Miss Sloane
Miss Sloane
Miss Sloane
Režie:
John MaddenScénář:
Jonathan PereraKamera:
Sebastian BlenkovHudba:
Max RichterHrají:
Jessica Chastain, Mark Strong, Alison Pill, Gugu Mbatha-Raw, Jake Lacy, Sam Waterston, David Wilson Barnes, John Lithgow, Michael Stuhlbarg, Douglas Smith (více)Obsahy(2)
V nemilosrdném světě politických stratégů je Elizabeth Sloaneová (Jessica Chastain) nejvyhledávanější a nejpůsobivější lobbistkou z celého Washingtonu. Elizabeth, která je proslulá jak svou mazaností, tak i skvělými výsledky, je vždy poháněna touhou zvítězit za každou cenu. Když se však postaví doposud nejsilnějšímu oponentovi své kariéry, zjistí, že vítězství může přijít příliš draho. (HBO Europe)
(více)Recenze (288)
Miss Sloane má přesně to, co podobné Molly’s Game chybělo - hlubší charakterovou studii hlavní postavy včetně jejího soukromí. A že si Jessiciny herecké výkony hlubší focus postav zaslouží! Lobismus a politika zde možná nebudou bavit každého, mně osobně ale kontroverzní téma zbraní v USA zajímá (jsem za gun control) a tento film je do ní skvělým nahlédnutím. ()
Historicky první film, v němž byla Džesyka Chaskvrnová nejen od přirození odporná, ale dokonce i hrála. A to překvapivě skvěle. Kariérou posedlá slizká barakunda ji sedla jako drátěný kartáč na rezavou trubku a vystřihla tu zkorodovanou, sýrově bílou, škaredou a arogantní piču natolik věrohodně, až mi místy strachy zalézaly koule do břicha a musel jsem raději myslet na pomalé kroužení prstem v čerstvě vyblitém bramborovém salátu. Jinak se jedná o poměrně svižnou, záživnou a místy i zajímavou pohádku O chytré lobbynkini, která v sobě najde/nenajde zbytky morálních zásad, vyjebe/nevyjebe s fuj, fuj zbrojařskou klikou bezohledných pamrdů a získá/nezíská srdce prince Džigola. Prostě taková sice vizuálně odpudivá a naivní, nicméně příjemná a odsejpající zábava s kulantním finálním výkrutem zejména pro ty, kdož se dokáží bez záchvatů hnědopišského kokotismu povznést nad tvrzení, že je běžný exemplář vlka obecného schopen sežrat na posezení sedmdesátikilovou důchodkyni a její čtvrtmetrákovou vnučku, aniž by je sežvýkal a natrávil. ()
Režisér John Madden a debutující scenárista Jonathan Perera na rozdíl od tvůrců filmů jako Podfukáři (2013) nepodlehli touze překvapovat diváka na úkor příběhové logiky a nepomáhají si neférovými úhybnými manévry, které by celou zápletku postavily na hlavu. Nelžou a nevymýšlejí si nemožné (dokonce i švábi s mikrokamerou na zádech jsou dnes realitou), jenom nám zkrátka neříkají všechno. Práce s informacemi je přitom alfou i omegou také pro Elizabeth, která si potrpí na přesných faktech a větu „I don’t know“ nebere za odpověď. Více zde. 90% ()
Je teda pravda, že Miss Sloane po odborné stránce není úplně nejjednodušší film a dokonce se kolikrát i stane, že divák neví, co se ve filmu zrovna děje. Jessica Chastain se totiž do své role vpravila tak dokonale, že svojí eurovizi o americkém dolaru uplatňuje naprosto dokonale a jako lobbista funguje na dvě plno obrátky. Výsledek je takový, že na ní koukáte s otevřenou držkou, půlce nerozumíte a u druhé půlky si říkáte, jak moc je hustá, že to všechno z psychologického hlediska dává, jak kdyby se nechumelilo. Přitom je také jenom člověk. Na závěr, co předvede, tak to je pro silné povahy. Nejenom, že předvede skvostný monolog na "teď", ale ona zároveň ukáže, jak obrovská herečka je a jak moc se do své role vpravila. Tak moc, že takový filmový zážitek jsem hodně dlouho neviděl. Je super, mám jí rád a tady ukázala, jak moc velkou herečkou ona je. Miss Sloane není jednoduchý film, ale když se do něj zažerete, dostanete úžasné zakončení ze světa snových zážitků. ()
║Rozpočet $13miliónov║Tržby USA $3,500,605║Tržby Celosvetovo $9,101,546▐ Jessica Chastain a jej excelentná úloha, dravá, chladná, šibalská, podarená dráma o taktike a stratégii. /70%/ ()
Je debutující Jonathan Perera pseudonymem Aarona Sorkina či není? Toť otázka. Spíše však není, jelikož tak do morku kostí ryze sorkinovský scénář by přes veškerou snahu nevyplodil ani Sorkin sám. Kulometné deklamující dialogy, neustálý frenetický pohyb, samá kvádra a kostýmky, prosklené kanceláře, postavy slouží čistě jako nositelé světonázorů/postojů, herci z Newsroomu, zákulisí a politikaření s vysokou politikou úzce propojené profese (v tomto případě lobbingu) a tak dále. Ano, jde o názorově neskrývaně angažovaný snímek (ve stylu Životu Davida Galea a jeho postoji vůči trestu smrti), ale to není na překážku vůbec ničemu. Je to totiž podchycené sofistikovaně i s citem. Navíc v jádru jde o sakra zdařilou heistovku, která dodržuje veškerá pravidla žánru. A to i bez loupeže jako takové. Zkušenější divák nepochybně finální tah prokoukne hned zpočátku (což mu nijak neubírá na působivém podání), ale na škodu tu není vůbec ničemu, protože to oplývá natolik nekompromisním tahem na branku, gradací (nemalý podíl na tom má, jak jinak, Max Richter), chladným vizuálem a hereckými výkony, že si to lze vychutnat na více úrovních než pouze jako "levičácký lobbing za zpřísnění pravidel pro nákup zbraní a čistší politiku". ()
“PŘESVĚDČIVÁ LOBISTKA NEMŮŽE UVĚŘIT POUZE VE SVOU SCHOPNOST VYHRÁT...“ /// Módní doplněk k House of Cards. Žena s minimálně třemi smysly navíc proti zbrojní lobby. Díky J. Chastain (která v tý druhý půlce naprosto exceluje!), můžeme obdivovat hyperaktivitu a nahlídnout do temný stránky povahy ženy, která žije „jen“ pro svoji práci. Výborný politický drama, který se podobá těm (parádním) ze soudních síní. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) V životě (mým) jde jen o vítězství. 2.) Nevím, jak se dostat za Markem Dalíkem. 3.) Thx za titule „Dede76„. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Jsou povolání, které bych nikdy nemohla dělat. A lobbing je jedno z nich. Všichni lobbisté by měli při svých aktivitách dodržovat určité etické zásady, pokud se to děje, nemám s tím problém, ale… Miss Sloane je přesně ten prototyp lobbisty, který jde přes mrtvoly a své zakázky si vybírá podle přesvědčení, jestli ho zvládne vyhrát, ne podle morálních zásad. Jessica hrála skvělou mrchu, s kterou bych nechtěla být v jedné místnosti, na tož ji mít za šéfovou. Celkové téma lobbingu za ne/zpřísnění držení zbraní v USA je téma, na který má každý svůj názor, všech se nás dotýká a mě docela zajímá. Miss Sloane je svižné drama, které Vás nestihne nudit, vyvolá plno rozporuplných pocitů, pravděpodobně i šokuje. „Příjemná“ záležitost. ()
"V tomhle městě nejsi od práskače nikdy dál než dva metry." Mám velkou úctu k lidem, kteří nikdy nespí, neustále kují lobbistické pikle, preventivně nikomu nevěří a myslí dvě partie dopředu. Spíš se jich tedy bojím a Elizabeth Sloane je jednou z nich. Přesto bylo úchvatné sledovat její souboj s druhým dodatkem, taky mě ohromila její předvídavost a její závěrečný monolog byl prostě vynikající. Už jsem slyšel spoustu "legendárních" filmových právnických keců, ale tyhle si budu dobře pamatovat. Stejně jako Lukášovo evangelium, kdybych náhodou potkal nadrženou jeptišku. ()
