Reklama

Reklama

Rodinné štěstí

  • Maďarsko Ernelláék Farkaséknál (více)
Trailer 1

VOD (1)

Obsahy(1)

Když vás okolnosti donutí ubytovat příbuzné u sebe doma, nebývá to žádný med. Stačí chvilka a jeden je podrážděný, druhý ukřivděný a třetí vám závidí auto. S přibývajícím počtem dní strávených v jednom bytě graduje tahle výbušná situace do sledu vtipných, dramatických i absurdně banálních historek, až se nakonec ukáže, že toho, kdo vám nejvíc leze na nervy, máte vlastně hrozně rádi. Živě a autenticky vykreslené rodinné setkání natočil maďarský režisér Szabolcs Hajdu, který si ve snímku zahrál i se svou ženou a dětmi a z 51. MFF Karlovy Vary si po právu odvezl jak cenu za nejlepší herecký výkon, tak hlavní cenu festivalu za nejlepší film. (Aerofilms)

(více)

Recenze (85)

Malarkey 

všechny recenze uživatele

To je tak, když máte od maďarského filmu vysoká očekávání a pak Vás srazí jeho průměrností. Já sice chápu, že to byl záměr samotného filmu, ale onen záměr na mě neudělal žádný výraznější dojem, že bych dokázal říct, na jak kvalitní film jsem koukal. Náhled do života dvou rodin zajímavý, ale to si můžu s někým pokecat na chodbě bytovky a vyjde to na stejno. ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

I všední maska se může lesknout. Po deseti letech skvělý návrat do formy jednoho z největších talentů evropského filmu. Poznával jsem se v tom neúprosně. Balet mezi vztahovými šrapnely ve velkém, ale vlastně příliš malém bytě. #kviff2016 ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Rozhodně si k navýšení hodnocení nechávám dveře otevřené, ale zatím mi ta všednost přišla až moc nakažlivá. Asi potřebuju trochu tý šou buď v podobě výjimečných výkonů nebo vybroušených dialogů... Rodinné štěstí chce být tak moc opravdové, že se záměrně vyhýbá obojímu. A ponořit se za 80 minut do každodennosti není vůbec snadný úkol. ()

Traffic 

všechny recenze uživatele

"Jsi krásná. Nádherně stárneš." Rodinné štěstí je asi jediný film, co pamatuju, který s trefnou samozřejmostí vystihuje moji oblíbenou disciplínu "urážlivých komplimentů". Hajdu svůj zjevně autobiografický film vystavěl podle pravidla "z nouze ctnost" - ani na chvíli neopustí svůj byt, ale na omezeném prostoru dokáže přirozeně měnit temporytmus vyprávění, od vyhrocených dialogových výměn po zklidněný závěr. Kamera místy pluje mezi stolky, křesly a rámy dveří, občas se v detailu lepí na obličeje herců, jindy z povzdálí sleduje dění. Ani na chvíli ale nenudí. V souvislostech karlovarské soutěže působí Rodinné štěstí jako menší zázrak, kterému patří Křišťálový globus zcela po právu. Těžko jej ale můžeme vnímat jako dílo, které předznamenává určitý trend nebo postupuje vyloženě pionýrsky. Při porovnání s jinými srovnatelnými "áčkovými" festivaly, Locarnem nebo Rotterdamem, musí být zřejmé, že od Varů asi nemůžeme očekávat objevování budoucích autorských person (jako se to třeba Locarnu podařilo s Claire Denis nebo později s Albertem Serrou a Lavem Diazem, jakkoli tam je to už na hraně). Velmi solidní středoevropský nadprůměr je maximum toho, na co hlavní soutěž KVIFF v tuhle chvíli má. Ale díky i za to. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Proč se musíme dostávat do takovejch trapnejch situací?“ - „Protože je to má ségra. Když snášíš mě, sneseš i tohle.“ - „Ale já si vybral tebe, ne tvou ségru!“ - „Jenomže ona patří ke mně, ať je jaká chce!“ Ať žije rodina a příbuzní! Na rozdíl od jiných tematických filmů, kde nejdříve všichni předstírají, jak se vzájemně milují, a až posléze se ukazuje, že realita je jiná, tady na to jdou tvůrci spíš opačně. Moc dlouho se ani nepředstírá, že pokrevní vazby jsou jediným důvodem proč se vůbec všichni tolerují (tedy krom peněz, o které jde v rodině vždy až na prvním místě, že). Já se vcelku dlouho dobře a zlomyslně bavil, protože režisér ukazoval jisté věci zhruba tak, jak je vidím i já, navíc velmi trefně pojmenované (fakt, že mi doslova všechny postavy lezly na nervy, jsem bral spíš jako součást hry). Jediný, ale o to větší problém, který s tímto dílkem mám, je ten, že původní náboj se postupně rozmělní, a to až tak, že závěr víceméně vyšumí do ztracena (navíc před možným vrcholem filmu v podobě dalšího návštěvníka). Škoda, takhle jen slabší 4*. ()

