poster

Rodinné štěstí

  • Maďarsko

    Ernelláék Farkaséknál

  • anglický

    It's Not the Time of My Life

  • Slovensko

    Rodinné šťastie

Drama

Maďarsko, 2016, 81 min

Komentáře uživatelů k filmu (47)

  • Marigold
    ****

    I všední maska se může lesknout. Po deseti letech skvělý návrat do formy jednoho z největších talentů evropského filmu. Poznával jsem se v tom neúprosně. Balet mezi vztahovými šrapnely ve velkém, ale vlastně příliš malém bytě. #kviff2016(8.7.2016)

  • xxmartinxx
    ***

    Rozhodně si k navýšení hodnocení nechávám dveře otevřené, ale zatím mi ta všednost přišla až moc nakažlivá. Asi potřebuju trochu tý šou buď v podobě výjimečných výkonů nebo vybroušených dialogů... Rodinné štěstí chce být tak moc opravdové, že se záměrně vyhýbá obojímu. A ponořit se za 80 minut do každodennosti není vůbec snadný úkol.(3.10.2016)

  • Traffic
    ****

    "Jsi krásná. Nádherně stárneš." Rodinné štěstí je asi jediný film, co pamatuju, který s trefnou samozřejmostí vystihuje moji oblíbenou disciplínu "urážlivých komplimentů". Hajdu svůj zjevně autobiografický film vystavěl podle pravidla "z nouze ctnost" - ani na chvíli neopustí svůj byt, ale na omezeném prostoru dokáže přirozeně měnit temporytmus vyprávění, od vyhrocených dialogových výměn po zklidněný závěr. Kamera místy pluje mezi stolky, křesly a rámy dveří, občas se v detailu lepí na obličeje herců, jindy z povzdálí sleduje dění. Ani na chvíli ale nenudí. V souvislostech karlovarské soutěže působí Rodinné štěstí jako menší zázrak, kterému patří Křišťálový globus zcela po právu. Těžko jej ale můžeme vnímat jako dílo, které předznamenává určitý trend nebo postupuje vyloženě pionýrsky. Při porovnání s jinými srovnatelnými "áčkovými" festivaly, Locarnem nebo Rotterdamem, musí být zřejmé, že od Varů asi nemůžeme očekávat objevování budoucích autorských person (jako se to třeba Locarnu podařilo s Claire Denis nebo později s Albertem Serrou a Lavem Diazem, jakkoli tam je to už na hraně). Velmi solidní středoevropský nadprůměr je maximum toho, na co hlavní soutěž KVIFF v tuhle chvíli má. Ale díky i za to.(11.7.2016)

  • Arbiter
    ****

    Úžasný. Byt jako prostor střetávání perspektiv a převlékání - a připisování - masek, které jsou nedílnou součástí každého člověka. Realita nachází své místo, strukturu a vyznění podle toho, kdo se odkud dívá a komu je kým věnován sluch. Sociální drama Szabolcse Hajdu je výjimečně promyšlené a příjemně mírné. Staví kontrasty perspektiv a potýkání se s každodenností, která zrcadlí složité kořeny konání, které je jen těžko pochopitelné bez znalosti kontextu a životní cesty jednotlivce a daného společenství.(8.10.2016)

  • Davies182
    ***

    Všednost, vrah rodin. Scénář si sice vystačí s málem a režisér krásně využívá komorní prostory jediného (obřího) bytu, jinak je ale tohle maďarské konverzační drama naprosto bez náboje. Načrtnuté linie, ze kterých by šlo ždímat situační dialogové peklo (myšleno pozitivně) často jen vyšumí do prázdna, a vyhrocená scéna zde tudíž v podstatě neexistuje. Na co čučet osmdesát minut na pěkně zahrané, ostře realistické rodinné psycho, když z něj na konci ani nemám depku. Nebo aspoň mrazení.(20.1.2017)

  • mchnk
    ****

    "Máš kořeny bolesti, tati? Nemám. Máš manganové srdce, tati? Nemám Bruno..". Na návštěvě u Hajduvých. Režisér a hostitel v jedné osobě nás nechává nahlédnout do svého soukromí. Procházíme se po jeho velkém přeplněném bytě, kde lze mezi všemožnými věcmi nalézt i hromadu emocí, odcizení, pokrytectví, faleš, nekompromisní pravdu, ale i životní pokoru, pochopení a snad...i kousek té lásky by se někde v rohu našlo. Po stránce režijní dost odvážný počin, nicméně vše zde funguje skvostně. Kamera, rozložení dne, vášní a nakonec i samotný závěr. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] (12.10.2016)

  • iamek
    ****

    [51. MFF KV 2016](12.7.2016)

  • Slarque
    ****

    V dnešním světě je čím dál těžší natočit opravdu nezávislý film. Leda byste ho zvládli natočit doma se sebou, manželkou a dětmi v hlavních rolích. Szabolcs Hajdu se vydal touto cestou a uspěl. Přesný a citlivý ponor pod masky členů jedné maďarské rodiny ví přesně co a jak říci, i kdy skončit.(18.10.2016)

  • lamps
    ****

    Skromný konverzační snímek s nicotným rozpočtem se stal maďarskou filmovou senzací roku 2016. V prostoru jediného bytu a s pouhými šesti herci vzniklo lehce komediální drama s ironickým názvem, kde se naprosto přirozeně řeší základní otázky manželského soužití, péče o děti či krize středního věku. Film podchycuje již svými inteligentně napsanými dialogy a civilními výkony herců, mezi nimiž byl i sám režisér se svou ženou a dvěma dětmi, ale značně mu vypomáhá také v průběhu neustále rozvíjená práce s kamerou střídající velké celky a sledovací manévry pohybujících se postav s výraznými detaily ve vypjatých chvílích, a také hudební podkreslení, díky němuž závěrečná tichá a melancholická část emocionálně sjednocuje celé předcházející dění.(6.1.2017)

