Ostré předměty

Gillian Flynn to zase dokázala. Tak šest dílů seroš plyne sice neklidně, ale žádná zvláštní překvapení se nekonají a v posledních dvou částech vás všichni zúčastnění bijí šoky po palici. Jižanské maloměsto, nemocná hlavní hrdinka, amosférický vizuál se také počítá, ale konec tentokrát (bohužel?) přebíjí všechno ostatní. Jestli se někdy podívám znovu, nevím, ale dám vědět. 90%. (03.09.2018)

Fascinující svět žen, v němž vládnou hutné stíny minulosti a režijní mistrovství. Samozřejmě, Gillian Flynn dodala silnou papírovou oporu, ale ta je bezpečně sešitá v pevném tvaru díky Valléeho virtuozitě. Mám letos nakoukáno málo, tak možná doba pokročila, ale tady jsem osm hodin bezmezně obdivoval pedantsky přesnou práci s herci a střihovou skladbu, která přesně zasazenými půlvteřinovými záběry narušuje běžnou strukturu a nechává napětí houstnout do netušených rozměrů. Hlavní ženské trio si diváka omotá od prvních chvil a donutí jej nespustit z nich oči. Tradičně výtečná Amy Adams i děsivá Patricia Clarkson se nechávají doplňovat Elizou Scanlen, která tu polohu „spoiled bitch“ jede naprosto s přehledem. Ano, děj by šel sfouknout za dvě hodiny a pořád by z toho mohla vzejít silná žánrovka, ale to natažení na osm dílů dovoluje netušené věci a ono „nic“, tíživé bezvětří, kdy už se modlíte, ať se to pohne, je příjemně mrazivým způsobem nesnesitelné. Škoda, že to ve stejné poloze neutáhne i závěrečný díl, který dosavadní řád poruší a překotně vše uzavře. Pocit z vysoce intenzivní podívané to nepřebilo, ale v dlouhé debatě mě pak žena utloukla argumenty, že vůči zbytku je to škoda a vlastně až neuctivé. A v tomhle seriálu ženy vládnou. Hodně ostrých 9/10. (24.10.2018)

Sestrihat do 3 dilu a dal bych 3 hvezdy. (21.08.2022)

„PÍŠU ČLÁNEK.“ … „O TĚCH HOLČIČKÁCH? PAMATUJU SI TĚ V JEJICH VĚKU. JSEM Z TOHO MOC SMUTNÁ. TOLIK SE TOHO POKAZILO, AŽ MI TO ANI HLAVA NEBERE…“ /// Novinářka mající slabost pro alkohol a ostrý předměty se vrací do rodnýho města. V tomhle zapadákově totiž někdo vraždí mladý slečny. Složitej vztah s matkou, složitou minulost i kostlivce místa zvaného Wind Gap sledujeme pomocí flashbacků, ale i (její) zajímavý představivosti. Poprvý mě kurevsky zamrazilo ve 4. díle. Doufal jsem, že do teď už snad bylo ukázaný všechno míň podstatný a těšil se na zbytek. Ten vztah matky s dcerou je fakt dramatickej. Samotný vyvrcholení je vědomě oddalovaný, což je dramaticky vzrušující. Navíc Amy je zvláštní. Ani sympatická, ale ani odpudivá… prostě nevyzpytatelná. Poslední vražednej díl je spíš zklamáním. Nemůžu pobrat, že se Camille chová jako kravka. Přece doposud všechno nemělo bejt jen vo tom, že je to vypitá děvka. Nebo jsem něco nepobral? Každopádně v soutěži o nejposranější rodinu, budou Crellinovi hodně vysoko! Obdivuju všechny ty filmařský pokusy o předvedení (asi teda) knižních pocitů hrdinky. Jean-Marc Vallée je fakt frajer! Navíc výborná role pro Amy Adams i Patricii Clarkson. A nebudu zastírat, že mě to nakonec dojalo. Příběhově za 3*, ale to ostatní to vytáhlo vejš. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2006 napsala Gillian Flynn, číst nebudu. 2.) Chci se dozvědět víc o ránách, který nebolí, protože když do nich vjede nůž, už tam jsou. 3.) Kdykoliv jsem doma, připadám si jako špatnej člověk. 4.) Thx za titule „need4seed“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (10.11.2018)

It’s just that whenever I’m here I feel like a bad person. Kdo čeká detektivkové drama ve stylu Gone Girl, ať to radši ani nezapíná. Příběhem nejsou vraždy, osobní konfrontace, ba ani město s tradičně twinpeaksovským nádechem, příběhem jsou protagonistčina naakumulovaná traumata podávaná takřka výhradně nedějově, formou permanentních prostřihů a krátkých flashbacků. Díky tomu se ze seriálu stává patrně nejbezprostřednější a nejpřesnější zprostředkování konceptu psychologického spouštěče, jaké jsem ve vizuálních médiích kdy viděla. A tak ačkoli na povrchu v rovině zápletky se zdánlivě nic neděje, v nemalé míře i díky vynikající Adamsové, z jejíhož každého pohledu vane nepohodlí, deprese a vystresovanost, je každá vteřina natřískaná emocionálním kontextem a i ty nejbanálnější interakce působí jako frontální útok, který má člověk chuť půl dne vydýchávat na gauči s kakaem. (10.04.2019)

Město, které jen neochotně vítá zpět jednoho ze svých, ohavná vražda se spoustou drobků, kterým se jen s nadsázkou dá říkat stopy a v neposlední řadě prapodivná vlastní rodina, kam by se jeden vracel opravdu jen kdyby nebylo zbytí. Všechny tři složky, tedy prostředí, případ i osobní poloha fungují dobře, díky Valléeho nepříjemně sugestivní režii plné mrazivých prostřihů doléhá každá nepříjemná chvilka měrou vrchovatou. Jen to nefunguje dohromady. Protnutí obou zásadních rovin ospravedlňuje předchozí pozvolné tempo a nenechá na nikom nit suchou, ale pocitu vykonstruovanosti se i přes drtivý finální dopad zbavit nemůžu. Což je škoda, protože ony tři hvězdy v hodnocení by ze mě samy o sobě dostaly i jen vlasy Amy Adams. (30.06.2020)

// ...takže, jestli jsem to správně pochopil, ženský jsou psycho, mámy obzvlášť, a alkohol je jediný způsob, jakým všichni dospělí v Americe řeší své problémy. Je to všechno? Okay, no, za mě takhle asi dobrý. 8/10 (30.08.2018)

Výborný miniseriál. Hnedka sem poznal rukopis režiséra Jean-Marc Vallée. Skvělé ztvárnění atmosféry malo(mini)města, jako v jiném seriálu Sedmilhářky. Velmi dobré obsazení a napsané postavy, hlavně dámské herecké ústřední trio. Osobně kdybych měl volit, tak za mě zahrála nejlépe Eliza Scanlen ( Amma ). Docela uvažuji, že bych si sehnal knižní předlohu, převážně bych ocenil delší a podrobnější konec, než dostal seriál. "Don't tell momma" 8/10* (07.01.2019)

Neustálé flashbacky skvěle navozují znepokojivý pocit při sledování. Vallée má tento svůj trademark skutečně dotažený do dokonalosti. Amy Adams si životem omlácenou krásku uhraje s přehledem a Clarkson je jako zrůdná matka také hodně přesvědčivá. Po letech navíc přichází twist, který je jako ranou palicí po hlavě a člověku pak není vůbec dobře. S1: 85% (06.02.2019)

Strašně jsem se tím prokousával a ne, nestálo to ve výsledku za to. Na mě moc pocitové a nedějové. Po TERROR a CASTLE ROCK další seriálové zklamání roku. (04.10.2018)

Silnej závěr plnej fyzického herectví, z kterého není dobře po těle. Nechápu, jak Camille po tom všem mohla vstát z postele a fungovat. Do detailu dotažená věc, která diváka celých osm dílů pomalu dusí, někdy celkem slušně i tráví, ale rozhodně nenechává v klidu. A ten brutální mezititulkový flashback na úplný konec? (27.08.2018)

