodnotiteľné nejakými hviezdičkami podľa toho, či sú dobré alebo zlé. ___ Predstavme si, že štetec maliara má X možností pohybu, sklonu k plátnu, intenzity dotyku s plátnom. Svoje možnosti má tiež filmová réžia, práca s filmovými postupmi a divákom. Hitchcock si týchto X možností, s ktorými dovtedy pracovali ostatní tvorcovia, skrotil, s úsmevom si s nimi zažongloval, a vytvoril novú paletu možností XYZ. Filmárčina je veda. Kto a kedy sa stane väčším filmovým vynálezcom než bol on? (07.04.2003)