  • jhrasko
    ****

    Ak sú pravdou okolnosti vzniku (študenti čoby štáb, nakrúcanie v režisérovom byte s polovicou jeho rodiny), tak ešte väčší rešpekt. Niektoré motívy totálne nedotiahnuté, ale úprimne, čo v živote doťahujeme na 100% ? A najmä v tom, čo prispieva k dokonalému rodinnému šťastiu ?(12.7.2016)

  • Marthos
    ****

    Co všechno se může odehrát během jediného dne... Civilní portrét současného maďarského života pohledem dvou rozdílných manželských párů, kterým to prostě jenom nevychází tak, jak by chtěli. Szabolcs Hajdu je dobrý režisér a ještě lepší herec. Skvělý film.(12.11.2016)

  • mcb
    ****

    51. MFFKV: Soutěžní sekce v Karlových Varech zpravidla nebývá místem, kde by divák narazil na ty nejlepší filmy, letošní ročník byl alespoň v jednom případě výjimkou. Maďarský snímek Rodinné štěstí, který si následně odnesl také Křišťálový glóbus za nejlepší film, je dokonalou ukázkou toho, jak na malém, omezeném prostoru odvyprávět generační drama, jež se určitým způsobem dotýká základních lidských otázek. Szabolcs Hajdu, režisér ceněných Bílých dlaní nebo Bibliotheque Pascal, ve svém vlastním bytě natočil konverzační drama o střetu dvou rodin, v němž se (ne)příjemně zhlédne snad každý divák, a přitom nesklouzává k lacinému moralizovaní či křečovitě napsaným a over-the-top scénám. Kamera, která se v dlouhých záběrech ladně a úsporně proplouvá okolo nábytku, spíše nechává vyniknout přirozené a povědomé konverzace postav, než aby se utápěla v konvenční struktuře. Díky tomu vyniknou subtilní, ale o to silnější emoce, které ale pozitivně naladí jako přesně zvolená závěrečná píseň.(15.1.2017)

  • Ghoulman
    ***

    Rodinné štěstí tak trochu nešťastně klopýtá mezi vzájemně si protiřečícími tendencemi. Je tu jasně vidět snaha o působení na diváka vysoce realistickým dojmem, čehož je dosahováno například skrze neustále se pohybující kameru, civilní herecké výkony, či skrze zachycení celé symfonie zvuků a hluků, slyšitelných v normální, běžné domácnosti. To ale shazují dialogy rodinných příslušníků, které doslova šustí papírem. Na člověka tyto dialogy působí jako sada předem připravených výroků o zkaženém životě, které by pravděpodobně nikdo (takto polopatě) v běžné řeči neužíval. A když už jsme u té promyšlenosti – je velký rozdíl v zachycení krize (v tomto případě středního věku) tvůrcem, který má jasnou vizi (tím pádem může svým způsobem pomoci najít hledajícímu divákovi východiska) a mezi tvůrcem, který jde ve vyprávění od desíti k pěti, jen protože sám neví, co přesně chce říct.(17.10.2016)

  • beran-ek
    ****

    Takové to, všední, rodinné (ne)štěstí a nalézání útěchy v tom, že někdo se má hůř než vy. Malý prostor, velké emoce. 7/10.(23.4.2017)

  • thommas
    *****

    Komorní zfilmování vlastní participativní divadelní hry, ve vlastním bytě, s plakáty na vlastní filmy, s sebou a svou rodinou v hlavních rolích. Všední a mírná, zároveň jasně a pevně vedená a odvedená exhibice emocí a hodnot, která se sice občas snaží otevírat až příliš mnoho dveří, ale v jádru se nakonec mile dotýká opravdovosti. Jsem naprosto šťastný, jen si to asi někdy úplně nepřipouštím.(17.12.2016)

  • E=mc2
    **

    Skoro hodina a pol súťaže v tom kto komu vykecá váčšiu dieru do hlavy. Nevytrhne to ani posledných 20 min.(21.2.2017)

  • LenkaAK
    *

    V půlce jsem regulérně usnula. Celý film jsem čekala a čekala, kdy to konečně začne. Úleva pak přišla v podobě titulků. Nuda, táhlé scény, zívám, bez hudby.(28.10.2016)

  • ibeh
    ****

    Neuvěřitelné, jak se dá v jednom bytě natočit film vtipný, nenudící a celkově na pohodu i přes vážné situace. Celá "tlupa" tvůrců si ocenění na MFFKV určitě zaslouží a pan Hajdu i za nejlepšího herce :-) Tenhle film ještě ráda znovu uvidím.(9.7.2016)

  • EKLEKTIK
    ****

    "To si vůbec nedokážu představit." Jestliže jsem byl prvním zážitkem z tvorby režiséra Hajdu, jménem "Bibliotheque Pascal" poměrně nadšen, tak z tohoto komorního rodinného dramatu s úsměvnými chvilkami jsem poměrně zklamán a zdejší všeobecné nadšení tedy opravdu sdílet nemohu. Musím však uznat, že se režisérovi doopravdy podařilo vytěžit z minima maximum.(12.7.2016)

  • Renesco
    ****

    Viz Renescovy záchvaty(29.12.2016)

<< předchozí 1 2 3
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace