Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jak písničky formovaly naše uvažování a změnily sexuální chování? Francouzský dokumentární cyklus pokrývá období od druhé poloviny 20. století dodnes. (Česká televize)

Recenze (7)

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Viděl jsem závěrečné dva díly, které byly rozhodně víc o sexu než o hudbě. Vzpomínám si na pozdní 80. léta, kdy mě kolega přivedl na tehdejší vesnickou zábavu, a já jsem poznamenal, že hudební produkce nestojí za nic. Odpověď zněla, že na podobné akce se nechodí kvůli hudbě, ale možnosti se opít a sexuálně vybít. Sex, drogy a rock'n'roll bylo dobové heslo, které mělo své opodstatnění. Tvůrci seriálu nicméně sledují především okrajové radikální proudy, které sice nezpochybnitelně existovaly a nadále existují, ale neméně zajímavý mainstream, který byl sexualitou silně ovlivněný a také sexualitu silně ovlivňoval, nechávají úplně stranou. Celkový dojem: 70 %. ()

Vajonek 

všechny recenze uživatele

Čekala jsem něco trochu jiného, a sice asi nějaký chronologický průřez hudebními žánry a interprety s důrazem na otázky sexu s tím související. A dostala jsem spíše takový nahodilý výběr z právě uvedeného. Připadalo mi, že nejen jednotliví interpreti nebo žánry hudby, "trendy" v sexuálních otázkách, ale i jednotliví mluvčí byli voleni mnohdy dosti náhodně a zkratkovitě, tu bylo něčemu věnováno mnoho prostoru, aniž by bylo zcela zřejmé proč, tu bylo zase něco zmíněno pouze velmi okrajově, nepůsobilo to jako nějaký ucelený vyvážený koncept. Namátkou bych zmínila například třetí díl, ve kterém byste dle názvu očekávali nějaký hlubší rozbor tématu AIDS, ve výsledku byla o věci řeč v pár větách na úplném konci dílu. Výhodou u sledování tohoto dokumentu bylo, že jsem se doslechla o některých tvůrcích, o kterých jsem dosud nic nevěděla, nevýhodou, že mi tento dokument určitě nepředal nějaké obecné ucelené shrnutí k tématu, které jsem tak trochu očekávala. Je ale otázkou, jestli je takové shrnutí vůbec možné, zda se dá téma hudby a sexu do takové míry propojit, zda se jedno s druhým ovlivňovalo a ovlivňuje natolik, že lze z toho vyvodit nějaké obecnější závěry, "směry", přístupy... Trochu přidávám za volbu neotřelého tématu, ač zpracování nebylo tak úplně podle mého gusta a vidím to na cca 60 %. ()

Reklama

radektejkal odpad!

všechny recenze uživatele

Viděl jsem necelé dva díly, a bylo to fakt špatné: V prvním se nám autoři snaží namluvit, že každá holka, která vezme do ruky kytaru je zapřísahlá feministka. A jejich hlavním motem je: Šukat, ano, ale jak chci já!". Ve druhém matky vysvětlují dcerám, jak se na jevišti potil Jim Morrison (v pubertě hnusně, po pubertě krásně). Autorky seriálu jsou přirozeně ženy, které si chtějí přisvojit sex i hudbu. ()

Marze 

všechny recenze uživatele

Nové informace o této době mi přinesl jen čtvrtý díl, který spojuje metal 80. a 90.let s BDSM, což by mě nenapadlo. Dokument se opírá o poutavé vyprávění pamětníků jak to prožívali, jako žena vysvětlující, co je to v 60.letech tzv. volná láska: "čau, hele, když už jsi tady, nechceš se se mnou vyspat? Líbíš se mi". A dodává : " Nebudeme si ubližovat, nechceme mít děti. Jenže do pěti let všichni zjistili, že jejich volná láska už tak volná není. volná láska za sebou nechávala mraky poznamenaných a ublížených lidí". ()

Tamdydam 

všechny recenze uživatele

Uff...! Shlédl jsem všechny čtyři díly během dvou dní (ani nevím proč) a mám chuť jít na nedělní mši do kostela (ač ateista) a potom si dát pár dní meditace na Šumavě, abych si zase porovnal hodnoty v hlavě. Tenhle dokument je tedy velký bizár. Perverznosti a úchylnosti všeho druhu se zde dostávají pod akademický drobnohled odborníků a přisuzuje se jim dalekosáhlý hluboký pozitivní význam. Na druhé straně je tu vyprávění dědečků, babiček, strýčků a tet podivuhodného vzezření, kteří nostalgicky vzpomínají na staré dobré perverzní časy, jako babička na starém bělidle. Ačkoliv podle mě u hudebníků šlo (a jde) ve velké většině hlavně o to, jak zaujmout i přes chabý hudební talent, nebo prostě jen o snahu za každou cenu šokovat a přitáhnout pozornost. Myslím si, že společnost se od jednoho extrému (přehnané upjatosti) posunula směrem ke druhému (absenci jakýchkoliv mantinelů). A nejsem si na rozdíl od akademiků a úchylů ve zralém věku tak úplně jistý, že je to pozitivní jev. Minimálně hudbě ta orientace na formu spíš než na obsah, neprospěla. A co se společnosti týče,... Těžko říct. Ale právě v dnešní době vidíme snahu dělat z abnormálu normu, což mi vadí. Prostá tolerance by měla stačit. Tento dokument nabízí poměrně jednostranný pohled na věc, což je hlavní příčina mého podprůměrného hodnocení ()

Galerie (19)

Reklama

Reklama