poster

Nerodič

  • angličtina

    Non-Parent

    (festivalový název)
  • Slovensko

    Nerodič

    (festivalový název)

Dokumentární

Česko, 2017, 83 min

Režie:

Jana Počtová

Scénář:

Jana Počtová

Hrají:

Jana Počtová

Producenti:

Daniel Tuček

Zvuk:

Ivan Horák
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Vančura
    ****

    Dokument, který mě v podstatě dostal stejně jako před lety Generace Singles - obdivuji na režisérce její schopnost vyhmátnout téma, které považuji ve shodě s ní za výsostně aktuální a naléhavé. Film Nerodič jsem chtěl vidět od první chvíle, co jsem se o něm dozvěděl, strašně mě bavil, a přiměl mě k mnohému zamyšlení. Podle mě skutečně výborný dokument, o němž se mi moc nechce se více rozepisovat, protože by to bylo hodně na dlouho. UPDATE 14.4.2021 - Na podruhé po letech jsem se k tomu stavěl už poněkud vlažně, dojemné mi to nepřišlo vůbec, zajímavé ale stále ano. Ten výběr protagonistů se prostě povedl a přišlo by mi zajímavé se k nim klidně po čase vrátit v novém filmu (asi jsem už trochu zblblý ze všech těch třeštíkovských časosběrů, že bych stejný princip uplatňoval všude; v tomto ohledu mi přijde zajímavé, že Počtové už je dnes 40 a je stále bezdětná, což člověka nutí na to koukat zase trochu jinýma očima než tehdy). Jinak jsem ale docela skeptický k tomu, že by zrovna tato partička lidí nějak reprezentovala současnou podobu české rodiny - pořád si myslím, že klasický model "mamka & taťka & 1-2 děti" je zcela dominantní a pro naprostou většinu lidí představuje vysněný ideál, byť s ohledem na vysokou rozvodovost samozřejmě žije hodně dětí s rozvedenými či nevlastními rodiči z dalšího manželství. Možná se ale pletu, tyhle demografické trendy mě nikdy zas tak moc nezajímaly, a celkově mě už téma tohodle dokumentu nebere tak jako kdysi, ale pořád mi to přijde natočeno dost atraktivní formou, a přijde mi to jako srozumitelný film pro široké diváctvo, které nad ním může přemýšlet o vlastním postoji k předkládané problematice. Pokud tedy se k tomu dokumentu ještě někdo dostane - možná už se na něj snáší závan zapomnění? Kdo ví.(14.4.2018)

  • Marze
    ***

    V této sociologické sondě se romantika příliš nepěstuje. Jde trochu i o terapii režisérky, které patří zásluha že vybrala zajímavě šílené typy. Nebo je taková celá populace? Je na divákovi, aby si na fungování rodin udělal svůj názor, režisérka jen nasměrovává k poznání. Není zde laciné sociální vydírání, protože hrdinky dokáží logicky uvažovat. Jsou zde i mrazivé okamžiky když třeba čte žena e-mailovou korespondenci s bývalým manželem. Jde spíše o docureality. Snímek je geniální v tom, že ukazuje bez pojmenovávání, jak se děti stávají bezbrannou obětí žen,, které si nesou z rodiny své děsy a běsy a snaží se teď něco sobě dokázat. .(27.11.2018)

  • Slarque
    ****

    Režisérka Jana Počtová volně navazuje na svoji Generaci Singles dalším dokumentem o současných verzích rodin. Dnes čím dál obvyklejší kombinace variující zažitý obraz toho, jak má vypadat rodina, sice nebyly vyčerpány, ale šestice příběhů pro přehlednost stačí. Autorka protagonisty nemanipuluje ani nesoudí, spíš to vypadá, že se v této problematice sama snaží zorientovat. Dokument je natočený a sestříhaný s citem a určitě stojí za pozornost.(11.4.2018)