Davies182 

všechny recenze uživatele

Všednost, vrah rodin. Scénář si sice vystačí s málem a režisér krásně využívá komorní prostory jediného (obřího) bytu, jinak je ale tohle maďarské konverzační drama naprosto bez náboje. Načrtnuté linie, ze kterých by šlo ždímat situační dialogové peklo (myšleno pozitivně) často jen vyšumí do prázdna, a vyhrocená scéna zde tudíž v podstatě neexistuje. Na co čučet osmdesát minut na pěkně zahrané, ostře realistické rodinné psycho, když z něj na konci ani nemám depku. Nebo aspoň mrazení. ()

Arbiter 

všechny recenze uživatele

Úžasný. Byt jako prostor střetávání perspektiv a převlékání - a připisování - masek, které jsou nedílnou součástí každého člověka. Realita nachází své místo, strukturu a vyznění podle toho, kdo se odkud dívá a komu je kým věnován sluch. Sociální drama Szabolcse Hajdu je výjimečně promyšlené a příjemně mírné. Staví kontrasty perspektiv a potýkání se s každodenností, která zrcadlí složité kořeny konání, které je jen těžko pochopitelné bez znalosti kontextu a životní cesty jednotlivce a daného společenství. ()

lamps 

všechny recenze uživatele

Skromný konverzační snímek s nicotným rozpočtem se stal maďarskou filmovou senzací roku 2016. V prostoru jediného bytu a s pouhými šesti herci vzniklo lehce komediální drama s ironickým názvem, kde se naprosto přirozeně řeší základní otázky manželského soužití, péče o děti či krize středního věku. Film podchycuje již svými inteligentně napsanými dialogy a civilními výkony herců, mezi nimiž byl i sám režisér se svou ženou a dvěma dětmi, ale značně mu vypomáhá také v průběhu neustále rozvíjená práce s kamerou střídající velké celky a sledovací manévry pohybujících se postav s výraznými detaily ve vypjatých chvílích, a také hudební podkreslení, díky němuž závěrečná tichá a melancholická část emocionálně sjednocuje celé předcházející dění. ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

"Máš kořeny bolesti, tati? Nemám. Máš manganové srdce, tati? Nemám Bruno..". Na návštěvě u Hajduvých. Režisér a hostitel v jedné osobě nás nechává nahlédnout do svého soukromí. Procházíme se po jeho velkém přeplněném bytě, kde lze mezi všemožnými věcmi nalézt i hromadu emocí, odcizení, pokrytectví, faleš, nekompromisní pravdu, ale i životní pokoru, pochopení a snad...i kousek té lásky by se někde v rohu našlo. Po stránce režijní dost odvážný počin, nicméně vše zde funguje skvostně. Kamera, rozložení dne, vášní a nakonec i samotný závěr. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] ()

