Noc na Zemi: Afrika

Sloni mají výbornou paměť a jsou vysoce inteligentní. Každý rok, kdy se v období sucha vydávají na dlouhou pouť za vodou a potravou, se ke svému cíli dostávají zcela neomylně a těmi nejbezpečnějšími trasami. Vyhnou se úspěšně různým nástrahám i tvorům, kteří na ně číhají, aby ukojili svůj hlad... V 19. století se pohybovalo po africké savaně dvacet milionů slonů, dnes je jich sotva půl milionu. Sloni jsou nesmírně inteligentní tvorové. Stádo vede vůdčí samice, která má nejvíce zkušeností. O slůňata se stará nejen matka, ale i příbuzenstvo. Chrání je a učí životu v divočině. Mladí samci si hrou určují své místo v hierarchii a později se osamostatní a odejdou k jiným stádům. Ve dne je savana poklidná, ale v noci se stává dějištěm dramat. Ve tmě číhá spousta nástrah a sloni zachycují chodidly vibrace jiných zvířat přenášené zemí. Sloni jsou i nejlepšími zahradníky na savaně, protože tráví potravu jen zpoloviny. Jejich trus je nejen zdrojem potravy pro menší živočichy, ale sloni jím šíří semena vegetace po celé savaně.

Dokument sleduje jedno ze stád v Botswaně s nedávno narozeným slůnětem a jeho staršími sourozenci. Když začíná období sucha, stádo migruje za vodou a potravou dlouhých 500 kilometrů. Na cestu se vydává za soumraku, kdy na savaně nejlépe vidí. Stádo čtyři měsíce putuje po pradávné stezce, kterou má vůdčí samice vtištěnou do paměti. Sloni mají kolektivní paměť a krajinu znají. Dospělý slon vydrží bez vody maximálně tři dny. V napajedlech tiší žízeň a v bahně se zbavují parazitů. Bahnitá krusta na kůži je také ochranou proti slunečním paprskům. U napajedel se setkávají různá stáda, samice se poznávají a zdraví se. Také tu číhá nebezpečí. Svou kořist mezi slůňaty hledají hyeny a lvi. Na celé stádo, které slůňata chrání, si však netroufnou. Když dorazí k řece Kwando, může si stádo dopřát i řádnou koupel. Je v polovině cesty, která je pro ně zkouškou odolnosti. (TV Prima)