  • Frajer42
    ***

    Paní Počtová nemohla sehnat muže hmatatelného pulzu(není divu), který by obtěžkal její lůno, a tak se rozhodla si o rodičovství alespoň pokecat s celou řadou "moudrých" rodičů, kteří nasekali v životě kopec chyb a jedním párem(jednoznačně nejsympatičtějším) nerodičů, který jakkoli je šílený, tak dovede na chvíli zpomalit a nad důležitými věcmi nejdříve přemýšlet. Oceňuji, že si pro svůj dokument našla autorka dostatečně širokou škálu rodičů, kde byly zastoupeny snad všechny postoje k rodičovství, tudíž dokument zcela splňuje jeden z nejdůležitějších aspektů a nabízí skutečně dostatečně široký pohled na zkoumanou problematiku. Nad životy zkoumaného vzorku si člověk může poplakat i postesknout. Zejména je smutné sledovat matky samoživitelky, ale když člověk ty dvě "sympatické" slečny(teď nemyslím lesbický pár, který nepůsobil nesympatickým dojmem) malou chvíli sledoval, tak jistě pochopil, proč se dostaly do situace, ve které jsou a proč jejich drahá polovička neexistuje, nebo je opustila. Ani s jednou z nich bych nevydržel pobýt v jedné místnosti déle než 5 minut. Nesnáším tento typ permanentně nasraných a nespokojených lidí, kteří se do svých nesnází dostali vlastní nerozvážností a lehkovážností a nedokážou nést následky vlastních chyb. Celkem sympatický mi byl postoj postaršího (pravděpodobně) bisexuálního pána, který se ke svému antikoncepčnímu selhání("výstřelu") postavil tak, jak se sluší a patří. Jeho dítě vypadalo rozkošně a dávám mu největší předpoklady pro uplatnění se ve společnosti. O osudech ostatních dětí si dovoluji mít pochybnosti. Žasnu nad tím, jak neskutečně nezodpovědně se k početí spousta současných rodičů staví. Jsem toho názoru, že nemohu-li dětem nabídnout ty nejlepší podmínky pro život a zaručit jim, že z nich vyroste člověk srovnatelných kvalit, jako jsem já sám, tak přece pulce nepouštím do rybníku. Docela by mě zajímaly výsledky těch lesbických experimentů. Je to v současnosti dosti ožehavé téma, ke kterému se nestavím odmítavě. Zřejmě už byl duševní vývoj dětí uchopen z mnoha psychologických stran, ale pravé výsledky stejně ukážou až experimenty, takže za sebe schvaluji, co ty ženy "průkopnice" zkoušejí. Ostatní rodiny v sobě mohou živit pouze naději, že vypěstují něco pro život použitelného. Zajímavý dokument, který si své diváky určitě najde.(14.4.2018)

  • Radko
    ***

    Režisérka zistila, že roky jej ubiehajú, má 35 a stále slobodná, bezdetná. Rozhodla sa tak po zmapovaní osudov dobrovoľných singles (Generace Singles, 2011) zachytiť rôzne podoby rodiny. Podoby vzdialené tradičnému: otec manželka a ich deti. Zoznámime sa tak letmo s inými podobami (ne)rodičovstva. Dve lesby, ktoré si nechali deti urobiť vstreknutím semena dodaného kamarátom samohanou do injekcie a odtiaľ do rodidiel. Slečna, ktorá si nemohla nájsť partnera a tak adoptovala dve cigánske dvojčatá, až zistila, že vysnený život na vidieku vôbec ružovým nie je. Mnohodetná rodina, kde deti pochádzajú z rôznych predchádzajúcich partnerstiev. Model striedavej opatery. Partneri čo sa programovo rozhodli ostať bez detí. Večne nespokojná slečna, ktorá si našla otca cez inzerát, aby teraz o ňom mohla rozhlasovať čosi ako o prolhanom parchantovi. Vidieť, že spoločenské pravidlá týkajúce sa rodiny sa rozvoľnili, no žitie v alternatíve samo osebe ešte nezaručuje šťastie. Atomizované iné rodiny sa boria modelmi ponúkanými médiami a spoločenskými magazínmi, no v pozadí stále akoby posmutnele pomrkávali po tom tradičnom otec, mama a ich deti. Nejde o nejakú prenikavú analýzu, skôr taký povrchnejší, no často do intímnejších detailov nakukujúci pohľad na rôzne podoby toho, čo sa dnes ako náhrada tradičnej rodiny núka. Dokument má i pointu, spočívajúcu v režisérkinom osobnom rozhodnutí. Či bolo šťastné, uvidí sama.(12.4.2018)