leila22 

všechny recenze uživatele

"Možno som úplne šťastný, len o tom väčšinou nemám tušenia...". Niekedy naozaj netreba chodiť za dobrým filmom príliš ďaleko... Maďarský herec a režisér Szabolcs Hajdu sa rozhodol, že natočí film, napíše k nemu scenár a ešte do neho obsadí celú svoju rodinu (manželku a deti). Keď sa v jednom byte stretnú dve rodiny, vzniká množstvo dialógov, ktoré otvárajú otázky. Konverzácia dokáže veľmi ľahko skĺznuť do hádok, obviňovania, pretvárky a vzájomného odsudzovania života tých druhých. Aj keď je v príbehu na prvý pohľad najväčší dôraz kladený na dospelých, práve tie malé bytosti v úzadí sú v tomto prípade skutočnými trpiteľmi, ktorí túžia po porozumení. Režisér občas náznakovo, občas až možno zbytočne priamo poukazuje na to, že deti sú iba odrazom rodičov a prostredia, v ktorom žijú. Ak vyvádzajú a kričia, väčšinou za tým netreba hľadať hyperaktivitu, ani s nimi hneď utekať k psychológovi. Kričia, pretože im chýba pozornosť a láska. A kým ju nedostanú, tak kričať ani neprestanú. Tento film je o dokonale všedných situáciách a v tom tkvie jeho sila. Nepozerá sa naň príjemne, snáď aj preto, že je verným zrkadlom dnešnej doby. Tej, v ktorej mnohých práca, vlastné problémy a vlastný egocentrizmus pohlcujú natoľko, že to podstatné nevidia a potreby vlastných detí odsúvajú do úzadia. Predstavte si hrniec plný napätia, ktorý hodinu a pol buble a vy netušíte, či sa nájde niekto rozumný, kto ten plameň stíši. A ak sa tak nestane, tak v jednom okamihu proste vykypí... ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Co všechno se může odehrát během jediného dne... Civilní portrét současného maďarského života pohledem dvou rozdílných manželských párů, kterým to prostě jenom nevychází tak, jak by chtěli. Szabolcs Hajdu je dobrý režisér a ještě lepší herec. Skvělý film. ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

V dnešním světě je čím dál těžší natočit opravdu nezávislý film. Leda byste ho zvládli natočit doma se sebou, manželkou a dětmi v hlavních rolích. Szabolcs Hajdu se vydal touto cestou a uspěl. Přesný a citlivý ponor pod masky členů jedné maďarské rodiny ví přesně co a jak říci, i kdy skončit. ()

eLeR 

všechny recenze uživatele

Tak taký bordel sa veru často nevidí. Mám na mysli ten v byte, celý čas ma to iritovalo. A svetielka to nezachránia. Ale o inom som chcela. Mám rada takéto filmy. Zavrieť skupinku ľudí do malého priestoru a sledovať ... ich problémy, povahy, vzťahy a emócie. Film, ktorý vás na malú chvíľu prinúti zamyslieť sa nad samým sebou. Hajdu je naozaj šikovný, už jeho Biele dlane boli výborné. ()

Ghoulman 

všechny recenze uživatele

Rodinné štěstí tak trochu nešťastně klopýtá mezi vzájemně si protiřečícími tendencemi. Je tu jasně vidět snaha o působení na diváka vysoce realistickým dojmem, čehož je dosahováno například skrze neustále se pohybující kameru, civilní herecké výkony, či skrze zachycení celé symfonie zvuků a hluků, slyšitelných v normální, běžné domácnosti. To ale shazují dialogy rodinných příslušníků, které doslova šustí papírem. Na člověka tyto dialogy působí jako sada předem připravených výroků o zkaženém životě, které by pravděpodobně nikdo (takto polopatě) v běžné řeči neužíval. A když už jsme u té promyšlenosti – je velký rozdíl v zachycení krize (v tomto případě středního věku) tvůrcem, který má jasnou vizi (tím pádem může svým způsobem pomoci najít hledajícímu divákovi východiska) a mezi tvůrcem, který jde ve vyprávění od desíti k pěti, jen protože sám neví, co přesně chce říct. ()