Přednosti tohoto silného počinu tematizujícího tabu poškozujících a zhoubných vlivů ve výchově, v charakterovém dědictví v rodových liniích a v zahuštěných vztazích zdaleka nejen na jižanském americkém maloměstě, ale v každém prostoru, na němž jsou lidé odsouzeni spolu žít v nelidských sociálních podmínkách, v mocenském područí pod nezdravým tlakem a bez zdravých alternativ, vysoko převažují nad jeho nedostatky. Tím hlavním je především zbytečné zrychlení ve finiši, pro něž se dostatečně nevysvětlí celá řada indicií, motivů, palčivých otázek a tušení, a do pozadí jsou tak potlačeny mnohé nepříjemné souvislosti, mizerné osudy a nepěkné role řady postav, skrze něž by naznačené předivo destruktivních sil, působících mnohosměrně a ničících všechny účastníky existujících vztahů, těžko dělitelné na agresory a oběti, vyvstalo ještě přesvědčivěji ve své ničivé důsažnosti, v ilustrování faktu, že z té sítě není možné uniknout, a to ani s přivolanou pomocí, ať už systému nebo druhých lidí zvenčí, že některá poškození jsou trvalá a žijí svým životem, a člověk v jejich vleku v nejlepším případě toliko přežívá (you don't live, you survive) a může se snažit snad jen nemít vlastní děti, na které by to určitě přenesl, a především žádné nevychovávat, nemít příležitost mít nad někým moc. Ale protože je jasné, že se v hlavní lince příběhu neuděje žádný happyend, že noční můra naopak pokračuje v ještě horší verzi, než jsme si až do poslední chvíle mysleli, je zároveň legitimní předpokládat, že i všechny naše ostatní dohady souvislostí jsou přinejlepším nedostatečné a realita postav prostě je a i nadále bude mnohem horší než ta nejhorší tušení. A že zlo plodící zlo má mnohem děsuplnější důsledky, než jsme schopni si přiznat a dohlédnout, a utěšování se rozhodně není na místě, i když asi ani nemůže valně uškodit. Takže nakonec vlastně z jednoho - toho nejzdravějšího - úhlu pohledu dává smysl nad tím vším, co nám zůstalo utajeno, nevyjasněno, radši mávnout rukou a dobře, že se to tu nedovykreslí. Přesto se ale tempo vyprávění nemuselo ke konci tak citelně uspěchat - protažení do deseti dílů, zvolna vše završujících, by bylo vyváženější, i kdyby se už žádná další fakta neodhalila. *** PLUS: Konečně někdo tematizuje poslouchání hudby jako vstup do náhražkového časoprostoru, dávkovače falešně uklidňujících emocí, kam lze podnikat zhoubné úniky z odpovědnosti být přítomen, vnímat souvislosti a adekvátně na ně emočně i racionálně reagovat, úniky do nevědomí o tom, co se kolem nás i nám skutečně děje, poslouchání hudby jako odpojování se, na němž si lidé pěstují těžkou závislost. Dík! *~ (01.01.2020)

Režisér úžasných Sedmilhářek Jean-Marc Vallée, autorka vynikajících předloh Gillian Flynn, nezklamávající HBO, kasovní jistota producent Jason Bloom a jako vždy přesvědčivá Amy Adams. Co se tak mohlo pokazit? Za prvé mi až do předposledního sedmého dílu přišlo, že by to tvůrci mohli a zvládli natahovat až do dvacátého dílu a moc jsem si nedovedl představit uspokojivé zakončení, ve kterém právě excelovaly loňské Sedmilhářky od téměř stejného týmu. Nakonec pro mě poslední díl byl vůbec nejlepší (ačkoliv jsem zaznamenal, že to mnoho lidí má přesně naopak), problém pro mě byl ten prostředek, který se šíleně táhl a málokdy mě naplno vtáhl do děje tím způsobem, že jsem si jenom vychutnával jemné příběhové niance, které logicky většinou nebyly nijak přehnaně vyhroceny pro zaujetí běžného diváka. Ostré předměty mají velmi úzkou cílovku a velká část recenzentů je z nich naměkko, mě to bohužel nijak zvlášť neoslnilo. Ještěže je to jen minisérie, v tomto ohledu to funguje výborně. (27.08.2018)

Sarkasmus, kam se podíváš. Ospalé městečko plné přetvářky a mordy dívek v minisérii podle autorky Zmizelé. Poznáváme novinářku Camille, kterou šéf posílá do městečka Wind Gap ve státě Missouri, aby informovala o případu vražd dvou dívek. Nadstavbou článků má být skutečnost, že ze zapadákova autorka sama pochází. A z kterého pláchla. Ví, jak to v maloměstě chodí, většinu obyvatel zná. A dokáže si obstarat informace, které se k cizinci jen tak nedostanou. Panovačná matka, ponurá minulost, kostlivci zahánění sklenkou něčeho ostřejšího. Přesní herci, dusivá atmosféra, loudavé tempo. Dějový spád nepatrný, recyklace patrná. A spíš zklamání. Ve výsledku atmosférické, tísnivé a velmi dobře zahrané, ovšem scénáristicky hodně průměrné. (27.09.2018)

