Sabotér

Ryzí dokonalost a Hitchcock ve vrcholné formě. Už od první scény to člověka vtáhne do sebe - uvedení do děje mě zde přímo ohromilo a musel jsem si ho pustit dvakrát. Je to tak fantasticky napínavé, že to uteče jako nic a člověk by si to na konci dal nejradši ještě jednou. Některé záběry jsou tak geniální, až to není možné, a kapitola sama pro sebe je dokonalý soundtrack a výborné obsazení - trio Priscilla Lane & Robert Cummings & Otto Kruger nemá chybu. U spousty Hitchcockových filmů mám pocit, že jsou dost poznamenané dobou svého vzniku a za vidění už dnes moc nestojí (minimálně ne pro většinové publikum), ale v tomto případě měl podle mě mimořádně šťastnou ruku a přivedl na svět nadčasový a bytostně americký filmový příběh, který mi připravil téměř očistný filmový zážitek. Ve finále na Soše Svobody jsem byl nadšený jak malý kluk, ale fantastických momentů je tam celá řada (setkání se slepým hudebníkem, pomoc od řidiče kamionu, azyl u cirkusáků...) a celkově to ve mně vyvolalo velké emoce. Toto je přesně ten starý dobrý Hollywood, který mám tak rád. (05.06.2021)

Ve stínu toho co dokázal vytvořit v USA během následujících let, se mi Sabotér jeví jako slabší kus. Jako by režisér sám měl pocit, že zůstal tématu něco dlužen a tak později natočil mnohem povedenější Na Sever severozápadní linkou. A v čem je horší? V Hitchcockových filmech jsou často momenty, kdy hrdina dojde k rozuzlení nějakou nepravděpodobnou náhodou či dost neuvěřitelným chováním jiných postav. Pokud film funguje, je to tak nějak v rámci hry, ale má-li film slabší momenty, může se stát, že některé tyto zvraty nechci respektovat, protože jsou jako pěst na oko. A to se děje právě zde, vše je za hranicí uvěřitelnosti. Filmu ani nepomáhá naivní herecký výkon Roberta Cummingse a už vůbec ne patetická hudba. Na druhou stranu, film má několik dobře natočených scén, jimž kraluje zejména ta finální na soše svobody. (06.05.2011)

Ja budem v oslavných ódach veľmi skromný a opatrný...Hitch síce je ťažký frajer, jeho trademarky sú v podstate zachované. Problém vidím v rozpačitom scenári, predovšetkým jeho rozháranosti, istej naivite- nielen čo sa týka príbehu, ale aj konania postáv (rok vzniku u Maestra neberiem ako poľahčujúcu okolnosť!). Práve miestami pochybná vierohodnosť a povrchnosť scenára jemne devalvuje Hitchockovo režijné majstrovstvo. Prejavuje sa to predovšetkým pri nefungujúcej romantickej línii a celej prvej polovici príbehu. Rovnako tak hlavný hrdina mi príde toporný, rovnako ako niektoré dosť zlé štúdiové dekorácie. Hitch si za tú kritiku môže sám, nemal si nastaviť laťku tak vysoko:) Btw, milovníkom čierno-bielej obrazovej kompozície vrele odporúčam "vyčistenú", novú HD verziu- pastva pre oči! (22.02.2010)

Akokoľvek sa na to pozriem, tak Sabotér je čistokrvným Hitchcockom. So všetkými kladmi aj zápormi. Deje sa tu veľa nepravdepoboných situácií, nečakaných zápletiek, žvanenia (pre dej) podstatných aj bezvýznamných postáv, avšak ten pôžitok a servírovanie, ako to dokázal Hitchcock divákovi podsunúť, si zaslúži obrovský rešpekt. V roku 42 bola v Európe vojna a sabotáže a špionáž, ktorá je akiste "hlavnou nosnou časťou dejovej linky" je tým hracím polom, sú metaforou politiky zneistenia a strachu, ktorá sa Hitchcockovom domovskom kontinente, v čase hitlerovských invázií odohrávali. Na tú dobu výrazne moderný film, ktorý ale oproti 39 stupňom (1935) stráca takej tej psychologicky vernejšej skladačky, keďže sa dá objektívnejšie viac (čo sa týka konkluzívnej hodnovernosti rozuzlovania) rozložiť. (22.02.2022)

Nevinný muž prchá před zákonem a snaží se dopadnout pravého viníka. Pří úprku potkává až příliš inteligentní modelku (zajisté blondýnu) a mnoho komických figurek, aby nakonec stanul tváří tvář nebezpečným zločincům a po svém se s nimi vypořádal. Poněkud béčkový námět, pro Hitche nicméně dostačující k rozehrání jakž takž napínavé hry na kočku a na myš. Je to hra s jednoduchými pravidly, která vycházejí vstříc všem skupinám diváků. Jde především o efekt, který jednotlivé situace v divácích vyvolají, jak se do nich hrdinové dostanou již není tak podstatné a zastánci filmové logiky nebudou mít radost. Jenže který Hitchův film je založen na pravděpodobných situacích? V Sabotérovi mě potěšili nejvíce padouši, dobře napsaní i zahraní a mající cíle dostatečně neskromné na to, aby jim ti cyničtější jedinci drželi palce. Po pravdě, raději jim, než mdlému hlavnímu hrdinovi, který se občas také tváří jako padouch, což je dosti matoucí. Nechybí zde humor, suchý, lehce morbidní a asi nejpatrnější ve scéně s řidičem náklaďáku a v maringotce s cirkusáky. Sabotér má necelé dvě hodiny, jeho sledování mi připadalo jako celá věčnost. Navzdory „útěkařskému“ charakteru má (z dnešního pohledu) velice líné tempo, chybí mu strhující momenty (kdyby v závěrečné scéně nevisel na vlásku život padoucha, ale hrdiny…), nejvíce mě zamrzela absence hudby ve scénách majících jistě slušný potenciál (Barry a Pat „uvězněni“ na společenské akci, pěstní souboj v „odpalovací“ dodávce atd.). Kdyby byly všechny nápady obratněji vysoustruženy, kdyby nenadbývaly ty žvásty o občanské povinnosti a amerických zákonech (ač pronášeny skvělým Vaughanem Glaserem), kdyby, kdyby, kdyby… jenže tento film už jednou natočen byl a nezbývá nám než jej brát takový, jaký je. I když v tomto případě vlastně raději nebrat, snad jedině pokud Hitchcocka řadíte ke svým nej, nej režisérům. (Hitchcock se objeví asi po hodině filmu, u jednoho stánku v New Yorku, když auto sabotérů zastaví). 65% Zajímavé komentáře: Cival, AGO (14.04.2007)