mcb 

všechny recenze uživatele

51. MFFKV: Soutěžní sekce v Karlových Varech zpravidla nebývá místem, kde by divák narazil na ty nejlepší filmy, letošní ročník byl alespoň v jednom případě výjimkou. Maďarský snímek Rodinné štěstí, který si následně odnesl také Křišťálový glóbus za nejlepší film, je dokonalou ukázkou toho, jak na malém, omezeném prostoru odvyprávět generační drama, jež se určitým způsobem dotýká základních lidských otázek. Szabolcs Hajdu, režisér ceněných Bílých dlaní nebo Bibliotheque Pascal, ve svém vlastním bytě natočil konverzační drama o střetu dvou rodin, v němž se (ne)příjemně zhlédne snad každý divák, a přitom nesklouzává k lacinému moralizovaní či křečovitě napsaným a over-the-top scénám. Kamera, která se v dlouhých záběrech ladně a úsporně proplouvá okolo nábytku, spíše nechává vyniknout přirozené a povědomé konverzace postav, než aby se utápěla v konvenční struktuře. Díky tomu vyniknou subtilní, ale o to silnější emoce, které ale pozitivně naladí jako přesně zvolená závěrečná píseň. ()

Necrotongue 

všechny recenze uživatele

Tak jsem si po filmech Paola Genoveseho dal i jednu maďarskou "bytovku" a nebyl jsem zklamán. Naprosto všední téma v naprosto všedním prostředí, a přesto jsem si nudou neohlodal nehty. Maďarští tvůrci na rozdíl od naší tvorby nevymýšleli dialogy hraničící s demencí, tady se postavy mezi sebou bavily naprosto civilně, což mě v kombinaci s celkovou neutěšenou atmosférou fakt bavilo. Fanouškům akčního žánru rozhodně nedoporučuji!! ()

jhrasko 

všechny recenze uživatele

Ak sú pravdou okolnosti vzniku (študenti čoby štáb, nakrúcanie v režisérovom byte s polovicou jeho rodiny), tak ešte väčší rešpekt. Niektoré motívy totálne nedotiahnuté, ale úprimne, čo v živote doťahujeme na 100%? A najmä v tom, čo prispieva k dokonalému rodinnému šťastiu? ()

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Zajímavá konverzačka s výbornými dialogy. 1) Snímek má z mého pohledu jeden, věru zásadní, nedostatek: protagonisté mi jsou velice protivní. Nenašel jsem nikoho, s kým bych se mohl ztotožnit. Ani témata se mě příliš nedotkla, ať už si komentátoři jakkoli lebedí ve výstižnosti zobrazení postsocialistické reality. 2) 44letý scénárista, režisér a spoluproducent Szabolcs Hajdu (taky nedobrovolný hostitel Farkaš) pojal vlastní divadelní hru vskutku jako rodinný film. Zangažoval vlastní manželku, dceru, syna a dvanáct svých studentů kameramanů (třináctý je profík) a vše kvůli úsporám natáčel ve vlastním bytě. Některé detaily viz Zajímavosti k filmu. 3) Rozumná délka a jakási kompaktnost, jednota místa, času a děje jsou dalšími pozitivy díla. Možná jsem šťastný, jen si to neuvědomuji. ()

thommas 

všechny recenze uživatele

Komorní zfilmování vlastní participativní divadelní hry, ve vlastním bytě, s plakáty na vlastní filmy, s sebou a svou rodinou v hlavních rolích. Všední a mírná, zároveň jasně a pevně vedená a odvedená exhibice emocí a hodnot, která se sice občas snaží otevírat až příliš mnoho dveří, ale v jádru se nakonec mile dotýká opravdovosti. Jsem naprosto šťastný, jen si to asi někdy úplně nepřipouštím. ()

beran-ek 

všechny recenze uživatele

Takové to, všední, rodinné (ne)štěstí a nalézání útěchy v tom, že někdo se má hůř než vy. Malý prostor, velké emoce. 7/10. ()

Související novinky

51. MFF Karlovy Vary

51. MFF Karlovy Vary

09.07.2016

51. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech před chvílí vyhlásil vítěze cen. A tak nezbývá než se ohlednout za již proběhnutým festivalem, který navštívilo přes 13 tisíc… (více)

Reklama

Reklama