Dejovo absolútne nevýrazna, extrémne pomalá, čisto na klebetách postavená vyšetrovačka, ktorá nevedno prečo nudí, i baví zároveň. Počas celej doby žiadny mimoriadny zvrat, žiadne tempo, žiadna akcia, žiadne vraždy, žiadny náznak poznania identity vraha, žiadne pokusy diváka zmiasť rôznymi formami - skrátka žiadna snaha tvorcov mimoriadne zaujať klasickým spôsobom krimináliek. Lenže “Ostré predmety” aj tak bavia, a to najmä z dôvodu “normálnosti” ktorá doslova mláti hlavu diváka o stenu. Dávno som nevidel niečo tak “obyčajné”. A to rozuzlenie? No sánka dolu .. (03.03.2021)

Ostré předměty se ve všech svých částech pyšní až tak moc osobitou atmosférou a vizionářskou režií, že skoro nezbyde prostor pro jakýkoliv drsnější thriller. Vyšetřování (které se klidně dalo trochu pojmout stylem ala Temný případ) se tím pádem kvůli sklonům spíše k hutnému dramatu odsouvá do pozadí, a pracuje se hlavně s psychologií charakterů na úkor mrazivého napětí (jak tomu bylo v knize). Vallée mi tím akorát dokazuje, že je mistrem spíš krutých dramat než strhujících příběhů, ale nevadí mi to. Všechny ty hravé flashbacky, houbičkový vizuál a cit pro (ne)nápadné osvětlující detaily jsou totiž super. (26.10.2018)

až na úplný závěr, který stylisticky trochu zrazuje téma tím, že to celé ladí do zábavné mindfuckové anekdoty, výborná adaptace literární předlohy; Jean-Marc Vallée ukázal už v Sedmilhářkách, že má jistý talent, tam to ale celé zkazil závěrem - v tomto případě naštěstí ne tak úplně, možná také díky Gillian Flynn (12.01.2019)

Sharp Objects je trochu zvláštny mini seriál. Je to tým, že si pozvoľna buduje atmosféru nejednoznačným a nie práve konvenčným rozprávaním príbehu. Niet sa čomu diviť, pretože na všetko nazeráme zvedavým a pokriveným pohľadom Camille. A tá si nie je istá vôbec ničím. Všadeprítomný cynický tón rozprávania výborne podtrhuje tragickosť a absurditu celého príbehu. Tragický je príbeh preto, že v ňom dochádza k vraždám mladých dievčat. Pridajte dusivú atmosféru, ťaživé teplo, precíznu prácu so zvukom, strihom a máte ďalšiu seriálovú závislosť v mozgu. Amy Adams bola úžasná, svojou úlohu Camille stvárnila dokonale, ale to ma samotného neprekvapuje. Režijne zvládnuté na jednotku, hoci to pre niekoho môže byť roztiahnuté. Skôr by som povedal, že atmosféra sa buduje pekne zvoľna, má vystihnúť náladu ospalého mestečka a charaktery jeho obyvateľov. A to sa darí na jednotku aj vďaka skvelým hereckým výkonom. (Videné: 2018 / Hodnotenie: Epizóda 1,7 ***** / Epizóda 3,5,6,8 **** / Epizóda 2,4 *** ) (05.10.2019)

Jean-Marc Vallée po Big Little Lies opäť kraľuje a vytvára parádnu atmosféru - tentokrát južanskú gotiku v odtieňoch zelenej. Amy Adams je absolútne fantastická, Patricia Clarkson a Eliza Scanlen tiež výborné, diera kdesi v Missouri parádna, výrazný soundtrack (Led Zeppelin!), skvelý strih a vizuál, ktorý je na úrovni filmov. Nad scenárom by sa síce dalo hútať a hľadať v ňom diery a slabé miesta, ale hoci je príbeh klasická šablóna o temnom "detektívovi", ktorý prichádza do zapadákova vyšetrovať brutálne vraždy, nielenže mi to nevadí, ale presne toto môžem a vo veľkých dávkach. 9/10 (21.02.2021)

Tři hvězdy je tak akorát za vražedné tempo. Divák se se závěrečnými dvěmi epizody spokojí, ocení atmosféru, herecký výkon hlavní herečky, ale tím to hasne. Hlavní je obrnět se trpělivostí, to je základ. (07.01.2020)