Mrtvá a živá

První polovina byla jak vystřižená z romantické komedie, obyčejná dívka se musí zvykat na život ve vyšší společnosti-to je slušný podklad pro množství vtipných situací. Je to ale Hitchcock a tak postupně, především díky děsivé paní Denversové, graduje do typicky hitchcockovského žánru. Nikdy nepřestanu žasnout nad výbornou hudbou a nad vhodným hereckým obsazením. Z hlediska Hitchockovy tvorby, ale Mrtvou a živou řadím spíše k těm slabším, zdá se mi, že konec byl příliš málo šokující. 3.5* (27.08.2012)

Iste sa to zdalo byť výstredne keď Akadémia udelila film "najlepší film", zatiaľčo Hitchcockovy odmietli dať "najlepšieho režiséra". No rok 1940 bol dosť silný v histórii kinematografie, nesmieme zabudnúť na Fordové "Hrozná hnevu", Chaplinov "Diktátor" či "Príbeh z Filadelfie", všetky boli nominované. Myslím, že keď dali najlepší film? Mrtvej a živej" a najlepšieho režiséra Fordovi, tak sa pokúšali akosi vyrovnať dve dobre filmy. Avšak, Živá a mrtvá ostáva jednou z veľkých Hichcockových klasík. (03.10.2012)

Motto: "Rebeka zvítězila." Je docela škoda, že název knižní předlohy kdysi přeložili do češtiny vskutku inovativními slovy, snad aby ono "čtení na dovolenou" lépe prodali. Přicházíš tak o zajímavý moment, kdy se titulní hrdinka (Rebeka) v příběhu nikdy fyzicky neobjeví, ale přesto je nejdůležitější a všudypřítomnou postavou. Pořád se o ní mluví a tak konfrontuje a proměňuje svět kolem. Téměř detektivní pátrání po Rebece a její smrti tak dává raison d'etre celému příběhu. Až k ní nebude co říct, příběh skončí. Mrtvá a živá je Hitchovo nezapomenutelné dítko (mimochodem, Občan Kane je jedna velká kopie). Přijde mi, že si pan režisér trochu protiřečí, když se k němu příliš nehlásí ("není to hitchcockovský snímek") a zároveň jej prohlašuje za "kompletně britský film". Vše podle mě plyne z toho, že kontrakt s producentem Selznickem později považoval za úpis ďáblu (všimni si jak v rozhovorech s Truffautem zdůrazňuje, že Oscara nikdy nezískal, protože za Mrtvou a živou ji jako producent obdržel Selznick). Ale jestliže Hitchovy filmy vytvořené v jeho produkci patří k tomu slabšímu, neplatí to pro komentovaný snímek, který je ze stejného kusu jako Psycho nebo Vertigo. Pan Truffaut se význává: "Musím říct, že dokonce dnes, 26 let po jeho vzniku, je Mrtvá a živá stále velmi moderní, velmi solidní." Mně nezbývá, než se pod to podepsat. Dokonce dnes! (29.09.2014)

Ještě teď nevím, co mám vlastně panu de Winterovi věřit. Zatímco zpočátku skvěle rozehrával svou proměnu z okouzlujícího společníka na člověka, který má jisté potěšení v ponižování druhé osoby, konečné rozuzlení, respektive kriminální zápletka mě poněkud zklamala. Jako by se tam ani nehodila. (30.11.2015)

Rebeka (ach ty české překlady) je podle mě nejlepší knihou Daphne de Maurier. Hodně silná nejen zápletkou, ale i citovostí a psychologií postav. Z tohoto pohledu mě film spíše zklamal. Postavy a místa jsem si představoval jinak, ale budiž. Co mi však vadilo především, je že nedůležité slabší pasáže byly až otrocky věrné předloze a naopak ty důležité byly modifikovány k horšímu. Nebyl zde využit potenciál audiovizálního média, a tak celkem v knize živoucí představy hrdinky a pohledy do minulosti zůstavají ve filmu bez vizuálu v narační formě nebo jsou zcela vynechány. Nutné tak postavy působí poněkud chudě a nezajímavě. Ta pozměněná zápletka změkčující vinu navíc úplně změnila vyznění celého překvapivého rozuzlení tajemství manželství de Winterových. Jako film sám o sobě by to bylo dobré, ale s takovou předlohou a režisérem to mohlo dopadnout mnohem lépe. (13.09.2012)