Elizabeth Sloane? Žena, co čůrá vestoje, to nedělám ani já, říká o své šéfové s respektem kolega. Nedejte se zmást zdánlivě křehkým zjevem štíhlé krásky. Elizabeth rozhodně není tuctovou členkou lobbistické firmy ani šedou kancelářskou myší. Patří k nejlepším ve své branži, má pověst zarputilého terminátora, který s vychytralostí lišky a chirurgickou přesností manipuluje veřejností, politiky i svými protivníky a dříve či později zákonnou normu protlačí do podoby, která vyhovuje jejímu klientovi. Pozoruhodná je především její schopnost obratně balancovat na hraně zákona a využívat každé jeho skulinky ve svůj prospěch. Elizabeth Sloane je workoholik, který svou profesi proměnil ve vášeň a obětoval jí rodinu i citový život. Peníze paní Sloane sice nesmrdí, ale jak praví klasik, ty rozhodně nejsou všechno. Důležité jsou i nemovitosti, drahé kameny a cenné papíry. U Elizabeth ovšem další cennou komoditou nejsou diamanty, ale lehtání jejího ega. Když dostane nabídku od neziskovky protlačit proti vůli mocných zbrojařských korporací omezení střelných zbraní, obrátí se proti bývalému zaměstnavateli a rozhodne se vybojovat bitvu pro změnu na straně dobra. Používá ovšem ten samý styl a prostředky jako dřív. Andělské cíle a pekelné nástroje, to se trochu tluče, nehledě na to, že noví soupeři mají Sloaneovou přečtenou jako včerejší noviny. Jak tohle může dopadnout? Pravdou je, že Případ Sloane není klasická popkornovka, nýbrž rafinovaně vystavěné drama založené na dialozích a psychologických střetech - tudíž vyžadující určité soustředění. Svět lobbingu není tak divácky zmapovaný jako soudní dramata, takže je obtížnější se v jeho prostředí orientovat. Tak dobrý scénář se ale vídá jen výjimečně (i zdánlivé nedostatky postupně obrací ve svůj prospěch) a bohatě vyváží všechny překážky. Je to sice hollywoodština, ale zatraceně kvalitní. Jessica Chastain si sice nemůže na role stěžovat, ale prohnaná Sloaneová tvrdá jako žula je zatím její nejvděčnější part. Vše, co chybělo ambiciózní a očekávané Velké hře, je tady přítomno ve vrchovaté míře. Palec nekompromisně míří nahoru. Celkový dojem: 90 %. ()
„Jsem jen zdroj? Nic víc?“ - „Z profesního hlediska ano. Chápu, že máš pocity a svůj život, ale k těm žádné povinnosti nemám. Mám povinnosti k zakázce, a pokud je mezi tím rozpor, vyhrát může jen jedno.“ Filmy z podobného prostředí mě něčím lákají, tudíž u mě mají celkem slušnou šanci uspět. Třeba jako Slečna Sloane (to jako opravdu, „Případ“?!). Rovnou dodávám, že téma zbraní mě příliš nepálí, ačkoliv to je aktuální i v Evropě, ale rozhodně ne s takovou naléhavostí a dopady jako v USA. Příběh byl nicméně velmi chytlavý. Držel si slušné tempo, tomu pomohly místy až kulometně rychlé dialogy (schůze týmu), a naproti tomu chvilky „oddechu“ nenudily. A díky tomu, co vše se dozvíme o Sloane, dějová „překvápka“ nevyznívají jak vycucaná z prstů, tudíž i ten konec jsem přijal s nadšením. Stejně jako herecké výkony, jimž vládne Chastain, které tu „svini“ jdoucí přes mrtvoly věříte maximálně. I díky ní to vidím na silné 4*. „Potkal jsem tě, když jsi utíkala z dárcovské konference. Už jsi tu mohla skončit. Proč jsi neodešla?“ - „A co bych dělala?" ()
Lobbistický romantismus. Kvůli soustředěnému výkonu J.Chastain v roli Sloana ve washingtonském porcelánu a břitkým dialogům na úrovni kadence Big Short se dá skousnout i ta trochu násilně vpravená dávka idealismu do byznysu, jenž často funguje na principech korupce, své aktéry honoruje za amorální jednání a zájmy společenských skupin nadřazuje nad zájmy společnosti bez ohledu na meritum věci. Vzniknout u nás třeba Mister Dalík, zmůžu se jen na „Budu blinkat, podat misku..“ ()
