Rodinné štěstí

„Proč se musíme dostávat do takovejch trapnejch situací?“ - „Protože je to má ségra. Když snášíš mě, sneseš i tohle.“ - „Ale já si vybral tebe, ne tvou ségru!“ - „Jenomže ona patří ke mně, ať je jaká chce!“ Ať žije rodina a příbuzní! Na rozdíl od jiných tematických filmů, kde nejdříve všichni předstírají, jak se vzájemně milují, a až posléze se ukazuje, že realita je jiná, tady na to jdou tvůrci spíš opačně. Moc dlouho se ani nepředstírá, že pokrevní vazby jsou jediným důvodem proč se vůbec všichni tolerují (tedy krom peněz, o které jde v rodině vždy až na prvním místě, že). Já se vcelku dlouho dobře a zlomyslně bavil, protože režisér ukazoval jisté věci zhruba tak, jak je vidím i já, navíc velmi trefně pojmenované (fakt, že mi doslova všechny postavy lezly na nervy, jsem bral spíš jako součást hry). Jediný, ale o to větší problém, který s tímto dílkem mám, je ten, že původní náboj se postupně rozmělní, a to až tak, že závěr víceméně vyšumí do ztracena (navíc před možným vrcholem filmu v podobě dalšího návštěvníka). Škoda, takhle jen slabší 4*. (03.06.2023)

"Možno som úplne šťastný, len o tom väčšinou nemám tušenia...". Niekedy naozaj netreba chodiť za dobrým filmom príliš ďaleko... Maďarský herec a režisér Szabolcs Hajdu sa rozhodol, že natočí film, napíše k nemu scenár a ešte do neho obsadí celú svoju rodinu (manželku a deti). Keď sa v jednom byte stretnú dve rodiny, vzniká množstvo dialógov, ktoré otvárajú otázky. Konverzácia dokáže veľmi ľahko skĺznuť do hádok, obviňovania, pretvárky a vzájomného odsudzovania života tých druhých. Aj keď je v príbehu na prvý pohľad najväčší dôraz kladený na dospelých, práve tie malé bytosti v úzadí sú v tomto prípade skutočnými trpiteľmi, ktorí túžia po porozumení. Režisér občas náznakovo, občas až možno zbytočne priamo poukazuje na to, že deti sú iba odrazom rodičov a prostredia, v ktorom žijú. Ak vyvádzajú a kričia, väčšinou za tým netreba hľadať hyperaktivitu, ani s nimi hneď utekať k psychológovi. Kričia, pretože im chýba pozornosť a láska. A kým ju nedostanú, tak kričať ani neprestanú. Tento film je o dokonale všedných situáciách a v tom tkvie jeho sila. Nepozerá sa naň príjemne, snáď aj preto, že je verným zrkadlom dnešnej doby. Tej, v ktorej mnohých práca, vlastné problémy a vlastný egocentrizmus pohlcujú natoľko, že to podstatné nevidia a potreby vlastných detí odsúvajú do úzadia. Predstavte si hrniec plný napätia, ktorý hodinu a pol buble a vy netušíte, či sa nájde niekto rozumný, kto ten plameň stíši. A ak sa tak nestane, tak v jednom okamihu proste vykypí... (06.11.2019)

Komorní zfilmování vlastní participativní divadelní hry, ve vlastním bytě, s plakáty na vlastní filmy, s sebou a svou rodinou v hlavních rolích. Všední a mírná, zároveň jasně a pevně vedená a odvedená exhibice emocí a hodnot, která se sice občas snaží otevírat až příliš mnoho dveří, ale v jádru se nakonec mile dotýká opravdovosti. Jsem naprosto šťastný, jen si to asi někdy úplně nepřipouštím. (17.12.2016)

V maďarském snímku Rodinné štěstí není příběh, zápletka a nečekané zvraty to hlavní. Celých 81 mnut totiž sledujeme, jak si 4 lidé (plus 2 děti) v domě povídají. A chovají se celkem obyčejně. Závidí druhým majetek (jako v Prostřenu při šmejděníčku), pomlouvají se, urážejí se a nějaká facka také přiletí. Ale ve výsledku se vlastně všichni mají rádi. Vůbec nic nemám proti filmům, které se odehrávají v jedné místnosti a v jednom čase. Naopak, jestli je scénář dobře napsaný, herci hrají nemožné, velmi se u toho bavím. Tady se to až tolik nedostavilo. Tím nechci úplně na plnou hubu říct, že herci hráli špatně a dialogy jsou úplně nezajímavý. Prostě jen ne v takové míře. Navíc mi přišlo, že postavy nejsou zcela dobře prokreslené, mohla se více řešit minulost rodiny, která se přistěhovala ze Skotka. Za mě celkem zklamání 4/10 (24.01.2021)

Je to dobře načrtnuté, ale bohužel to nefunguje. Navzdory povedeným civilním hereckým výkonům a docela slušné kameře. U takové konverzačky je úplně nejdůležitější jedna věc - uvěřitelné dialogy. A hned po tom uvěřitelné a promyšlené postavy. A Rodinné štěstí bohužel nemá pořádně ani jedno. Ty dialogy totiž většinou dost skřípou a uvěřitelně na mě skutečně nepůsobily, spíš moc strojeně. Stejně tak na mě působil i celý vývin vztahů mezi postavami, který sice nějaký byl, ale vůbec jsem mu nevěřil. Postavy jsou sice představené dostatečně, ale i tak to na mě většinu času působilo moc uměle. Když to srovnám se Sierounevadou, tak ta je mnohonásobně lepší snad ve všem. Rodinné štěstí je sice dobrý, ale nedotažený pokus. Navíc ve finále to nikam moc nedospělo a ta rádobyfilozofická scéna s čtením dětské knížky o lidském těle mi přišla strašně umělá. A když tak nad tím přemýšlím, vlastně ani moc netuším, co mi to vůbec chtělo říct. Třeba mi jenom něco uniklo, ale nějaká jasnější výpověď by se tu šikla - teda pokud to nebylo celé o tom, že děti jsou střed vesmíru (pro rodiče) a že i dvacetiletý manželský vztah může mít problémy, což jsou hrozně hluboké myšlenky, že... 3* (01.05.2021)