Jedinečná atmosféra doprovázející celý film, který je pomalu vyprávěn. Trochu jsem se bál, co že se bude dít dál po tom, co jsem se dozvěděl, jaká je vlastně "pravda" , ale nakonec to vyústilo ve výbornou půlhodinovou dohru - se skvělým a překvapivým závěrem.. (25.06.2007)

Naprostá pecka. Geniální atmosféra díky které člověk zapomene i na pár drobných chybiček. Hitch ve výborné formě. (05.04.2009)

I přesto, že "Rebecca" se obecně neřadí k těm nejlepším a nejoblíbenějším hitchcockovým dílům, mohl by se dle mého pohodlně uvelebit hned na stupínku následujícím. Obecně řečeno, jde o skělý film. Skvělý je svou působivou a vtahující atmosférou (což není u mistra nic nečekaného), nečekanými zvraty k závěru (rovněž "nečekané") a především pak po vizuální stránce (tak o tom asi žádná). Jinak k tomuto snímku jsem se dostal celkem náhodou, ale o to více jsem ho uvítal. Už proto, že se jedná se o jeho první tvorbu ve Spojených státech....85%. (18.09.2009)

Mám, to štěstí, že mám doma verzi s českými titulky a tudíž jsem nemusela trpět u té dabované... I když český dabing je většinou dobrý, věřím, že občas se nepovede... Knihu jsem milovala už od puberty a byla jsem zvědavá na filmovou verzi a nezklamala mě...Laurence Olivier je ten správný Max deWinter a Joan Fontaine je tak krásný trdlo... Klasika je prostě klasika, co dodat... (26.04.2010)

Další skvělý kousek do sbírky Alfreda Hitchcocka. Ze začátku jsem si říkal, že to nebude nic moc, ale postupem času a děje film nabíral na obrátkách, skvělí herci, pointa. Takže spokojenost. (10.02.2011)

Ač se Hitchcock snažil sebevíc žádnou velkou mysteriózní atmosféru dle mého navodit nedokázal. Navíc první hodina a půl byla bohužel jen o této snaze a plytké romantice. Následně se konečně začlo něco dít, ale přesto nešlo o nic moc překvapivého. Divák u Hitchcocka zkrátka čeká nějaký zvrat. A zde mi nepřišel natolik šokující, abych na něj musel čekat dvě hodiny plné romantiky. (06.04.2011)

Tohle taky nebude nejlepší Alfred Hitchcock, kterého jsem kdy viděl. Dokonce se ani k jeho nejlepším snímkům nepřibližuje. Může za to opět hlavně první polovina filmu, jenž je hodně utahaná, celkem nezajímavá a vlastně o ničem důležitém ani nevypovídá. Kdyby byla první půlka sestříhána na nějakých dvacet minut, bohatě by to stačilo. Naštěstí tentokrát zafungovala polovina druhá a konečně se dostavil skutečný Hitchcock se svou nejsilnější stránkou. Postupná gradace tísnivé atmosféry, nastolené otázky a zatajené odpovědi. Dokonce to i směřovalo směrem, který jsem neočekával a nakonec jsem byl i docela spokojen. Laurence Olivier v hlavní roli výborný, Judith Anderson plánovaně démonicky nesympatická, jen s tou Joan Fontaine mám i u dalšího Hitchcockova filmu problém. Vůbec mi nesedí její způsob hraní, přesto uznávám její jisté půvaby. Nikdy ale nebude patřit k mým oblíbeným herečkám. Rebecca opravdu není nijak výjimečný film, ale pokud přetrpíte zbytečně dlouhou a nezáživnou polovinu, určitě dokáže docela dobře pobavit… (22.09.2013)