Typicky chladné korporátní drama z vysoké politiky a lobingu. Bohužel natočené poměrně dost krátkozrace a typicky "filmově" s finále, které nekoresponduje s relativně realistickou první polovinou a trochu přetáhlou, ale stále ještě únosnou polovinou druhou. Z části to zachraňuje Jessica, která hraje snad poprvé v životě zápornou a zároveň hlavní roli, načež si ji užívá dosytosti. Madden se chtět svést na úspěchu Michaela Claytona a jemu podobných, ale při bližším prozkoumání zjístíte, že ta sofistikovanost a promakanost tady není. Za tu slovní ekvilibristiku hlavní hrdinky alespoň těsně průměr. ()
Tak trošku Aaron Sorkin, ale bez Sorkina. Což mě po dokoukání upřímně překvapilo. Dokonce si i tvůrci půjčili několik herců ze seriálu Newsroom. Celkově výborně natočené a vypointované, tématem to hodně připomíná pozdější Molly’s Game, také z Jessicou Chastain. ()
Napriek istým výhradám, musím tu vzdať hold americkej demokracii. Pokiaľ totiž schválenie návrhu zákona spočíva v USA na presviedčaní jednotlivcov, je to ok. Nech sa to deje akýmikoľvek špinavými prostriedkami. Tie sa na presadzovanie záujmov totiž používajú všade. Zmenu by predstavovala len zmena systému. O tejto možnosti sa vééľmi jemnou poznámkou obtrie v záverečnej reči aj pani Sloaneová. A ktovie, či by taká zmena systému neviedla len k horšiemu. Poznámka: Vo východoeurópsko-balkánskych džamahírijách na presadenie zákona úplne stačí, ak vhodne presvedčíte (uplatíte), sťaby lobista, predsedu strany. Všetci jeho poslanci hlasujú následne podľa jeho pokynov. Ako poslušné ovce. Netreba sa namáhať s jednotlivcami. ()
Britská stálice John Madden občas šlápne vedle, ač o vyložené průšvihy samozřejmě nejde (Mandolína kapitána Corelliho, Smrtící úder, ani hotel Marigold ve dvojím provedení neoslovil), ale často dokonale udeří (Důkaz, oscarový Zamilovaný Shakespeare). Tahle sebejistá potvora patří naštěstí do druhé skupiny. Výsledek sice není tak rafinovaný jako kupříkladu Spotlight, úderný jako House of Cards nebo herecky atraktivní jako Den zrady, nicméně dravá lobbistka výtečné Jessicy Chastain má zatraceně dlouhé prsty, bystrý mozek a prořízlou pusu, že je radost ji sledovat. Tvůrci servírují všudypřítomnou snahu zamést špínu pod koberec, jindy ji naopak pořádně představit veřejnosti, vše prostřednictvím opravdu velkého množství stránek dialogů. Není to pro každého, ale svou nemalou kvalitu to rozhodně má. Chytrý film, ve kterém je divákova pozornost zatraceně důležitá. ()
O politike, lobistike i morálke, ktoré spolu úzko súvisia. Problematika, do ktorej boli tieto každodenné súčasti ľudského života poprepletané, je viac než solídna, pričom za ten úplný záver sa štvrtá hviezda zrejme pýta ... ()
Vypiplaný film s úžasnou Jessicou Chastain v nesmírně uvěřitelné roli mazané kariéristky, ve které se nejspíš právě trochu hnulo svědomí. Nebo ne? Hlavní postava si zakládá na tom, že je vždy o jeden až dva kroky před ostatními (což platí i pro diváka), takže o překvapení není nouze a ačkoliv se vám něco podaří uhádnout dopředu, všechno to určitě nebude. ()
Ponížím za idealistické finále. To nebylo nutné. ()
Nečekaná lahůdka. Výborně napsaný film. Docela se divím, jak tohle prošlo oscarovou sezónou bez jediného povšimnutí, minimálně Jessica Chastain podala naprosto strhující výkon a místy mě vážně mrazilo v zádech. Přiznám se, že jsem o lobbování nikdy takto nepřemýšlela a film mi přinesl zcela nový pohled. Opravdu doporučuji, film, který vás může velice překvapit. ()