"Paní de Winterová jsem teď já!" Tentokrát průměrný Hitchcock. (26.07.2020)

Tento film veľmi umne pracuje s tézou, že nie je všetko tak jasné ako sa zdá na prvý pohľad. Má určité množstvo zvratov, nie takých, z ktorých divák padá na zadok, ale v tom je jeho sila, lebo tie zvraty nie sú úplne dopovedané a tak vyzýva diváka, aby si príbeh domyslel. Po druhej projekcii však nachádzam hlavne nepresvedčivé motivácie či chovanie postáv. Maxim, v podaní vhodne zvoleného Oliviera, je postavou, ktorá je nám viac a viac odhaľovaná a vzhľadom k tomu sa ťažko chápe jeho predošlé správanie, jeho precitnutia keď sa spomína jeho zosnulá Rebecca. Istá naivita v herectve krásnej Fontaine je úsmevná a v prvých 30 minútach je to dokonca skrz scenár aj hlúpučké, najmä ako sa ľahko dá zbaliť a na všetko poslušne odpovedá ako vycvičený psík. Pre mňa je nepresvedčivé aj herectvo v podaní Sandersa, ktorý hrá Favella, milenca zosnulej. Je to skôr žoviálny výstup, bez precítenia, skôr pre rozptýlenie, no all in all charakter s čudnou motiváciou. Najviac žiari, ako to býva, záporná postava, v podaní Judith Anderson, minimalisticky presná, stelesňujúca akoby démona, ktorý nedá spať v Manderley. Jej postava je spätá so sídlom, priam zrastená, a toto stelesnenie je úchvatne zachytené v snímke. Je to nevídaná rozprávka, sčasti naivná, občas v kŕči, no štýlovo i technicky perfektne nakrútená v gotike. (08.05.2022)

Když jsem před lety četla knihu Mrtvá a živá, měla jsem jisté představy o Daphne, Rebecce a Maximovi. A pak jsem viděla tenhle film a mé představy se zhmotnily. Hitchcock, alespoň podle mého, naprosto geniálně převyprávěl tenhle příběh z pera Daphne du Maurier - příběh o ženě, která se snaží vyrovnat sice s mrtvou, ale i přes to všudy přítomnou exmanželkou svého muže. (06.12.2006)

V tomto filmu není Hitchcock tím, jakým je znám z většiny svých filmů. Snímku chybí klasická hravost a smysl pro humor - pro mě poznávací znamení Hitchcocka, a proto je film překvapivým a odlišným a o to zajímavějším. Již od prvního záběru divákovi neuteče překrásně honosné sídlo, které se stalo další postavou vyprávění (bylo i inspirací pro Xanadu Wellsnova Občana Kanea). Honosný palác tvoří atmosfáru pro milostný příběh dvou novomanželů. Joan Fontaine je nádherně naivní a zoufalá z přízraku bývalé ženy jejího nového muže. Pomyslný duch původní paní domu se tajuplně a mysticky proplítá celým filmem a zahaluje ho tajemností. Konec sice pokulhává po krásně rozehraném začátku, ale jako celek film tvoří vyvážené mysteriózní drama. (11.02.2009)

Kniha sa mi páčila veľmi, a film ma tiež vôbec nesklamal. Ako som si už zvykla na Hitchcockove filmy, žiadne hluché miesta a výborné dialógy od začiatku až do konca. Spĺňa moju predstavu o dobrom filme, človek je tak vtiahnutý do deja, že si ani neuvedomí, že trvá viac ako dve hodiny. (26.04.2010)

Dost silný příběh s výborným Olivierem. Ovšem perfektní zážitek mi poněkud kazila hlavní hrdinka. Já vím, že měla být ctnostná a měla kontrastovat s Rebekou, ale za to submisivní chování by si občas zasloužila průplesk (a to nejsem žádná feministka). (27.06.2011)

Objevila jsem Jean Fontaine. To ostatní za mě už napsala Galadriel. (03.12.2011)

klasika hičkok - nuda nuda už je to za námi...... (29.06.2012)